Za co chce Telecom 4,5 miliardy?
Český Telecom zažaloval regulátora o 4,5 miliardy. Konkrétním předmětem sporu je to, zda regulátorem stanovené ceny pokrývají náklady Telecomu. Ten si myslí že nikoli a cestou žaloby se domáhá náhrady za rok 2002. Deklarovaná výše ztráty přitom číselně odpovídá rozdílu mezi tehdejší výší měsíčního paušálu u HOME STANDARD a částkou 500 Kč.Informace o tom, že Český Telecom podal žalobu na regulátora (Český telekomunikační úřad) není nijak nová - již v polovině prosince o tom informoval sám Telecom, formou své tiskové zprávy. Teprve nyní se ale vše dostává do popředí zájmu masovějších médií, a spolu tím se objevují i další podrobnosti celé kauzy. Ty pak staví věci do poněkud jiného světla, než v jakém se jevily původně. Vše totiž nasvědčuje tomu, že nejde ani tak o (ne)výběr peněz od těch operátorů, kteří mají Telecomu přispět na jeho ztráty, skrze fond univerzální služby. Skutečnou příčinou sporu se zdá být to, že Telecomu se nelíbí jak regulátor reguluje, konkrétně jak (ne)akceptoval všechny jím vykazované náklady, a tak na něj podává žalobu a požaduje po něm náhradu - ve výši 4,5 miliardy. Proč si to myslím?
Celá kauza byla mediálně odstartována tiskovou zprávou Českého Telecomu z 15. prosince, s názvem "Český Telecom podal žalobu na ČTÚ". V ní s uvádí, že:
Žalobu na Český telekomunikační úřad (ČTÚ) podal v pátek 12. prosince 2003 u Městského soudu v Praze ČESKÝ TELECOM, a.s. Hlavním důvodem žaloby je skutečnost, že ČTÚ nezajistil úhradu ztrát, které ČESKÉMU TELECOMU vznikly z provozování tzv. univerzální služby.
Pojem "ztráta z provozování univerzální služby" je přitom vymezen zákonem (konkrétně stávajícím telekomunikačním zákonem č. 151/2000 Sb.) a navazující vyhláškou MDS ČR č. 235/2001 z 19. června 2001. Zde je přesně řečeno, co všechno je v univerzální službě zahrnuto, z čeho taková ztráta může vznikat, a jak má být hrazena. Stručně shrnuto: ztráta nemůže vznikat z poskytování "běžných" služeb, zahrnutých do univerzální služby (jako jsou například hlasové služby, v praxi realizované například tarify HOME MINI či HOME STANDARD), protože ceny těchto služeb musí podle par. 77, bod 2 zákona 151/2000 Sb. "pokrývat oprávněné náklady včetně přiměřeného zisku". Jak se pokusím ukázat dále, žaloba Telecomu je založena na argumentu, že tomu tak v praxi není a že regulované regulované ceny nepokrývají "oprávněné náklady včetně přiměřeného zisku".
Ztráta z poskytování univerzální služby může podle vyhlášky vznikat pouze z poskytování slev postiženým, ze služeb poskytovaných zdarma integrovanému záchrannému systému, a z povinnosti zajistit volání na tísňové linky z veřejných automatů bezplatně (bez mincí, karet atd.). Zákon přitom stanoví, že ztráta je rozdílem mezi ekonomicky oprávněnými náklady a dosaženými výnosy z poskytování příslušných služeb, a že poskytovatel univerzální služby má nárok na úhradu této ztráty. Má se tak dít skrze tzv. fond univerzální služby, do kterého přispívají všichni operátoři podle určitého klíče.
Za kalendářní rok 2001 vykázal Český Telecom náklady na provozování "celé" univerzální služby ve výši 28,5 mld. Kč (jde o údaj z jeho výroční zprávy, kterýž je ze zákona povinen publikovat). Regulátor následně určil výši ztráty za rok 2001 na 264,7 mil. Kč. Fakticky přitom musel, alespoň podle mého názoru, postupovat takto:
- Nejprve "oddělil" náklady a výnosy těch služeb, které ze zákona nemohou ztrátu generovat.
