Kdo vyrovná investiční deficit dnešního kyberprostoru?

Nedávno se mi dostala do rukou zajímavá studie společnosti Deloitte (Deloitte Touche Tohmatsu, resp. její expertní skupiny pro technologie, média a telekomunikace), věnovaná předpovědím a trendům ve světě telekomunikací pro rok 2007. A bylo to opravdu zajímavé počtení, byť bohužel ne moc radostné. Hned první trend totiž upozorňuje na neudržitelnost současného stavu, kdy ceny za konektivitu klesají, a hlad po dalších přenosových kapacitách naopak prudce roste.

Nárůst poptávky pro přenosových kapacitách studie dokumentuje na příkladu největšího světového peeringového uzlu, kterým je amsterodamský AMS-IX. Jeho "průtok" se zvětšuje o 7,4 procenta každý měsíc, a od února 2006 do října 2007 by se měl rovnou zdvojnásobit. Konkrétně z 1 petabytu (neboli tisíce terabytů) za den na 2 petabyty za den. A to se současné prognózy mohou ukázat ještě jako příliš skromné, pokud se ještě výrazněji prosadí objemově náročné přenosy videa.

Důvodů pro rychlý růst provozu je přitom více. Od stále narůstajícího počtu uživatelů, přes klesající ceny za internetovou konektivitu, až po větší náročnost dnešních aplikací, které stále více sázejí na obraz a zvuk (video a audio). Studie Deloitte zmiňuje, že v roce 2006 dosáhl počet uživatelů internetu na celém světě jedné miliardy, a odhaduje že i v roce 2007 poroste nezmenšeným tempem.

Pokud jde o provoz, pak zde Deloitte odhaduje, že již dnes tvoří jeho plnou třetinu video, charakteru peer-to-peer (a ponejvíce prý nelegální). A dále roste obliba používání videochatů a obdobných aplikací na bázi videa, které jsou velkými konzumenty přenosové kapacity.

Kde je problém?

Jestliže tedy počet zákazníků roste, a s ním roste (dokonce ještě rychleji) i poptávka po dalších přenosových kapacitách, pak v čem je problém? V jiných oblastech podnikání by něco takového muselo znít jako rajská hudba všem podnikatelům, kteří zde působí. Proč tady ne? Po technické stránce se zatím nezdá, že by něco zásadního stálo v cestě dalšímu "nafukování" Internetu a jeho kapacit. Pravda, některé technologie nestačí zvyšovat svou propustnost dostatečně rychle, ale to jsou technické problémy, které jsou řešitelné.

Hlavní problém je (jako skoro vždy) v ekonomice. Tedy v tom, kdo to všechno zaplatí. Studie Deloitte upozorňuje na to, že pokles cen za přenosové kapacity, způsobený konkurencí i dalšími tlaky, je tak dramatický, že operátorům nedává prostor k investicím do budování nových přenosových kapacit. Technicky by to stále ještě nebyl (zásadnější) problém, zejména díky možnostem optických vláken, ale ekonomicky už to problém je. A jak studie Deloitte upozorňuje, docela vážný.

Ne snad tak vážný, že by celému Internetu hrozil akutní kolaps. Ale právě rok 2007 má být kritický pro největší operátory, kteří poskytují konektivitu na velkoobchodní bázi, a pro největší ISP. Budou prý mít opravdu co dělat, aby situaci nějak ustáli, ale stále prý mají ještě šanci vše zvládnout. Tedy pokud nedojde k nějakému dalšímu a neplánovanému nárůstu spotřeby, třeba v důsledku nějaké nové, velmi úspěšné, ale na kapacitu velmi náročné služby, nejspíše na bázi videa.

Nicméně "hlavní zpráva", kterou studie Deloitte v tomto ohledu přináší, je to že stávající trendy nejsou dlouhodobě udržitelné. Aby se operátorům vyplatilo investovat do budování nových kapacit, musí jim na tyto investice něco zbýt - a to "něco" musí někdo nejprve zaplatit. Jinými slovy: stávající trend ke snižování cen za přístup k Internetu se nejspíše bude muset zastavit, a možná i obrátit.

