Vyšlo na Lupě, 17.3.2006
Vytištěno z adresy: http://www.earchiv.cz/b06/b0317001.php3

Konvergovaná budoucnost telefonování, část I.

Jakou konkrétní podobu budou mít konvergované telefonní služby, které pro nás chystají naši operátoři? Stanou se z dosavadních alternativních operátorů ještě i virtuální mobilní operátoři? Využijí k tomu koncept UMA (Unlicensed Mobile Access), který se snaží "prodloužit" stávající mobilní sítě i do bezlicenčních pásem, nebo půjdou jinou cestou?

V poslední době se stále více a více hovoří o virtuálních mobilních operátorech a o konvergovaných hlasových službách, které stírají rozdíl mezi telefonováním v pevných a mobilních sítích a nabízí jednotné služby, včetně jednotného čísla. Sázet na konvergenci a konvergované služby mají v úmyslu například majitelé Českého Telecomu, kteří to deklarovali i při nedávném oznámení o sloučení s Eurotelem. Také náš největší alternativní operátor, GTS Novera, se netají tím, že se "dívá po skutečně všech řešeních", jak zákazníkům nabídnout konvergované služby. No a další operátor, Unient Communications, již před časem deklaroval že se stal prvním virtuálním mobilním operátorem v ČR. V nedávných dnech pak ohlásil uskutečnění prvního hovoru do své mobilní sítě. Také potřebné "konvergované" technologie jsou již na obzoru, či dokonce již reálně dostupné - byl jich letos plný CeBIT.

Jenže: tušíme vůbec, coby budoucí zákazníci, co na nás vlastně operátoři chystají? Jak budou připravované "konvergované" hlasové služby vypadat a fungovat? Co nám nabídnou, až se dostanou do řádné komerční podoby, a jaká asi bude jejich cenová hladina? A co si vůbec představit pod tím, když se někdo prezentuje jako virtuální mobilní operátor?

V tomto článku (a jeho pokračování) se pokusím poskládat různé drobné "kaménky" a izolované střípky do ucelenější mozaiky, napovídající jak by asi mohla vypadat konvergovaná budoucnost telefonování zde v ČR. Přesněji: jaké hlavní možnosti připadají v úvahu. Rozhodně ale nepůjde o úplný výčet, protože život je pestrý a invenci se ani zde meze nekladou. Stejně tak nepůjde o popis nějaké již existující služby, ale jen o popis principů a možností.

Proč?

Začněme nejprve klíčovou otázkou: proč vlastně se nové trendy s virtuálními operátory a konvergovanými službami objevují a prosazují, a to čím dál tím výrazněji? Jistě, operátoři se shodují v tom, že jim jde v první řadě o zákazníka, a o snahu nabídnout mu co nejlepší služby, co nejvíce šité na míru jeho potřebám atd. Když si ale tuto propagační slupku odmyslíme, co najdeme pod ní?

Za skutečný důvod pro uvedené trendy si dovolím označit něco jiného: snahu "dalších" operátorů dostat se k lukrativním soustům, na kterých až dosud hodovali jen ti největší operátoři. V oblasti pevných sítí k tomu již dříve posloužily takové věci, jako volba a předvolba operátora, a pak hlavně služby internetové telefonie, postavené na bázi technologií VOIP. Hlavně ty umožnily, aby (pevné) hlasové služby mohl nabízet opravdu kdokoli, včetně opravdu malých a začínajících operátorů, a ne pouze největší pevný operátor (inkumbent). Ovšem ještě než se tak stalo, urvala si pro sebe ta nejvýživnější sousta malá a velmi elitní skupinka mobilních operátorů. A těm se úspěšně daří jejich osamostatnělý "mobilní koláč" dále zvětšovat - a také držet všechny další zájemce v uctivé vzdálenosti od tohoto koláče.

Zpět ale ke konvergovaným hlasovým službám a snahám o "virtuální mobilní operátorství": nepovažuji je za nic jiného, než za snahu inkumbenta (coby pevného operátora) a malých i velkých alternativních operátorů co nejvíce se přiživit na lukrativním "mobilním koláči". Ale i na tom může zákazník vydělat, v podobě užitečnějších služeb, možnosti výběru poskytovatele, a snad i nižší cenové hladiny.

