Sekce SIPVZ končí!

Ještě zde není Silvestr a už se objevují zprávy, které vypadají spíše jako černý humor či silvestrovská parodie. Bohužel ale vše nasvědčuje tomu, že jde o tvrdou realitu. Jak již v pondělí problesklo v diskusích zde na České škole, s koncem roku hodlá MŠMT zrušit Sekci SIPVZ (a nahradit ji odborem se dvěma odděleními), jejího dosavadního šéfa Zdeňka Svobodu „vrátit zpět“ do střediska DZS, a na jeho místo povolat někoho úplně jiného – jistého ing. Antonína Muchu, dosud ředitele libereckého PVT.

Ministerstvo školství již před časem avizovalo, že v rámci úsporných opatření přistoupí k organizačním změnám, včetně propouštění. Organizačních změn zřejmě bude více, jednou z nich by mělo být i to, že dosavadní Sekce SIPVZ bude přeměněna na pouhý odbor. Co to znamená?

Organizační struktura MŠMT

Abychom to mohli docenit, popišme si nejprve současný stav organizační struktury ministerstva. Co jsou skupiny, sekce, odbory a oddělení na MŠMT?

V prvním přiblížení lze říci, že posloupnost „skupina, sekce, odbor, oddělení“ je uspořádána sestupně, podle pomyslného žebříčku významu, váhy či jak jinak to nazveme: skupina je více než sekce, sekce je více než odbor, odbor je více než oddělení. V čele skupiny stojí náměstek ministra (ministryně), v čele sekce vrchní ředitel, v čele odboru ředitel atd.

V současné době jsou na MŠMT celkem 4 skupiny (I., II., III. a V., přičemž IV. neexistuje), dále 5 sekcí a přes 30 odborů.

Problematiku SIPVZ má dnes na MŠMT na starosti organizační útvar se statutem „sekce“, tj. Sekce SIPVZ, spadající do V. skupiny mládeže, tělovýchovy a evropské integrace (v čele s náměstkem Hrdým). Ne vždy tomu ale bylo stejně. Původně měl problematiku SIPVZ na starosti pouze odbor, spadající do skupiny náměstka Sourala (od 1. 1. 2001 přeřazený pod náměstka Müllnera). V srpnu 2001, s příchodem ing. Drahomíra Fránka a v návaznosti na usnesení vlády k SIPVZ však příslušný odbor získal statut samostatné sekce, a pan Fránek se stal vrchním ředitelem této Sekce SIPVZ.

V srpnu 2002, již po nástupu ministryně Buzkové, jej na postu vrchního ředitele vystřídal ing. Zdeněk Svoboda. Ten v listopadu 2002 zřídil v rámci Sekce SIPVZ dva samostatné odbory:

• odbor koordinace a řízení (ředitelem je ing. Milan Hausner)
• odbor financování (ředitelem je ing. Vladimír Lev)

K 1. dubnu 2003 ještě došlo k přesunu celé sekce ze skupiny náměstka Müllnera do V. skupiny náměstka Hrdého.

K jakým změnám dojde?

Od nového roku, konkrétně od 5. ledna 2004, by tedy mělo dojít k další změně: statut skupiny lidí, kteří se zabývají realizací SIPVZ, klesne ze „sekce“ na „odbor“. Oba dosavadní odbory v rámci Sekce také klesnou o jednu příčku níže, stanou se odděleními v rámci odborů, a z dosavadních pracovníků kanceláří podprogramů P1, P2, P3 se stanou referenti.

Ke změně dojde i ve vedení skupiny lidí, zabývajících se realizací SIPVZ – z vrchního ředitele sekce (jmenovaného přímo šéfem resortu) se stane pouze šéf odboru, jehož změna je v kompetenci příslušného náměstka. Podle dostupných informací se ale již nebude jednat o ing. Svobodu, který byl dosavadním vrchním ředitelem sekce SIPVZ. Vedení MŠMT se rozhodlo dosadit na zcela novou pozici šéfa „odboru SIPVZ“ někoho úplně nového: jistého ing. Antonína Muchu, dosavadního vedoucího odštěpného závodu PVT v Liberci.

Jeden z diskutujících („lépe informovaný úředník Mikyska“) zde na České škole naznačuje, že pan Mucha má jisté podnikatelské aktivity (např. vlastní s. r. o., jednatelství v bývalém Anopressu atd.). Pohledem do internetového obchodního rejstříku ale toto nelze potvrdit ani vyvrátit – v Liberci jsou dvě osoby stejného jména, ale s různou adresou bydliště, přičemž rodné číslo je uvedeno jen u jednoho z nich (u toho, který je skutečně podnikatelem, zatímco druhý je ředitelem odštěpného závodu PVT).

Co je důvodem?

Hlavní otázkou, která nutně musí každého napadnout, je, proč se takováto změna ve vedení SIPVZ odehrává, co sleduje, a především jaké další faktické změny to přinese – na celou Státní informační politiku ve vzdělávání a na její realizaci.

