Zacyklená informatika

Historie způsobu, jakým náš stát řeší své úkoly v oblasti informační společnosti, ICT technologií a egovernmentu, se začíná poněkud zacyklovat. To řešení, které jsme již jednou opustili jako překonané a nedostatečné funkční, se nyní vrací zpět, jako pomyslný bumerang.

Do roku 2003, kdy vzniklo samostatné ministerstvo informatiky, byly příslušné agendy státu různě "rozstrkány" - telekomunikace a pošty spadaly pod tehdejší ministerstvo dopravy a spojů, egovernment pod Úřad pro veřejné informační systémy, a elektronický podpis pod Úřad pro ochranu osobních údajů. Nad tím vším pak existovalo "pojítko", v podobě nadresortní Rady vlády pro státní informační politiku, která fungovala jako poradní orgán vlády.

Jenže ono "pojítko" až tak moc nepojilo, a celé řešení moc nefungovalo. Rada vlády neměla dost sil a kompetencí na to, aby byla jednotlivými resorty brána skutečně vážně, a tudíž nedokázala prosazovat skutečně nadresortní změny. Ostatně, nedokázala prosadit ani jednotnou koncepci na úrovni státu - v té době jsme stále ještě měli dvě samostatné a vzájemně neprovázané koncepce: Státní informační politiku a Národní telekomunikační politiku.

A tak po volbách v roce 2002 zvítězila myšlenka "povýšit" ono pojítko až na samostatný resort a integrovat do něj ty agendy, které s jeho působností souvisí. A tak k 1.1.2003 vzniklo samostatné Ministerstvo informatiky ČR (MI ČR), pod které přešla kromě egovernmentu i oblast telekomunikací (dnes: elektronických komunikací), pošt i elektronického podpisu.

Jenže stále to "nebylo ono". Ani samostatné ministerstvo informatiky, co do velikosti srovnatelné spíše s odborem na jiném ministerstvu, v čele s ministrem (později ministryní) bez silné politické strany za zády, nemělo na mnohé důležité a potřebné kroky dostatečnou sílu.

A tak zhruba přede dvěma lety přišla tehdy opoziční ODS s myšlenkou, jak dále "povýšit" a posílit celý resort informatiky: převést jej přímo pod předsedu vlády, který by úkoly a cíle tohoto oboru přijal za vlastní, převzal by příslušné kompetence, a také je náležitě prosazoval. A k ruce by měl i aparát, který by nadále zajišťoval potřebné agendy (a který by fungoval pod Úřadem vlády).

Celá tato představa není zase až tak nová a unikátní. Obdobné řešení existuje v řadě zemí. Nejznámějším příkladem, kde to docela funguje, je Velká Británie.

Na poslední chvíli je všechno jinak

Po celou dobu, kdy byla ODS v opozici, měla čas promýšlet, upřesňovat a připravovat tuto svou představu. Pravdou je, že na něčem pracovala. Vlastně ne ani tak ona, ale "think-tank" eStát, který ale má k ODS opravdu velmi blízko. Právě eStát připravil několik návrhů nových zákonů z oblasti egovernmentu, které byly již dříve zveřejněny, a které nový ministr informatiky za ODS nyní jakoby jen vezme a předloží vládě.

Úplně jinak je tomu ale s budoucím osudem dosavadního MI ČR. Zde to vypadá tak, jako kdyby ODS neměla dopředu rozmyšleno vůbec nic, a teď na poslední chvíli improvizovala. Tedy až na samotný záměr zrušit samostatné Ministerstvo informatiky ČR, ke kterému se stále hlásí s nezměněnou intenzitou. Už ale stejně nahlas neříká, proč vlastně chce MI ČR zrušit.

Prvotní představa, že cílem je "povýšit a posílit" resort informatiky, tak aby dokázal prosadit své nadresortní úkoly, se už dnes moc neventiluje. Místo toho se prezentuje spíše snaha ušetřit náklady na provoz samostatného ministerstva. To ale není moc pravděpodobné, vzhledem k tomu, že všechny hlavní agendy resortu budou muset být zachovány, a vlastně jen "mechanicky přeneseny" pod jiné resorty, včetně příslušných úředníků. Jenže pod jaké resory? Právě v tom mi přijde, že (nyní čerstvě vládní) ODS improvizuje nejvíce.