Virtuální mobilní operátor: jen jako přeprodejce?

Jedním z klíčových aspektů celého trendu ke konvergovaným službám je i termín "virtuální mobilní operátor", resp. MVNO (Mobile Virtual Network Operator). Je to poměrně široký pojem, jehož přesný význam není ještě zcela ustálen, a tak se můžeme v praxi setkat s jeho různými interpretacemi. Snad všechny ale zachovávají stejný význam přívlastku "virtuální", kterým je to že daný operátor nemá vlastní příděl frekvencí v licenčním pásmu a nevlastní mobilní přenosovou infrastrukturu (tj. síť). Místo toho si "pomáhá jinak" - ovšem jak, v tom už se mohou jednotlivé interpretace lišit.

Snad nejčastější definice virtuálního mobilního operátora je taková, že si pronajímá přenosovou kapacitu a služby mobilní sítě od jiného (skutečného mobilního) operátora, případně od několika takových operátorů současně, a tyto sám dále prodává, pod vlastní značkou a za vlastní ceny. Případně může přidávat nějaké další služby vlastní provenience, vlastní obsah apod.

V zásadě však stále jde jen o "přeprodej" toho, co jinak nabízí (skutečný) mobilní operátor. Virtuální mobilní operátor je tak "navázán" na jednoho, nebo dokonce několik (skutečných) mobilních operátorů, a je pro své fungování závislý na jeho (jejich) infrastruktuře. S konvergovanými službami to ještě nemá mnoho společného, protože to stále jsou jen "čistě mobilní" služby.

U nás ale tato varianta "virtuální mobilního operátorství" zatím nevypadá příliš schůdně. Naši (skuteční) mobilní operátoři sice při různých příležitostech deklarují, že jsou této variantě "otevřeni", ale téměř současně dodávají, že je třeba vyčkat až jak rozhodne regulátor a jaké podmínky určí. A to může být na velmi dlouhé lokty. Také žádný z alternativních operátorů, o kterých je známo že usilují o roli MVNO (mj. GTS Novera, Unient Communications či VOLNÝ) zatím neohlásil nějaký konkrétní pokrok v jednání s mobilními operátory.

Jaké tedy jsou jiné možnosti a cesty pro virtuální mobilní operátory, které by i u nás připadaly v úvahu? Jak se zdá, schůdnější mohou být varianty nikoli čistě mobilní, ale kombinované právě s konvergencí mezi mobilní a pevnou telefonií. A také s využitím bezlicenčních pásem, protože na příděly frekvencí z licenčních pásem je asi možné zapomenout.

Pojďme se ale nejprve podívat na formální předpoklady.

Kdo má vlastní mobilní čísla?

Pokud se zájemce o roli virtuálního mobilního operátora nedohodne s žádným (skutečným) mobilním operátorem na nějaké formě přeprodeje jeho kapacity a služeb, pak asi nemůže počítat ani s tím, že by mohl svým zákazníkům přidělovat telefonní čísla z rozsahu přiděleného (skutečnému) mobilnímu operátorovi. Takže bude potřebovat své příděly čísel. Nahlédnutím do databází ČTÚ přitom snadno zjistíme, že kromě tří stávajících mobilních operátorů mají přidělené vlastní rozsahy čísel pro mobilní služby již jen dva další subjekty - oba dosud (alespoň mediálně) nejaktivnější zájemci o roli virtuálního operátora, GTS Novera a Unient Communications:

  • Eurotel: 601xxxxxx, 602xxxxxx, 606xxxxxx, 607xxxxxx, 72xxxxxxx
  • T-Mobile: 603xxxxxx, 604xxxxxx, 605xxxxxx, 73xxxxxxx
  • Oskar/Vodafone: 608xxxxxx, 774xxxxxx, 775xxxxxx, 776xxxxxx, 777xxxxxx, 7791xxxxx, 7792xxxxx
  • GTS Novera: 7979xxxxx
  • Unient Communications: 7997xxxxx, 7999xxxxx

Kromě čísel je ale k poskytování mobilních hlasových služeb zapotřebí také příslušná licence. Vlastně byla, podle dřívějšího telekomunikačního zákona (č. 151/2000 Sb.), který ještě operoval s licencemi. I ten ale rozlišoval mezi licencí na poskytování mobilních služeb a licencí na provozování mobilní sítě. Získání prvních z nich (na poskytování služeb) však nebylo vázáno na vlastnictví sítě (licenci k provozu sítě).

