Mobilní televize: spor o DVB-H

Jak jsem již psal v pondělním Stalo se, letošní CeBIT byl příležitostí k významným oznámením "na nejvyšší úrovni". A to nejen v oblasti regulace cen za roaming, ale třeba i pokud jde o tak perspektivní oblast, jakou jsou služby "televize v mobilu", resp. mobilní televize.

Jenže jak se zdá, ne vždy se slova a záměry nejvýše postavených - v daném případě evropské komisařky Viviane Redingové - setkávají s jednoznačným souhlasem celé širší veřejnosti. Tentokráte její slova o tom, jak by si představovala budoucnost mobilní televize, vyvolala poměrně ostrou kritiku, dokonce z více stran.

Co zaznělo na CeBITu?

Komisařka Redingová se na CeBITu vyjádřila k televizi v mobilu v tom smyslu, že je rozčarována pomalostí a nekoordinovaností evropského postupu. Tedy tím, že se operátoři a další zainteresované subjekty nedokázali dohodnout na jednotném standardu, a že nástup celé této perspektivní kategorie služeb je i kvůli tomu velmi pomalý, roztříštěný a nekoordinovaný. Zkritizovala i sdružení EMBC (European Mobile Broadcasting Council), jehož založení před rokem iniciovala právě kvůli "nalezení a naplnění jednotné vize rozvoje a nasazení mobilního vysílání v celé EU".

Právě takovouto jednotnou vizi se prý nepodařilo nalézt a náležitě prosadit. A tak komisařka Redingová velmi apelovala na to, aby vize vznikla, prosadila se a zvítězila - a aby to byla vize evropská, založená na evropských standardech a zaručující kompatibilitu pro všechny uživatele a pro všechna zařízení.

Proč existuje princip technologické neutrality?

Až sem to bylo něco, co by asi málokdo kritizoval. Apelovat na jednotu, konsensus, dodržování standardů, dosažení kompatibility, bezproblémové fungování atd. je něco, co politici mají v náplni práce. Ale už by neměli zasahovat do toho, která technologie je lepší než druhá a která by se měla prosadit. Stejně tak jako by to neměly určovat zákony.

Říká se tomu "technologická neutralita", a má to své racionální opodstatnění. Politici by se k technologiím měli stavět neutrálně, a nechávat je ať se prosadí či naopak neprosadí samy. Stejně tak legislativci a jimi vytvářené zákony, které by také neměly žádné technologie upřednostňovat či naopak potlačovat.

Jenže právě zde komisařka Redingová zřejmě překročila toto "tabu", když se vyjádřila ve prospěch jedné konkrétní technologie. V pondělním článku jsem to napsal ještě diplomaticky, podle toho co se objevilo v oficiálním zápisu z jejího projevu (zde)

Přitom explicitně zmínila DVB-H, kterému přisoudila zajímavou budoucnost - a tím vlastně naznačila, jaký vývoj mobilní TV očekává.

Nyní ale řada médií (např. zde či zde) cituje podstatně "tvrdší" výrok, ve kterém měla komisařka zcela jednoznačně prosazovat právě technologii DVB-H:

Průmysl by se měl sjednotit na jediném standardu. Jsme přesvědčena že by to měla být rodina standardů DVB-H.

Stejně tak se měla vyjádřit v tom smyslu, že pokud by bylo zapotřebí jediný standard nařídit, udělala by to. Zatím ale prý stále věří, že to nebude zapotřebí.

Ani v Evropě není jenom DVB-H

Ať už se ale komisařka Redingová vyjádřila více či méně diplomaticky, nejspíše skutečně překročila hranice technologické neutrality. Navíc v poměrně citlivé oblasti, protože technologií, soupeřících o prosazení v oblasti mobilní TV (na bázi broadcastingu), je více.

Například ze zámoří, od společnosti Qualcomm, pochází technologie MediaFlo. Ta je ale v Evropě zatím spíše jen testována, nejvíc ve Velké Británii. Čistě evropského původu pak jsou dvě hlavní technologie, a to DMB (Digital Multimedia Broadcasting) a DVB-H (Digital Video Broadcasting - for Handhelds). A ani mezi nimi není jasný a jednoznačný vítěz.

