ČTÚ zaniklo, ať žije ... ČTÚ!

V dalším pokračování volného seriálu k novému zákonu o elektronických komunikacích (zákonu č. 127/2005 Sb., který nabyl účinnosti právě během uplynulého víkendu), se dnes zaměříme na novou podobu Českého telekomunikačního úřadu, na problematiku přenositelnosti čísel v mobilních sítích, a konečně i na "přechodové období" od účinnosti zákona do doby, kdy budou dokončeny analýzy relevantních trhů.

Český telekomunikační úřad (ČTÚ), tak jak jsme jej dosud znali, byl zřízen k 1.7.2000, na základě účinnosti tehdy zbrusu nového zákona o telekomunikacích (zákona č. 151/2000 Sb.). Účinnost tohoto zákona však k 1.5.2005 skončila, a s ním skončila i existence dosavadního ČTÚ. Původní zákon o telekomunikacích nahradil nový zákon o elektronických komunikacích (zákon č. 127/2005 Sb.), a podle něl byl zřízen nový

ústřední správní úřad pro výkon státní správy ve věcech stanovených tímto zákonem, včetně regulace trhu a stanovování podmínek pro podnikání v oblasti elektronických komunikací a poštovních služeb.

Povšimněte si, že působnost nového Úřadu se neomezuje jen na oblast elektronických komunikací, ale zahrnuje již také poštovní služby. Ostatně, poštovní služby "dostal" ČTÚ do své kompetence již o měsíc dříve, k 1.4.2005, díky novele zákona o poštovních službách (zákona č. č. 95/2005 Sb.).

Zajímavé je také to, že přechod od "pouhých" telekomunikací k obecnější elektronickým komunikacím se nijak neprojevil na pojmenování Úřadu. Ten se bude jmenovat stále stejně, a to: "Český telekomunikační úřad". No, aspoň se ušetřilo za novou doménu, za nové hlavičkové papíry, razítka atd.

Co se ale zásadněji mění, je způsob rozhodování nového regulátora. To jsme si popisovali již v předchozím článku - regulátor bude nyní muset konzultovat s veřejností, a bude muset také více a detailněji skládat účty ze své práce, skrze povinné zdůvodňování svých rozhodnutí. Změní se ale i způsob vedení samotného Úřadu.

Až dosud totiž stál v čele Úřadu jeho předseda, který i zásadnější věci rozhodoval sám, a byl také odvolacím místem pro všechna rozhodnutí nižších stupňů svého úřadu. Nově tomu bude jinak, neboť "jednohlavého předsedu" nahradila "pětihlavá rada". Jinými slovy: v čele Českého telekomunikačního úřadu bude nově stát pětičlenná Rada (jmenovaná vládou), která bude rozhodovat o zásadnějších a koncepčních věcech. Z jejího středu je (opět vládou) vybrán jeden člen, který vykonává funkci předsedy Úřady, a to nejdéle na 3 roky. Předseda přitom řídí samotný Úřad a sám rozhoduje "méně zásadní věci".

Jde o uspořádání, které není nijak výjimečné, a je s úspěchem používáno v řadě zemí. Jeho cílem je zohlednit určitou pluralitu názorů při zásadnějších rozhodnutích, tak aby celkové fungování Úřadu bylo vyváženější. V pětičlenné radě bude podle zákona rozhodovat nadpoloviční většina tří hlasů.

Nový zákon vymezuje kompetence předsedy a celé Rady tak, že Rada rozhoduje o:

• opravných prostředcích proti rozhodnutím vydaným předsedou Rady,
• o opatřeních obecné povahy,
• o rozhodnutích o ceně, určení poskytovatele univerzální služby,
• o stanovení podniku s významnou tržní silou a o uložení povinností takovému subjektu

Kromě toho Rada také schvaluje některé materiály koncepčního či provozního charakteru, konkrétně:

• statut Úřadu,
• plán činnosti Úřadu,
• návrh rozpočtu Úřadu a závěrečný účet Úřadu,
• jednací řád Rady, organizační, spisový a podpisový řád Úřadu,
• zprávy o činnosti Úřadu,
• návrhy prováděcích právních předpisů,

O ostatních věcech rozhoduje předseda - a případná odvolání proti jeho rozhodnutím pak řeší Rada (viz výše).

