Šéf lobbystické firmy do Rady ČTÚ?
Páté místo v Radě ČTÚ je stále volné. A ministr Říman by do něj prý rád dosadil exposlance Zdeňka Švrčka, jehož lobbyistická firma se přímo pyšní tím, jak dokázala ovlivnit zákony podle potřeb svých klientů.Tatam je doba, kdy náš národní regulátor (Český telekomunikační úřad, ČTÚ) měl „jednohlavé“ vedení. Tedy doba, kdy chod úřadu stál a padal s osobou Davida Stádníka, coby dlouholetého předsedy ČTÚ. S novým zákonem o elektronických komunikacích (zákonem č. 127/2005 Sb.) dostal ČTÚ kolektivní vedení, v podobě pětičlenné Rady ČTÚ. Jeho rutinní chod nadále řídí předseda úřadu, ale zásadnější věci už rozhoduje právě tento kolektivní orgán. A právě v něm je nyní jedno místo volné, poté co s koncem dubna skončil mandát paní Marcele G?rlichové.
Kdo může být radním?
Členové Rady ČTÚ jsou jmenováni vládou, a to na dobu pěti let. Musí přitom splňovat předpoklady, které jsou vymezeny přímo v zákoně o elektronických komunikacích (zákoně č. 127/2005 Sb.). Kromě kvalifikačních předpokladů to jsou mj. i požadavky na vyloučení střetu zájmů. Ty zákon ve svém paragrafu č. 109 formuluje tak, že radní:
nesmějí podnikat v oblasti elektronických komunikací, přijímat účast ve statutárních, řídících a kontrolních orgánech podnikatelů vykonávajících činnosti v působnosti tohoto zákona, vykonávat poradenskou anebo jinou odbornou pomoc ve věcech elektronických komunikací nebo jinak působit ve prospěch takových podnikatelů.
Toto omezení přitom pro členy Rady ČTÚ platí ještě šest měsíců poté, co svou funkci opustí.
Kdo má nominovat nového člena Rady?
Mandát paní Marcely G?rlichové skončil s koncem dubna letošního roku. A to plánovaně, svým vypršením. Vláda tak dopředu věděla, že k tomu dojde, a mohla tak včas připravit výběr a jmenování nového člena. Jenže nestalo se, a ještě dnes je Rada ČTÚ pouze čtyřčlenná. Jejímu rozhodování to nebrání, protože k tomu Radě stačí většinové tři hlasy. Nicméně pro chod Rady to rozhodně není optimální.
O důvodech, proč vláda včas nezajistila volbu pátého člena Rady, lze jen spekulovat. Nejspíše ale souvisí s rušením Ministerstva informatiky a dělením jeho dosavadních kompetencí mezi ostatní resorty. Původně totiž kandidáty na radní navrhovalo právě MI ČR (a vláda rozhodovala na návrh tohoto ministerstva).
Dokladem určitých zmatků kolem tohoto dělení kompetencí je i skutečnost, že poprvé měla o jmenování nového člena Rady ČTÚ vláda rozhodovat 30. května 2007. Tedy v poslední den existence samostatného resortu informatiky, a v předvečer účinnosti nového zákona (č. 110/2007 Sb.), který teprve rozděloval příslušné kompetence. Takže návrh tehdy pocházel ještě od ministra vnitra a informatiky (v jedné osobě), a podle informací z médií měl být do Rady ČTÚ navrhován pan Zdeněk Duspiva, dosavadní předseda Národní koordinační skupiny pro digitální vysílání. Tedy osoba spíše „z digitalizačních kruhů“, než z oblasti tradičních telekomunikací.
Jenže 30. května vláda o novém členovi Rady ČTÚ nerozhodla. A dva dny poté nabyl účinnosti nový zákon č. 110/2007 Sb. skrze který přešly kompetence v oblasti elektronických komunikací pod resort průmyslu a obchodu. A s nimi i právo „nominace“ kandidátů na členství v Radě ČTÚ.
