České telekomunikace s evropskou dimenzi

Je náš trh s broadbandem již natolik rozvinutý a konkurenční, že na něm nikdo nemá dominantní postavení? Chystá se ČTÚ k takovémuto závěru? Jak hodnotí celý náš trh elektronických komunikací poslanci, MI ČR, alternativci, Český Telecom i ČTÚ? Co ukázal seminář, pořádaný Asociací pro spravedlivou konkurenci?

Telekomunikace, dnes vlastně už elektronické komunikace, jsou oborem velmi dynamickým, který již delší dobu prochází významnými změnami. Jistě není třeba připomínat například vstup španělské Telefóniky do Českého Telecomu, a britského Vodafone do Českého Mobilu (resp. Oskara). Nebo významnou konsolidaci našich alternativních operátorů, v podobě akvizic Aliatelu, Contactelu, Nextry a Telenor Networks a jejich probíhající začlenění do GTS Novery. Či spuštění sítí UMTS, nástup ADSL, rozvoj bezdrátových sítí a broadbandu obecně.

Snad největší "potenciál ke změnám" však je v legislativě. Prostor pro změny zde otevřel hlavně nový zákon (zákon č. 127/2005 Sb. "o elektronických komunikacích"), který dosti zásadním způsobem změnil naší tuzemskou scénu. Začal ji totiž přizpůsobovat evropským pravidlům, když do naší legislativy převzal nový evropský regulační rámec.

Jenže celý proces změn s účinností nového zákona (k 1.5.2005) nevyvrcholil, ale spíše teprve začal. Konkrétní změny se totiž dostavují postupně. Například v nedávných dnech jsme byli svědky startu přenositelnosti v mobilních sítích, která je jedním z opatření zavedených novým zákonem. Jiným příkladem mohou být veřejné telefonní seznamy, které podle nového zákona mohou a mají obsahovat také mobilní čísla. Jejich internetová verze už mobilní čísla skutečně obsahuje, ale je jich opravdu jako šafránu.

Ovšem ty největší změny, přicházející v důsledku nového zákona, nás teprve ještě čekají. Nastoupí poté, co regulátor (Český telekomunikační úřad) zanalyzuje stav konkurence a rozvinutosti v jednotlivých dílčích oblastech (na tzv. relevantních trzích), a na základě těchto analýz pak rozhodne, zda je příslušnou oblast (relevantní trh) třeba regulovat či nikoli, způsobem ex.ante, neboli "dopředu". A pokud ano, tak jak konkrétně.

Nový zákon ponechává regulátorovi na dokončení analýz určitý čas, konkrétně do konce ledna tohoto roku. A to už je doslova za pár dnů. Takže jak to s dokončením analýz skutečně vypadá? Stihneme to, nebo dopadneme jako ve většině ostatních zemí, kde se analýzy v termínu velmi často nestihly?

Na tuto otázku, i řadu dalších, se snažil odpovědět reprezentativní seminář s názvem "České telekomunikace s evropskou dimenzí", který v pátek minulý týden uspořádala Asociace pro spravedlivou konkurenci (ASK), ve spolupráci s Obchodní komorou USA v Praze a Obchodní komorou severských zemí.

Co řekl exministr?

Celý seminář zahájil bývalý ministr dopravy a spojů Jaromír Schling (člen ČSSD). Působilo to poněkud zvláštně, alespoň na mne, ale důvodem bylo spíše něco jiného než jeho dřívější šéfování resortu dopravy (a jakéhosi přídavku v podobě telekomunikací). Seminář se totiž konal v reprezentativních prostorách Poslanecké sněmovny, a záštitu nad ním převzal předseda Hospodářského výboru Josef Hojdar. Ten ale nemohl být přítomen, a tak jej zastoupil jiný poslanec - právě exministr Schling.

Ve své zdravici bývalý ministr Schling řekl, že se stavem našich telekomunikací můžeme být všichni spokojeni, a že se nemáme za co stydět, alespoň ve srovnání s naším nejbližším okolím. Bylo to dosti optimistické, a další průběh semináře už takovýmto optimismem nepřekypoval. Třeba hodnocení ze strany alternativních operátorů vyznívala dost negativně, až tragicky. Ale k tomu se dostaneme postupně.