Nový zákon také poměrně přesně specifikuje požadavky, kladené na členy Rady. Nesmí například být poslancem či senátorem, zastávat funkci ve veřejné správě, politické straně či politickém hnutí, a musí mít praxi nejméně 5 let v oblasti elektronických komunikací, práva nebo ekonomie. Kromě toho nesměji radní (po dobu členství v Radě plus dalších 6 měsíců) podnikat v oblasti elektronických komunikací, přijímat účast ve statutárních, řídících a kontrolních orgánech podnikatelů v oboru, vykonávat poradenskou anebo jinou odbornou pomoc v oblasti elektronických komunikací, či jinak působit ve prospěch podnikatelů v oblasti el. komunikací.

Členy Rady jmenuje vláda, na návrh ministra informatiky, a to na 5 let. Vzhledem k počtu členů v Radě to umožňuje, aby každý rok skončilo funkční období jednomu členovi Rady, a místo něj byl zvolen člen nový, na dalších 5 let. Nyní ale, když Úřad teprve vzniká, bylo zapotřebí zvolit celou pětičlennou Radu - s tím, že jeden člen bude zvolen na pětileté období, další na čtyřleté atd.

První kolo volby členů Rady proběhlo na zasedání vlády 13. dubna, a z navržené pětice kandidátů bylo zvoleni:

• Pavel Dvořák, poradce vedení Českého Telecomu, na období 5 let
• Michal Frankl, první náměstek MI ČR, na 4 roky
• Jana Fürstová, náměstkyně ministra spravedlnosti, na 3 roky.

Zbývající dva kandidáti - dosavadní předseda ČTÚ David Stádník a Michal Tošovský (ODS) zvoleni nebyli. Další kolo volby proběhlo na zasedání vlády 20. dubna. Zde již byl původní předseda Stádník zvolen jak do Rady (na dva roky), tak i na post předsedy nového ČTÚ. Na zbývající místo v Radě (na 1 rok) pak ale nebyla zvolena ani bývalá náměstkyně ministra dopravy a spojů Marcela Gürlichová, ani moje maličkost.

Přechodové období
Bude jistě zajímavé sledovat, jak se nové uspořádání v čele ČTÚ ujme, a jak se projeví na jeho výstupech a praktickém rozhodování. Vše samozřejmě ukáže až čas.

Poměrně specifické ale bude období prvního roku od účinnosti nového zákona. V této době totiž bude "nové ČTÚ" fungovat podle poněkud odlišných pravidel, než v dalším období. Důvodem je skutečnost, že ještě nebudou připraveny "základy", na kterých bude regulátor stavět své další rozhodování - tedy především analýzy relevantních trhů, a v závislosti na nich vymezené subjekty s významnou tržní silou. Zákon přitom ukládá novému regulátorovi, aby analýzy všech relevantních trhů dokončil nejpozději do 9 měsíců od účinnosti nového zákona. Jak jsme si již uvedli dříve, zahraniční zkušenosti vesměs naznačují, že tento termín je příliš krátký, a že seriózní analýzy relevantních trhů vyžadují delší čas.

Na dokončení analýz však navazuje další regulátorova povinnost: do 12 měsíců, a na základě výsledků analýz, určit subjekty s významnou tržní silou a rozhodnout o tom, zda jim mají být uděleny nějaké konkrétní povinnosti či nikoli - podle toho, zda je příslušný relevantní trh je či není shledán dostatečně konkurenčním ("efektivně konkurenčním").