Je nutná vlastní síť?

Dnes je ale stejně všechno jinak. Podle nového zákona o el. komunikacích (č. 127/2005 Sb.) se už pouze oznamují konkrétní činnosti, mezi které patří mj. i

  • zajišťování (provozování) veřejné mobilní telefonní sítě
  • poskytování veřejně dostupné telefonní služby.

Zajímavé je, že u sítě (zajišťování, resp. provozování sítě) je ještě rozlišováno, zda se jedná o veřejnou mobilní či veřejnou pevnou síť. V případě poskytování služeb už takovéto rozlišení není, a oznamuje se pouze jediná služba - veřejně dostupná telefonní služba. Zde už tedy i legislativa a regulace zkonvergovala, a nečiní rozdíl mezi mobilními a pevnými službami. Hlavně ale: poskytování veřejné telefonní služby není vázáno na (zajišťování, resp. provoz) veřejné telefonní sítě, ať již mobilní či pevné. Svědčí o tom již jen holá čísla. V databázi ČTÚ je:

  • 120 subjektů, které oznámily poskytování veřejně dostupné telefonní služby
  • 57 subjektů, které oznámily (zajišťování) veřejné pevné telefonní sítě
  • 10 subjektů, které oznámily (zajišťování) veřejné mobilní telefonní sítě

Mezi desítkou těch, kteří oznámili zajišťování veřejné mobilní telefonní sítě, překvapivě není GTS Novera. Jsou zde pochopitelně všichni tři (skuteční) mobilní operátoři, dále Unient Communications, a ještě několik dalších subjektů (ze známějších např. Mattes AD či Techniserv). Ale tolik reálně existujících veřejných mobilních telefonních sítí u nás určitě nemáme. Nebo alespoň ne v licenčních pásmech. Takže co zbývá?

UMA, aneb: mobilní přístup v bezlicenční pásmu

Pokud si dobře vzpomínám, naše vláda kdysi nabízela celkem čtyři licence na mobilní sítě 3. generace, ale prodala jen tři. Otázka je, jestli ta čtvrtá je ještě ve hře či nikoli - ale tak jako tak nepovažuji za pravděpodobné, že by na ni některý další dosáhnul, ať již vzhledem k ceně za licenci (podle dřívějšího zákona), či k nákladům na budování další celoplošné mobilní sítě.

Takže pokud je cesta v licenčním pásmu neschůdná, nabízí se ještě možnost využít pro mobilitu koncových stanic pásma bezlicenční. A nejlépe skrze některou běžně dostupnou technologii, která v bezlicenčním pásmu pracuje - nejspíše Wi-Fi, případně Bluetooth, či do budoucna WiMAX.

Pravdou je, že takováto možnost není žádnou velkou novinkou. Naopak, má už své zavedené označení (UMA, Unlicensed Mobile Access), a dokonce také specifikace, které říkají jak má být vše implementováno. No a na světě už jsou i první mobily, které tuto technologii podporují. Třeba nová Nokia 6136.

Jak funguje UMA?

Na technologii UMA je zajímavé a podstatné, že jde o řešení pocházející z tábora samotných mobilních operátorů. Takže ti si jej i koncipovali podle svých potřeb, a nelze moc předpokládat, že by se hodilo i pro "malé" a "nově příchozí", kteří naopak chtějí zavedeným mobilním operátorům konkurovat. Takže jen ve stručnosti: jak vlastně UMA funguje?

