Stalo se: dvě digitální rány

Proces digitalizace, přesněji postupný přechod ze stávajícího zemského analogového televizního vysílání na vysílání digitální, dostal v minulých dnech dvě nepříjemné rány. První potkala ještě koncem srpna návrh Technického plánu přechodu (TPP), a ta druhá přišla minulý týden, kdy soud zrušil dřívější rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání o udělení nových digitálních licencí. Celý proces digitalizace tím samozřejmě nekončí - ale dále se komplikuje, a nejspíše se i o něco pozdrží.

Jak dopadlo TPP?

O Technickém plánu přechodu (zkratkou TPP), který je jakýmsi jízdním řádem digitalizace, jsem zde na Lupě psal počátkem srpna. Tehdy totiž ČTÚ zveřejnil svůj návrh, určený k veřejné diskusi. Dobu pro uplatnění připomínek přitom zkrátil na pouhých 15 dnů, a po jejich obdržení uspořádal 24. srpna ještě "vysvětlovací" seminář (workshop), kde si zainteresované strany sedly za jeden stůl a vzájemně si vysvětlovaly a obhajovaly svá stanoviska.

Sám jsem se uvedeného workshopu neúčastnil, a tak mohu jen odkázat na reportáže přímých účastníků (například zde či zde, nebo na oficiální zápis vznesených připomínek na webu ČTÚ). Z nich vyplývá, že jednání moc nekonvergovalo k nějakému cílovému stav, který by upřesněný TPP následně formálně zafixoval. Místo toho jednání spíše notně divergovalo.

Původně očekávaným výsledkem mělo být to, že ČTÚ obratem vydá upravenou verzi Technického plánu přechodu (TPP), a dvě největší komerční televize (Nova a Prima) do 29.8.2006 požádají Radu pro rozhlasové a televizní vysílání o své bonusové licence (fakticky podmíněné souhlasem s TPP).

Celá věc je totiž komplikována tím, že stávajícím držitelům analogových celoplošných licencí nelze jen tak odebrat frekvence, které dostaly spolu se svou licencí (a jejich licence se navíc automaticky prodlužují). Poslanci proto vymysleli určitý "barter": za dobrovolné odevzdání příslušných frekvencí (což odpovídá souhlasu s TPP a jeho harmonogramem ukončování analogového vysílání) dostanou oba stávající držitelé po jedné "bonusové" digitální licenci. Zřejmě proto také ČTÚ tolik spěchal s uzavřením připomínkového řízení k TPP, aby Nova i Prima věděly s čím souhlasí, než o bonusové licence požádají.

Nakonec to ale dopadlo jinak. ČTÚ po workshopu seznal, že zásadních připomínek je tolik, že bude zapotřebí výraznější update celého návrhu. A tak se rozhodl odložit vydání finální verze svého TPP ("nejpozději do 31. prosince 2006"), a fakticky celý připomínkovací proces restartovat, protože aktualizovaný návrh má být znovu předložen "k opakované veřejné konzultaci".

ČTÚ o tomto svém rozhodnutí informoval tiskovou zprávou hned následující den po konání workshopu, v pátek 25. srpna. Do úterka 29. srpna, do kdy mohly o bonusové licence požádat Nova s Primou, tak učinila pouze Prima (byť nezná konečnou podobu TPP). Nova o bonusovou licenci naopak nepožádala. Co přesně to znamená a jaké to bude mít důsledky, je v tuto chvíli otázka hlavně pro právníky. V každém případě si to dovolím zhodnotit tak, že celá situace se tím ještě více "zašmodrchala".

Poněkud problematický mi ale přijde rozsah, v jakém hodlá ČTÚ svůj dosavadní návrh upravit. Ve své tiskové zprávě to načrtnul takto:

Rada ČTÚ uložila dopracovat Technický plán přechodu tak, aby zajistil zejména:

• garance pokrytí obyvatel digitálním signálem ve stejném rozsahu, jako u současného analogového vysílání,
• dřívější zahájení vysílání v digitální síti určené pro šíření multiplexu veřejné služby,
• novým držitelům programových licencí možnost zahájit vysílání v současných digitálních sítích s následným kontinuálním přechodem jejich vysílání do nových sítí,
• provozovatelům regionálního a místního vysílání možnost přechodu na digitální vysílání bez přerušení vysílání.

Všechny tyto body poměrně věrně odráží hlavní požadavky, se kterými přišli největší kritici dosavadního návrhu - kromě toho "největšího". Tím je požadavek na prodloužení celého procesu digitalizace, resp. na odložení termínu "analogové tmy" (definitivního vypnutí posledního analogového vysílače), po kterém volají hlavně současní celoplošní vysílatelé, a nejvíce asi Nova. Přijde mi to tedy jako kompromis ve stylu obětování všech "vedlejších" cílů, v zájmu zachování toho hlavního. Navíc učiněné "oběti" směřují spíše k urychlení digitalizace, než k jejímu oddálení.

