MPEG-2 vs. MPEG-4, Telecom vs. regulátoři

Český Telecom uspořádal toto úterý pro novináře pracovní workshop, věnovaný problematice digitálního televizního vysílání. Nepřinesl žádné zásadní nové oznámení ani žádnou převratnou novinku, ale dotkl se hned několika otázek, které jsou pro nynější rozjezd digitální televizního vysílání dosti podstatné.

Jednou z těchto otázek je vysílání s kódováním MPEG-4. O tom se zde na Digizone psalo už vícekrát (např. zde) , takže jen velmi stručné připomenutí, pro toho kdo netuší oč jde: obraz je v rámci digitálního vysílání komprimován, tak aby při přenosu "zabíral méně místa" (vystačil s menším datovým tokem). Samozřejmě existuje více různých technik komprese, které se liší v tom, na jak malý datový tok dokáží redukovat jednotlivé programy. Když si k tomu přidáme skutečnost, že digitální multiplex má konstantní "datovou šířku", pak použitá technika komprese nutně ovlivňuje to, kolik programů se do něj vejde.

Dnes je nejpoužívanější technikou MPEG-2, a "podle ní" také Rada pro rozhlasové a televizní vysílání rozdala nynější licence (přesněji: s předpokladem, že do jednoho multiplexu se vejde tolik programů, kolik odpovídá použití techniky MPEG-2). Na obzoru je ovšem i dokonalejší technika MPEG-4, která dokáže zkomprimovat jednotlivé programy na ještě menší objem (datový tok). Pak se jich do digitálního multiplexu vejde o to více. To by se určitě mělo zohlednit i v licenční politice a legislativní úpravě (ale to se zatím, alespoň podle mého názoru, neděje).

Vše má ale i další aspekty, s dopady na diváky, resp. koncové spotřebitele. Stejnou kompresní technologii, s jakou budou vysílány jednotlivé multiplexy, samozřejmě musí podporovat i set-top boxy na straně příjemců. Mají tedy lidé už dnes, v době počátečního rozjezdu digitálního vysílání, myslet na jeho další rozvoj, a pořizovat si perspektivnější (ale také dražší) přístroje s podporou MPEG-4? Kolik takových je vůbec na trhu? Nebo si mají raději kupovat dnes běžně dostupné a cenově stále přijatelnější set-top boxy, určené ovšem pouze pro MPEG-2? Jak dlouho jim vydrží, než se stanou nepoužitelnými (k příjmu vysílání v MPEG-4)?

Nebo je vhodné sázet na jistotu a pořizovat si takové set-top boxy, které jsou alespoň upgradovatelné na MPEG-4? Nebo ještě jiná strategie: mají lidé úplně zapomenout na nějaké technické normy a standardy, a mají se orientovat jen na službu? Jinými slovy: mají počítat s tím, že potřebný set-top box jim tak jako tak poskytne jejich poskytovatel, jako součást služby?

Jaký je pohled Českého Telecomu?

Český Telecom se na celou věc pochopitelně dívá ze svého pohledu subjektu, který působí na trhu jak v roli provozovatele sítě digitálních vysílačů, tak v roli telekomunikačního operátora. Netají se zájmem na brzkém zavedení MPEG-4, a pro budoucí televizi s vyšším rozlišením (HDTV) to už vidí jako jedinou možnost. I u stávajícího formátu je ale jeho volání po MPEG-4 logické i proto, že se mu tím mj. zvětší prostor v multiplexu pro televizní programy, případně zbude více pro doprovodné služby. Ostatně, po MPEG-4 pošilhává například Czech Digital Group (podrobněji).

Český Telecom je navíc i telekomunikačním operátorem, který hledá alespoň nějaké uplatnění pro své pevné telefonní linky. A takovýmto uplatněním může být i zpětný kanál pro DVB-T, nebo přímo "celý kanál" pro IPTV. Takže v jeho zájmu určitě je poskytovat ucelené služby, v rámci kterých zákazník dostane i vhodný set-top box, který si připojí na svou pevnou telefonní linku (resp. po ní běžící ADSL).

