Digitální vize Deutsche Telekomu, část 2.
Po první revoluci v podobě digitalizace čeká Deutsche Telekom další revoluci: důsledný přechod na platformu IP protokolu. Sám chystá VOIP služby již na toto pololetí. Od roku 2002 provozuje svůj portál pro služby VoD, o rok později jej uzpůsobil i pro použití TV přijímačů. Nově chystá elektronickou rodinnou nástěnku, a brousí si zuby i na elektronické řízení nálady v domácnostech.I když vize budoucnosti, kterou německý inkumbent nedávno představil na svém pravidelném tiskovém kolokviu (IPK 2005), nemá být primárně založena na technologiích jako takových, ale na jejich využití a na službách, přeci jen se Deutsche Telekom určitým způsobem vyjádřil k hlavním změnám, které v oblasti technologií očekává. Dokonce zde zaznělo přirovnání ke druhé revoluci v telekomunikacích, která právě klepe na dveře. Tou první revolucí byl přechod z analogových technologií (analogového způsobu fungování) na technologie digitální. Třeba taková digitalizace telefonní sítě byla opravdu velkou, a také pořádně drahou změnou - a to nejen v Německu, ale i u nás.
Nynější druhou revolucí pak má být (a mnohde už je) přechod na protokol IP. I ten je samozřejmě digitální, takže nejde o žádný ústup od digitalizace a digitálního způsobu fungování. Fakticky jde spíše o přechod z tradičního způsobu fungování digitálních telekomunikačních sítí na způsob, úspěšně používaný v datových sítích. Jinými slovy: jde o přechod z dosavadního přepojování okruhů (které používá i dnešní digitální telefonní síť), na přepojování paketů, a to konkrétně realizované pomocí protokolu IP z rodiny TCP/IP. Jeho velkou výhodou je "IP over Everything", neboli schopnost protokolu IP "běžet" nad jakýmkoli smysluplným médiem a fyzickým přenosovým mechanismem. Další výhodou je "Everything over IP", neboli možnost provozovat nad IP prakticky jakoukoli aplikaci, službu atd.
Ruku v ruce s tím jde i ekonomická výhodnost IP řešení, vycházející z principu efektivního sdílení přenosových kapacit. Slabinou je pak menší schopnost poskytovat garantované služby (přenosové služby v garantované kvalitě). Zde sice existují možnosti jak dodatečně zavést chybějící podporu kvality služeb (QoS) do řešení na bázi IP, ale je to komplikované, drahé, a ve větším měřítku se to zatím moc nedaří.
Světa telekomunikací (je zajímavé, že v Německu moc nepoužívají pojem "elektronické komunikace") se asi nejvíce dotýkají dvě oblasti, kde protokol IP začíná vítězit a mění dosavadní zavedené konvence. Dokonce natolik, že třeba Evropská Unie v této souvislosti hovoří o "disruptive technologies", neboli o technologiích které "narušují" stávající konvence, které "prolamují ledy" a otevírají dveře změnám. O co konkrétně jde?
Asi nejvíce se v této souvislosti hovoří o VOIP (Voice over IP), neboli o možnosti přenášet hlas po protokolu IP, obecněji o možnostech poskytovat hlasové služby nad IP. Ono totiž nejde jen o samotný hlas, ale také o celé široké spektrum doprovodných služeb, které se v "univerzálním" IP prostředí implementují mnohem snáze a pružněji než v dosavadním "jednoúčelovém" prostředí telefonní sítě, fungující na principu přepojování okruhů
Již méně se ale mluví o jiné "disruptive technology", kterou je IPTV (IP television). To není ani tak další kanál pro šíření televizního signálu po protokolu IP, i když i to by samo o sobě mělo poměrně velký "narušující" efekt (nejsou zapotřebí vysílací frekvence, které jsou velmi omezeným zdrojem). IPTV však bude "narušovat" hlavně dosavadní placené poskytování videoobsahu, protože právě zde otevírá nebývalé možnosti. Mimochodem, jeden ze zajímavých závěrů studie společnosti RAND, zmiňované v předchozím článku, je konstatování že zájem o "předem připravený videoobsah" (tedy o klasické televizní programy, sestavované producentem obsahu a s pevně daným vysílacím rámcem) bude s postupem času klesat, a bude nahrazen zvýšeným zájem o obsah "na žádost".