Exministr Schling připomněl také to, že poslanci nedávno řešili jakési "přerozdělení kompetencí" mezi odvětvovým regulátorem (ČTÚ) a soutěžním regulátorem (ÚOHS). Ministr Schling konstatoval, že "rozhodli pro ČTÚ" a zachovali mu ty kompetence, které mu dal nový zákon o elektronických komunikacích.

Současná ministryně informatiky Bérová, pod kterou nyní telekomunikace (resp. elektronické komunikace) spadají, následně připomněla jak to vlastně bylo: že Hospodářský výbor chtěl některé kompetence v oblasti regulace ČTÚ odebrat (podrobněji). Naštěstí Sněmovna jako taková se nakonec přiklonila k protinávrhu Senátu, a svůj Hospodářský výbor tak fakticky přehlasovala. Takže vše zůstalo tak, jak to zavedl nový zákon.

Na adresu spolupráce mezi ČTÚ a ÚOHS později padlo i několik dalších výroků. Vesměs ale vyznívaly tak, že s příchodem nového vedení do čela ÚOHS se vzájemné vztahy těchto dvou regulátorů zlepšily, stejně jako jejich spolupráce. Za Radu ČTÚ zaznělo dokonce, že všechny dřívější rozpory mezi oběma regulátory jsou dnes již minulostí.

Za připomenutí určitě stojí, že ne vždy tito dva regulátoři, alespoň z vnějšího pohledu, jednali vzájemně konsistentně. Třeba před jistým časem ÚOHS udělil mobilním operátorům mastné pokuty za to, co jim ČTÚ nařídil (jednalo se o propojení s Oskarem, podrobněji). Dnes musí ČTÚ a ÚOHS spolupracovat například na již zmiňovaných analýzách relevantních trhů (které připravuje ČTÚ a konzultuje s ÚOHS).

Co řekla ministryně?

Současná ministryně informatiky Dana Bérová začala své vystoupení konstatováním, že telekomunikační trh je v ČR již plně liberalizován, že celý proces liberalizace byl dokončen právě novým zákonem o el. komunikacích (č. 127(2005 Sb.), a že nyní je hlavním úkolem podpora konkurence, naplnění evropského regulačního rámce a dodržování pravidel hospodářské soutěže. Připomněla také, že v návaznosti na nový zákon vláda vydala 12 vyhlášek a 2 nařízení, zatímco regulátor (ČTÚ) dokončil 14 opatření obecné povahy (OOP) a vydal 23 tzv. všeobecných oprávnění (VO). Mezi nimi je například i všeobecné oprávnění, které nově otevřelo pásmo 5,4 GHz pro bezlicenční využití.

Ministryně Bérová zhodnotila pozitivní dopady celého vývoje, které vidí zejména v:

• podpoře konkurence,
• usnadnění vstupu na trh
• zvýšení kvality poskytovaných služeb
• poklesu cen

Své hodnocení pozitivního vývoje pak podložila i jedním zajímavým argumentem: už prý nedostává dřívější emaily od uživatelů, dotazující se "kdy už bude konečně dostupné to či ono …".

Určité obavy naopak vyjádřila ministryně Bérová ohledně včasného dokončení analýz relevantních trhů. Později, od zástupce Rady ČTÚ, zaznělo celkem jednoznačné konstatování, že v termínu (do konce ledna) se stihne dokončit asi jen jedna z 18 analýz, zatímco dvě další budou blízko dokončení (a šest dalších bude teprve zveřejněno k diskusi, nebo existovat jen pracovní verzi). Všechny je sice připravuje ČTÚ a ministerstvo se na nich přímo nepodílí, ale ministryně oprávněně konstatovala že "z toho asi budeme mít nějaké problémy všichni".

S přebíráním a naplňováním evropské legislativy přitom Česká republika měla určité problémy již dříve. Alespoň podle toho, že EU nám poslal již čtyři "vážná varování" (ve formě zahájení tzv. infirngement procedures, alias "řízení o porušení Smlouvy"):

• jedno se týkalo opožděného zavedení mobilní přenositelnosti. Zde jsme tedy požadavky EU již naplnili (k 15. lednu 2005), alespoň pokud jde o samotné zavedení institutu přenositelnosti. Hodnocena však bude zřejmě i praktická využitelnost této možnosti, a zde si na hodnocení musíme teprve počkat.
• Druhé varování se týkalo vydávání úplných telefonních seznamů a informačních služeb o telefonních číslech, ve smyslu: zahrnujících i mobilní účastníky. Také zde se již podařilo požadavky EU naplnit, byť zatím jen v elektronické (internetové) verzi telefonních seznamů. Ovšem míra zastoupení mobilních účastníků je spíše symbolická než fakticky významná.
• Třetí varování se týkalo (a vlastně stále týká) zpoždění při přípravě analýz relevantních trhů. Zde se skutečně rýsuje poměrně velký rest, viz výše.
• Čtvrté varování se týká se vyjadřování nesouhlasu, resp. udělování souhlasu pro potřeby přímého marketingu.

