pro návrat na domovskou stránku klikni
tiráž článku
Vyšlo na digizone.cz, 9.5.2007
Rok: 2007
Měsíc: 05
Den: 08
sdílení a tisk
související články

QuickMedia: první dojmy z velkoobchodní IPTV

QuickMedia je velkoobchodní službou IPTV. Je určena pro nasazení v sítích konkrétních operátorů, kde bude mít k dispozici vyhrazenou přenosovou kapacitu. Funguje ovšem i ve veřejném Internetu - a právě přes něj jsem si ji mohl prakticky vyzkoušet. Zde jsou mé dojmy.

Služby IPTV jsou v poslední době i v ČR čím dál tím populárnější. Tedy alespoň pro poskytovatele, kteří v nich vidí vítanou příležitost, jak své broadbandové sítě zaplnit nějakým obsahem, za který by mohli inkasovat určité výnosy. A tak se asi nelze divit, že vedle našeho inkumbenta (s jeho již fungující službou O2 TV) pracují na spuštění svých vlastních IPTV služeb také oba největší alternativní operátoři, operující na trhu služeb pro rezidenční zákazníky, tedy VOLNÝ a Radiokomunikace. Chybí jen GTS Novera, ale ta je zaměřena na firemní zákazníky, pro které IPTV nedává až tak velký smysl. Je to služba určená hlavně domácnostem - ale poměrně náročná na technickou realizaci, na kapacitu a kvalitu páteřních i přístupových sítí, a v neposlední řadě náročná i na shánění zajímavého obsahu a sjednávání potřebných práv ke zpřístupnění tohoto obsahu. A to nejen lineárního, ale i nelineárního (neboli obsahu na žádost), nejčastěji v podobě nějaké online videopůjčovny.

Jenže: co ostatní operátoři a provideři, střední až menší velikosti? Těm se vlastní vývoj IPTV řešení nevyplatí, natož pak shánění kvalitního obsahu, který by dokázal přilákat zákazníky. Nicméně i pro ně se objevuje řešení, a to v podobě velkoobchodní podoby IPTV, kterou mohou ve své síti nasadit, a podílet se na jejích výnosech.

Jak funguje velkoobchodní IPTV?

Základní princip fungování IPTV jako velkoobchodní služby je přitom velmi jednoduchý: operátor, resp. internetový provider, který chce nabízet IPTV na maloobchodní bázi, musí vlastnit dostatečně propustnou a kvalitní přístupovou síť, skrze kterou je možné distribuovat (dopravovat) obsah jeho zákazníkům. Tento obsah připraví a do jeho sítě dopraví poskytovatel velkoobchodní služby. Operátor si ještě musí ve své síti zřídit tzv. videoproxy, kde dochází k potřebnému "rozvětvení" datových toků. S trochou zjednodušení si lze představit, že až ke zmíněné videoproxy přichází od poskytovatele velkoobchodní služby každý program jen 1x (jako jeden datový proud, resp. stream, na principu tzv. multicastu), a právě v rámci videoproxy se rozvětvuje do více individuálních proudů (tzv. unicast) - tolika, kolik diváků se právě dívá na daný program. Podobně pro služby nelineárního charakteru, které poskytovatel velkoobchodní služby také nejprve dopraví do videoproxy, odkud je pak operátor zpřístupňuje svým zákazníkům. Tuto představu ukazuje následující obrázek.

Dělba práce mezi operátorem a poskytovatelem velkoobchodní služby je tedy taková, že operátor poskytuje především "datovou rouru", vedoucí k jeho zákazníkům, s garantovanou (vyhrazenou) přenosovou kapacitou. Své zákazníky pak také sám obsluhuje, tj. přesvědčuje je, aby si službu objednali, zprostředkovává pro ně různá uživatelská nastavení apod., zajišťuje nezbytný billing, a může i sám přidávat určitý obsah - například nějaký lokální obsah v podobě místního infokanálu apod.). To vše pod vlastní značkou. Vše ostatní pro něj zajišťuje poskytovatel velkoobchodní služby, se kterým se operátor pochopitelně dělí o inkasované výnosy, způsobem který je sjednán v jejich vzájemných smlouvách.

