Stalo se: na CeBITu o roamingu

Veletrh CeBIT, který se každoročně koná v německém Hannoveru, se potýká s podobnými problémy jako náš Invex. Také on hledá svou identitu a nejvhodnější zaměření, v kontextu změn ke kterým dochází v celém sektoru i v zájmech vystavovatelů a návštěvníků.

Původně byl CEBIT především technologickým veletrhem, zaměřeným na oblast počítačů a komunikací. Největšího rozkvětu se dočkal v roce 2001, kdy přivítal 840 000 návštěvníků. Oslovit se je tehdy snažilo na 8 100 vystavovatelů, kteří vystavovali své exponáty na ploše 431 000 čtverečních metrů.

V loňském roce už přišlo jen 430 000 návštěvníků, přičemž vystavovatelů bylo jen 6 262, a pronajato měli pouze 310 412 čtverečních metrů. Letos se přihlásilo 6059 vystavovatelů ze 77 zemí (z toho 29 z ČR), a pronajali si již jen 280 000 čtverečních metrů výstavní plochy (833 za ČR). Vzhledem k tomu lze konstatovat, že letošní CeBIT je (co do výstavní plochy) asi o 10% menší než ten loňský.

Hlavně se ale mění i celkové zaměření veletrhu. Dříve lidi zajímaly samotné technologie, neboli jak a proč něco funguje "uvnitř". Nyní už to pro ně tak zajímavé není, a jejich zájem se soustřeďuje spíše na "vnějšek" - na to, jak co vypadá a co to dělá (a už ne proč a jak, či díky čemu). A navíc, s tím jak moderní informační a komunikační technologie stále více přerůstají z firem do domácností, musí i CeBIT věnovat stále více prostoru spotřební elektronice a řešením, určeným právě pro různé "e-domácnosti". S tím se adekvátně mění i struktura cílové skupiny návštěvníků veletrhu a její zájmy.

CeBIT je "Home" i bez CeBITu Home

Jde o stejný trend, který potkal také náš Invex. Ten na něj zareagoval v roce 2005 vytvořením "paralelního" veletrhu Digitex, který se ale koná souběžně se samotným Invexem, a je tedy spíše jakousi "tematickou podmnožinou" mateřského Invexu, než skutečně samostatným veletrhem. To CeBIT zareagoval na tento trend již v roce 1996, kdy se od něj oddělil specificky zaměřený "dceřiný veletrh" CeBIT Home (pro "domácí a spotřební elektroniku"). Byl skutečně samostatným veletrhem, a konal se jindy než samotný CeBIT (1x za 2 roky). Uskutečnil se poprvé v již zmiňovaném roce 1996, a pak podruhé v roce 1998. Potřetí se měl konat v jubilejním roce 2000, a kvůli kolizi se světovou výstavou v Hannoveru měl být přestěhován do Lipska. Byl ale zrušen, prý kvůli malému zájmu vystavovatelů (podrobněji), a od té doby se již neuskutečnil.

A tak se spotřební elektronika a nejrůznější řešení pro domácnosti a jednotlivce zase vrátily na původní CeBIT. Letos o to více, zejména díky digitalizaci a pronikání módy do spotřební elektroniky, a staly se dokonce hlavním šlágrem letošního CeBITu. Alespoň média si takovýchto řešení, určených pro koncové uživatele, všímala asi nejvíce.

V tomto seriálu vás ale nebudu oblažovat přehlídkou nejnovějších mobilů či různých šikovných "udělátek". Spíše bych se rád zmínil o tom, co a jak se dělo v rámci doprovodného programu a různých oficiálních jednání, které s konáním CeBITu souvisely. Nezapomínejme na to, že předsednickou zemí EU je v tomto pololetí právě Německo. A tak se daly očekávat aktivity "na nejvyšší úrovni", související právě se zaměřením na oblast elektronických komunikací a informační společnosti.

