Jak se měří informační gramotnost?

Průzkum informační gramotnosti, který pro Ministerstvo informatiky ČR realizuje agentura STEM/MARK, sice zkoumá spíše počítačovou gramotnost, ale dělá to na velkém vzorku a snaží se zjistit, jak jsou na tom i jednotlivé profesní skupiny. Jaké jsou předběžné výsledky?

Můj vztah k nejrůznějším průzkumům a šetřením, které se týkají počítačů, Internetu a souvisejících oblastí, je spíše skeptický. Zejména kvůli jejich metodice, která mnohdy není ani zveřejněna, a pak kvůli problematické definici toho, co vlastně sledují a vyhodnocují. Třeba výsledky průzkumů, zkoumajících počet uživatelů Internetu, se mnohdy liší opravdu zásadně. Když se pak snažíte přijít tomu na kloub, zjistíte že každý z nich používá jinou definici toho, kdo je a kdo není uživatelem Internetu. Pro jeden průzkum to může být kdokoli, kdo s Internetem pracuje každý den, pro jiný průzkum každý, kdo s ním pracuje aspoň jednou týdně, a někdy stačí byť jen jednorázová zkušenost s Internetem. Pak se nelze divit, že vychází opravdu diametrálně odlišné výsledky. Připomíná mi to známou definici statistiky, coby přesné vědy s nepřesnými čísly. Internetové statistiky a průzkumy by pak měly být něčím jako „přesným zpracováním čísel nepřesného významu“.

Minulý týden mne však zaujal probíhající průzkum informační gramotnosti, prezentovaný na konferenci ISSS 2005. Krátce jsem se o něm zmínil již v páteční reportáži z této konference, zde na Digiwebu. Jde o průzkum, který si u agentury STEM/MARK objednalo Ministerstvo informatiky ČR, v souvislosti s jeho programem Národní počítačové gramotnosti (NPPG). Je zajímavý mj. tím, že poměrně detailně popisuje svou metodiku a zveřejňuje také své průběžné výsledky (zde, jméno isss, heslo isss2005). Jak se tedy v praxi měří naše informační gramotnost?

Není gramotnost jako gramotnost

První, co mne po nahlédnutí pod pokličku tohoto průzkumu zarazilo, byl rozdíl mezi počítačovou a informační gramotností. Z mého pohledu to jsou dvě různé věci – v jedné jde o schopnosti ovládání a práce s počítačem, ve druhé zase o schopnost práce s informacemi. Obsah první gramotnosti asi bude určitým způsobem závislý na tom, jaký druh počítače uživatel používá (PC, Macintosh atd.), jaký používá operační systém (Windows, nějakou verzi Unixu atd.), a s jakými aplikacemi pracuje. Naproti tomu obsah informační gramotnosti by neměl být závislý na tom, jaké nástroje kdo používá (jaké počítače, jaké aplikace), ale co s nimi dokáže při práci s informacemi, jak dokáže informace vyhledávat, vyhodnocovat, interpretovat, využívat atd.

Sami realizátoři průzkumu (agentura STEM/MARK) v první průběžné zprávě o probíhajícím průzkumu rozlišují mezi informační a počítačovou gramotností, a vymezují je takto:

Informační gramotnost je „schopnost rozeznat, kdy potřebuji informace, umět je vyhledat, vyhodnotit a efektivně využít“

Počítačová gramotnost je “schopnost pracovat s nejčastěji využívaným programovým vybavením, schopnost používat internet ke komunikaci, k vyhledávání a zpracování informací“. Dále „schopnost efektivního využití služeb a možností, které moderní technologie nabízí“.

Dále ale realizátoři průzkumu již takto systematičtí nejsou. Jednou hovoří o tom, že zakázka od MI ČR je na “průzkum informační gramotnosti“, a jinde zase hovoří o tom, že jde o „průzkum počítačové gramotnosti“. Nechme ale stranou slovíčkaření – podstatné je to, co se skutečně zkoumá a zjišťuje. A to je v rozhodující míře počítačová gramotnost, a jen málo gramotnost informační. Stačí si projít poměrně rozsáhlý seznam otázek (tedy to, na co se tazatelé ptají respondentů), nebo se podívat na základní vymezení sledovaných oblastí:

• Pojmy z IT
• Ovládání počítače
• Práce s textovým editorem
• Práce s tabulkovým kalkulátorem
• Práce s grafikou
• Práce s Internetem

V každé z těchto oblastí přitom jsou rozlišovány tři různé úrovně dovedností:

• základní
• střední
• vyšší

Pro ilustraci toho, co a jak se na které úrovni hodnotí, si ukažme kritéria pro oblast „práce s Internetem“, které má k případné informační gramotnosti asi nejblíže. Procenta v závorce již vypovídají o tom, jak velká část respondentů je zvládá:

Na základní úrovni:

• Poznat internetovou adresu (50 %)
• Vyhledat informace na internetu (52 %)
• Vyplnit webový formulář a odeslat jej (42 %)
• Napsat email (50 %)
• Odeslat soubor emailem (42 %)

Na střední úrovni:

• Změnit domovskou stránku v prohlížeči (36 %)
• Zveřejnit libovolný soubor na internetu (21 %)
• Vytvořit pravidlo pro příchozí emailovou zprávu (23 %)

Na vyšší úrovni:

• Vysvětlit pojem cookie (12 %)
• Nakonfigurovat internetové zapojení (21 %)

Osobně bych i v této kategorii otázek některé řadil spíše do oblasti počítačové gramotnosti, než informační. Třeba „nakonfigurování internetového zapojení“ (nejspíše půjde o připojení), či změnu domovské stránky v prohlížeči, či napsání a odeslání emailu.