Ministryně Bérová se dotkla také problematiky digitálního vysílání, kde aktivity zákonodárců a resortu probíhají paralelně. Připomněla, že je to skoro přesně rok, co se Sněmovna nedokázala dohodnout na úpravě celé problematiky digitálního vysílání, kterou se poslanci rozhodli vyjmout ze zákona o el. komunikacích (kde byla původně obsažena), a přijmout ji ve formě novely tzv. vysílacího zákona (zákona č. 231/2001 Sb., o rozhlasovém a televizním vysílání). Souběžně s tím ministerstvo připravuje novou verzi Koncepce digitálního rozhlasového a televizního vysílání, kterou chce předložit do vlády.

Otázkou ovšem je, co by mělo předcházet čemu a co naopak vycházet z toho druhého. Měla by novela zákona vycházet z koncepce, nebo naopak koncepce z novely? Názory na to se různí.

Ministryně Bérová se před časem nechala slyšet, že její resort už má koncepci téměř hotovou, a že v ní zbývá upřesnit jen některé drobnosti. V pátek, na zde popisovaném semináři, pak ministryně Bérová oznámila, že koncepci předloží vládě v původně uvažovaném termínu (tj. do konce února), bez ohledu na to, v jakém stavu právě bude projednávání novely. Již v příštím týdnu pak chce MI ČR zveřejnit návrh koncepce na svém webu, tak aby se s ní mohla seznámit veřejnost a posílat k ní své připomínky.

Bude tedy pokračovat tradice, zavedená již předchozím ministrem Mlynářem a uplatněná například u návrhů Státní informační a komunikační politiky, či Národní politiky vysokorychlostního přístupu (tzv. broadbandové strategie): zásadnější dokumenty prochází nejprve veřejným připomínkováním, a teprve pak vstupují do meziresortního připomínkového řízení a předkládají se vládě.

Změna regulačního rámce, nebo nejprve jeho naplnění?

Páteční seminář, konaný na půdě Poslanecké sněmovny, měl již ve svém názvu zmínku o "evropskou dimenzi", a měl především zhodnotit to, jak dobře či špatně u nás tento rámec naplňujeme.

Pravdou ale je, že zatímco my (i další členské země) nový rámec stále ještě přejímáme a teprve dokončujeme sekundární legislativu, která ho přesněji vymezuje, na úrovni EU se již připravuje revize tohoto rámce. Do konce ledna se sbírají podněty a návrhy od zainteresovaných subjektů, které by měly být vyhodnoceny do poloviny roku, kdy by měly být formulovány konkrétní návrhy na změny, formou doporučení Komisi. Ta by měla také nejprve vést diskusi, a do konce letošního kalendářního roku pak definitivně rozhodnout.

To ale s naší situací moc neladí, protože u nás ještě moc zkušeností s uplatňováním nového rámce nemáme. A hlavně: významné základní stavební kameny celé soustavy nových "pravidel hry" u nás ještě nemáme - nejprve musí ČTÚ dokončit analýzy relevantních trhů, a podle jejich výsledku pak formulovat případná nápravná opatření, směřující k tomu, aby se jednotlivé dílčí trhy rozvíjely směrem k větší konkurenci a časem již žádnou regulaci nepotřebovaly. Na to upozornila i ministryně Bérová, v souvislosti s přípravou změn v regulačním rámci: že u nás bychom jej měli nejprve naplnit, a teprve pak můžeme analyzovat jeho dopady a uvažovat o eventuelních změnách.

Alternativci to vidí dost černě

Za Asociaci pro spravedlivou komunikaci, která páteční seminář pořádala, na něm vystoupil šéf společnosti eTel, Stefan Lager. Jeho hodnocení celkové situace nebylo zdaleka tak optimistické, jako u předchozích řečníků. Ostatně, skončil konstatováním, že pokud Česká republika chce vůbec nějakou konkurenci v elektronických komunikacích, musí se zásadněji změnit podmínky na trhu a rozhodování ČTÚ a ÚOHS.