Jedním možným vysvětlením by mohlo být to, že zrušení sekce a její „snížení“ do podoby odboru je pouze jakýmsi „administrativním úklidem“ organizační struktury v rámci MŠMT. Pravdou je, že některé skupiny na MŠMT mají nejprve sekce a teprve „pod nimi“ jednotlivé odbory (např. II. skupina regionálního školství), zatímco jiné skupiny (např. III. skupina vědy a vysokých škol) jsou bez sekcí a příslušné odbory spadají přímo pod skupinu vedenou náměstkem. Pouze V. skupina náměstka Hrdého je jakýmsi mixem mezi oběma variantami – a to se popisovaným krokem změní. Po přeměně Sekce SIPVZ na pouhý odbor bude struktura V. skupiny „homogenní“ – budou zde pouze odbory, přímo a bezprostředně podřízené příslušnému náměstkovi, a v cestě již nebude stát žádný vrchní ředitel sekce.

Pokud by ale důvodem byla pouze takováto „homogenizace“, pak by nebylo nutné měnit stávajícího vrchního ředitele sekce SIPVZ. Naopak pokud by záměrem bylo zbavit se současného vedení sekce, pak administrativní změna ze sekce na odbor je jednou z možných cest, jak toho dosáhnout co nejjednodušším způsobem, protože dochází ke změně pracovních míst – ta dosavadní přestávají existovat a na nová se mohou hledat noví lidé, uzavírají se nové smlouvy atd.

Osobně se domnívám, že spolu s odchodem stávajícího vrchního ředitele sekce může odejít i významná část současného osazenstva Sekce SIPVZ (své rozhodnutí odejít mi již potvrdil mj. pan Hausner, ředitel odboru řízení a integrace SIPVZ), a že tedy dojde k zásadnější obměně v sestavě lidí, kteří se na MŠTM zabývají realizací SIPVZ. Tedy k něčemu podobnému, k čemu došlo už po nástupu ministryně Buzkové, kdy bylo dřívější vedení sekce SIPVZ v čele s vrchním ředitelem Fránkem vyměněno novým vedením – a bylo to všeobecně vnímáno jako snaha nového vedení resortu zásadně změnit přístup k celé problematice SIPVZ, převzít její realizaci zpět do svých rukou a vrátit vše z polohy „projektu generálního dodavatele“ do polohy „projektu školství“. Jsem přesvědčen, že takovýto zásadní posun se byť pomalu, ale přesto rozjel a probíhá.

Podrobněji jsem se to snažil popsat v nedokončené trilogii „Nový duch SIPVZ“, která vyšla a zde (a zde) na České škole. V první části jsem popisoval souvislost s chystanou Státní informační a komunikační politikou, která zakotvuje základní principy, tolik odlišné od dosavadního způsobu realizace „Internetu do škol“ (počítá s aktivitou na straně škol, s principem sdružování prostředků, snahou využít v první řadě jejich potenciál a teprve pak zkoušet outsourcing, naopak nepočítá s žádnou exkluzivitou pro dodavatele a poskytovatele služeb atd.). Dále šlo o rozjezd pilotních projektů a rozvojových programů, o změnu provozního řádu umožňující smysluplnější využití instalovaných počítačů a v neposlední řadě o vládou potvrzenou „realokaci“ finančních prostředků, tak aby v letech 2005 a 2006 zbylo něco (konkrétně 790 milionů) i na tzv. červené školy. Ve třetím dílu, který jsem již nestihl napsat (z časových důvodů), jsem hodlal popsat především vládou přijatý Aktualizovaný plán II. etapy Realizace SIPVZ, který se již začal zabývat také tím, co nastane po skončení stávajícího „kontraktu“ s generálním dodavatelem na provozování Internetu do škol. Dokument konstatuje, že po roce 2005 přejde financování připojení škol k Internetu z centrální kapsy státu na zřizovatele škol a vyčísluje také odhad toho, kolik to bude stát: každý rok zhruba 800 milionů až jednu miliardu. Vládní usnesení č. 992 z 8. 10. 2003 pak uložilo ministryni Buzkové připravit do dubna 2004 návrh toho, jak příslušné peníze zajistit a jak vlastně vše řešit:

Variant, které by mohly připadnout v úvahu, je samozřejmě více. Stejně tak připadají v úvahu i různé varianty toho, jak konkrétně budou čerpány (vynaloženy) peníze, realokované z jiných programů SIPVZ na připojování tzv. červených škol (oněch 790 milionů v letech 2005 a 2006). Ovšem o těchto variantách již nebude rozhodovat stávající vedení Sekce SIPVZ, ale již vedení nové. Jak, to samozřejmě ukáže teprve čas.

Již nyní si ale dovolím vyjádřit názor, že redukcí stávající Sekce SIPVZ a zejména pak jmenováním jiného ředitele (což pravděpodobně vyvolá další odchody a výraznou personální obměnu) dává MŠMT nejširší veřejnosti jasný signál: chceme to řešit jinak, než jak by to řešilo dosavadní vedení sekce SIPVZ, které přišlo po nástupu stávající ministryně Buzkové do úřadu. Znamená to konec „nového ducha SIPVZ“ a návrat ke starým časům?