Máme se tedy všichni společně bát zdražení Internetu?

O čem je síťová neutralita?

Další oblastí, které se studie Deloitte věnuje, je problematika tzv. síťové neutrality. Ta je obvykle prezentována jako záležitost "mocenská", týkající se toho, zda internetoví provideři mají či nemají právo chovat se k různým přenosům různě.

Zastánci síťové neutrality tvrdí, že se musí ke všem datům chovat stejně, a že operátoři už vůbec nesmí jakkoli zasahovat do toho, co a jak bude po Internetu dostupné, a co naopak dostupné nebude. Současně pak zastánci síťové neutrality požadují, aby rovný přístup ke všem druhům provozu byl zakotven přímo v zákoně. Obávají se toho, že jakmile by zbyl nějaký prostor pro "různé chování" vůči různým druhům provozu, operátoři by toho rázem využili a začali se chovat jako novodobí cenzoři - rázem by fakticky rozhodovali o tom, co a jak bude na Internetu dostupné a co nikoli.

Odpůrci síťové neutrality zase argumentují tím, že různé nakládání s různými druhy provozu je technickou nutností, danou charakterem aplikací. To je do značné míry pravda, neboť multimediální aplikace mají podstatně jiné požadavky na parametry přenosu (zejména pokud jde o latenci a její rozptyl, anglicky: jiter), než klasické "datové" aplikace. Je to ostatně dáno již tím, že multimediální aplikace zpracovávají svá data průběžně, a tak potřebují jejich co nejpravidelnější přísun. Naproti tomu "datové" aplikace, jako třeba elektronická pošta či přínos souborů, stejně zpracovávají svá data až tehdy, kdy dojdou všechna. Takže jim je jedno, jak pravidelně či nepravidelně přichází jejich jednotlivé části.

Síťová neutralita je i o penězích

Celá debata o síťové neutralitě však nemá jen popisovaný technický a "morální" aspekt. Může mít, a skutečně má, i významný aspekt ekonomický. Odpůrci síťové neutrality totiž požadují, aby na přednostní zpracování určitých dat přispívali ti, kteří je generují. Tedy producenti obsahu, jako například služby typy Google, Yahoo, You Tube. Oni by si měli připlatit za to, že jejich data budou mít "volnější cestu" ke svému cíli, ke koncovým uživatelům. A nepřímo by se tak i oni podíleli na budování nových přenosových kapacit, které jimi generovaná data polykají stále intenzivněji.

Není tedy divu, že pomyslná dělící čára mezi zastánci a odpůrci síťové neutrality je v praxi dána hlavně tím, zda někdo data generuje (a pak je obvykle zastáncem síťové neutrality), nebo zda je přenáší (a pak je naopak odpůrcem neutrality).

Studie Deloitte v této souvislosti zmiňuje i další zajímavý aspekt: že výnosy internetových providerů a telekomunikačních operátorů v poslední době spíše stagnují, zatímco výnosy a zisky poskytovatelů obsahových služeb rostou přeci jen rychleji. Jinými slovy: na současném boomu vydělávají jen někteří (producenti obsahu), a jiní nikoli (provideři a operátoři). A právě to vytváří čím dál tím silnější tlaky a pnutí, které se projevují i stále intenzivnější debatou o síťové neutralitě. Dosus spíše jen v USA, zatímco do ostatních zemí tento problém teprve "dorazí".

A jak studie Deloitte poznamenává, jde o značně složitou záležitost, kde každá strana a její přístup a pohled má své opodstatnění, ale také svá omezení a problematické aspekty. Rozhodnutí určitě nebude lehké, protože v úvahu je třeba brát opravdu všechno, a ne pouze aspekty ekonomické.

V USA to prý zatím vypadá příznivěji pro síťovou neutralitu, která má (za nynějšího složení Kongresu i Senátu) šanci prosadit se do zákona. Ale je skutečně otázkou, zda to výše popisovanou disproporci mezi rostoucí poptávkou a nedostatkem investic do nových kapacit vyřeší. A pokud ano, tak asi na úkor koncových uživatelů, protože stále narůstající "investiční deficit" budou muset vyrovnat oni, ze svých kapes.