Ještě předtím nenechal na obou regulátorech moc nitek suchých. Například Českému telekomunikačnímu úřadu vyčetl to, že reaguje téměř výlučně zpětně (ex-post), a jen zcela výjimečně dopředu (ex-ante). Že jeho rozhodnutí trvají moc dlouho, a že například 90 dnů (dnes 60) jen pasivně čeká, zda se strany ve sporu dohodnou samy, a teprve pak začne jednat. Kritizoval také to, že rozhodnutí ČTÚ postrádají dostatek transparentnosti a nejsou náležitě zdůvodněna. Operátoři pak nemají dostatečné povědomí o tom, jak vlastně regulátor uvažuje a podle čeho jedná.

Stejný nedostatek transparentnosti a zdůvodňování vlastních rozhodnutí pan Lager vytknul i Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Specifickou výtkou na adresu ÚOHS pak bylo to, že vlastně nikdy nezačal žádné řízení ohledně tzv. stlačování cen (price squeeze), a že v oblasti cen se pouze odvolává na rozhodnutí ČTÚ. Zajímavou výtkou bylo i to, že ÚOHS se prý nikdy neptá spotřebitelů, resp. spotřebitelských organizací, na jejich stanoviska.

Pokud jde o konkrétní problémy na našem trhu elektronických komunikací, zde pan Lager konkrétně zmínil mj.:

• neexistenci místního propojení pro hlasové služby (formálně sice existuje, ale fakticky není umožněno)
• stále vysoké propojovací poplatky, v některých případech na více jak 200% jejich průměrné výše v EU
• absenci propojení pro pronajaté okruhy, a jejich vysoká cena
• vysoké ceny za zpřístupnění místní smyčky, zejména pokud jde o jednorázové zřízení. I po jejich snížení koncem dubna loňského roku je jednorázové zřízení nejméně 2x vyšší než je průměr EU
• likvidaci internetového dial-upu (na modelu "Internet zdarma") - cenovým rozhodnutím ČTÚ z dubna loňského roku, které dramaticky snížilo ceny za terminaci dial-upu, se z toho prý stal "nevýdělečný byznys".

Zmíněna byla také nedávno potvrzená pokuta ve výši 205 milionů, kterou ÚOHS udělil Českému Telecomu za vázání volných kreditů v měsíčních paušálech (a kterou asociace ASK již dříve přivítala). Vyčíslena byla i celková částka, které se celá kauza týkala: na 3,9 miliardy Kč ročně! K tomuto číslu ASK dospěla tak, že vynásobila počet účastníků (3,6 milionu) počtem měsíců v roce, a dále částkou 90 Kč, což byla výše volného kreditu (ovšem jen u rezidenčních zákazníků, u firemních to bylo dokonce 100 Kč).

Zajímavá byla také tabulka, ukazující srovnání koncových cen Českého Telecomu pro firemní zákazníky, s přímými náklady alternativních operátorů (na propojovací poplatky). U vyšších objemů provolaných minut vycházely tyto přímé náklady nad koncové ceny ČTc. Na obdobný rozpor v oblasti ADSL nedávno poukázala GTS Novera.

Telecom to tak černě nevidí

Vystoupení zástupce Českého Telecomu bylo podle očekávání optimističtější, alespoň co do celkového hodnocení podmínek na trhu a hodnocení otevřenosti regulátora. Ovšem i Český Telecom se musí potýkat s dopady trendů, které pociťuje negativně. Jmenovány byly tři hlavní:

• celkový pokles (objemu) trhu s pevnými službami
• vysoká substituce mobilních služeb za pevné služby (tj. to, že lidé "utíkají" od pevných sítí a jejich služeb k mobilním)
• velká konkurence v oblasti datových služeb.

Celkový pokles "pevného trhu" vyčíslil Telecom tak, že v roce 2005 dosáhl jen 38 procent celého trhu elektronických komunikací (a dále klesá). Z těchto 38 procent pak má mít 30% sám Telecom, a 8% procent jeho konkurenti. Také výnosy z pevných služeb prý klesají rychleji než v EU: u nás to má být pokles o cca 12 procent ročně, zatímco průměr EU je pouze o 5,1%.