Služba QuickMedia

Poprvé jsem o nově vznikající službě velkoobchodní IPTV psal (v článku: Stalo se: velkoobchodní IPTV) již v prosinci loňského roku, na základě její prezentace na konferenci Teleinformatika. Tehdy tato služba ještě neměla jméno, ale už pod ní byla podepsána dvojice společností: Sloane Park a ProZeta Broadcasters. Jejich role v celém projektu byla jasná: ProZeta zajišťuje "televizní" část (obsah a jeho zpracování), zatímco Sloane Park zajistí distribuci obsahu ke "koncovým" operátorům, až na jejich videoproxy.

Již v prosinci loňského roku, na konferenci TeleInformatika, zaznělo že tato služba by měla odstartovat v únoru (letošího roku), a zmíněna byla dokonce i doporučená cena pro koncové zákazníky: 30 Kč za minimální nabídku (jen povinně šířené programy v rámci must carry, plus eventuelní lokální kanály), a 290 Kč měsíčně, za "střední" nabídku (bez prémiových programů). Chyběla ovšem informace o tom, zda jde o cenu s DPH či bez.

Dnes, zejména po další prezentaci na specializované konferenci "IPTV v kostce" (program, reportáž), už nová služba dostala své jméno (QuickMedia), a také poněkud určitější kontury. V neposlední řadě se dočkala i oznámení nového termínu pro svůj start, a to k 1. květnu 2007.

Praktické zkušenosti

V minulých dnes jsem měl možnost se s fungováním nové služby QuickMedia seznámit prakticky, díky zapůjčení příslušné IPTV STB. Lákalo mne to už proto, že šlo o malý experiment: jelikož nejsem připojen k síti Sloane Park (jako poskytovatele velkoobchodní služby), ani k sítí providera který by byl jejich velkoobchodním zákazníkem (a poskytoval by IPTV přes svou přístupovou síť), šlo by o sledování IPTV přes veřejný Internet, bez jakýchkoli opatření pro vyhrazení potřebné přenosové kapacity a zajištění kvality přenosu. Na to jsem byl opravdu zvědav.

Službu QuickMedia jsem tedy zkoušel na standardní a nijak neupravované kabelové přípojce od UPC. Ta v současné době právě zrychluje své přípojky, a tak jsem v průběhu zkoušení raději vždy otestoval efektivní rychlost pomocí speedmetrů na Lupě a na DSL.cz. Ukazovaly v průměru kolem 5 Mbit/s.

K takto dimenzované přípojce jsem připojil IPTV STB od společnosti Amino, v provedení AmiNET110. Tento set-top box podle výrobce zvládá pouze kompresní technologii MPEG2, při které jeden program v klasické televizní kvalitě (SD, PAL) vyžaduje kolem 3 Mbit/s. To je samozřejmě méně než 5 Mbit/s, ale na druhou stranu to zase není o tolik více, aby se dalo hovořit o nějakém výraznějším předimenzování, které by dokázalo nahradit potřebu garantované kapacity a zajištění QoS. Navíc s uvážením, že datový tok v mém případě procházel přes veřejný Internet, kde se mohou "dít věci".

Celkový dojem ze sledování IPTV po takovéto přípojce byl ale velmi dobrý a subjektivně plně srovnatelný s klasickým způsobem šíření televizního signálu (v mém případě po analogovém kabelu), nebo dokonce ještě kvalitnější. Například bez určité míry zrnění (šumu), které se místy nevyhne ani kabel. Samozřejmě se čas od času vyskytly i problémy s transportem dat, projevující se "zkostičkováním" obrazu (viz např. následující obrázek). Ale rozhodně jich bylo méně, než jsem očekával, a běžnému zážitku ze sledování TV to významnější nebránilo. Na to, že vše šlo přes veřejný Internet a nikoli přes vyhrazenou kapacitu v přístupové síti koncového operátora (jako u finální služby), mi to připadlo úplně báječné.

Přitom zpoždění obrazu na IPTV, oproti analogovému přenosu po kabelu, dosahovalo jen asi 3 sekund. To nedává až tak velký prostor pro mechanismy typy client buffering, aby dorovnávaly nepravidelnosti v doručování jednotlivých částí obsahu (přičemž významná část tohoto zpoždění vzniká už v síti poskytovatele).

Na druhou stranu i toto třísekundové zpoždění v praxi může vést k zajímavým efektům. Třeba při sledování hokejového zápasu jsem z vedlejší místnosti slyšel zvukový doprovod (nezpožděného) analogového příjmu, a díky němu jsem se dozvěděl o vsítěné brance v okamžiku, kdy se na mé obrazovce teprve rodila příslušná útočná akce. Byl to také zajímavý zážitek.