Tato očekávání se nakonec skutečně naplnila. Nejenom účastí nejvyšších politiků (jako například německé kancléřky Angely Merkelové a evropské komisařky Vivane Redingové), ale také v podobě dvou poměrně významných oznámení a jednoho rozhodnutí na úrovni Rady Evropské unie, neboli bývalé Rady ministrů. Začněme právě tímto rozhodnutím, které má asi největší význam.

Jednání (nejen) o roamingu

Kromě již jmenovaných dam se na letošním CeBITu sešla i řada dalších představitelů. Například ministrů z jednotlivých členských zemí, kteří mají na starosti oblast elektronických komunikací (dříve telekomunikací). A když už se takovíto resortní ministři na CeBITu sešli, stalo se z toho neformální zasedání Rady Evropské Unie (bývalé "Rady ministrů"). Tak se totiž jmenuje ten orgán Unie, ve kterém se resortní ministři (vždy podle projednávaného tématu) schází, jednají a rozhodují. No a tentokráte, jako už poněkolikáté v minulosti, jednali o cenách za roaming v mobilních sítích.

Právě ceny roamingu jsou jednou z věcí, které "velmi leží na srdci" evropské komisařce Redingové, a určitě nejen jí. O celém vývoji kolem roamingu jsem zde na Lupě psal již několikrát (přehled článků), proto jen opravdu velmi stručně: Unie se snaží výrazně snížit ceny za roaming, a to i formou cenové regulace. Původně chtěla komisařka Redingová regulovat, formou maximálních cen (price caps), především koncové ceny, které platí koncoví uživatelé. Pak ale začal převládat názor, že když už regulovat, pak hlavně na velkoobchodní úrovni (tj. roamingové poplatky mezi operátory), a nikoli na úrovni maloobchodní.

Ještě nedávno to vypadalo, že výsledkem bude regulace pouze u velkoobchodních cen, místo u cen maloobchodních. Různé členské země ovšem měly různé názory: některé, zejména Francie a Velká Británie, se přikláněly k regulaci jen u velkoobchodních cen, zatímco jiné se přikláněly k původnímu unijnímu návrhu na regulaci cen maloobchodních. Ještě další země pak neměly vyhraněný názor. Jako například právě ČR, která ve svém oficiálním stanovisku z května 2006 požaduje nejprve studii, která by teprve řekla, zda regulovat ty či ony ceny.

Poslední pravidelné (a oficiální) jednání Rady Evropské unie, které se uskutečnilo 11. prosince v Bruselu, dopadlo způsobem, které diplomatičtěji laděné komentáře označily jako "vzájemnou výměnu názorů", a explicitnější komentáře jako otevřenou roztržku obou táborů. Psal jsem o tom i v tomto seriálu, v dílu z 18. prosince 2006, že v Bruselu se tehdy situace polarizovala:

• Itálie, Německo, Estonsko, Španělsko, Irsko, Nizozemí a Slovinsko se postavily za původní návrh Komise na regulaci koncových (maloobchodních cen), zatímco
• Portugalsko, Rumunsko, ČR, Švédsko, Slovensko, Maďarsko, Polsko, Belgie, Lotyšsko, Dánsko, Malta a Rakousko naopak podpořily návrh Francie a Velké Británie na regulaci jen u velkoobchodních cen.

Tomu, že ČR se v prosinci přidala do tábora zastánců regulace pouze u velkoobchodních cen, nasvědčuje i následující pasáž z tiskové zprávy MI CR ke zmíněnému jednání. Ta ovšem líčí výsledek poněkud jednostranně, jako kdyby už zvítězila varianta regulace pouze u cen velkoobchodních:

Návrh nařízení, který prezentovala EK na jaře roku 2006 a který předpokládá regulaci velkoobchodních i maloobchodních cen roamingu, byl v uplynulém půlroce detailně zkoumán, včetně možných dopadů na spotřebitele a ekonomiku. Na základě těchto studií se ministři vesměs přiklonili k návrhu Velké Británie a Francie regulovat nejprve jen velkoobchodní ceny, a teprve pokud se tato regulace neodrazí na výši koncových cen pro uživatele, přistoupit i k regulaci maloobchodních cen.