Největším úkolem, který nyní Telecom řeší, pak je nalezení nové hodnoty pro pevné linky. Tedy hledání důvodu, kvůli kterému by si lidé měli nechávat pevné telefonní linky. To není nic překvapivého, ale v současné konkurenci internetové telefonie a jiných možností připojení k Internetu to není ani nic lehkého. Svůj zájem pak Telecom logicky upírá směrem k datovým službám a k synergiím mezi hlasovými a datovými službami. Konstatuje však, že jeho výnosy z ADSL jsou prý "stlačeny na minimum", a velmi nízké jsou prý i jeho velkoobchodní ceny.

Pravdou je, že Telecom nedávno aktualizoval svou velkoobchodní nabídku ADSL, platnou k 1.2.2006, a v rámci ní zvýšil rychlosti a limity, a někde i trochu snížil ceny. Ale na druhou stranu se zde nemůže vymlouvat na to, že jde o ceny regulované, které mu předepsal někdo jiný - jeho velkoobchodní ADSL je neregulované.

A kde že Telecom vidí největší překážky rozvoje datových služeb, hlavně broadbandu? V následujících aspektech:

• v malém počtu PC v domácnostech
• v malé nabídce zajímavého obsahu
• v neexistenci nějaké konkrétní "killer aplikace"
• v nedostatečné informační a počítačové gramotnosti

S některými argumenty Telecomu lze asi souhlasit. Třeba s malým počtem PC v domácnostech, či s nedostatečnou nabídkou obsahu. S cenami to ale je složitější, a třeba právě minulý týden GTS Novera poukázala na to, že (neregulované) koncové ceny za ADSL od Českého Telecomu, se započítáním různých akčních nabídek, jsou dokonce vyšší než jeho velkoobchodní ceny.

Zajímavé je také to, že mezi výčtem překážek chybí malá koupěschopnost našich obyvatel (ve srovnání se zahraničím). A také zde absentují časté dřívější poukazy na to, že stát nijak nedotuje či jinak přímo nepodporuje rozvoj broadbandu. Že by důsledek existence broadbandového fondu?

Kolik je u nás Wi-Fi přípojek?

Nicméně i sám Telecom poukazuje na vysokou konkurenci v datových službách (viz výše), se kterou musí bojovat. Situaci na trhu broadbandu přitom vyhodnotil následovně (zřejmě ke konci roku 2005):

• celkem má u nás existovat na 723 000 broadbandových přípojek
• 38% představuje podíl ADSL
• 35% mají představovat přípojky Wi-Fi
• 17% přípojky kabelové TV
• 9% CDMA
• 1% ostatní

Zkusme si k tomu dopočítat absolutní hodnoty: při celkovém počtu 723 000 broadbandových přípojek by 38 procentům ADSL odpovídalo cca 275 000 přípojek, což je přesně tolik, kolik Telecom uvedl (sám za sebe) za první lednový týden 2006. Na Wi-Fi by pak připadalo 253 000 přípojek, na kabel cca 123 000 přípojek, na CDMA 65 000, a na ostatní cca 7 000 přípojek.

A ještě dvě relativní čísla: v přepočtu na cca 10 milionů obyvatel vychází uvedených 723 000 broadbandových přípojek na penetraci na úrovni cca 7,23 procenta. Vtaženo k počtu domácností (kterých je u nás cca 3,828 milionu) to vychází na penetraci dokonce na úrovni 18,8% ! Nebo že by se uvedené počty netýkaly pouze domácností, ale také firem, škol a dalších institucí? U ADSL nejspíše ano. Jenže pak by zde neměly chybět ani další varianty připojení, včetně pronajatých okruhů (LL), které určitě nejsou jen na úrovni 1 procenta.

Znovu ale připomínám, že uvedená čísla jsou odhady, prezentované na pátečním semináři Českým Telecomem. Zdají se být realistické. Otazník si dovolím položit pouze nad počtem Wi-Fi přípojek, kde nevím o žádných relevantních a dostatečně věrohodných statistikách.

Ale i číslo těchto Wi-Fi přípojek, uváděné Telecomem, by mohlo odpovídat realitě, a vést k významnému závěru: že náš tuzemský trh s broadbandem se výrazněji odlišuje od ostatních národních trhů s broadbandem pro koncové zákazníky, a to právě vysokou substitucí Wi-Fi za ostatní varianty připojení. Jinými slovy: při nedostupnosti jiných alternativ, resp. při jejich nevýhodnosti, si lidé u nás více než kde jinde vypomohli právě technologií Wi-Fi. A zde je nutné zdůraznit, že nejde o žádné "domácí rozvody" pomocí Wi-Fi, pro které byla tato technologie primárně určena, ale o skutečné "přípojky", mající za úkol překlenout příslovečnou poslední míli.

