Volba operátora

Ne, zpět, všechno je jinak. Promiňte malý vtípek hned na úvod. Volba operátora skutečně není o žádném chození do volebních místností, odevzdávání hlasovacích lístků, vyhlašování vítězů atd. Pravdou ale je, že skutečně jde o určitou formu soutěže. V rámci ní operátoři soutěží o zákazníka a o možnost poskytnout mu určitou službu - vést pro něj jeho telefonní hovor. Je to velmi účinná forma konkurence a snad nejpodstatnější je na ní to, že se vůbec koná. Však také její prosazení nebylo lehké. Musel si ji vynutit zákon (telekomunikační zákon), a i ten se k tomu zpočátku moc neměl.

Pamětníci si možná ještě vzpomenou na vzrušené debaty při vzniku telekomunikačního zákona. Ty se točily kolem toho, zda je volba operátora základním a nezbytným předpokladem pro vznik konkurence na telekomunikačním trhu a měla by být zavedena současně s jeho otevřením (u nás k 1.1.2001), nebo zda je jen jakousi třešničkou na dortu liberalizace, pro rozvoj konkurence není až tak nutná a může být odložena na později. Evropská unie, na jejíž brány už tehdy mocně klepali, radila jednoznačně: zaveďte volbu operátora okamžitě.

Naši zákonodárci ale nakonec rozhodli jinak, a v přijatém telekomunikačním zákoně (zákoně č. 151/2000 Sb.) volbu operátora odložili na polovinu roku 2002, resp. na konec roku 2002. Proto jsme se dočkali až nyní - jednodušší varianty volby operátora, tzv. krátké individuální předvolby, ve druhé polovině loňského roku (a druhé varianty počátkem letošního roku).

Dnes, s odstupem několika měsíců od praktického zavedení volby operátora na našem telekomunikačním trhu, je už možné hodnotit konkrétní přínosy. Z pohledu koncových uživatelů, a to i těch nejmenších (domácností, malých firem) jsou velmi pozitivní. Bez volby operátora totiž alternativní operátoři nemohli "dosáhnout" se svými službami až za těmito "malými" zákazníky, a ti tak byli odkázáni jen na nabídku a ceny dominantního operátora. Díky volbě operátora si ale již i oni mohou vybírat, přes koho a za kolik budou telefonovat ze svých pevných telefonů. Například zda budou volat meziměstsky s Českým Telecomem za 3,65 Kč za minutu ve špičce (u nejrozšířenějšího cenového programu HOME STANDARD), nebo zda si pro svůj hovor vyberou některého z alternativních operátorů, s cenou na úrovni 2,40 až 2,50 Kč za minutu. Nebo při volání z pevné sítě na mobil: mají volat přes Český Telecom za 6,50 za minutu (v programu HOME STANDARD), nebo přes některého z alternativních operátorů, za cenu kolem 4,50 až 5 Kč?

Uživatelé telekomunikačních služeb rozhodně nejsou hloupí ani nekonečně bohatí, a čím dál tím více optimalizují své výdaje na telekomunikační služby. Dnes, když už ani ti "nejmenší" nejsou odkázáni jen na jednoho operátora, si zákonitě začínají vybírat operátory, podle nejrůznějších kritérií včetně ceny, kvality, dostupnosti atd. Pro operátory to naopak znamená, že své zákazníky již "nemají jisté", ale musí o ně bojovat, musí jim vycházet vstříc, zkvalitňovat své služby atd. Vším tím se roztáčí kola konkurence a soutěže mezi operátory, a vezou nás vpřed - pryč od nehybných a dosti zatuchlých vod telekomunikačního monopolu.

Když už se náš telekomunikační trh otevíral k 1.1.2001, proč jen musela být volba operátora odložena o tak dlouho?

První varianta volby operátora, které jsme se dočkali v polovině roku 2002, je označována jako "krátká individuální předvolba". V odborné terminologii se často používá i anglický název "Carrier Selection", se zkratkou CS. Naproti tomu druhá varianta volby operátora, z počátku tohoto roku, bývá v češtině označována jako "trvalá předvolba", či "pevná předvolba", anglicky jako "Carrier PreSelection", zkratkou CPS. Jaký je mezi oběma variantami rozdíl?

V případě krátké individuální předvolby musí volající pokaždé, v rámci každého hovoru který si přeje vést jinak než standardně, vytočit krátký čtyřmístný prefix, ještě před volaným číslem. Pokud například uživatel vytočí nejprve předčíslí 1003, říká tím, že hovor na následně vytáčené číslo má pro něj zajistit společnost Tiscali. Obdobně pro ostatní operátory, každý z nich kdo nabízí služby touto cestou má přiřazeno určité konkrétní předčíslí.

Povinnost vytáčet příslušné předčíslí před každým hovorem není jistě nepřekonatelnou překážkou, ale na druhou stranu je pro koncového zákazníka povinností navíc, a tudíž i určitou komplikací. Odstranit ji lze například tím, že zákazník si vybere pro své hovory jednoho operátora, a ten mu pak nainstaluje k jeho telefonu zařízení zvané "dialer". Jde o inteligentní zařízení, které rozpozná kam zákazník právě volá, zjistí kudy (přes kterého operátora) je to právě nejvýhodnější, a sám vytočí příslušné předčíslí které zajistí vedení hovoru optimální cestou.

Druhá varianta volby operátora, tzv. trvalá předvolba, funguje tak že zákazník si vybere pro své hovory konkrétního operátora, a tato jeho volba je pak zanesena (formou "trvalého nastavení") do telefonní ústředny, ke které je pevný telefon zákazníka připojen. Když pak takovýto zákazník někomu volá, je jeho hovor automaticky veden podle provedeného nastavení, tedy podle předem provedené volby. Samozřejmě i zde existuje možnost vytočit krátké předčíslí (vlastně: využít krátkou individuální předvolbu) a hovor vést jinudy, než jak to přikazuje trvalé přednastavení. Třeba v případě nějaké momentální slevy hovorů u jiného operátora ….