Historie naší liberalizace, díl XXVIII: (Před)bitva o (před)volbu operátora

Rok 2002 byl z pohledu liberalizace našich telekomunikací velmi významným rokem. Nový telekomunikační zákon, který nabyl účinnosti v polovině roku 2000, totiž odložil jeden z nejvýznamnějších "pro-liberalizačních" mechanismů, volbu operátora, na pozdější dobu. Konkrétně na polovinu roku 2002 a na konec roku 2002, v závislosti na konkrétní variantě tohoto mechanismu. Jednodušší variantu, tzv. krátkou jednorázovou předvolbu (anglicky: Carrier Selection, CS), byl Český Telecom povinen zavést ve své síti nejpozději do 30.6.2002, zatímco druhou variantu, tzv. trvalou předvolbu (CPS, Carrier PreSelection), byl povinen zprovoznit nejpozději do 31.12.2002. V obou případech se tak stalo a Telecom dodržel literu zákona, byť faktická nabídka služeb na bázi těchto dvou variant následovala s určitým malým časovým odstupem. O tom ale tento díl seriálu nebude (volbě operátora se budeme věnovat později). V tomto dílu nám půjde o něco jiného - o "tah", který Telecom provedl s příchodem roku 2002, a který svými důsledky později významně zasáhl do možnosti využití služeb na bázi volby operátora.

Nové cenové programy pro rok 2002

Ani v době, kdy telekomunikační trh je již otevřen a působí na něm více operátorů, si Český Telecom nemůže určovat ceny všech služeb tak, jak by on sám chtěl. Stále zde existuje určitá skupina služeb, jejichž koncová cena je regulována, tj. direktivně stanovena regulátorem. Jde konkrétně o služby spadající do tzv. univerzální služby - což jsou např. běžné hlasové služby telefonů, ale už například ne vytáčené připojení k Internetu.

Dříve ceny regulovaných služeb stanovovalo Ministerstvo financí (pro místní hovory a paušály) a ČTÚ (pro mezinárodní hovory). Od účinnosti nového telekomunikačního zákona je to již jen telekomunikační regulátor (ČTÚ), který stanovuje ceny služeb spadajících do univerzální služby (taktéž explicitně definované v telekomunikačním zákoně).

Konkrétní postup, který byl pro stanovení regulovaných koncových cen použit koncem roku 2001, byl takový že ČTÚ nejprve vydal (14.12.201) závaznou metodiku, podle které měl Telecom připravit návrh nových cen. Telecom pak svůj konkrétní návrh předložil již za pět dnů, konkrétně 19.12.2001 - což napovídá, že metodiku nutně musel znát dopředu, jinak by nestihl tak rychle vše připravit. Regulátor pak návrh Telecomu s drobnými úpravami schválil.

Co požadovala metodika?

V čem ale metodika stanovená regulátorem spočívala? Její hlavní požadavky lze charakterizovat následovně:

• Měsíční paušál za používání bytové stanice v programu HOME STANDARD smí zdražit nejvýše o 72,7 procenta.
• Měsíční paušál bytové stanice HOME-MINI smí zdražit nejvýše o 8,6 procenta.
• Měsíční paušál podnikové stanice v programu STANDARD smí zdražit až 76,7 procenta.
• Hovorné ve veřejných telefonních automatech a služby operátorů má zůstat beze změny
• Místní hovorné u bytových i podnikových stanic v programu STANDARD musí zlevnit: ve špičce ze původních 1,45 Kč za minutu na maximálních 1,40 Kč, mimo špičku ze stávajících 0,80 Kč za minutu na 0,70 za minutu
• U bytových stanic v programech MINI a STANDARD musí být v měsíčním paušálu zahrnut (nepřevoditelný) kredit v minimální výši 90,- Kč, použitelný pro služby které spadají do univerzální služby (což není přístup k Internetu).

Telecom se do této metodiky "vešel" následujícím způsobem:

• Místní hovorné u HOME STANDARD snížil přesně podle požadavků metodiky
• Měsíční paušál u programu HOME STANDARD zvýšil ze 175,- Kč na 299,- Kč, tj. o cca 70 procent (povoleno měl 72,7%), s nepřevoditelným hovorovým kreditem v minimální požadované výši 90,- Kč
• Měsíční paušál u programu HOME MINI zvýšil ze 175,- Kč na 190,- Kč, tj. o cca 8,6 procenta (přesně o povolená procenta), s nepřevoditelným hovorovým kreditem ve výši 90,- Kč

V čem byl problém?

Český Telecom tedy v zásadě jen přesně naplnil metodiku, kterou mu stanovil regulátor. Možná spíše "povolil", protože před vydáním metodiky zřejmě proběhla určitá jednání, v rámci kterých Telecom vznášel určité své požadavky. V čem ale byl problém?

V tom, že všechny cenové programy (nejen HOME MINI a HOME STANDARD, ale všechny ostatní) obsahovaly "povinnou konzumaci", skrze hovorový kredit. Fakticky se tedy jednalo o to, že uživatel nemohl "zakoupit" pouze to co chtěl, ale musel si povinně a dopředu zaplatit také určité služby od Českého Telecomu, které následně mohl (nebo také nemusel) čerpat. Pokud je nečerpal, povinně zaplacený kredit mu na konci měsíce propadl.