Nicméně přímo v průběhu mého testování se některé parametry služby QuickMedia změnily. Došlo prý k zapnutí rychlého přepínání mezi kanály (viz dále) , což se projevilo i výrazným zmenšením popisovaného zpoždění, odhadem pod jednu sekundu.

A když už jsem zmínil hokej, i ten se dal přes IPTV sledovat stejně, jako na kabelovém analogu. Subjektivní dojem z obrazu (na klasické CRT obrazovce) byl opravdu stejný. Kvalitu obrazu můžete ostatně posoudit sami i z následujících obrázků, které ale byly snímány pomocí TV tuneru v počítači (s "analogovým" připojením k STB přes RF rozhraní), což přineslo určitou míru zkreslení. Je to patrné hlavně na nejrůznějším písmu na obrazovce a určitém rozmazání obrazu.

Povšimněte si zde také širokoúhlého formátu, který QuickMedia podporuje.

Kolik se přenese dat?

Zajímalo mne ovšem také to, jak velké objemy dat se při sledování různých druhů pořadů musí přenést. Ty se samozřejmě liší podle toho, co a jak se děje na scéně, protože podle toho jsou kompresní algoritmy různě účinné.

Podle očekávání bylo nejnáročnější právě sledování hokeje, kde jsem naměřil "spotřebu" 29,27 MB za minutu. Celý zápas (v délce 150 minut) si vyžádal přenesení celkových 4,39 GB. To je více, než moje "průměrná konzumace" za celý měsíc. A bohužel také více, než kolik činí objemový limit u mnoha ADSL přípojek s přísnou Fair Use Policy (na celý měsíc).

Naproti tomu sledování celovečerního filmu (staršího českého filmu na kanálu CS Film) mělo průměrnou "spotřebu" 18,37 MB za minutu, a celý film v délce 92 minut si vyžádal přenesení 1,69 GB. Zde jsem ale už měl subjektivní dojem, že použitá komprese (u zdroje signálu) byla příliš velká a na přijímaném obraze už bylo patrné určité zhoršení, projevující se například dosti "vyhlazenými obličeji".

Zajímavé také bylo, že u různých programů jsem měl (opět jen subjektivně) pocit různé kvality. Třeba právě na kanálu CS Film to bylo asi nejhorší, zatímco u nejznámějších celoplošných stanic to bylo naopak podstatně lepší. Nejspíše je to dáno i tím, jak a v jaké kvalitě nabírá televizní signál sám poskytovatel velkoobchodní služby.

Konečně třetí druh provozu, jehož "spotřebu" jsem se snažil změřit, bylo průběžné přeskakování mezi kanály (jako model chování diváka, který se ujišťuje, že nikde nedávají nic, na co by se dalo dívat). Zde se za minutu přeneslo v průměru 21,53 MB.

Když už jsem zmínil přepínání mezi kanály: průměrná doba přepnutí se zpočátku pohybovala v průměru kolem 3 sekund (dle mého odhadu). Místy ale bylo i znatelně delší, a několikrát se mi dokonce stalo, že příslušný program "nenaběhl" ani po několika minutách (a musel jsem přejít na jiný a pak se na něj zase vrátit).

Po zapnutí rychlého přepínání, v průběhu testování, se přechod mezi některými programy výrazně urychlil. Ale jen mezi některými a nikoli obecně mezi všemi. Jak mi bylo vysvětleno, záleží zde na režimu, v jakém jednotlivé programy dostává příslušná videoproxy. Pokud pracuje v režimu "always", kdy program přijímá stále, je přepnutí na něj nejkratší. V jiném režimu (on demand) pak záleží na tom, jestli se na daný program dívá alespoň jeden divák, nebo vůbec žádný. V tomto druhém případě trvá přepnutí déle, neboť program musí získat z páteřní sítě nejprve sama videoproxy.

Spuštění a ovládání

Pokud jde o ovládání služby QuickMedia, pak zde je vše maximálně jednoduché, tak jak se na "televizní službu" sluší a patří. STB stačí vybalit a zapnout, vše ostatní už si zajistí sama, nic se nemusí konfigurovat (je to skutečně Plug and Play). V rámci testování byla podmínkou veřejná IP adresa pro STB. Jakmile bylo STB schováno za NATem a dostalo přidělenu privátní IP adresu, nedokázalo s protistranou komunikovat a po chvíli zobrazilo následující chybovou hlášku.