Do budoucna bych se velmi přimlouval nejen za posílení toho, co se zkoumá z oblasti (skutečné) informační gramotnosti, ale i za zjišťování toho, jak na tom jsou lidé v oblasti povědomí o bezpečnost a slušném chování na Internetu. Tedy například co vědí o spammingu, netiketě, hoaxech, phishingu, a v neposlední řadě o virech a antivirech, o spywaru, trojských koních, dialerech, o firewallech včetně personálních, o ochraně osobních údajů, o správě identity atd. Obávám se, že tyto oblasti nebudou (a vlastně již dnes nejsou) o nic méně důležité, než počítačová gramotnost či gramotnost informační.

Jak probíhá měření?

Pojďme ale zpět k probíhajícímu výzkumu agentury STEM/MARK pro Ministerstvo informatiky ČR. Toto měření je zajímavé i tím, že probíhá na velkém vzorku respondentů, a to 15 000 (vybíraných z populace mezi 18 a 60 lety věku). Důvodem pro tak velký vzorek je snaha získat relevantní výsledky i pro různé profesní i jiné skupiny obyvatel. Kromě toho jsou jednotlivé skupiny pak jsou definovány určité „mixy“ jednotlivých oblastí a úrovní (viz výše), které se snaží podchytit, jak dalece jsou ty které dovednosti relevantní pro specifické skupiny uživatelů.

Celý výzkum je přitom rozdělen do tří fází (vln), ve kterých je osloveno vždy 5000 respondentů. První vlna již proběhla, a jsou k dispozici i první výsledky, zprůměrňované i rozdělené podle profesních skupin. Ty ukazuje následující obrázek, ke kterému je vhodné aspoň naznačit, jak jsou výsledné hodnoty počítány. „Varianta 8/3“ znamená, že se v každé ze šesti sledovaných oblastí hodnotilo 5 kritérií základní úrovně, a 3 otázky střední úrovně (celkem 8), ale respondent měl právo na 3 chyby, resp. omyly, neznalosti (proto 8/3).

Výsledná „počítačová gramotnost“ tedy v první vlně vyšla na 27 procent. Pokud by však byla zvolena přísnější varianta 8/0 (není povolena žádná chyba/omyl/neznalost), pak by výsledná úroveň počítačové gramotnosti rázem byla podstatně nižší: jen 6 procent. Naopak nejvíce benevolentní varianta 5/2 (pouze pět kritérií ze základní úrovně a možnost 2 chyb/omylů/neznalostí) dává nejvyšší clekový průměr: 31 procent.

Předběžné výsledky první vlny pro jednotlivé varianty hodnocení ukazuje také následující tabulka:

Varianta	Výsledek (průměr)
8/3	27%
8/2	22%
8/1	16%
8/0	6%
5/2	31%
5/1	27%
5/0	20%

Všechna tato čísla, v širokém rozpětí od 6 do 31 procent, by mohla být použita k vyjádření toho, jak je naše dospělá populace (počítačově) gramotná, a to na základě jednoho a téhož průzkumu. Snad netřeba dodávat, jak důležité je k tomu dodat, co vlastně se měří a také jak se naměřené hodnoty počítají. Je to stejné, jako s počty uživatelů Internetu...

Představy vs. realita

Za nejzajímavější část celého průzkumu považuji to, že se snaží si v praxi ověřit, na kolik je pravda to co respondenti uvádí o své gramotnosti při dotazování (které probíhá telefonicky). Zda se přeceňují, nebo naopak nedoceňují. Průzkum to řeší tak, že si část respondentů zve na praktické přezkoušení jejich dovedností. Také to již v rámci první vlny proběhlo, na vzorku 100 respondentů, a výsledky jsou k dispozici. Ukazuje je následující obrázek, který napovídá že v oblasti Internetu a práce se základními kancelářskými aplikacemi (zkoumáno zřejmě na konkrétním příkladu MS Word a Excel) se deklarované schopnosti příliš neliší od skutečně zjištěných. Stejně tak pro práci s grafikou.

Větší disproporce lze vidět až u ovládání počítače, u instalace aplikací, a pak také při připojování periferií (myši). Čímpak to asi bude? Pravda, instalovat nějakou aplikaci může být někdy procházkou růžovým sadem, ale jindy také pořádným oříškem, se kterým mají co dělat i zkušení odborníci. Ale co připojení myši? To snad není tak těžké. Nebo se lidé instinktivně bojí jakkoli manipulovat s „dráty“ a hardwarem obecně, ale moc si to nepřipouští?