Přesně před týdnem jsem měl možnost se zúčastnit setkání novinářů z oblasti IT s novým ministrem informatiky Ivanem Langerem. Setkání bylo docela otevřené a samozřejmě se tam hovořilo i o způsobu rozdělení agend stávajícího MI ČR. Převod těch, které jsou spojeny s egovernmentem a informatizací veřejné správy, byl popisován jako definitivně rozhodnutá věc: půjdou pod vnitro. Jenže u ostatních agend (elektronické komunikace, pošta a el. podpis) to už tak jasné nebylo. Elektronický podpis prý také přejde pod vnitro, ale u poštovních služeb a elektronických komunikací je prý stále otevřené, zda budou začleněny pod resort dopravy, nebo pod resort průmyslu a obchodu. Pravděpodobnější se prý jeví resort průmyslu a obchodu, ale nový ministr se skutečně tvářil tak, že definitivní rozhodnutí ještě zdaleka nepadlo. To ale bylo v úterý 19.9. večer.

Ve středu 20.9. zasedala vláda, a novému ministrovi informatiky (a vnitra) posvětila jeho záměr předložit vládě prakticky obratem návrhy zákonů, připravené eStátem. Kromě toho však vláda rozhodla i o tom, kam bude "přenesena" agenda poštovních služeb a elektronických komunikací: nikoli pod dopravu, ale pod ministerstvo obchodu a průmyslu. Vzhledem k tomu, jak to večer předtím ministr Langer prezentoval (jako dosud zcela otevřenou otázku), soudím, že nešlo o nějaké dlouhodoběji připravované a koncepční rozhodnutí, ale spíše o spontánní rozhodnutí až přímo na vládě.

Bude nová Rada vlády

Jenže to není zdaleka všechno. V tiskové zprávě o výsledcích zasedání vlády, která visí na webu MI ČR, se lze dočíst, že vláda schválila ještě jeden docela zásadní krok, o kterém se ministr Langer večer předtím novinářům nezmiňoval - a který jsem předtím nezaznamenal ani nikde jinde. Jde o to, že:

Nově by měla vzniknout Rada vlády pro informační společnost jako poradní orgán vlády, která bude koordinovat rozvoj eGovernmentu a bude navrhovat cíle, strategie a politiku v oblasti informační společnosti. Radu povede člen vlády, členy Rady by se měli stát odborní zástupci ústředních orgánů státní správy, odborní zástupci asociace krajů a svazu měst a obcí, případně další odborníci.

Takže skutečně žádné převedení kompetencí pod premiéra, který by pak "bojoval za informatiku" se svými možnostmi, které jsou přeci jen větší než možnosti a kompetence resortních ministrů. Dosavadní agendy MI ČR tak budou definitivně utopeny kdesi "hluboko" uvnitř jiných resortů (vnitra a obchodu), které mají hlavně své vlastní priority. Nechci malovat čerta na zeď a velmi rád se budu mýlit, ale obávám se že budoucnost informatiky bude striktně podřízena jejich resortním zájmům. A že na tom nic nemění ani další "bezzubé nadresortní pojítko", v podobě pouhého poradního orgánu vlády, bez výkonných pravomocí, kompetencí i přímé odpovědnosti.

Již jednou jsme od takovéhoto modelu (s Radou vlády pro státní informační politiku) utekli, protože se moc neosvědčil. Nyní se tedy k němu vracíme, v jakémsi zvláštním cyklu. Pravda, jen za předpokladu, že nynější vláda ODS zůstane nějakým způsobem "u kormidla" a bude mít čas své plány naplnit. Jenže vzhledem k situaci na naší politické scéně si nejsem vůbec jist, zda by "jiná parta" měla o informatiku a její zachování větší zájem.

No, nevypadá to dobře. A aby toho pesimismu nebylo málo, zde je ještě jedna "příznačná" informace, kterou již také přinesla média (zdroj):

Podle deníku Právo nabídl ministr vnitra Ivan Langer za sídlo úřadu, který bude spravovat evropský navigační systém Galileo, budovu současného ministerstva informatiky.