Kolik bude stát elektronický podpis?

Dění kolem elektronického podpisu připomíná poslední dobou vody, které nejsou ani stojaté, ale ani nijak výrazněji rozprouděné, či snad dokonce prudce se vzdouvající. Spíše takové zakalené a neprůhledné, až matoucí - jako samotná otázka v perexu.

O elektronickém podpisu se v poslední době vlastně ani moc nemluvilo. Naposledy ho byla média plná, když novela zákona o el. podpisu zavedla tzv. elektronické značky, a pak když prošla nová úprava zákona o správních poplatcích, která přinesla osvobození od těchto poplatků v případě čistě elektronického vyřízení příslušné agendy (byť s omezením jen do výše 2000 Kč).

Uplynulé dny pak přinesly další výrazný impuls pro medializaci elektronického podpisu. To když Česká pošta konečně získala akreditaci od Ministerstva informatiky pro svou certifikační autoritu, a bude nyní moci vydávat kvalifikované certifikáty. Tedy ty, které jsou potřebné ke komunikaci s orgány veřejné správy.

Samotná zpráva o tom, že se tak stalo a že I.CA už konečně nemá monopol, rozhodně nebyla žádným bleskem z čistého nebe. Že Česká pošta usiluje o akreditaci, se vědělo již hodně dlouho - a je spíše zajímavé, že trvalo tak dlouho, než ji skutečně získala. Ale ono to jistě není jednoduché, úspěšně splnit všechny požadavky.

Proč o tom ale píši: zaujal mne výrok nového náměstka ministryně informatiky, pana Vladimíra Hořeního, pronesený v přímé souvislosti s udělením akreditace České poště a se signály, že by měla vydávat kvalifikované certifikáty za cca 200 korun. V tiskové zprávě MI ČR uvítal pan Hořejší vstup nového subjektu na trh slovy:

"Neboť se tím zvýší konkurence a tedy i dostupnost a kvalita nabízených služeb. V neposlední řadě nastane i výrazné snížení ceny. Lze předpokládat, že dojde k zásadnímu rozvoji v používání elektronických podpisů."

S prvními dvěma větami mohu plně souhlasit. S tou třetí už ale nikoli. Tedy pokud byla myšlena v tom smyslu, že pouhé zlevnění (a s ním i lepší dostupnost kvalifikovaného certifikátu) samy o sobě nějak výrazněji zvýší používání elektronického podpisu.

Jistě, určitě se najde určitý počet nadšenců, kteří si řeknou: tak dosud, za 700 korun českých, se mi nevyplatilo si certifikát pořídit a osobně si vyzkoušet, k čemu a jak se dá využít - ale teď, za 200 korun, už to zkusím.

Problém je právě v tom "zkusím", resp. v jednorázovosti použití. Pokud by použití elektronického podpisu mělo být jednorázovým úkonem (třeba ve smyslu jednorázového podání daňového přiznání, byť každý rok), pak je to celé špatně. Pak opravdu nemá cenu a smysl konkurovat jednorázovému podání na papíře (třeba u daňového přiznání) či jednorázovému ověření vlastnoručního podpisu u notáře za 30 korun, a to ještě za cenu opravdu nemalých investic na straně příjemců elektronických agend, tedy hlavně úřadů.

Největší krása a přínos elektronického podpisu spočívají v jeho opakovaném používání. Vždyť vlastně i samotný princip elektronického podpisu je takový, že jednou člověk zaplatí za vydání certifikátu (zde: kvalifikovaného), a pak jej může používat pro vytváření svého elektronického podpisu kolikrát chce (dokud neskončí jeho platnost), a přitom ji neplatí nic.

Je to analogie situace, kdy člověk jde pro ověření k notáři: v případě "papírového" podpisu si nechává ověřit samotný podpis jako takový, a musí tedy přijít (a zaplatit za ověření) pokaždé znovu, když se potřebuje znovu podepsat.

V případě elektronického podpisu stačí provést ověření (a zaplatit za něj) jen jednou. Výsledkem je získání certifikátu, který je nezbytnou "ingrediencí" pro vytváření elektronických podpisů. Jakmile jej člověk jednou získá, může už sám a opakovaně přenášet své ověření (skrze "ingredienci" v podobě certifikátu) do každého svého elektronického podpisu.