Základní princip UMA je takový, že mobilní síť se jakoby "roztáhne", tak aby vedle svých základnových stanic, fungujících v licenčních pásmech (klasických BTS), nově zahrnovala také bezdrátové základnové stanice fungující v bezlicenčních pásmech. Ty pak vytváří další pokrytí, které není plošné, ale může být podle potřeby "zahušťováno" v lokalitách typu bytů, kanceláří, učeben atd. No a když se pak nějaký mobilní telefon s podporu UMA vyskytne v dosahu základnové stanice v bezlicenční pásmu, může komunikovat přes ni - zatímco když není v jejím dosahu, komunikuje přes základnovou stanici v licenčním pásmu, a je tudíž stále dostupný.

Zmíněné základnové stanice, fungující v bezlicenčním pásmu, mohou být docela obyčejné Wi-FI AP, či třeba Bluetooth uzly, umístěné v zásadě kdekoli - nejspíše v již zmiňovaných domácnostech, v kancelářích, i někde na veřejném prostranství. Musí být samozřejmě nějak napojeny na zbytek světa, a toto se nejsnáze řeší přes připojení k veřejnému Internetu, skrze nějaký vhodně dimenzovaný broadband. Tudy je základnová stanice v bezlicenční pásmu napojena na nový prvek v mobilní síti, kterým je tzv. UMA Network Controller (UNC). Ten je analogií uzlů BSC (řadičů základnových stanic BTS v licenčních pásmech), a zajišťuje také obdobné funkce. Zejména to, aby se mobilní síť dozvěděla, že se nějaký konkrétní mobilní terminál dostal do dosahu konkrétní základnové stanice (v bezlicenční pásmu), a mohla tak k němu směrovat příchozí hovory (a přijímat od něj odchozí hovory). Vše naznačuje obrázek.

Představa mobilní sítě s podporou UMA

Celkový efekt je pak takový, že i v době, kdy mobilní terminál komunikuje přes základnovou stanici v bezlicenčním pásmu, chová se stejně jako v (klasické) mobilní síti (v licenčním pásmu). Je stále dostupný pod stejným "mobilním" číslem, pro příchozí i odchozí hovory, a aspoň teoreticky by měl nabízet stejné služby. I vzhledem k tomu je možné považovat celé řešení UMA za "prodloužení dosahu" klasické mobilní sítě, či zlepšení jejího pokrytí v určitých lokalitách. Z hlediska nákladů může být zajímavé vedení hovorů skrze bezlicenční pásmo a dále "po drátě", což může vyjít levněji než klasická mobilní komunikace. Nebo to alespoň dává prostor pro působení operátorů nabízejících broadband, pro připojení základnových stanic v bezlicenční pásmu, či nabízí šanci na různé nové balíčky služeb (třeba zvýhodněné hovory v dosahu "domácí" či "firemní" základnové stanice apod.). Také už si za tím představujete Český Telecom a Eurotel, který nám záhy splyne do konvergované společnosti "Telefónica O2 Czech Republic, a.s."? A hlavně: potřebuje najít nějaké nové uplatnění pro své pevné linky? Tady by sloužily potřebám broadbandu, pro napojení základnových stanic (nejspíše Wi-Fi AP) na páteřní část mobilní sítě.

Pravdou je, že obdobnou vizi, byť bez zmínky o UMA, Telecom prezentoval již dříve (podrobněji), a určitě na ní pracuje. Když před rokem vstoupil do aliance FMCA (Fixed-Mobile Convergence Aliance), určitě to nebylo jen tak pro nic za nic.

Ale co ostatní?

Pozice Českého Telecomu, vzhledem ke koncepci UMA, je ale velmi specifická, kvůli tomu že je vlastníkem mobilního operátora. Proto mu nemusí tolik vadit, že jde o řešení úzce navázané na mobilní síť, která zde stále hraje primární roli. Jak ale mohou využít možnosti mobilního přístupu v bezlicenční pásmu alternativní operátoři, kteří nemají žádnou plně vlastněnou mobilní dceru? A se kterými se dosud nezadané mobilní dcery nechtějí zasnoubit? O tom si povíme v pokračování tohoto článku.