Do doby zavedení volby operátora něco takového nejspíše vadilo jen tomu, kdo ze svého pevného telefonu vůbec nevolal (měl ho jen pro příchozí volání). Nicméně v roce 2002 bylo na obzoru zavedení volby operátora, a s ním i možnost aby si uživatel vybral, přes kterého operátora budou vedeny jeho hovory (a tomu by za ně také platil, podle jím stanoveného hovorného). Jestliže si ale povinně musel předplatit určitý objem služeb u Českého Telecomu (ve formě povinného hovorového kreditu), pak to samozřejmě nšjak působilo.

Zájemce o využití volby operátora to nutně muselo výrazně odrazovat od jejich záměru - chtěli používat služby jiného operátora, byli ochotni za ně také platit jinému operátorovi, ale místo toho museli platit Telecomu, za služby o které nemuseli mít vůbec zájem. Navíc z této situace nebylo úniku, protože Český Telecom nenabízel žádný cenový program bez zahrnutého kreditu.

Proč není HOME MINI řešením?

Jistým řešením mohlo být použití nejlacinějšího cenového programu HOME MINI, s měsíčním paušálem 190,- Kč a se zahrnutým hovorovým kreditem 90,- Kč. V tomto cenovém programu sice bylo hovorné zvednuto na dvojnásobek, ale tomu kdo by systematicky využíval volbu operátora by to nevadilo.

Telecom však tuto možnost využití cenového programu HOME MINI účinně zablokoval. Ukázalo se totiž, že právě u tohoto cenového programu možnost volby operátora zakázal! Když byl za to kritizován, argumentoval tím, že jde o dotovaný cenový tarif (ve smyslu: s nízkým měsíčním paušálem dotovaným z vyššího hovorného), a povolení volby operátora by toto dotování eliminovalo.

Argument o dotovaném charakteru programu HOME MINI, který navíc vychází přesně z metodiky stanovené (či alespoň posvěcené) regulátorem, však naráží na významný protiargument: je to ve sporu s požadavky telekomunikačního zákona, který zakazuje křížové financování.

ÚOHS a ČTÚ reagují

Povinné zahrnutí kreditu do všech cenových programů a zablokování volby operátora u programu HOME MINI celkem pochopitelně vyvolalo velmi negativní reakci u alternativních operátorů, kteří si okamžitě uvědomili, jaký efekt to bude mít na připravovanou volbu operátora. Se svými argumenty se proto obrátili jak na regulátora, tak na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS).

Oba tyto orgány zareagovaly ve druhé polovině března, kdy společně vyzvaly Telecom ke změně jeho tarifní politiky. Podle informací z masových médií (České televize) konkrétně požadovali:

• Snížení paušálů
• Vytvoření cenového programu bez volného kreditu
• Zprovoznění volby operátora u HOME MINI
• Umožnění přenositelnosti čísla u HOME MINI

Předseda ÚOHS Bednář k tomu na kameru ČT1 řekl:

Bude odeslána výzva Českému Telecomu, aby navrhl cenový program který již nebude obsahovat jednak ten hovorový kredit, bude obsahovat i snížený tarif, a hlavně cenový program HOME MINI již nebude obsahovat omezení volby operátora.

Poměrně zajímavá je skutečnost, že šlo o společnou výzvu jak od ÚOHS, tak i od ČTÚ. Právě ČTÚ totiž na konci roku 2001 Telecomu fakticky sám nadiktoval (skrze nařízenou metodiku) to, co nyní požadoval odstranit.

HOME ZERO a BUSINESS ZERO

Společná výzva ÚOHS a ČTÚ byla termínována do července (na kdy bylo plánováno spuštění první verze volby operátora, tj. jednorázové předvolby). V případě nesplnění hrozilo Telecomu zahájení správního řízení.

Reakce Českého Telecomu přišla počátkem června, konkrétně 4.6.2002, kdy oznámil že od 1.7.2002 (tedy doslova "na poslední chvíli) zavádí dva nové tarify, již bez volného kreditu:

• HOME ZERO, za 279,- Kč
• BUSINESS ZERO, za 379,- Kč

Pokud si tyto dva "bezkreditové" cenové programy srovnáme s jejich "kreditovými" protějšky (HOME STANDARD za 299,- Kč měsíčně a BUSINESS STANDARD za 399,- Kč měsíčně), pak z toho vychází nepříliš radostné zjištění: za ubrání volného kreditu ve výši 90,- Kč (u HOME STANDARD) resp. 100,- Kč (u BUSINESS STANDARD) Telecom slevil koncovým zákazníkům pouhých 20,- Kč z výsledné ceny.

"Pamatováno" je i na případ, kdy by zákazník chtěl využít cenový program ZERO například jen pro připojování k Internetu (nikoli přes volbu operátora). Minutové ceny za dial-up byly u programů ZERO výrazně zvýšeny - ve špičce z 1,40 Kč na 1,70 Kč, resp. z 0,80 Kč na 1,00 Kč, analogicky pro dobu mimo špičky.

Telecom tak fakticky splnil jeden z požadavků ÚOHS a ČTÚ - zavedl cenový program bez volného kreditu, využitelný pro volbu operátora. Pro jeho celkové hodnocení by se ale nejspíše hodilo známé pořekadlo o vlku a koze ….

Zásadní požadavek ÚOHS, aby cenový program HOME MINI již neobsahoval omezení volby operátora, však Telecom dodnes nesplnil.