- Náklady těch služeb, které podle zákona ztrátu generovat mohou, musel regulátor posoudit z hlediska jejich oprávněnosti (zákon hovoří o oprávněných nákladech).
- Oprávněné náklady příslušných služeb pak regulátor porovnal s výnosy, a z toho mu vyšla ztráta.
- Ztrátu pak regulátor "rozepsal" mezi jednotlivé operátory působící na trhu. Přitom mu vyšlo, že sám Telecom by měl na svou vlastní ztrátu přispět částkou 129 mil. Kč, a na ostatní operátory tak zbylo 135,7 mil. Kč.
Rozepisuji to takto podrobně proto, že právě zde spatřuji klíč k posouzení celé kauzy.
Za kalendářní rok 2002 se situace opakovala, jen s tím rozdílem že podle vyjádření ČTÚ Telecom nedodal včas požadované podklady o nároku postižených na poskytované slevy - a proto regulátor příslušnou dílčí ztrátu nezapočítal do celkové ztráty z univerzální služby. Tato celková ztráta mu pak vyšla v hodnotě 6 698 840 Kč, a rozepsal ji mezi operátory tak, že sám ČTc se měl podílet na její úhradě částkou 2 365 004. Tedy velmi zhruba třetinou, zatímco o rok dříve to bylo (opět velmi zhruba) polovinou.
Způsob, jakým regulátor vypočítal a hlavně "rozpočítal" ztrátu za rok 2001 mezi jednotlivé operátory, se stal předmětem ostré kritiky alternativních operátorů. Ti si stěžovali jak na výši ztráty, tak i na nejasný způsob rozpočítání. Někteří alternativci přitom zaplatili určený obnos, jiní naopak nezaplatili a proti verdiktu regulátora protestovali.
Fond univerzální služby, ze kterého měl Telecom čerpat krytí své ztráty, tak za rok 2001 nebyl naplněn v regulátorem určené výši. Když pak v prosinci loňského roku přišla žaloba Telecomu na regulátora, s odůvodněním (v tiskové zprávě) že "nezajistil úhradu ztrát, které ČESKÉMU TELECOMU vznikly z provozování tzv. univerzální služby", pak nejspíše každého hned napadlo, že to spolu souvisí - že se Telecom soudní cestou domáhá toho, co mělo přijít na účet fondu univerzální služby ale nepřišlo. Ostatně, reakce regulátora na celou kauzu s podáním žaloby (naposledy z 29.1.2004) se nese právě v duchu této interpretace:
Úřad podle dnešního vyjádření předsedy Davida Stádníka pro ČTK nepochybil a učinil všechny kroky k úhradě ztráty.
ČTÚ podle Stádníka dosud oficiální informaci o žalobě od soudu ani od Telecomu neobdržel a tak neví, co přesně obsahuje. Částky, kterými měly jednotlivé firmy na úhradu ztráty z univerzální služby přispět, úřad podle něj stanovil a nyní je vymáhá. Společnosti, které odmítly zaplatit, dostaly pokuty, dodal Stádník
Další možnou interpretací žaloby může být to, že Telecom se "čertí" kvůli tomu, jak mu regulátor neuznal ztrátu z poskytování slev pro postižené (to je samostatná kapitola, o tom v dalším článku).
Proti oběma těmto interpretacím však hovoří jeden zásadní fakt: výše ztráty, o kterou se má podle žaloby jednat. Nejde totiž o částky v řádu jednotek až desítek milionů, což by odpovídalo "nevýběrům" od alternativních operátorů, ale rovnou o částku 7,5 miliardy korun (resp. 8 miliard, viz dále)! Z ní pak Telecom požaduje po regulátorovi uhradit 4,5 miliardy. Zbývající miliardy si tedy zřejmě "pokryje" sám.
