Splasklá mobilně-penetrační bublina?

Česká republika je země mobilům zaslíbená. Alespoň tak to vyplývá z většiny dostupných statistik, které naznačují že máme jednu z nejvyšších mobilních penetrací široko daleko. Třeba nedávno zveřejněná zpráva Eurostatu nás s 95 procenty na 100 obyvatel řadí na čtvrté místo v Evropě (po Lucembursku, se 120 procenty), Švédsku (98%) a Itálii (96%) - to vše na základě výsledků ke konci kalendářního roku 2003.

Obdobné výsledky naznačuje i tzv. desátá implementační zpráva EU, která sleduje vývoj celého sektoru elektronických komunikací. Ta nás už řadí dokonce na třetí místo, těsně před Itálii, a to k polovině předchozího roku. Situaci ukazuje následující obrázek, na kterém je tmavší modrou barvou vyveden stav z poloviny roku 2003, a světlejší modrou stav k červnu 2004:

K dispozici jsou i údaje vztažené ke konci roku 2004. Stačí vzít výroční (tiskové) zprávy všech tří našich mobilních operátorů, a údaje v nich jednoduše sečíst:

Celkový součet vychází na cca 10,783 milionu. Jestliže celá Česká republika měla k 31.12.2004 přibližně 10,221 milionu obyvatel, pak to odpovídá penetraci cca 105,5 procenta. Je čas otevřít šampaňské?

S představou, že mobilní penetrace u nás dosahuje 105,5 procenta, poněkud "neladí" předběžné výsledky průzkumu Českého statistického úřadu, který zkoumal "využívání informačních a komunikačních technologií v domácnostech a mezi jednotlivci v roce 2004". ČSÚ sice zkoumal hlavně počítače a Internet, ale podíval se na zoubek i pevným linkám, a také mobilům. No a zde zjistil, že "procento jednotlivců s přístupem k mobilnímu telefonu" je podstatně nižší a zdaleka se neblíží 105 procentům!

Přesněji: průzkum mezi populací starší 15 let, provedený ve 4. čtvrtletí 2004, ukázal že "přístup k mobilu" má u nás je 74% obyvatel. O rok dříve to bylo jen 66%, takže při stejném tempu bychom se dnes (počátkem května 2005) mohli blížit k 80 procentům.

Navíc situace není zdaleka rovnoměrná přes různé věkové skupiny, a dokonce ani ne podle pohlaví: podle očekávání mají k mobilům lepší přístup lidé spíše mladší, a ve větší míře muži než ženy. Ostatně, názorně to ukazuje následující obrázek (zdroj: ČSÚ).

Kde se ale berou tak odlišná čísla? Proč nás operátoři krmí tak vysokými počty zákazníků, když šetření ČSÚ ukazuje něco podstatně jiného? Budeme-li předpokládat, že nikdo své výsledky nefalšuje, jak si vysvětlit tak velkou disproporci mezi 74 a 105 procenty, vše ke konci roku 2004?

Jedním z důvodů je už to, že nelze jen tak jednoduše sčítat počty zákazníků jednotlivých operátorů. Určitě existují lidé, kteří jsou zákazníky více operátorů současně, a jejich služeb také skutečně využívají. Poznáte je podle toho, že sebou nosí nikoli jeden mobil, ale hned dva mobily či dokonce tři. Nebo je naopak nepoznáte, protože mají jen jeden mobil který dokáže střídat více SIM karet.

Pak je zde ale druhý důvod, a tím je to, že mobilní operátoři nám neříkají tak úplně pravdu. Když totiž ve svých výročních a tiskových zprávách uvádí počty zákazníků, ve skutečnosti tím míní počty vydaných, resp. aktivních SIM karet. A to včetně těch, které rozdávají v různých promo akcích, a které mohou, ale nemusí být vůbec použity. Navíc se přesná metodika jednotlivých operátorů může lišit - jak v tom, co přesně operátor považuje za "aktivní SIM kartu", tak i v tom, kdy už takovou kartu přestává považovat za aktivní (zda musí být nepoužívaná jeden měsíc, půl roku, rok apod.).

Konečně třetí a možná nejvýznamnější důvod je určitou kombinací obou předchozích: mnoho zaměstnanců má dva mobily, resp. dvě SIM karty: jednu od svého zaměstnavatele, pro služební hovory, a jednu soukromou. Do počtu zákazníků, vykazovaných operátory, je takovýto člověk započítán dvakrát. Naopak ve statistice ČSÚ se objeví jen jednou.

Předběžné výsledky šetření ČSÚ by mohly být signálem pro naše mobilní operátory, že stále ještě mají kam expandovat. Ostatně, dokládá to i případ Lucemburska, kde již skoro před rokem byli na 120 procentech (penetrace SIM karet). Takže našich 105,5 procenta určitě není stropem.

Pokud se znovu podíváme na obrázek s výsledky šetření ČSÚ, pak z něj vyplývá že i u nás stále ještě zbývá poměrně velké procento lidí, kteří mobilní telefon ani sami nevlastní, ani jej nemohou používat (nemají k němu přístup). Není asi žádným překvapením, že nejvíce jich je v nejvyšší věkové skupině, tj. lidí starších 65 let.

Pro mobilní operátory je ale tato skupina lidí obtížně "uchopitelná". Možná proto, že sami mobil aktivně odmítají, nebo protože se ho bojí, neumí ho ovládat, nevidí dobře na jeho malý displej, nezvládají jeho miniaturní tlačítka atd. Ale to všechno se také dá řešit. Vzpomínáte ještě na "maximobil" z Jablotronu, co vypadá a používá se jako klasický pevný telefon?