Ministr Říman navrhuje exposlance Švrčka
Netrvalo dlouho, a média přinesla informace o novém kandidátovi. Osmého červan napsalo Euro OnLine, že:
Říman navrhuje kabinetu, aby křeslo obsadil jeho stranický kolega ze severní Moravy Zdeněk Švrček (51), někdejší poslanec.
Jinému zdroji (ČRo Digital) to potvrdil u mluvčí MPO, a přidal ještě konkrétní zdůvodnění:
"Důvodem jsou dlouholeté zkušenosti pana Švrčka v oblasti telekomunikací," sdělil ČRo Digital mluvčí ministerstva Tomáš Bartovský.
Pan Švrček skutečně není v oblasti bývalých telekomunikací a dnešních elektronických komunikací neznámou osobou. Lidé z oboru si ho mohou pamatovat jako poslance v letech 1998 až 2002 (za ODS), kdy byl místopředsedou podvýboru pro telekomunikace, pošty a informační systémy. Působil tehdy mj. jako parlamentní zpravodaj při projednávání telekomunikačního zákona (pozdějšího zákona č. 151/2000 Sb.). Vedle toho byl od 9.12.1998 do 20.12.2002 členem dozorčí rady tehdejšího SPT Telecomu, resp. Českého Telecomu.
Z poslance lobbyistou
Pan Svrček tedy v oblasti telekomunikací (elektronických komunikací) rozhodně není nováčkem, a jeho zkušenosti (i z oblasti související legislativy a její tvorby) by se v Radě ČTÚ určitě velmi hodily. Jenže média si velmi brzy všimla toho, že pan Švrček své zkušenosti mezitím zúročil někde jinde. Jakoby „na druhé straně“ pomyslné barikády, konkrétně v oblasti lobbyingu. Tedy způsobem, který někteří lidé (včetně autora tohoto článku) mohou shledávat v příkrém rozporu s tím, co by očekávali od člena Rady ČTÚ - a nezávisle na tom, jaké podmínky na členy Rady klade zákon. O co přesně ale jde?
Díky Obchodnímu rejstříku na Internetu lze zjistit, že ještě před koncem svého poslaneckého mandátu (v červnu 2002) se pan Švrček stal jednatelem společnosti s ručením omezeným EXIMO, která vyráběla traktorové návěsy a další zemědělskou techniku. Kromě toho pronajímala část svých nebytových prostor jiné firmě, a to EFOR s.r.o. V lednu 2004 však Městský soud v Praze rozhodl o zrušení a likvidaci společnosti EXIMO s.r.o.
V září 2004 se pan Švrček stává jednatelem, a posléze (od ledna 2005) i jediným majitelem společnosti EFOR, s.r.o. Ta se původně zabývala obchodní činností (byla například výhradním zástupcem firmy Werzalit, vyrábějící parapetní desky), ale s postupem času své zaměření změnila. Jakým směrem a k jakým službám, dokresluje následující úryvek z webových stránek firmy EFOR:
Firma EFOR spol. s.r.o. se sídlem Jesenická 146 ve Vrbně pod Pradědem je zapsána v Obchodním rejstříku u Krajského soudu v Ostravě odd. C vložka 516. Byla založena původně jako obchodní firma v roce 1991. V průběhu roku 2002 se začala orientovat na provozování poradenské činnosti a postupem času se tato činnost stala hlavní náplní činnosti firmy.
Naši klíčoví experti mají specielní znalosti v prostředí exekutivy(vlády), státních úřadů a institucí, obou komor Parlamentu ČR (Poslanecké sněmovny a Senátu) i Evropského parlamentu samosprávných celků (krajských, městských a obecních zastupitelstev, úřadů a orgánů), odborných a oborových asociací a řady firem v ČR.