Pak se asi nelze divit názorům, které zaznívaly v diskusi během úterního workshopu právě ze strany pořadatelů - že zákazník se vůbec nemusí zabývat nějakými technologiemi (když dostane set-top box jako součást služby). Případně že set-top boxy jsou zařízení, která se obměňují neméně často, jako třeba mobilní telefony. Nebo že s nabídkou set-top boxů s podporou MPEG-4, či alespoň upgradovatelných na MPEG-4, to je čím dál tím lepší.

No, na poslední argument určitě zareagují čtenáři, kteří se zabývají prodejem set-top boxů (diskuse pod článkem je vám k dispozici). Předpokládám, že budou argumentovat situací v nabídce pro "masový" trh, kam MPEG-4 ještě moc nedorazil.

S tím ale nutně souvisí i potřeba rozlišovat mezi "low-end" a "high-end" trhem, nebo lépe mezi skupinou zákazníků ochotných a schopných vynakládat relativně vyšší částky, ať již průběžně či jednorázově, a skupinou zákazníků hledících skutečně na každou korunu. V "bohatším" segmentu to skutečně může fungovat tak, jako s mobily. Ovšem i ve světě mobilů platí, že když si koupíte nový, tak ten starý můžete dát třeba svým dětem (pokud nad ním neohrnou nos), nebo třeba prarodičům apod., a stále by jim měl sloužit. V případě set-top boxů s MPEG-4 vs. MPEG-2 už toto platit nebude.

V "bohatším" segmentu by také nemusel být až takový problém pořizovat si již dnes takové set-top boxy, které jsou alespoň upgradovatelné na budoucí nasazení MPEG-4. Stejně tak lze očekávat, že právě do tohoto "bohatšího" segmentu budou zacíleny i služby, obsahující dodání set-top boxu jako svou součást.

Jenže co s oním "méně bohatým" segmentem? Co vzkázat lidem, kteří si nekupují co chvíli novou televizi či alespoň set-top box, a ani nehodlají do této oblasti investovat více, než budou opravdu muset? Jak moc jim vtloukat do hlavy, že když si teď pořídí některý z lacinějších set-top boxů (podporující pouze MPEG-2), že jim bude za X měsíců k ničemu? Že ho budou muset zahodit a koupit si nový? Nebo si před něj koupit jakýsi převodník mezi MPEG-4 a MPEG-2? A je dnes někdo schopen říci, jak velké je ono X?

Jaký je pohled ČTÚ?

Tím, kdo by měl říci něco o velikosti onoho X, resp. alespoň narýsovat základní mantinely pro jeho stanovení, je Český telekomunikační úřad, pověřený sestavením Technického plánu přechodu. Pozorní čtenáři Digizone si určitě vzpomenout na rozhovor, který zde vyšel před časem s panem Pavlem Dvořákem (který se mezitím stal předsedou Rady ČTÚ). Tehdy se v jedné odpovědi zmínil o MPEG4 jako o právě diskutované otázce, v tom smyslu že je stále otevřená. Takže mi to nedalo a zeptal jsem se na to, jaký je aktuální stav. Zde je otázka a následná odpověď:

Otázka na užitou kompresi je jednou z částečně otevřených otázek TPP. Její otevřenost je však již v jiné rovině, než tomu bylo před několika týdny. Jednoznačné stanovisko, na kterém se shodují oba regulátoři (ČTÚ a RRTV) je, že pro přechod na digitální vysílání (tedy nejméně do doby ukončení analogového televizního vysílání) v rámci modelu FTA (free to air) bude použita MPEG-2. Předpokládáme, že se na tomto shodneme s operátory sítí i s provozovateli vysílání při přípravě TPP. V případě, že k dohodě s provozovateli nedojde, využijeme odpovídajících kompetencí dle Zákona o elektronických komunikacích při formulaci ustanovení TPP. Použití jiných kompresních technik v rámci jiných modelů (Pay TV) či jiných platforem (IPTV) ponecháváme volnost v rozhodnutí podnikatelských subjektů. Jde o postup, který je široce využíván ve větší části celé digitalizující se Evropy.