(Ne)bude oblast broadbandu regulována?

Úvahy o skutečném počtu Wi-Fi přípojek v ČR možná nejsou tak akademické, jak by se na první pohled mohlo zdát. Důvod je ten, že jedním z relevantních trhů, které regulátor právě zkoumá, je trh č. 12, definovaný jako "velkoobchodní širokopásmový přístup v sítích elektronických komunikací včetně přístupu k datovému toku". Tedy o velkoobchodní trh s broadbandem jako takovým. Pokud by regulátor seznal, že tento trh již je dostatečně konkurenční a neexistuje zde žádný subjekt s významnou tržní silou (SMP, Significant Market Power), pak by ani neukládal žádná regulační opatření (charakteru "dopředné regulace", tj. ex-ante), a celý relevantní trh by se již řídil jen pravidly hospodářské soutěže, na které by dohlížel hlavně soutěžní regulátor (ÚOHS).

Je ale právě toto případ tuzemského trhu s broadbandem (relevantního trhu č. 12)? Má na něm Český Telecom dominantní postavení, nebo naopak nemá? S uvážením toho, že nejde o velkoobchodní trh ADSL (resp. DSL), kde by asi nebylo čem hovořit, ale obecně o broadband jako takový?

Odpověď na tuto důležitou otázku Český telekomunikační úřad právě řeší. Jak ale zaznělo na pátečním semináři, z úst člena Rady ČTÚ Michala Frankla, je možné že ČTÚ zkonstatuje že na tomto dílčím trhu žádný subjekt s dominantním postavením (významnou tržní silou) neexistuje. Důvodem má být právě uváděné procentuelní složení přípojek, které podle ČTÚ vychází možná maličko odlišně (pro ADSL to má být 40 procent), ale stále tak, že ADSL není dominující technologií.

Asi jsem na pátečním semináři nebyl sám, koho tato informace "značně překvapila". Mohu-li mluvit za sebe, pak zejména tím, že procentuelní složení přípojek podle použitých technologií vypovídá o situaci na trhu služeb pro koncové zákazníky, včetně toho jak si významná část z nich "pomohla sama" (prostřednictvím komunitních a obdobných sítí). Nevypovídá už ale zdaleka tolik o situaci na velkoobchodním trhu, jak je relevantní trh č. 12 definován. Třeba o důvodech, proč tolik lidí "uteklo" právě k Wi-Fi.

Navíc i definice toho trhu nehovoří ani tak o penetraci technologií, jako spíše o tržních podílech a jejich vývoji v čase, o kontrole infrastruktury, o úsporách z rozsahu a sortimentu, o bariérách při vstupu na trh a mnoha dalších faktorech, které musí být posuzovány komplexně.

Pikantní je také to, že relevantní trh č. 12 je definován jako trh "zahrnující přístup k datovému toku" (k tzv. bitstreamu). A jakpak by asi vypadalo zdůvodnění toho, že celý trh již je dostatečně konkurenční, ale bitstream (na velkoobchodní bázi) u nás není dostupný, protože jej nikdo nenabízí?

A co by to prakticky znamenalo, pokud by byl trh č. 12 shledán již plně konkurenčním, a Český Telecom ani žádný jiný subjekt by zde neměl významnou tržní sílu? Například to, že by nebylo možné ukládat žádná regulační opatření (tzv. remedies) charakteru ex-ante. Tedy třeba povinnost zveřejnit velkoobchodní nabídku ADSL, DSL či jiných technologií (či ji vůbec mít). Případně povinnost nabízet bitstream na velkoobchodní bázi. Obecně by tím uvolnila i různá stávající omezení, týkající se koncových i (eventuelních) velkoobchodních cen - ale stále by to neznamenalo, že by si kterýkoli subjekt mohl dělat cokoli by chtěl. Stále by zde existoval alespoň dohled soutěžního regulátora nad dodržováním obecných pravidel hospodářské soutěže. Jenže pokud by i ÚOHS převzal od ČTÚ jeho vymezení trhu s broadbandem, v tom smyslu, že na něm nikdo nemá dominantní postavení, pak by asi nebylo možné (již z principu) toto postavení zneužívat, že?