O tom, jak se na celou věc dívá Český Telecom, vypovídá například interview jeho finančního ředitele Juraje Šedivého, které vyšlo v Hospodářských novinách minulý čtvrtek . Zde se k předmětu žaloby píše:
Žaloba vychází z toho, že v červnu 2001 v souvislosti s liberalizací českého telekomunikačního trhu vstoupila v platnost nová vyhláška o univerzální službě. Ta stanoví, které ztrátové činnosti zajišťované Českým Telecomem mají být hrazeny z fondu univerzální služby, kam přispívají všichni telekomunikační operátoři. Do seznamu těchto služeb se ale nedostalo zejména provozování přístupové sítě, zjednodušeně řečeno měsíční paušál či veřejné telefonní automaty.
Tento úryvek již dává tušit, že Telecomu nejde ani tak o "nevýběr" příspěvků od alternativních operátorů, ale o to, že jeho údajné ztráty z provozování přístupové sítě nejsou zařazeny mezi služby, které generují ztrátu započítávanou do ztráty z univerzální služby (s právem na kompenzaci). Toto si ale nevymyslel regulátor (ČTÚ), který ani vyhlášky vydávat nesmí. Jak jsme si již uvedli, rozsah univerzální služby je dán přímo zákonem (č. 151/2000 Sb.) , a zmiňovanou upřesňující vyhlášku (č. 235/2000 Sb.) vydalo ještě Ministerstvo dopravy a spojů. Český telekomunikační úřad, a stejně tak Telecom, musí tyto zákonné předpisy respektovat, ať se jim to líbí nebo ne.
Ve zmíněném rozhovoru ředitele Šedivého pro HN je ale vina kladena regulátorovi (stejně jako mu je nesprávně připisováno autorství vyhlášky):
ČTÚ však svou vyhláškou neumožnil hrazení ztráty z přístupové sítě, ani neumožnil nastavit cenu za měsíční paušál, která by zahrnovala oprávněné náklady a přiměřený zisk. Tento rozpor, který do dnešního dne nebyl odstraněn, nám způsobuje obrovské ztráty
hn: O kolik peněz tím Telecom přišel?
Žaloba představuje čtyři a půl miliardy korun. Tato částka však nepokrývá celou ztrátu, která se každoročně pohybuje okolo osmi miliard korun.
 |
Ve stejném duchu se nesla i odpověď ředitele Šedivého na obdobnou otázku v pořadu "K věci" na TV Prima, minulý pátek večer:
Zásadní problém je v tom, že telekomunikační zákon, resp. příslušná vyhláška, neklasifikuje službu přístupové sítě jako službu, ve které by mělo docházet ke ztrátě, tj. není v seznamu služeb, které jsou dotovány z fondu univerzální služby. Tam jsou služby, které se poskytují zdravotně postiženým atd. Všechny ostatní služby by měly být regulovány tak, aby regulátor na základě platných cenových kalkulací tuto službu z hlediska cenového reguloval tak, aby kompenzoval náklady. Bohužel tady došlo k rozporu, že regulátor neaplikoval ani zákon ani příslušnou vyhlášku ....
A tady jsme konečně u podstaty věci. Telecom jistě nežaluje regulátora za něco, na co neměl vliv (za to, že Ministerstvo dopravy a spojů přijalo takovou či onakou vyhlášku). Takže zbývá druhá možnost: "aby regulátor na základě platných cenových kalkulací tuto službu z hlediska cenového reguloval tak, aby kompenzoval náklady".
Jinými slovy: Telecomu se očividně nelíbí, že regulátor neakceptoval jím deklarované náklady a stanovil regulované ceny (hlavně měsíční paušály) příliš nízko. Tím má Telecomu vznikat ztráta, kterou ročně vyčísluje na oněch cca 8 miliard (viz výše, jinde 7,5 mld. Kč). Proto tedy dává regulátora k soudu a požaduje uhrazení části údajné ztráty, která mu má takto vznikat.