Takovéto očekávání také není ničím novým pod sluncem, a objevovalo se už dávno - ale teprve teď začínají být k dispozici platformy, na kterých to půjde realizovat relativně snadno, rychle, pružně a se všemi dalšími náležitostmi. Jde o platformy IPTV (IP Television). Proto asi tolik nepřekvapí snahy Microsoft prosadit svou vlastní platformu Microsoft TV (MS IPTV), viz předchozí článek a strategická aliance našeho Telecomu a Eurotelu právě s Microsoftem.
Pojďme si nyní ukázat, jak je na tom Deutsche Telekom právě v oblasti VOIP a VoD, resp. IPTV.
Využití VOIP u inkumbentů, kteří mají za sebou nemalé investice do klasické telefonní sítě (fungující ještě na přepojování okruhů) je vždy problematické - ne snad tak po technické stránce, jako po stránce ekonomické (návratnosti investic atd.). Jak jsem již psal v předchozím článku o Českém Telecomu, i ten se na VOIP služby chystá, s tím že "důvody lze hledat jak v oblasti nákladů, tak i v rozsahu doplňkových služeb". Žádný konkrétní termín jsem ale od něj nezaznamenal.
To Deutsche Telekom byl konkrétnější, a na kolokviu zmínil že jeho dceřiný T-Online má uvést "nový VOIP produkt" na trh ještě v letošním prvním pololetí. Přitom také zazněla zajímavá argumentace: ceny hovorného jsou prý v Německu tak nízké, že ani VOIP už je nedokáže významněji snížit. Přesto Telekom VOIP služby zavádí, s tím že chce využít jejich potenciál, který spatřuje hlavně v možnosti synergie s dalšími službami. Tedy v možnosti společné nabídky hlasových služeb na bázi VOIP například s přístupem k Internetu, se službami charakteru videa "na žádost" a dalšími obdobnými službami. Není to vlastně nic jiného, než myšlenka na tzv. triple play (hlas, internet a TV), kterou již dlouho prosazují zejména kabeloví operátoři. Jen s tím rozdílem, že u kabelových operátorů jde o "předdefinované video" (klasické TV programy s pevně stanovených schématem vysílání), zatímco v představách telekomunikačních operátorů půjde více o "video na žádost" (díky možnostem IPTV).
Celý tento trend je logický a souvisí se zmiňovanou "druhou revolucí", spočívající v přechodu na IP technologie: dnes má rezidenční zákazník či malá firma jako základ telefonní linku s hlasovými službami (realizovanými ještě tradičně, na principu přepojování okruhů), a teprve "nad ní" si jakou určitou nadstavbu pořídí datové služby (přes ADSL). Do budoucna to bude obráceně: zákazník bude mít jako základ datovou přípojku (s protokolem IP), a "nad ní" si bude podle vlastního uvážení přidávat různé služby - hlasové, přístup k Internetu, Video on Demand, živé video (klasické TV programy) a další. Poskytovatelé se pak budou předhánět v tom, kdo těchto služeb dodá více, nejlépe hned najednou, v jednom balíčku (bundlu).
Klíčová je u tohoto trendu možnost oddělit poskytování služeb od realizace přípojky. Stejné služby totiž bude možné nabízet nad jakoukoli (dostatečně dimenzovanou) IP přípojkou, bez ohledu na to, zda je realizována pomocí ADSL či xDSL (a nad místní smyčkou), nebo nad kabelovým rozvodem, pomocí bezdrátových technologií, či třeba na metropolitním Ethernetu apod. To samozřejmě nemusí hrát do noty inkumbentům, kteří potřebují nějak zhodnotit své místní smyčky. Je ale na nich, jak se zachovají - zda nastaví ceny za své "holé" přípojky tak, aby dokázaly konkurovat jiný nabídkám, nebo zda se uchýlí k omezením typu "naše služby vám poskytneme pouze tehdy, pokud si od nás současně pořídíte i přípojku".
Třeba u nás se ke službám portálu Starzone.cz dostanou jen ti, kteří mají ADSL přípojku od Českého Telecomu (nebo perspektivně CDMA od Eurotelu). V Německu je tomu obdobně.