Co to bude stát?

Jenže splnit to, co ČTÚ nyní slíbil zajistit, bude něco stát. Poslední tři body možná budou jen kombinačním cvičením, které si vyžádá přepracování celého harmonogramu. Ale bude pak stále možné dodržet původní předpoklad o tom, že souběh analogového a digitálního vysílání bude nejméně tříměsíční? Nebude z toho nakonec "Den D", kdy všichni budou muset přejít na digitální vysílání ze dne na den?

To první požadavek, který ČTÚ slíbil zjistit, bude velmi drahý i po finanční stránce. Skoro mi přijde že až nerealizovatelný. Protože dosáhnout digitálního pokrytí v takovém rozsahu, jaké má stávající vysílání analogové, bude velmi a velmi drahé. Dosavadní návrh TPP předpokládal jako (spodní) hranici celoplošnosti u digitálních televizí pokrytí 70 procent (obyvatel, nikoli plochy), a u veřejnoprávní televize 95 procent. Ovšem Nova má dnes na analogu pokrytí plných 98 procent, a stejné digitální pokrytí už by bylo opravdu astronomicky drahé.

S přibližováním se ke stoprocentní hranici totiž náklady rychle rostou. Za zlom je považována hranice cca 80 procent, za kterou náklady na další zvyšování pokrytí rostou extrémně rychle. Dosažení 95 procent, požadovaných pro veřejnoprávní televizi, je považováno za maximum reálné dosažitelnosti (zejména v našich geografických podmínkách), a je i tak kritizováno jako příliš nákladné řešení.. Náklady na 98-procentní digitální pokrytí by byly ještě podstatně vyšší, a kvůli principu fungování digitálního vysílání by je sdílely všichni vysílatelé, kteří budou šířit své programy společně, ve stejném multiplexu, resp. síti.

Ale na druhé straně: neměli bychom slibu ČTÚ ohledně pokrytí rozumět spíše ve smyslu možnosti, než ve smyslu povinnosti skutečně jej dosáhnout? Tedy ve smyslu toho, aby příslušné frekvence umožňovaly požadované pokrytí, a nebránily různému "dokrývání" sítě? O tom, zda bude skutečně realizováno, už budou rozhodovat ti, kteří za něj také budou nakonec platit. Tedy vysílatelé, resp. držitelé digitálních licencí, kteří si požadované pokrytí domluví s provozovateli vysílacích sítí, a budou jim platit za šíření svého obsahu. A ti jistě budou pečlivě počítat, zda se jim to vyplatí či nikoli. Teď jim zřejmě jde o to, aby jim ČTÚ nezavřel vrátka k dalšímu zvyšování pokrytí.

Soud zrušil přidělení digitálních licencí

Minulý týden pak přišla další rána, tentokráte v podobě soudního rozhodnutí. Městský soud v Praze totiž vyhověl žalobě společnosti CET 21, provozovatele televize Nova, a zrušil výsledek licenčního řízení, kterým Rada pro rozhlasové a televizní vysílání letos v květnu udělila šest digitálních licencí v sítích B a C (podrobněji).

K posouzení toho, co přesně to přinese, je zatím ještě brzy, protože dosud není znám konkrétní verdikt soudu, resp. jeho odůvodnění. Takže není jasné, zda soud vytknul Radě jen nějaké formální nedostatky, které půjde napravit relativně snadno, rychle a se stejným výsledkem (co do přidělení licencí), nebo zda bude nutné celé výběrové řízení "restartovat" a začít úplně od začátku. V prvním případě by se celý proces digitalizace nemusel zase až tak moc zdržet, i když je otázkou jak to bude s termínem, do kterého mají noví držitelé licencí zahájit své vysílání. Bude příslušná lhůta (360 dnů) jen nějak pozastavena, nebo poběží znovu od nového (opraveného) rozhodnutí? V každém případě by to nynějším držitelům licencí spíše nahrálo do karet, protože by si mohli sami vybrat, zda začít vysílat v původním termínu, nebo o něco později (do nového termínu).

Ovšem v opačném případě, pokud by Rada musela výběrové řízení opakovat zcela od začátku, by zdržení bylo zřejmě podstatně větší. Navíc i výsledek by mohl být jiný, a pak by dosavadní držitelé licencí, kteří by nově neuspěli, byli v nezáviděníhodné situaci. Pak by téměř určitě došlo na arbitráže, resp. domáhání se ztrát, které jim kvůli tomu vznikly (kvůli zmařeným investicím z doby, kdy licenci měli a připravovali se na vysílání).