Jinak spuštění a "náběh" trvá přibližně minutu (od zapnutí po řádný obraz), a během této doby je divák informován o tom, co se děje.

Poslední ze tří "náběhových" obrázků už ukazuje standardní hlavičku, která signalizuje přepínání na zadaný programl. Stejná hlavička se objevuje i tehdy, když přecházíte mezi programy, ještě než zmizí obraz stávajícího programu.

Jak už jsem uvedl, přepínání mezi programy trvá různě dlouho, někdy i několik sekund. Samozřejmě to ale neznamená, že mezi programy musíte přecházet sekvenčně, a na každém přechodu ztrácet dlouhé sekundy. Pokud pomocí dálkového ovladače listujete mezi programy dostatečně rychle, zobrazí se vám okamžitě aktuální EPG nového programu (pokud je k dispozici). Podle něj se můžete rozhodnout, zda na novém programu zůstanete (a počkáte si na naběhnutí jeho obrazu), nebo zkusíte jiný program. Příklad vidíte na následujícím obrázku, kde se na pozadí ještě zobrazuje obsah původního programu (ČT1), ale menu a EPG už ukazují program jiný.

EPG

Pojďme nyní k samotnému EPG. To je dostupné jen u některých kanálů, a to v různé "hloubce". Někde sahá například jen do druhého dne, jinde až týden dopředu. Zřejmě podle toho, jak se provozovateli daří získávat.

Pokud si EPG pustíte, vidíte jen stručný výčet právě vysílaného pořadu a dvou následujících. Chcete-li podrobnější informace, musíte přes dálkový ovladač navolit podrobnější verzi EPG, kterou vidíte na dalším obrázku. Zde si ale můžete povšimnout kuriózní chybičky autorů middlewaru: zobrazované jméno dne v týdnu předbíhá skutečnost o jeden den. Letošní první máj (1.5.2007) připadl na úterý, a nikoli na středu.

Ale to byla tak asi jediná chyba, na kterou jsem narazil (a která byla ještě v průběhu testování odstraněna).

Pak už snad jen další zvláštnost, kterou je listování mezi kanály na dálkovém ovladači. Ten na to má dvě dvojice tlačítek, z nichž jedna dvojice posouvá programy jedním směrem, a druhá směrem opačným. Jinými slovy: když mačkáte horní tlačítko z obou dvojic, jednou se posouváte směrem k programům s vyšším pořadovým číslem, a podruhé směrem k programům s nižším číslem, viz obrázek.

Napoprvé mi to přišlo jako chyba, ale možná je to záměr: dvojice tlačítek kolem středového "OK" (na obrázku zvýrazněno červeně) totiž přesně odpovídá tomu, co divák vidí na EPG (programy seřazené tak, že ty s nižším číslem jsou nahoře). No a druhé (dvoj)tlačítko, na obrázku zvýrazněné modře, zase koreluje s ovládáním hlasitosti.

Programová nabídka

Pokud jde o programovou nabídku, pak ta u testované verze služby nejspíše nebyla definitivní. Její složení jste mohli vidět na předchozích obrázcích, ukazujících EPG (na dvě části, resp. obrazovky), a i v průběhu testování se měnilo. Jde zřejmě o "střední" nabídku, obsahující kromě kanálů z "must carry" také další tuzemské i zahraniční kanály, a z filmových kanálů například již zmiňovaný CS Film, Film+, FilmBox a nové NonstopKino. Chybí zde ale prémiové kanály, jako HBO či kanály pro dospělé.

Poskytovatelé služby slibují také služby charakteru na žádost (půjčovnu filmů apod.), ale ty testovaná verze služby ještě neobsahovala.

Pokud si chcete udělat ještě lepší představu o tom, jak služba QuickMedia vypadá a funguje "naživo", zde je krátké (cca pětiminutové) video, ukazující skutečné chování služby - ale opět s určitým zkreslením, daným způsobem snímání. Nenechte se odradit dlouhým (minutovým) začátkem, který ukazuje v reálném čase sekvenci nabíhání celé služby, od zapnutí set-top boxu až po naběhnutí obrazu. Velikost tohoto videa je cca 183 MB, a stáhnout si jej můžete zde.

 
© Jiří Peterka, 2011, profil na Google+