Podstatně dříve než s teprve avizovanými VOIP službami přišel německý Telekom se službami VoD (Video on Demand). Již v březnu 2002 spustil jeho dceřiný T-Online svůj portál Vision, který nabízí ke stahování filmy. Dnes má v nabídce na 180 titulů všech žánrů, a za stažení jednoho celovečerního filmu (s právem k prohlížení na 24 hodin) si účtuje částku v rozmezí od 1,90 EURO do 4 EURO. Podle tohoto zdroje si o "dobrém víkendu" stáhnou uživatelé na 1000 filmů. Platit se dá přes telefonní účet, nebo skrze předplacenou kartu T-Pay (Micromoney).
 |
Původní verzi portálu T-Online Vision koncepčně odpovídá portál Starzone.cz. který nás Telecom spustil v květnu 2004. Za stažení jednoho celovečerního filmu (s právy na 24 hodin) si účtuje nejčastěji mezi 50 a 60 korunami. Do konce října 2004 měli zákazníci na Starzone.cz zakoupit na 4028 licencí (na jednorázové shlédnutí filmu nebo na 24 hodin). Denně se prý průměrná návštěvnost pohybuje kolem 1000 unikátních IP.
V roce 2003 T-Online rozšířil svůj portál Vision o variantu "T-Online Vision on TV" uzpůsobenou pro příjem na TV přijímači (místo na počítači). To mj. vyžaduje úpravu nabídek a celého systému menu, kvůli menšímu rozlišení a jinému způsobu ovládání. Uživatel však místo počítače potřebuje vhodný set-top box, který si s portálem Vision rozumí (je "Ready for T-Online Vision"). Ten zajišťuje všechny potřebné funkce, a teprve k němu se připojuje samotný TV přijímač.
 |
Prvním set-top boxem s nálepkou "Ready for T-Online Vision" byl produkt ACTIVY Media Center od společnosti Fujitsu-Siemens, začínající na ceně kolem 1000 EURO. Jedná se přitom o hybridní set-top box, který může přijímat jak VoD po DSL, tak i pozemní digitální vysílání "živého" TV obsahu (dle DVB-T). Uživatel si tak může vybírat mezi přímým sledování "živého" TV vysílání (navíc s možností tzv. time-shift, neboli dočasného pozastavení, kterou zajišťuje sám set.top box), tak i sledování obsahu získaného jako Video on Demand.
Pro potřeby VoD je set-top box navíc vybaven pevným diskem, na který se během noci "přednahrává" na 10 až 15 filmů, a také obsah elektrického programového průvodce (EPG). Pokud se pak uživatel pro některý z nich rozhodne, již mu stačí jen zakoupit si příslušnou licenci, a už nemusí čekat na stažení filmu a rovnou se na něj může dívat. Podobnou možnost nabízí i nás Starzone, jehož uživatel si také může ponechat jednou stažený film na svém pevném disku, a pokud mu vyprší s ním zakoupená licence, může si koupit novou licenci, aniž by musel celý film stahovat znovu.
 |
Zajímavé také je, že "T-Online Vision on TV" přidává k VoD funkcím portálu řadu služeb, které by pro uživatele s počítačem a připojením k Internetu neměly až tak velký smysl. Je o možnost práce s elektronickou poštou (jakýsi "televizní webmailu"), přes možnost brouzdání, přes informační služby nejširšího záběru, až po různé nabídky z oblasti e-commerce (nakupování), hry atd. Podobnost s konceptem "Digital Home", který Český Telecom představil na loňském Invexu, zde jistě není náhodná - mělo by se jednat o stejný typ služby. Jen technická realizace asi bude jiná. Vzhledem k nedávno ohlášené strategické alianci mezi Českým Telecomem a společností Microsoft bude tuzemský Digital Home zřejmě postaven na platformě MS IPTV.
 |
 |
Poněkud futurističtější záležitostí, která byla na tiskovém kolokviu také k vidění, byl koncept "řízení nálady" (mood management). Jde o možnost snadno a rychle řídit osvětlení, hudbu a dekorace tak, aby se v místnosti navodila určitá atmosféra, například pro uklidnění, relaxaci, pro společenská setkání, nebo naopak pracovní atmosféra podporující soustředění apod. Možnost ovlivnit osvětlení a reprodukovanou hudbu si lze snadno představit, ale jak dosáhnout změnu dekorace?
Také jednoduše, stačí k tomu velkoplošné panely na bázi LCD displejů. Na nich pak lze zobrazit prakticky cokoli, co má dokreslit příslušnou atmosféru - a to nejen ve statické podobě, ale samozřejmě také ve formě měnícího se (živého) obrazu. Z reproduktorů může vycházet třeba šplouchání mořských vln, a na velkoplošných displejích se bude zobrazovat mořský příboj. Nemáte zájem?
Pokud ne, co třeba zurčící potůček, nebo pohled ven do rušné ulice s její směsicí zvuků? Nebo raději rozkvetlou jarní louku, či večerní atmosféru se zvuky cikád? Vyberte si . . . a plaťte.
 |