Prosadila Redingová svou?

Teď ale zpět k posledním událostem na CeBITu. Podle dostupných informací se zdá, že komisařka Redingová zde dokázala nějak zlomit odpor té části členských zemí (vedených Francii a Velkou Británií), která požaduje regulaci jen u velkoobchodních cen, a prosadila si regulaci obou cen: velkoobchodních i maloobchodních. Vyplývá to z oznámení samotné EU, které hovoří o zásadním pokroku, ale třeba i z tiskové zprávy našeho MI ČR, kde se říká že:

Ministři se shodli, že je třeba zavést větší transparentnost cen pro koncové uživatele, a že pro dosažení podstatného snížení cen mezinárodního roamingu pro koncové uživatele je třeba zavést regulaci jak na velkoobchodní úrovni, tak na úrovni koncového zákazníka.

Zajímavé ale je, že ani oficiální zpráva na webu EU explicitně nehovoří o souhlasu všech členských zemí s regulací maloobchodních cen. Mluví skutečně jen o "významném pokroku", který bude muset potvrdit Evropský parlament v květnu, a plánovaná Rada Evropské Unie v červnu, kdy teprve budou posuzovány konkrétní návrhy. Dnes se jedná teprve o neformální jednání ve fázi příprav. Také tisková zpráva našeho MI ČR si ještě ponechává otevřená vrátka konstatováním, že:

Na regulaci maloobchodního trhu jako takového však panují mezi členskými státy různé názory, zejména co se týče míry a způsobu jeho regulace.

Podrobnosti celé dohody ještě nejsou k dispozici, ale dostupné informace hovoří o tom, že by měl být zaveden i určitý "implicitní" tarif, který by byl regulovaný a který by snad získali zákazníci automaticky:

Ministři považují za důležité, aby zákazník automaticky mohl využívat tzv. ochranný tarif, jehož výše bude stanovena připravovaným nařízením.

Vše zatím nasvědčuje tomu, že takovýto tarif by byl čistě minutový, tj. zákazník by platil pouze podle počtu skutečně provolaných minut. Z toho by následně profitovali i příležitostní roamingoví zákazníci, kteří mají jen malé objemy provozu v roamingu. Naproti tomu sami mobilní operátoři, nejspíše ve snaze předejít regulaci roamingových cen, tyto snižují již sami - ale většinou způsobem, který je výhodný pouze pro zákazníky s velkým objemem roamingového provozu. Operátoři totiž přesouvají rozhodující část koncové ceny do fixní složky (sestavovacího poplatku za každý hovor či měsíčního paušálu), s tím že průběžná složka (samotné minutové hovorné) pak už může být výrazně nižší, či dokonce nulové.

Dovolím si předpokládat, že jeden z hlavních argumentů mobilních operátorů proti navrhovanému "ochrannému tarifu" bude ten, že jim vlastně brání zlevňovat. Ale pro zákazníka by asi bylo nejvýhodnější to, kdyby si mohl svobodně vybrat, i podle toho jak moc roaming využívá. Samozřejmě za předpokladu, že bude mít k dispozici všechny potřebné informace pro své rozhodování.

Jak na RFID?

Evropská komisařka Viviane Redingová byla během prvních dnů letošního CeBITu velmi aktivní. Kromě přesvědčování ministrů z členských zemí ohledně roamingu totiž stihla i dvě prezentace pro širší odbornou veřejnost, na kterých je seznámila s postojem Komise vůči dvěma dalším oblastem: vůči technologiím RFID a vůči mobilní televizi. Mimochodem, obě tato vystoupení komisařky Redingové můžete shlédnout ze záznamu po Internetu (zde).

V případě technologií RFID vstoupil CeBIT do hry dokonce již podruhé. Právě vloni na CeBITu totiž celá diskuse kolem RFID začala. Byla to sama komisařka Redingová, kdo tehdy vyzval odbornou veřejnost k diskusi a k návrhům ohledně toho, jak by se Unie měla k této technologii postavit. Šlo zejména o to, do jaké míry může být RFID zneužito pro narušení soukromí uživatelů a získávání jejich osobních údajů.

