Špatně pochopená daň z emailů a SMS?

Na samém konci května jsem zde na Digiwebu psal o tom, jak se páni europoslanci v rozpočtovém výboru zamysleli nad zadáním, jak do budoucna vylepšit unijní rozpočet - a jak z nich vypadl návrh zdanit každou SMS zprávu a každý email. Sice relativně malou částkou, ale když se sejde korunka s korunkou, či vlastně eurocent s eurocentem, prý by z toho mohlo pořádně zapršet.

Pochopitelně jsem nebyl sám, kdo si v této souvislosti "poklepal na čelo" a snažil se poukázat na důsledky, které by to přineslo. Třeba jen u emailů by si to nejspíše vyžádalo zásadní změnu jejich dosavadního fungování, včetně zrušení anonymních účtů a zavedení nějaké formy registrace všech uživatelů emailů (coby plátců daně z emailů). Raději nedomýšlet.

Měl k tomu mandát?

Také další mediální ohlasy na zmíněné návrhy, pod kterými se objevovalo vždy jen jedno jméno - jméno člena rozpočtového výboru europarlamentu Alaina Lamassoura - si většinou nebraly servítky. Skoro by se dalo říci, že média si na panu Lamassourovi patřičně zgustla. A vlastně nejen média, ale i někteří jeho kolegové.

Zaznamenal jsem například reakci českého europoslance Hynka Fajmona (ODS), který nepřímo nastolil zajímavou otázku: zda poslanec Lamassoure vůbec měl nějaké pověření či přímo mandát hledat nějaké nové zdroje financování unijního rozpočtu.

Tak totiž bylo vše prezentováno: že europoslanci schválili nový unijní rozpočet na roky 2007 až 2013, ale současně si dali za úkol připravit jeho následnou revizi, a v rámci ní hledat nové zdroje financování. Pak je v rozpočtovém výboru napadlo ono zdanění SMS zpráv a emailů - a následně šlo o to, zda to byl seriózně myšlený návrh, nebo jen tak letmo nadhozená myšlenka, bez vážnějšího záměru, kterou spíše nafoukla až média.

Poslanec Fajmon ale naznačuje, že šlo spíše o osobní iniciativu, či dokonce o jakýsi "koníček" poslance Lamassoura:

Europoslanec Alain Lamassoure je stejně jako já členem Rozpočtového výboru Evropského parlamentu a proslul tím, že se neustále snaží reformovat systém financování Evropské unie. Podle jeho názoru je nutné rozpočet Evropské unie zvětšovat a za tím účelem hledá nové finanční zdroje pro Evropskou unii.

Je s podivem, že česká média rozsáhle informují o politické iniciativě jednoho francouzského poslance, která nemá žádnou skutečnou relevanci.

Sám poslanec Lamassoure také vydal k celé kauze své prohlášení, které lze nalézt na jeho velmi frankofonních webových stránkách výjimečně i v angličtině. V něm tvrdí, že mandát má:

V evropském parlamentu jsem byl pověřen úkolem připravit návrh reformy financování unijního rozpočtu

Obratem ale připouští, že

Tato oblast spadá do kompetence členských zemí (a EU nemá právo vybírat daně).

Proto se prý jeho práce omezila jen na to, aby sezval k jednomu stolu představitele národních parlamentů, a navrhl způsob práce na takovýchto jednání. Zdůrazňuje dále, že jde o zcela otevřená jednání, a že všechny informace z nich jsou veřejně dostupné. A hlavně pak zdůrazňuje, že jakékoli změny oproti současnému stavu by musely projít schválením všech členských zemí!

Sám k těmto jednáním navrhl dva základní principy:

- princip fiskální suverenity: rozhodování o daním by mělo zůstat na členských zemích
- princip neutrality: jakékoli eventuelní přesouvání výběru daní mezi členskými státy a Unií by nemělo zvyšovat celkovou daňovou kvótu.

Už z celkového vyznění těchto dvou principů mi ale vychází, že poslanec Lamassoure přeci jen nějak koketuje s představou, že by se EU mohla dočkat vlastní (euro)daně, byť na úkor daní vybíraných v členských zemích.

Bylo to osobní zamyšlení!

Pojďme ale od velmi "politické" otázky celoevropské daně zpět k meritu věci, o které je tento článek. Celé prohlášení poslance Lamassoura je totiž především jeho osobní reakcí na to, jak média interpretovala jeho návrh na zdanění SMS zpráv a emailů. K tomuto návrhu se skutečně hlásí, ale už ho prezentuje úplně jinak:

Nezávisle na těchto cvičeních [tj. iniciování diskuse zástupů národních parlamentů, pozn. autora] jsem si sám za sebe položil otázku, jak se budou daně vyvíjet v dlouhodobějším horizontu, a to nikoli na evropské úrovni, ale na národní a mezinárodní úrovni.

Přitom mu vyšlo, že stávající fiskální systémy ve většině členských zemí jsou příliš složité, těžkopádné, ba dokonce penalizující investice a zaměstnanost. Přišly mu nevhodné pro svět, který je stále více charakteristický svou totální mobilitou kapitálu, informací, pracovních prostředků i pracovních sil a dovedností. A to nutně nastoluje otázku, zda neexistují nějaké vhodnější způsoby generování fiskálních zdrojů, které by umožnily redukovat současné "penalizující" daně.

Byla to první vlašťovka?

Takovéto otázky a úvahy prý nejsou nijak nové, a v některých zemích již daly vzniknout novým formám zdanění, například zdanění letecké dopravy či pozemní dopravy (formou mýtného). Ale Alain Lamassoure byl zřejmě první, kdo i v těchto úvahách zašel až k nápadu zdanit úplně jinou přepravu, a to přepravu informací (v podobě SMS zpráv či emailů).

V jistém smyslu tak vlastně udělal hodně průkopnický krok, obdobný přechodu od industriální společnosti ke společnosti informační - byť v kontextu fiskálních politik, alias výběru daní. Něco takového asi muselo dříve či později přijít, a samo o sobě to určitě není nic špatného a odsouzeníhodného. Spíše naopak. Vývoji, taženému technologickými možnostmi, se musí přizpůsobit i daňové systémy. Byť mají opravdu velkou setrvačnost.

Jenže jde hlavně o způsob, jakým se tak děje. Návrh pana Lamassoura mi přijde jako zcela nepromyšlené mechanické překlopení (daňových) pravidel ze světa kamionů a vlaků do světa informací, kde ale platí úplné jiné zákonitosti, pravidla i výchozí předpoklady. A tak to také podle toho dopadlo - ostudou, výsměchem, či jen diplomatičtějším údivem.

Sám poslanec Lamassoure považoval za potřebné se v závěru svého prohlášení od prosazování takovýchto návrhů distancovat:

Trvám na tom, že tyto návrhy nejsou na stole našich evropských jednání, a za sebe říkám že nemám v úmyslu je na jednací stůl dávat. Takže uživatelé Internetu, kteří se zalekli toho, jak to média prezentovala, mohou zůstat v klidu.

Za sebe si ale dovolím připojit názor, že prvotní záměr, kterým je "aktualizace" celého daňového systému a jeho přizpůsobení současné realitě, určitě legitimní je - a je správné o tom začít přemýšlet, a to třeba i na úrovni Evropské unie. Jen by to mělo být děláno kvalifikovaněji a s rozmyslem, a ne takto hloupě a zbrkle. V každém případě to ale vidím jako běh na hodně dlouhou trať.