Jinou věcí je však diskuse o budoucím přechodu na efektivnější kompresní technologie po ukončení analogového vysílání. Tuto diskusi je podle mého názoru třeba zahrnout do kontextu úvah k využití digitální dividendy. Vzhledem k očekáváním k využití digitální dividendy (HDTV, DVB-H) je nutno zvážit nasazení vhodné varianty MPEG4 či jiné kompresní technologie. K tomu bude nutné samozřejmě sledovat vývoj na trhu spotřební elektroniky (ceny, portfolio nabídky na trhu apod.), alternativy kompresních technik (a jejich komerční zralost) i rozvoj digitálního mediálního, tj. zejména jeho potřeb na kapacitu v sítích pro digitální vysílání. Tady je nepochybně prostor otevřen. Stručně řečeno - využití jiných kompresní technologií by mělo být synchronizováno s budoucími potřebami trhu, který se teprve vytvoří.

Takže to je poměrně jasné stanovisko: ono X by mělo odpovídat době do roku 2009, resp. 2010 (připomínám, že ČTÚ stále zvažuje termíny tj. 9. 9. 2009 nebo 10. 10. 2010 pro tzv. ASO, resp. Analog Switch-Over, alias úplné vypnutí analogového vysílání). Navíc se i zde diferencuje pro služby neplacené (free-to-air) a placené, kde lze přeci jen předpokládat větší schopnost uživatelů (diváků) pořídit si novější, resp. dražší set-top box. U těchto placených služeb bude využití MPEG-4 ponecháno na poskytovatelích - což mi přijde jako rozumné řešení.

DVB-T a IPTV

Vraťme se po krátké exkurzi k ČTÚ zpět k tomu, co v úterý prezentoval Český Telecom. Zaznělo zde i jedno zajímavé konstatování, které souvisí s cílovými skupinami zákazníků a také s volbou mezi MPEG-2 a MPEG-4. Jde o konstatování, že služby na bázi DVB-T a IPTV si vzájemně nekonkurují. Statistiky o tom prý vypovídají zcela jednoznačně.

Důvodem má být hlavně odlišná cílová skupina, resp. to že u DVB-T jde o službu neplacenou (ve smyslu pravidelných měsíčních poplatků), zatímco IPTV je služba s pravidelnými měsíčními poplatky.

Na druhou stranu Český Telecom naznačil také to, že hodlá své zákazníky vybavovat jednotným (konvergovaným, resp. hybridním) set-top boxem, který zvládá jak DVB-T (se zpětným kanálem), tak i IPTV. Už jej také několikrát ukazoval, jde o typ ADB iCAN 3100TW, brandovaný jeho mateřskou Telefónikou.

Takže zákazník, který má doma pevnou linku, dostane tento set.-top box, a bude si moci vybrat, zda:

• používat a platit služby IPTV (což nejspíše bude zahrnovat i zřízení ADSL, resp. ADSL2 na jeho tel. lince)
• používat a platit služby DVB-T se zpětným kanálem. V tomto ohledu je zajímavé, že set-top boxy řady ADB3100 obsahují i zabudovaný telefonní modem, takže komunikace po zpětném kanále bude moci být realizována i běžným dial-upem.

Otázkou ovšem je, jak dalece bude Český Telecom mířit také na zákazníky, kteří budou využívat pouze DVB-T, tj. bez zpětného kanálu, a tudíž i bez jakýchkoli interaktivních služeb. Takovíto zákazníci by mu totiž nic neplatili (možná kromě jednorázové pořizovací ceny za set-top box, který by si ale nejspíše koupili někde jinde, případně kromě placených kanálů, kde by ale Telecom fungoval stejně jen jako přeprodejce). Přitom právě cílová skupina uživatelů "čistého" DVB-T (bez zpětného kanálu) asi bude na problémy se zastaráváním set-top boxů (MPEG-2 vs. MPEG-4) nejcitlivější. Proto mi přijde správné, že právě této cílové skupině poskytnou regulátoři určitou jistotu, viz výše.