Ale dost už teorie: za možná největší brzdu rozvoje elektronického podpisu považuji neznalost jeho základních principů, a to bohužel i mezi odbornou veřejností. Sám jsem měl možnost se na vlastní kůži přesvědčit, že i mezi lidmi z oboru IT je celkové povědomí o elektronickém podpisu mnohdy nevalné.

Začíná to ale už v médiích, která o elektronickém podpisu píší nesprávně. Zkusme si jen zopakovat některé palcové titulky a relevantní části našich IT médií z posledních dnů, informující o udělení akreditace České poště a očekávané ceně za vystavení kvalifikovaného certifikátu:

Elektronický podpis od České pošty bude stát 190 korun (digiweb.cz):

Podpis bude stát 190 korun, elektronická značka pak 2800 korun.

Česká pošta: Elektronický podpis za 190 korun (Euro OnLine):

Za podpis bude účtovat 190 korun, zatímco současná cena monopolní I. CA činí 752 korun. Za elektronickou značku, kterou lze označovat velké objemy zpráv, bude pošta požadovat 2800 korun.

Česká pošta získala akreditaci k vydávání elektronických podpisů (Deník veřejné správy)

Cena, za kterou bude možné od České pošty získat elektronický podpis, nepřekročí 200 Kč. Vedle elektronických podpisů bude Česká pošta nabízet i takzvané elektronické značky.

To se to pak špatně vysvětluje, jak vlastně elektronický podpis funguje, a kolik skutečně stojí. Že není pravda, že když se budu chtít elektronicky podepsat třeba desetkrát, nebude mne to stát 10 * 200 Korun, ale stále jen 200 korun na jednorázové vydání jednoho kvalifikovaného certifikátu.

Ale abych nehaněl jen kolegy novináře: ono už se moc nevyznamenalo ani samotné ministerstvo informatiky. Když vydá tiskovou zprávu, zmiňovanou již výše, ve které píše že

Cena, za kterou bude možné od České pošty získat elektronický podpis, nepřekročí 200,- Kč

a ještě to celé uvede nadpisem (titulkem)

Česká pošta získala od Ministerstva informatiky akreditaci k vydávání elektronických podpisů

pak se asi nesmí divit, že to masová média interpretují doslovně. S osvětou by ministerstvo mělo začít už u svých tiskových zpráv, a rozlišovat mezi certifikáty a elektronickým podpisem jako takovým.

Zlevnění kvalifikovaných certifikátů, nezbytných pro vytváření elektronických podpisů (akceptovaných orgány veřejné moci), je samozřejmě významné. Stejně tak lepší dostupnost míst, kde je lze získat. To, že dosud mezi akreditovanými certifikačními autoritami nebyla konkurence, bylo určitě špatně.

Osobně se ale nedomnívám, že by pouhá existence konkurence a zlevnění jednorázového poplatku za vydání kvalifikovaného certifikátu dokázaly rozhýbat používání elektronického podpisu. Jde jen o jednu složku nákladů, nutných pro používání el. podpisů - vedle nákladů na seznámení se s principy a zaučení, do rozšíření aplikací o schopnost používání el. podpisů atd.

Tyto celkové náklady pak vytváří nemalou bariéru, kterou lze překonat buď "násilím" (používání el. podpisu se nějak vynucuje), nebo možností dosáhnout ještě větších úspor na obou stranách barikády - na straně toho, kdo nějakou agendu (podání) podává, i na straně toho, kdo ji vyřizuje. Toho lze dosáhnout opravdu jen při opakovaném používání elektronického podpisu.

Vedle snížení jednorázovém ceny za vydání certifikátu (ke kterému stát vytvořil prostor, skrze udělení další akreditace) by tak měly následovat další kroky, motivující občany i firmy k pravidelnému používání el. podpisů. Některé z nich již jsou na světě - třeba již zmiňované osvobození od správních poplatků, či agendy ČSSZ (ELDP a nemocenská), možnosti podávat různá daňová přiznání (z agendy MF ČR) atd. - ale další musí ještě následovat.

Právě takovéto agendy, které lidem skutečně šetří čas a námahu, jsou podle mého názoru tím, co by rozhýbalo používání elektronického podpisu. Když lidé poznají, že to má smysl a že to k něčemu je, už se nebudou rozhodovat (pouze) podle toho, zda jednorázové vstupné do báječného světa elektronického podpisu je 200 nebo 700 korun.