Diskuse proběhla, a Evropská komise ji vyhodnotila tak, že RFID (alespoň prozatím) nepotřebuje žádné specifické "ošetření", skrze unijní legislativu. Možnosti jejího potenciálního zneužití sice existují, ale pro boj s nimi by měla postačovat již existující (a technologicky neutrální) unijní legislativa, zejména Směrnice o ochraně soukromí (Privacy Directive). Komise tedy v zásadě dala ruce pryč od jakékoli specifické regulace RFID, s tím že předpokládá spíše samoregulaci ze strany průmyslu. Ovšem pokud by tento přístup selhal a objevily se nějaké problémy, mohla by Komise názor změnit a nějakou regulaci RFID zavést.

Úplné stanovisko Komise k RFID, formou jejího sdělení, najdete zde, prezentaci komisařky Redingové ve formě videa pak zde.

Evropská komise k mobilní TV

Podstatně méně idylicky ale dopadla oblast mobilní televize. Také zde přesně před rokem komisařka Redingová vyzvala zainteresovanou veřejnost ke konkrétní krokům, zejména pokud jde o

• zajištění kompatibility mezi platformami a koncovými zařízeními,
• zajištění potřebného frekvenčního spektra pro mobilní TV,
• zahájení debaty s národními regulátory ohledně jejich přístupu,
• podporu vhodného inovativního obsahu

Konkrétní výsledky pak komisařka Redingová zhodnotila tak, že jako Evropa jsme "příliš pomalí a příliš nekoordinovaní". Současně s tím vyjádřila i své rozčarování nad (nedostatečným) postupem. Nepochválila ani orgán s názvem "European Mobile Broadcasting Council", k jehož založení vyzvala zástupce průmyslu před rokem právě na CeBITu. Prý od něj očekávala podstatně více. Naznačila mj. podporu evropským standardům, za podmínky že nebudou zatíženy zbytečnými licenčními podmínkami a dalšími překážkami. Přitom explicitně zmínila DVB-H, kterému přisoudila zajímavou budoucnost - a tím vlastně naznačila, jaký vývoj mobilní TV očekává.

Pokud jde o frekvenční spektrum, zde komisařka Redingová odkázala na debatu o využití tzv. digitální dividendy (kmitočtů, uvolněných vypnutím analogového vysílání). Přitom naznačila že alespoň něco z této dividendy by mělo být použito právě na rozvoj mobilní TV. Současně vyzvala národní regulátory k tomu, aby odstraňovali všechny překážky, které by na národní úrovni mohly bránit nástupu mobilní TV.

Situace v ČR jakoby již dopředu zapadala do jejích slov. Náš regulátor již dříve naznačil, že část digitální dividendy (část uvolněných kmitočtů) věnuje na zřízení DVB-H multiplexu, na jehož využití se budou muset domluvit všichni tři naši mobilní operátoři (protože další DVB-H multiplex asi jen tak nebude). Stejně tak se pracuje i na odstranění dalších překážek, zejména těch legislativních, které mobilním operátorům zatím znemožňují provozovat řádné mobilní vysílání. Ale to už je nyní spíše úkol pro poslance, aby nechali projít tzv. super-mini-novelu, která už je připravena a příslušné změny obsahuje.

Pokud jde o vhodný obsah pro mobilní vysílání, zde komisařka Redingová zmínila možnost jeho financování z unijních prostředků (například z programu Media 2007, kde jsou pro letošní rok 4 miliony €. Řekla také, že doufá že k rozvoji obsahu vhodného pro mobilní vysílání přispěje i chystaná aktualizace dosavadní direktivy o televizi bez hranic, nyní již prezentovaná jako direktiva o "audiovizuálních službách bez hranic". Tu jsem v tomto seriálu popisoval minulý týden.

Celou, poměrně obsáhlou prezentaci komisařky Redingové k problematice mobilní TV, najdete v textové podobě zde , a ve formě videa zde.