Zatím se ale noví držitelé zdají být v klidu a prohlašují že nejsou znepokojeni (viz zde, zde či zde ). Zřejmě tedy interpretují situaci ve prospěch první popisované varianty. Obdobně se pro Digizone.cz vyjádřil i předseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Václav Žák: že se dá předpokládat, že se Rada vrátí k původnímu licenčnímu řízení a nebude vypisovat nové (zdroj).

Ve vzduchu ovšem visí (na soudu leží) pět dalších žalob, napadajících stejné rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Na pořad jednání soudů by se měly dostat již v následujícím týdnu.

Je to jako v telekomunikacích

Současné dění kolem digitalizace mi v mnohém připomíná dění v telekomunikacích, resp. elektronických komunikacích. Například v tom, že prakticky každé rozhodnutí regulátora je ihned napadeno těmi subjekty, které s ním nejsou spokojeny - a tyto subjekty využívají všechny prostředky, které jim zákon dává, aby rozhodnutí zvrátily, nebo alespoň oddálily jeho účinnost.

Situace ve světě televize však není až tak polarizovaná, jako v elektronických komunikacích. Místo jednoho inkumbenta jsou zde hned dvě kategorie "již zavedených" subjektů - jedna veřejnoprávní televize (ČT), a dvě velké celoplošné televize (Nova a Prima). Vedle nich pak působí či se teprve rodí řada "alternativců", kteří by si také velmi rádi ukousli z koláče výnosů, které přináší zejména televizní reklama. Pro ně je digitalizace čímsi jako příborem, který jim dává šanci aspoň na kousek přisednout k již hodujícím jedlíkům a také urvat nějaké to sousto či alespoň soustíčko. Takže horují za co nejdřívější konec stávajícího analogového vysílání, aby co nejvíce zlepšili své pozice.

Veřejnoprávní televize má vůči digitalizaci specifické postavení. Otázka reklamy ji tolik netrápí, protože od začátku roku 2008 o ni (ze zákona) přijde úplně. Trápí ji však otázka veřejnoprávního multiplexu, a do výše popisovaného "slibového listu" ČTÚ si prosadila jeho včasnější zprovoznění. Jinak se k digitalizaci staví konstruktivně, jako k technickému problému, který by se měl nějak rozumně vyřešit.

Nejvíce ztratit pak mohou oba "televizní inkumbenti", Nova a Prima, kteří jsou dnes zdaleka největšími jedlíky reklamního koláče. Nová "digitální dělba" reklamního koláče, který nejspíše nijak významněji nenaroste, by jim spíše ubrala než přidala. Takže v jejich zájmu musí být digitalizaci spíše oddalovat (byť to takto na rovinu říci nemohou). No a současné notné "zašmodrchání" celého procesu digitalizace jim musí nahrávat do karet. Stejně jako skutečnost, že v ČR je poměrně vysoký podíl zemského (terestrického) příjmu, na úrovni cca 75 procent. Kdyby tomu bylo naopak, mohly by být tahounem digitalizace jiné formy vysílání.

DigiTV jako Wi-Fi?

Nicméně podobně jako v elektronických komunikacích, může se v i televizní digitalizaci objevit něco, co ještě pořádně zamíchá kartami. Třeba v oblasti broadbandu největší hráč na trhu tak dlouho váhal a nic smysluplného nenabízel, až tím otevřel prostor pro alternativy v podobě bezdrátových řešení. Včetně řešení na bázi Wi-Fi, dostupných i těm nejmenším hráčům i samotným koncovým uživatelů, kteří mohli vzít řešení svého problému do svých rukou.

Dnes jsme velmoc ve využití Wi-Fi pro potřeby broadbandu, a byť to po technické stránce zdaleka není optimální řešení, určitě to pomohlo vytvořit významnou konkurenci na trhu. Kdoví, jak by vypadalo naše ADSL i kabelový Internet, kdyby neměly konkurenci ve Wi-Fi a v komunitních i dalších bezdrátových sítích.

A jak to souvisí s televizí a její digitalizací? Třeba tak, že i zde doslova klepe na dveře řešení, které by mohlo sehrát obdobnou roli jako Wi-Fi. Nemám teď na mysli technologii IPTV a na ní postavené služby, jako například O2TV. Spíše "starý dobrý" satelit, byť již digitální, v konkrétní podobě služby DigiTV. Také to možná není technicky nejdokonalejší řešení, ale je laciné, a snad i fungující a běžně dostupné. Takže pokud budou největší hráči zemského vysílání stále více zašmodrchávat klubíčko zemské digitalizace, místo aby se jej snažili naopak rozmotat, může se stát, že trh si mezitím poradí sám a jinak.