Teprve po dokončená analýz a určení subjektů s významnou tržní silou by se rozhodování regulátora mělo dostat do jakýchsi "normálních kolejí" a dále už fungovat stále stejně. To mj. zahrnuje pravidelné opakování analýz relevantních trhů (v intervalu 1 až 3 let), a tím vlastně průběžné sledování vývoje na trhu.

Pravidelné opakování analýz umožní regulátorovi posoudit, zda již uložená opatření a povinnosti jsou ještě zapotřební, či už nikoli - a podle toho rozhodnout o jejich evetuelním ukončení. Alespoň tak to praví jedna část zákona (par. 51, odst. 6), která říká že Úřad ruší již uložená opatření na základě provedených analýz. Ovšem jiná část zákona (par. 6) zase říká, že účinky ukládaných opatření musí být vyhodnocovány i mezi pravidelnými analýzami, a jakmile by se ukázalo, že pominul důvod pro jejich uložení, musí být zrušeny neprodleně. To je jen malá ukázka toho, že zákon není ve své logice vždy konzistentní. Konkrétně tato nekonzistentnost je důsledkem pozměňovacích návrhů, které do původního návrhu zákona zařadili poslanci

Zpět ale k tomu, jak bude regulátor fungovat v době než budou dokončeny první analýzy relevantních trhů. Původní návrh zákona předpokládal, že "stará" (tj. dnešní) regulační opatření zůstanou v platnosti do doby uložení nových opatření, již podle provedených analýz. Poslanci však do zákona prosadili jiné znění, které v zásadě říká: "stará opatření zůstávající v platnosti do vydání nových, nejdéle však 12 měsíců". Takže pokud regulátor nestihne provést analýzy relevantních trhů a rozhodnout o subjektech s významnou tržní silou včas, vznikne nebezpečné vakuum. Stará opatření (například cenová) již platit nebudou, ale nová ještě nebudou existovat.

Aby to ale nebylo až tak jednoduché, zákon dává regulátorovi právo určit opatření nová, již podle nových pravidel ale ještě bez provedených analýz trhu, a to od účinnosti zákona, nejpozději ale do 12 měsíců. Tato opatření pak budou platit i dále, až do vydání nových opatření, ale po 12 měsících od účinnosti regulátor ztratí možnost tato opatření dále měnit a reagovat tak na vývoj na trhu. To by byla také velmi prekérní situace - regulátor by v této době nesměl regulovat.

Mobilní přenositelnost - třešnička na dortu
Závěrem se zmiňme ještě o jedné záležitosti, která je v rozsahu celého zákona jakousi "třešničkou na dortu", ale z pohledu masových médií snad nejvýraznějším momentem celého zákona. Jde o povinnost zavedení přenositelnosti v mobilních sítích.

Mobilní operátoři mají povinnost ji zavést v termínu 6 měsíců, ovšem nikoli od účinnosti nového zákona, ale od okamžiku, kdy jim k tomu regulátor vydá závazný předpis (formou tzv. opatření obecné povahy). Tento předpis by regulátor měl vydat do 2 měsíců od účinnosti zákona - a celkově by tak mobilní přenositelnost měla být dostupná do 8 měsíců od účinnosti zákona. Ovšem pokud se regulátor s vydáním závazného předpisu zpozdí, termín pro mobilní operátory se adekvátně tomu posune.

Sekundární legislativa
Kromě prováděcího předpisu pro mobilní přenositelnost nový zákon zmocňuje různé subjekty (regulátora, ministerstvo, vládu) k vydání řady prováděcích předpisů (tzv. "druhotné legislativy). Část těchto prováděcích předpisů přitom již byla vydána (formou nařízení vlády či vyhlášky) a nabyla účinnosti k 1.5.2005, spolu s novým zákonem. Jejich výčet najdete zde. Na zbývajících částech druhotné legislativy se teprve pracuje.