Při své práci získali mnohé zkušenosti v prostředí regulačních orgánů státu a jejich zásahů v ekonomice, detailně znají procesy tvorby zákonů a podzákonných norem (vyhlášky). Ve všech těchto oblastech jsou schopni využít svých osobních dlouholetých zkušeností, osobních kontaktů a specielních znalostí prostředí. Mohou posloužit také mnohými kontakty na struktury EU.
Zvláštní specializací se zejména v posledních letech staly oblasti elektronických komunikací, civilního letectví a dopravy.
Firma spolupracuje s dalšími poradenskými firmami a dokáže využít znalostí různých spolupracujících odborníků tak, aby služba, kterou Vám poskytne byla co nejkomplexnější a co nejúčinnější.
Své klienty společnost EFOR nezveřejňuje, a tak se pyšní pouze „anonymizovanými“ referencemi. Ty ale vypovídají celkem jasně a jednoznačně o tom, co a jak společnost EFOR pro své klienty dělá:
2003
- úspěšné prosazení komplexu návrhů klienta v novele zákona č. 151/2000 Sb. o Telekomunikacích (problematika „Local Loop Unbundling“),
- úspěšné prosazení klíčových návrhů klienta v zákonu o veřejných zakázkách.
2004
- aktivní účast na přípravě zákona o elektronických komunikacích
- vypracování studie o stavu a přípravě privatizace sektoru telekomunikací pro potřeby bankovního sektoru.
2005
- prosazení komplexního souboru návrhů klienta v zákonu o elektronických komunikacích (zákon č. 127/2005 Sb.)
- odvrácení pro klienty nepříznivých dopadů z dílčí novely zákona č. 127/2005Sb.
- prosazení zájmu klienta v novele zákona o hospodářské soutěži,
- zajištění informací a zpracování studie o stavu přípravy digitálního vysílání v ČR (pro potřeby klienta v bankovním sektoru).
2005 – 2006
- firma dlouhodobě pracuje na prosazení zájmů klienta při projednávání zákonů souvisejících s problematikou stavebního zákona a souvisejících zákonů.
Společnost Efor tedy (jako s.r.o nutně na komerční bázi) ovlivňuje tvorbu a přijímání zákonů tak, aby to vyhovovalo jejím klientům. Vznešeně tomu říká lobbying, a ještě se s tím nijak netají, když o tom píše na svých webových stránkách. Vlastně psala, protože v době vzniku tohoto článku (13.6.2007), a tedy již po první reakci médií na lobbyistické aktivity firmy pana Švrčka, už byl na adrese http://www.efor.cz jen náhradní obsah od správce domény. Nicméně v cache paměti Googlu se původní obsah ještě zachoval (viz o firmě, reference, či popis lobbyingu).
Co na to hlavní aktéři?
Jak ministr Říman, který chce nového člena rady ČTÚ nominovat, tak i sám pan Švrček, nutně musí znát požadavek zákona (na vyloučení konfliktu zájmů), a budou je muset dodržet. Jak konkrétně, naznačil pan Švrček pro Euro takto:
S lobbistickým byznysem prý každopádně končí. Jak to chce udělat, zda firmu Efor prodá, zlikviduje, či pouze převede na nějakou blízkou osobu, zatím neví. „Předpokládám, že ji prodám. V každém případě v ní nebudu figurovat. Ještě to chci konzultovat a definitivně to budu řešit, až jmenování skutečně nastane,“ řekl týdeníku EURO.
Po formální stránce se domnívám, že sled událostí by měl být obrácený: že nejprve musí být vyloučen konflikt zájmů, a pak teprve může přijít nástup do funkce radního. Ale to je spíše technická drobnost. Za hlavní a podstatný považuji už samotný výběr kandidáta na dosud volný post v Radě ČTÚ. I když všem požadavkům zákona bude jistě učiněno zadost, zejména vzhledem k referencím firmy pana Švrčka se nemohu ubránit pocitu, který asi nejlépe popsali na Britských listech, již samotným titulkem svého článku: