i2010 místo eEurope2005

Když v březnu roku 2000 přijala Evropská unie ambiciózní desetiletý plán, od té doby známý jako tzv. Lisabonská strategie, bylo to zrovna na vrcholu "ICT bubliny". Tedy ještě v době přehnaných očekávání, které měl naplnit právě sektor informačních a komunikačních technologií. Možná i proto byla poněkud "nadnesená" i celá Lisabonská strategie jako taková, když si kladla za cíl:

"stát se, do roku 2010, nejdynamičtější a nejvíce konkurenceschopnou znalostní ekonomikou, schopnou trvale udržitelného růstu, nabízející pracovní příležitosti ve větším počtu, ve vyšší kvalitě a s vyšší sociální soudržností.

ICT technologie byly v té době chápány jako hlavní pilíř celé této strategie, a měly být využity jako hlavní motor k "dohnání a předehnání". Proto byly pod zastřešujícím deštníkem Lisabonské strategie postupně připraveny dvě specifické strategie, zaměřené právě na rozvoj ICT technologií a tzv. informační společnosti.

Jde o strategie eEurope 2002 (resp. tzv. Akční plán eEurope 2002), a eEurope 2005 (Akční plán eEurope 2005). Již jejich označení vypovídá o tom, jak byly načasovány: první "pokrývala" roky 2000 až 2002 včetně, a druhá roky 2003 až 2005. Pokud jde o jejich obsah, ten by šel v v maximální možné stručnosti shrnout takto:

• eEurope2002: cílem je zajistit všeobecnou dostupnost alespoň nějakého přístupu k Internetu (byť to bude jen skrze "narrowband", resp. nízkorychlostní připojení)
• eEurope2005: cílem je zajistit všeobecnou dostupnost vysokorychlostního přístupu k Internetu (tzv. broadbandu).

České republiky se zpočátku týkala ještě třetí strategie, vytvořená specificky pro kandidátské země: strategie eEurope+. Svým obsahem se velmi podobala obsahu eEurope2002, tj. požadovala alespoň "narrowband", a měla za cíl "srovnat krok" mezi kandidátskými a členskými zeměmi. Po našem vstupu do EU se nás pak již týkala strategie eEurope2005, na základě které jsme museli připravit svou "národní strategii" (Státní informační a komunikační politiku"), a konkrétnější "broadbandovou strategii" (Národní politiku pro vysokorychlostní přístup).

Polovina desetiletého časového horizontu byla příležitostí k určitému ohlédnutí jak za celou Lisabonskou strategií, tak i za dílčími "ICT strategiemi" a jejich úspěchy či neúspěchy. Moc radostné hodnocení to ale nebylo. Zejména samotná Lisabonská strategie moc nezabrala, a odstup Evropy od nejrychleji se rozvíjejících zemí (zejména USA, ale třeba také některých asijských zemí) se moc nezmenšuje, ale naopak spíše zvětšuje.

Stejně tak byl zhodnocen i průběh naplňování dílčí ICT strategie "eEurope 2005", v dokumentu s příznačným názvem "eEurope2005 Mid-term Review". Opět v maximální stručnosti toto hodnocení vychází tak, že broadband sice nastupuje, ale jeho nástup je spíše "umělý" - je více tažen nabídkou, než skutečnou poptávkou. Asi hlavně proto není tento nástup tak velký, jak bychom asi všichni chtěli.

Po všech proaktivních opatřeních se průměrná penetrace broadbandu v EU dostala jen na úroveň cca 9 procent (vztaženo k počtu obyvatel), zatímco v USA se koncem roku 2004 dostala na 11,5%, v Japonsku na 14,6%, a v Jižní Koreji na 26,8%.

Samozřejmě ani v rámci EU není penetrace broadbandu zdaleka jednotná. Výsledných cca 9 procent je průměrem přes všechny členské země, z nichž například ČR (třetí až čtvrtá od konce) dosahuje penetrace jen kolem 2 procent. Naproti tomu ty "broadbandově nejvyspělejší" země, jako např. Nizozemí, Dánsko, Belgie, Finsko či Švédsko, se již mohou plně srovnávat i s Japonskem.

V březnu letošního roku celkem zákonitě došlo na "revizi" celé Lisabonské strategie. Někdo by možná použil termín "oživení", či dokonce "vzkříšení", naznačující že dosavadní podoba celé strategie byla už poněkud mimo realitu. To by ale bylo na jinou debatu. Faktem je, že na úrovni EU byla přijata aktualizovaná verze Lisabonské strategie, která je snad o něco realističtější než verze původní, a klade největší důraz na ekonomický růst a zvyšování zaměstnanosti. To je zřejmě její nejvýznamnější změna, představující užší zaměření (zacílení) na to, co je skutečně podstatné.

Jedním z nových prvků aktualizované Lisabonské strategie je i požadavek na to, aby se ekonomické reformy a aktivity přenesly více na úroveň jednotlivých členských zemí. Předpokládaný způsob naplnění tohoto cíle je ovšem poplatný dosavadnímu ryze centralizovanému přístupu k řešení všech problémů: členské státy jsou povinny do 15. října předložit Bruselu své "národní strategie reforem", které pak budou v Bruselu centrálně posuzovat.

Dalším zajímavým prvkem nově aktualizované Lisabonské strategie je snaha o zjednodušení a zpřehlednění. Místo sáhodlouhých, ale nepříliš srozumitelných materiálů by evropští byrokraté měli produkovat stručnější a jasnější texty, jdoucí více " k věci". No, uvidíme.

Nově aktualizovaná Lisabonská strategie také stále počítá i s přínosem informačních a komunikačních technologií, byť asi ne v takové míře, jako její původní verze. Jeden čas to dokonce vypadalo tak, že ICT z priorit a pilířů Lisabonu vypadnou úplně. To se ale naštěstí nestalo. Nebylo by to ani rozumné, protože ICT technologie stále mají významný vliv na celou ekonomiku. V rámci celoevropského průměru jej lze doložit těmito údaji:

• ICT zaměstnává 6% pracovních sil v EU
• k hrubému domácímu produktu (HDP) přispívá 8%
• k růstu HDP přispívá 25%
• k růstu produktivity přispívá 40%

Když už tedy informační a komunikační technologie přeci jen nevypadly z priorit Lisabonské strategie a zůstaly jedním z jejích pilířů, bylo zapotřebí připravit novou "odvětvově zaměřenou" strategii, která by navázala na dosavadní strategie eEurope. Tak se také stalo, a Evropská komise takovouto strategii přijala 1. června 2005. Už se ale nejmenuje "eEurope" (tj. třeba eEurope 2010), ale stručněji: "i2010". Plným jménem pak

"i2010 - A European Information Society for growth and employment",

což by se dalo přeložit jako "i2010 - evropská informační společnost pro růst a zaměstnanost". To již samo o sobě vypovídá o tom, že jde o jakousi "servisní strategii", která má za úkol naplňovat hlavní cíle Lisabonské strategie (ekonomický růst a zvyšování zaměstnanosti), a to skrze ICT technologie.

Sama o sobě pak je i2010 také určitou "zastřešující strategií", v rámci které by následně měly vzniknout konkrétnější dílčí strategie pro různé oblasti spadající do "záběru" celé strategie. Tento záběr se přitom zajímavě rozšířil, z původních ICT technologií a tzv. informační společnosti (jako důsledku jejich nasazování) také na oblast médií a obsahu.

To zajímavým způsobem koresponduje i s osobou nové komisařky Viviane Reddingové, která působila i v předchozí Prodiho Komisi, a měla zde na starosti oblast mládeže a médií. V nové Barrosově Komisi pak vede "resort" (generální direktorát) pro informační společnost, který byl nově přejmenován na direktorát pro "informační společnost a média".

Jak ale nová strategie i2010 vlastně vypadá? Jaké jsou její priority, pilíře a hlavní myšlenky?

V prvním přiblížení lze konstatovat, že stojí na třech pilířích, resp. zaměřuje se na tři hlavní oblasti:

• jednotný evropský informační prostor: zde se chce Evropská komise zaměřit zejména na rozvoj vnitřních trhů elektronických komunikací, médií a obsahu, a dále řešit otázky interoperability a bezpečnosti, zvyšování rychlosti přípojek a bohatosti nabízeného obsahu
• inovace a investice do vývoje: kromě podpory výzkumu v oblasti ICT zde jde také o rozvoj ICT podnikání a reorganizaci podnikatelských procesů skrze využití ICT
• inkluzivní společnost, lepší veřejné služby a vyšší kvalita života: zde jde o rozvoj takové informační společnosti, která nebude nikoho vynechávat či vylučovat, a skrze ICT technologie bude nabízet vysoce kvalitní a dostupné veřejné služby.

Pojďme nyní k těmto prioritám poněkud podrobněji.

Pod tímto názvem se naštěstí nemyslí žádný jednotný web, kde by byly společně umístěny informace z jednotlivých členských zemí. Jde o "jednotný prostor" spíše ve smyslu jednotných pravidel (včetně pravidel regulace), a to jak pro podnikání, tak i používání nejrůznějších služeb. Součástí má být například:

• sjednocení správy spektra (plánováno ještě na rok 2005),
• modernizace pravidel pro audiovizuální služby (plánováno na konec 2005),
• aktualizace regulačního rámce elektronických komunikací (plánováno na rok 2006),
• strategie bezpečnosti v informační společnosti (2006)
• jednotný přístup k efektivnímu a interoperabilnímu DRM (Digital Rights Management), v horizontu 2006/2007

Pro ČR bude určitě velmi významná aktualizace nového regulačního rámce elektronických komunikací. Ten jsme do našeho právního řádu převzali teprve velmi nedávno, k 1.5.2005, zákonem č. 127/2005 Sb. (o elektronických komunikacích). K jeho důslednému naplnění nás čekají nejprve analýzy tzv. relevantních trhů, které samy o sobě zaberou tři čtvrtě roku (a možná ještě více), a teprve pak se začne nový rámec skutečně "zabydlovat". To už se ale na úrovni EU možná začne měnit ….

Evropa si naštěstí již uvědomila, že v oblasti ICT výzkumu a jeho aplikací zůstává výrazně pozadu, a že je s tím potřeba něco dělat. Příslušná čísla jsou neúprosná: zatímco v Evropě se do výzkumu v oblasti ICT investuje jen asi 80 EURO na obyvatele a rok, v Japonsku je to 350 EURO, a v USA dokonce 400 EURO.

Evropská komise se s tím chce vypořádat tak, že investice do ICT výzkumu zvýší: na nový FP7 (Research Framework Programme) dá 1,8 miliardy EURO ročně. Na další program (CIP, Competitivness and Innovation Programme), zaměřený spíše na aplikace výzkumu do praxe, pak hodlá věnovat na 802 milionu EURO ročně.

Třetí prioritní oblast je určitou směsicí cílů, zaměřených hlavně na překlenutí tzv. "digitální propasti" (fenoménu digital divide) a na to, aby z informační společnosti a z možnosti těžit z jejích přínosů nebyl nikdo vynecháván či přímo vylučován. Jde o poměrně dynamickou oblast, kde se dílčí priority mohou rychle přesouvat a měnit. V současné době jsou zde tři "vlajkové" iniciativy:

• péče o seniory: zde jde o využití ICT technologií pro možnost samostatného života seniorů a zlepšení jeho kvality, například skrze různé druhy monitoringy zdravotního stavu, lékařskou péči na dálku atd.
• bezpečnější, chytřejší a čistší auta, která by například sama zavolala pomoc v případě nehody. Byla vybavena radary s krátkým dosahem pro prevenci srážky apod.
• digitální knihovny, vybavené archivy textových, obrazových i zvukových informací , zachovávajících evropské kulturní dědictví atd.