Vstříc širokopásmové budoucnosti?

Den širokopásmových služeb (Broadband Day), který včera proběhl již potřetí, vznikl z iniciativy evropského komisaře pro informační společnost Erkki Liikanena. Je netradiční v tom, že se neslaví jednou každý rok, ve stejný den, ale hned několikrát do roka. První "Broadband Day" tak proběhl 28. ledna 2003, druhý 15. července, no a ten třetí právě včera, v den státního svátku ČR. Jde přitom spíše o symbolickou záležitost, jejímž hlavním cílem je popularizovat broadband (širokopásmový přístup a služby), napomoci jejich rozvoji, a podnítit nejrůznější aktivity cílené právě na broadband.

U nás jsem zaznamenal konkrétní výzvu k podpoře třetího dne širokopásmových služeb jen od asociace ČAKK (České asociace kompetitivních komunikací). Podrobněji jsem o ní, i o historii "širokopásmových dnů", psal v článku "Připojíte se ke dni širokopásmových služeb?".

Pojďme se proto podívat, jak to nakonec dopadlo - jaké aktivity se objevily, jaké akce proběhly atd. Jelikož jich ale bylo pohříchu málo, vezmeme to poněkud šířeji, a podíváme se i na další události, které také souvisí s broadbandem v ČR.

Snad jedinou aktivitou, načasovanou právě na třetí Broadband Day, tak nakonec bylo podání stížností na současné problémy kolem ADSL. Jak jsem již avizoval na konci pondělního článku, platforma ZUI se nehodlá spokojit se současným stavem kolem ADSL v ČR a prostřednictvím jednoho ze svých členských sdružení (IPV, Internet pro všechny) podala právě včera tři stížnosti resp. podání: k ČTÚ, k ÚOHS a na Živnostenský úřad hl. m. Prahy. Předmětem těchto stížností jsou čtenářům jistě dobře známé neduhy českého ADSL. Jde o zavedení objemových limitů a Fair Usage Policy, které omezují jak koncové uživatele, tak i možnost podnikání internetových providerů. Dále jde o technické parametry služby ADSL, zejména o rychlost, spolehlivost a latenci (ping), a v návaznosti na ně také o reklamu, která slibovala jiné dopady agregace než jaké dnes mnozí uživatelé pociťují, a prezentovala službu ADSL jako vhodnou pro účely, ke kterým se dnes nehodí (např. pro hraní apod.).

Podrobněji se s těmito stížnostmi můžete seznámit na webu IPV, nebo v tomto včerejším článku na Živě.

Skutečnost, že se zaváděním širokopásmových služeb na tom nejsme nijak dobře, a to i když se zredukují jen na vysokorychlostní přístup k Internetu, konstatoval i ministr informatiky Vladimír Mlynář. ČTK přinesla jeho vyjádření k dostupnosti Internetu v ČR (pronesené na Slovensku, během účasti na zdejší konferenci ITAPA 2003):

Ani oněch 40% lidí s přístupem k Internetu přitom není nijak slavné číslo, kterým bychom se mohli pyšnit (nehledě již na samotný broadband). Nedávná studie STEM/MARK (viz např. zde) sice potvrzuje údaj o 40 procentech, ale uvádí jak vlastně vznikl - jako celkový průnik následujících variant přístupu:

• Doma: možnost přístupu má 19 procent občanů starších 15 let
• V práci: 20 procent
• Ve škole: 11
• Jinde: 13

Přitom třeba jen domácnosti jsou na tom v členských zemích EU podstatně lépe - s výjimkou Řecka, které je na tom asi obdobně podobně jako my, je Internet skutečně zaveden do 30 až 65 procent domácností. Důvody jsou nasnadě: je to o nabídce, dostupnosti, cenách a koupěschopnosti obyvatel.

Jak ministr Mlynář naznačil, broadband (širokopásmový přístup) by měl být prioritou pro příští rok. K tomu nás ostatně zavazuje již naše nadcházející přistoupení k Evropské unii, protože na nás přejde i evropská koncepce eEurope2005, ukládající členským státům nejenom to, aby broadband braly jako prioritu, ale také aby vypracovaly své Národní širokopásmové strategie. Ostatně, první "Broadband Day", letošního 15. ledna 2003, byl zaměřen právě na přípravu těchto plánů členských zemí.

Česká republika by měla mít takovouto národní strategii nejpozději ke dni svého vstupu - a sama si její přípravu naordinovala jako úkol, v nedávno prezentovaném návrhu Státní informační a komunikační politiky.

Jak tato koncepce bude vypadat, zatím pochopitelně není známo. Ze samotného návrhu Státní informační a komunikační politiky vyplývají jen velmi hrubé obrysy, které lze shrnout následovně:

• Budování potřebné infrastruktury bude úkolem privátního sektoru, stát se do toho pouštět nehodlá (jen k tomu chce vytvářet vhodné podmínky, mj. vytvářením vhodného prostředí pro investice)
• Stát zřejmě nebude ani dotovat širokopásmový přístupu (v "geograficky náročnějších" lokalitách), protože na to nemá peníze

Ještě před širokopásmovým přístupem by ale bylo vhodné vyřídit jeden "úzkopásmový rest", který nám stále zůstává (a konstatuje to i zmiňovaná Státní informační a komunikační politika). Jde o jeden ze závazků z koncepce kandidátských zemí eEurope+, původně termínovaný do konce roku 2002: výrazně zlevnit přístup k Internetu (myšleno: alespoň "úzkopásmový"). To je například o dostupnosti dial-upu za rozumný paušál ….

Chce-li stát podporovat rozvoj Internetu, a s ním i rozvoj "úzkopásmových" a širokopásmových služeb, pak s tím příliš neladí skutečnost, že od počátku příštího roku zatíží tyto služby podstatně vyšší daní z přidané hodnoty (22 procent, místo stávajících 5). Ti jistě nebude mít stimulující efekt, ale spíše efekt opačný. Poukázala na to také již zmiňovaná asociace ČAKK, která se přihlásila k záměru vypracovat Národní širokopásmovou strategii a nabídla pomoc při její přípravě, ale současně zkritizovala stát za zvyšování DPH:

V této souvislosti jistě neuškodí připomenout si, že naše republika opravdu musela přeřadit telekomunikační služby do vyšší sazby DPH, protože jí to ukládá EU (která ale neříká, jak vysoká má základní sazba být). Nemuselo to ale být hned k 1.1.2004, ale stačilo až ke dni vstupu. Podstatné nicméně je, že ČR se vůbec nepokusila vyjednat s EU odklad této povinnosti, jako to udělala například u stavebních prací! Zde odklad získala, a to až do roku 2007 (pro potřeby bydlení).

Nedávno se přitom v tisku objevila zpráva, citující výrok ministra Mlynáře, pronesený na setkání s irskou ministryní pro informační společnost Mary Hanafinovou. Jde o záměr požádat o takovouto výjimku znovu, po našem vstupu do EU - a vrátit tak telekomunikační služby zpět do nižší sazby.