Co si kdo slibuje od nového zákona?

Nejrůznější články a komentáře, sledující přípravy nového zákona o elektronických komunikacích, se až do nedávné doby nesly ve značně odborné rovině. Zabývaly se například vnitřní logikou směrnic evropské unie, podstatou nového evropského regulačního rámce, způsobem transpozice tohoto rámce do našeho právního řádu, či třeba problematikou tzv. relevantních trhů, provádění analýz těchto trhů, způsobem rozhodování regulátora apod. Pravdou je, že to zajímalo jen relativně omezený okruh čtenářů, ponejvíce na odborných internetových serverech či ve specializovaných tištěných titulech.

Dnes už je ale situace jiná. Dnes, kdy návrh leží v Poslanecké sněmovně a jednají o něm poslanci, se z ryze odborné záležitosti stalo politikum. Ostatně, není divu, těžko to mohlo dopadnout jinak. Prioritu dnes získávají a do středu zájmu se dostávají takové otázky, o kterých se dosud příliš nediskutovalo.

Velké ucho na příjmu
Příkladem může být problematika odposlechů. Zákon o elektronických komunikacích skutečně hledá určitou vyváženou polohu mezi zájmy všelijakých bezpečnostních služeb, které by nejraději odposlouchávaly všechno, všechny a kdykoli, a oprávněnými požadavky uživatelů na to, aby jim nikdo bezdůvodně nelezl do jejich soukromí. Je to otázka velmi citlivá a komplikovaná, která asi nemá žádné ideální řešení.

Jen se obávám, že to co se v dnešní vypjaté atmosféře kolem odposlechů odehrává ve sněmovně, není ani tak hledání "vyvážené polohy", která by zavedla rozumný kompromis mezi požadavky na ochranu soukromí a požadavky na zajištění bezpečnosti, jako spíše hledání kompromisu politického - toho, jak nejlépe vyvážit sílu, zájmy, vzájemné antipatie a vzájemnou rivalitu zúčastněných a zainteresovaných subjektů, včetně vlády, poslanců jednotlivých stran, bezpečnostních služeb, různých lobbyistických skupin atd.

No a tam, kde je něco dostatečně kontroverzního, nemohou chybět ani naše bulvární média. Takže o problematice zákona o elektronických komunikací začal psát třeba i takový Blesk. Samozřejmě ze svého specifického pohledu, jako třeba v pondělním článku "To snad ne! Poslanci chystají další odposlechy".

A to jsou v návrhu další zajímavé pasáže, kterých si masovější média dosud nepovšimla. Jako třeba paragraf 93, nadepsaný "Zneužití elektronické adresy". Podle důvodové zprávy jde o základní ustanovení, které řeší zneužívání elektronické pošty. Řeší to ovšem nesmírně důkladně, když říká že

"Použít adresu elektronické pošty pro odeslání zprávy nebo zpráv třetím osobám bez souhlasu držitele této adresy elektronické pošty je zakázáno".

To už nemůže být jen o boji proti spammingu, to už je snad úplný zákaz emailové komunikace jako takové. Pak se i její případný odposlech (resp. záznam, i podle návrhu zákona možný jen se souhlasem soudu) stává poněkud bezpředmětným.

Má zákon posílit něčí pozici?
Od nového zákona o elektronických komunikacích si různé subjekty mohou slibovat různé věci. Třeba politici splnění úkolu, který jim uložila Evropská unie. Uživatele by zase mohli očekávat větší dostupnost služeb, ve vyšší kvalitě, s možností většího výběru a za výhodnějších podmínek. Operátoři a provideři pak zprůhlednění situace na trhu, odstranění různých překážek v podnikání, predikovatelnější a rychlejší rozhodování v nejrůznějších sporech, postupně ustupující regulaci atd. Zda se všechna tato očekávání naplní, resp. do jaké míry se naplní a do jaké ne, bude záležet na kvalitě zákona, který nakonec projde sněmovnou.

Například ze strany alternativních operátorů jsem již zaznamenal spíše pesimistická očekávání toho, že nový zákon nezrychlí rozhodování nejrůznějších sporů a praktické naplňování již existujících verdiktů , které tolik trápí dnešní telekomunikační trh. Právě naopak, obávají se, že současná podoba zákona umožní protahovat nejrůznější spory prakticky libovolně dlouho, a tím ještě více oddalovat řešení skutečných problémů.

Pesimismus dosud zazníval i od Českého Telecomu, který si ve svých veřejných prohlášeních (například v tiskových zprávách) vícekrát stěžoval na "nepříznivé regulatorní prostředí na telekomunikačním trhu v České republice", a také na "pokračující výraznou nejistotu týkající se budoucích podmínek regulace". Tato nejistota měla dokonce být jedním z důvodů, proč v loňském roce odepsal část svých dlouhodobých aktiv ve výši 9,9 mld. Kč (podrobněji).

Nyní se ale Telecom dívá na budoucnost telekomunikačního trhu a regulace v ČR optimističtěji. Alespoň podle prezentace pro analytiky, kterou publikoval minulý týden, v souvislosti se zveřejněním svých hospodářských (finančních) výsledků za první tři čtvrtletí letošního roku. Zde se lze dočíst, v části bilancující aktivity ČTc za první tři letošní kvartály, o "proaktivním zapojení do procesu příprav nového zákona o elektronických komunikací v Parlamentu" (mimochodem, samotný návrh přitom prošel vládou až 1. září, a teprve pak byl předán do Parlamentu). Hlavně je zde ale vyjádřeno očekávání, v části "výhled na roky 2004/2005", že

"nový zákon o elektronických komunikací, v souladu se standardy EU, posílí postavení Českého Telecomu v regulačním rámci".

Osobně se domnívám, že nový zákon by rozhodně neměl posilovat pozici jakýchkoli konkrétních subjektů na trhu elektronických komunikací - a už vůbec ne těch subjektů, které na něm mají dominantní pozici (resp. s tzv. výrazný podíl na trhu). Pokud by to tak snad dopadlo, pak by to bylo špatně. Velmi špatně.