Nedávná studie, provedená na objednávku samotné Evropské komise, ukázala že 17 členských zemí (a mezi nimi i ČR) sází na DVB-H. Další vsadili naopak na technologii DMB. Patří mezi ně zejména Velká Británie, a dále Německo. Své rozhodnutí ve prospěch DMB již oznámila i Francie, a další země jako Irsko, Itálie, Portugalsko či Švédsko již DMB zkouší, nebo jeho nasazení také plánují.

Přitom co do počtu nasazení je právě DMB dokonce jasně nejúspěšnější, a to i za hranicemi Evropy. Příklad v Číně nebo v Jižní Koreji, kde se jen v červnu 2006 prodalo přes 1 milion mobilů schopných příjmu mobilního vysílání na bázi DMB (zdroj). Takže technologii DMB se již podařilo úspěšně exportovat i za hranice Evropy.

Naopak v Evropě samotné je mobilní televize na bázi DVB-H nejúspěšnější v Itálii, kde má již asi 400 000 uživatelů. Pikantní také je, že i technologie DMB vznikla v Evropě, za peníze z Evropských fondů (v rámci projektu DAB/Eureka147).

Jak je to s kmitočty?

Mezi technologiemi DMB a DVB-H je zajímavý rozdíl i v tom, jaké mají požadavky na kmitočty. DVB-H je totiž odvozeno od "klasického televizního" DVB-T, a je pouze upraveno pro potřeby mobilního příjmu. Například tak, aby přijímač nemusel být stále na příjmu a mohl tak šetřit energií. Nebo menším rozlišením obrazu, které umožňuje vměstnat do jednoho digitálního multiplexu (DVB-H multiplexu) více programů, až 40. Ale i tak potřebuje DVB-H klasické televizní frekvenční kanály, stejně jako DVB-T. A tyto zatím nejsou k dispozici, a čeká se až na digitální dividendu - na to, co zbude po vypnutí stávajících analogových televizních vysílačů.

Naproti tomu DMB je odvozené od "rozhlasového" standardu DAB, a má ještě jednu "sestru", která také slouží potřebám mobilního televizního vysílání (jde o standard DAB-IP, používaný hlavně v Británii). No a celé DAB naopak využívá "rozhlasové" frekvenční kanály, které mohou být přeci jen dostupnější než dosud neuvolněné části digitální dividendy.

Na druhou stranu DMB (i DAB-IP) předpokládají menší počet souběžně vysílaných programů než DVB-H, a jsou celkově vhodnější pro "menší" a více lokalizovaná vysílání, než DVB-H.

Technologická neutralita, nebo osvícená technologická diktátorka?

Zpět ale k vyjádření evropské komisařky Redingové, která se vyslovila jednoznačně pro jednu konkrétní technologii, a to DVB-H. Nechme stranou to, že její slova asi nejvíce rozlítila šéfa konsorcia WorldDMB Quentina Howarda, který její stanovisko označil za "neuvěřitelné" (zdroj). Stejně tak i to, jak si Redingová proti sobě poštvala orgán European Mobile Broadcasting Council (EMBC), který deklaroval že žádné unijní nařízení k mobilní TV není zapotřebí - a který ona zkritizovala za nečinnost.

Zkusme se místo toho podívat na vše i z druhé stránky: nebylo by přeci jen jednodušší, kdyby se v celé Evropě prosadil skutečně jen jeden standard, místo standardů dvou? Z hlediska velikosti trhu, masovosti výroby, kompatibility atd. by to určitě výhodnější bylo. Podobně jako u standardu GSM, jehož úspěch by komisařka Redingová určitě velmi ráda zopakovala i v oblasti mobilní televize. A to asi i překročením hranice technologické neutrality, bouchnutím do stolu a nařízením jednoho konkrétního řešení.

Ale na druhou stranu: je charakter mobilní televize stejný jako charakter mobilních hlasových služeb, ve smyslu roamingu a používání služeb i mimo síť domácího operátora? Budeme se chtít (resp. budeme se moci) dívat na stejné programy i v zahraničí, v sítích jiných operátorů?