Pokud bychom si částku 7,5 až 8 miliard za 1 rok rozpočítali na cca 3,6 milionu pevných telefonních stanic, které Telecom provozuje, vyšlo by na každý cca 173 až 185 Kč měsíčně. Pokud bychom vzali do úvahy ještě to, že regulované tarify používá cca 90 procent zákazníků Českého Telecomu (75 procent tarif HOME STANDARD a 15 HOME MINI), pak to vychází přibližně na 200 Kč na jeden telefon a měsíc. Přitom právě 200 korun odpovídá rozdílu mezi cenou tarifu HOME STANDARD v roce 2002 (299 Kč, ještě s 5 procentní DPH), a úrovní cca 500 Kč (ovšem již bez DPH), kterou dnes Telecom prezentuje jako cenu plně pokrývající jeho náklady na přístupovou síť, resp. místní smyčku - jak skrze tarif Telefon Universal (495 Kč bez DPH), tak i skrze cenu za plné zpřístupnění místní smyčky (491 Kč bez DPH za měsíc).
Takže shrnuto: ztráta, která má Telecomu každý rok vznikat, je rozdílem mezi regulátorem stanovenou cenou a tím, jaká cena by podle představ Telecomu pokryla jeho náklady. Číselně to pak vychází jako rozdílu mezi cenou, kterou pro rok 2002 stanovil regulátor (na základě nákladů, které shledal oprávněnými), a částkou 500 Kč, o které dnes Telecom hovoří jako o ceně pokrývající jeho náklady. Takže když teď Telecom podává žalobu na regulátora a požaduje náhradu zmíněného rozdílu, rozumím tomu tak že se fakticky domáhá zrušení tehdejšího rozhodnutí regulátora a požaduje zpětné uhrazení těch nákladů, které mu regulátor seškrtal (shledal neoprávněnými).
Zajímavý je v této souvislosti také následující výrok ředitele Šedivého v pořadu "K věci" na TV Prima:
tento spor se týká minulosti, našich ztrát které jsme utrpěli, nicméně k narovnání tohoto stavu by mělo dojít zejména směrem do budoucna, a tam předpokládáme že regulátor začne skutečně uplatňovat literu zákona v tom smyslu, že nastaví regulační podmínky tak aby narovnal naše ceny, aby nebyly křížově financovány. My skutečně kompenzujeme službu přístupové sítě, která je investičně extrémně náročná a ceny jsou zde skutečně hluboce pod náklady, relativně vysokými cenami hovorného …
Bohužel tento stav nás samozřejmě znevýhodňuje z hlediska konkurenceschopnosti na trhu ....
Požadavek Telecomu je tedy požadavkem na další rebalancování - zvýšení fixní měsíční platby a snížení hovorného - a to jak do budoucna (viz tento citát), tak fakticky i zpětně (viz žaloba za rok 2002). Pokud by Telecom snad byl se svou žalobou úspěšný a domohl se požadovaných 4,5 miliardy, jestlipak by zase on vrátil svým zákazníkům to, co od nich v roce 2002 vybral na nerebalancovaném (rozuměj: vysokém) hovorném?
Pokud totiž platí předpoklad, že náklady nepokryté z měsíčního paušálu Telecom mezitím vyinkasoval od svých zákazníků na hovorném (jak tvrdí, když požaduje aby už nebyly křížově financovány), a nyní by dostal část těchto již uhrazených nákladů zaplacenu ještě jednou od regulátora resp. státu, měl by snad celou podruhé inkasovanou částku vrátit svým zákazníkům. Nebo se pletu? A proč vůbec Telecom hovoří o ztrátě, když to co nevybere na paušálech kompenzuje vyšším hovorným?