Zreguluje televize Internet?

Mezi světem televizního vysílání a světem Internetu existuje řada rozdílů. Jedním z nejvýznamnějších je regulace: zatímco televizní vysílání je poměrně striktně regulováno (i po obsahové stránce), Internet zůstal až dosud ušetřen jakékoli regulace. Mezi jeho příznivci a uživateli je to považováno za jeden z hlavních důvodů jeho úspěchu a velkého rozšíření.

Důvodem je jistě i načasování: když se svět televizního vysílání teprve rodil a formoval, o Internetu nebylo ani vidu, ani slechu. Stejně tak nikdo ještě moc netušil o službách charakteru "video on demand", o možnosti stahování a přehrávání obsahu v mobilních zařízeních, či o digitálním vysílání a podobných věcech.

Takže v televizním světě vznikla regulace, šitá na míru klasickému vysílání s pevným programovým schématem, které určuje vysílatel (tzv. broadcaster). Evropská unie takovouto regulaci naposledy definovala ve své direktivě 89/552/EEC, známější spíše pod jménem "televize bez hranic". Její původní verze z roku 1989 byla jen lehce updatována v polovině roku 1997, zejména s ohledem na regulaci reklamy.

Nyní je ale na obzoru podstatně rozsáhlejší úprava celé direktivy. Předznamenává to i plánovaná změna jména - už se nemá jednat jen o "direktivu o televizi bez hranic", ale o "audiovizuální obsahovou direktivu" (Audio Visual Content Directive). To dává tušit, že by úředníci a politici v Bruselu rádi rozšířit její záběr i mimo klasické televizní vysílání, i na "nová média". Například na služby charakteru videa na žádost, televizní vysílání po datových sítích (tzv. broadandu), či třeba tzv. podcasting.

Navrhovatelé nové direktivy ale nehovoří o "nových" a "starých" médiích. Místo toho zavádí poněkud odlišně dělení: na "lineární" a "nelineární" média. Dělící čára mezi nimi má být dána tím, že u "lineárních" médií určuje jejich schéma (tj. co a kdy bude zařazeno do vysílání) vysílatel, resp. poskytovatel služby. Naproti tomu "nelineární" média mají být taková, u kterých o tom samém rozhoduje příjemce (divák, posluchač, uživatel). Mezi ně by pak mohla "spadnout" i klasická internetová média, včetně různých druhů webového zpravodajství a obdobných služeb.

Hlavně ale: záměrem při aktualizaci direktivy je určitým způsobem rozšířit obsahovou regulaci i na nelineární média. Jak konkrétně, je zatím stále ještě předmětem diskuse a ve stádiu návrhu. Nicméně již samotný tento záměr, s možností že se bude dotýkat i Internetu a World Wide Webu, stačil na vyvolání prudké reakce, varující před snahou Evropské komise regulovat Internet. Navíc jaksi "zadními vrátky", skrze "televizní" legislativu.

Jedním z hlavních protiargumentů proti návrhu nové audiovizuální obsahové direktivy je již samotné vymezení nelineárních médií. To je prý natolik nepřesné a zastaralé, že řada služeb "spadne" někam mezi ně. Pak ale nebude v praxi vždy jasné, co a jak se koho týká. Z nejasného vymezení pak vznikají i obavy z toho, že regulace nelineárních médií by měla zasáhnout i Internet, či alespoň některé jeho části (například webové zpravodajství).

Snad nejvýznamnější výtkou je ale to, že "nová" (resp. nelineární) média vznikla a vyvinula se v úplně jiném prostředí než klasické televizní vysílání, vytvořila si vlastní samoregulační mechanismy, a aplikování stejných direktivních regulačních mechanismů (jako u lineárních médií) by vůči nim bylo opravdu velmi nevhodné a kontraproduktivní. Na tom se shodla drtivá většina zástupců zainteresovaných subjektů z řad producentů obsahu, vysílatelů, on-line i klasických médií atd.

Jak probíhají přípravy
Návrh nové direktivy chce Evropská komise přijmout ještě v tomto roce, v jeho samotném závěru. Na aktualizaci přitom úředníci v Bruselu pracují již od roku 2003, kdy příslušný záměr vznikl - a kdy také Evropský parlament podpořil myšlenku rozšířit obsahovou regulaci i na "nová" média (nyní: "nelineární").

V mezidobí byl publikován první návrh direktivy, a probíhala k němu veřejná diskuse. Připomínky k návrhu bylo možné zasílat do 15. září, a nyní je navrhovatelé vyhodnocují. Kromě toho se předkladatelé seznamují i s dalšími reakcemi zainteresované veřejnosti.

V nedávných dnech se o všem diskutovalo například na prestižní konferenci "Audiovisual Conference - Between Culture and Commerce" v Liverpoolu. Právě zde přitom zazněla i dosti kritická slova na adresu chystané direktivy, ze strany subjektů na které by dopadal. Z druhé strany, zejména ze strany bruselských úředníků, zaznívaly i argumenty na obranu navrhované direktivy. A do toho pak nejvyšší představitelé Komise museli vysvětlovat, co je vlastně je jejich cílem.

Konkrétně komisařka Viviane Redingová se zde dušovala, že opravdu nemá v úmyslu regulovat Internet. Na druhou stranu ovšem trvala na tom, že některé věci přeci jen musí být "pohlídány". Konkrétně zmínila šíření dětské pornografie a rasové nenávisti. Proti tomu se dá těžko něco namítat - a přímo na konferenci to také nikdo neučinil. Ale zakopaný pes může být ve způsobu realizace, rozsahu a dopadech takové regulace. Má ji dělat nějaká osvícená centrální autorita v rukou státu či EU, nebo má jít spíše o samoregulaci ze strany producentů obsahu?

V každém případě celá kauza není zdaleka uzavřena, a určitě se bude ještě dále vyvíjet.