Telekomunikační operátoři

Základem celého telekomunikačního sektoru samozřejmě jsou jednotliví poskytovatelé telekomunikačních služeb, obecně označovaní jako operátoři (telekomunikační operátoři). Nejčastěji se mezi sebou rozdělují na alternativní a dominantní, což ale není úplně správné rozdělení. Pojem "dominantní" (formálně přesně: s výrazným podílem na trhu) totiž vypovídá o velikosti jeho tržního podílu, zatímco termín "alternativní" se vztahuje spíše k tomu, jak daný operátor vstoupil na trh, a také na skutečnost, že se pro zákazníky snaží profilovat jako alternativa k jinému operátorovi. Tím, proti komu se profiluje jako alternativa, je tzv. inkumbent. To je sice pro naši krásnou mateřštinu naprosto hrozné slovo, ale v odborném žargonu už zdomácnělo. Inkumbentem přitom je ten operátor, který "přežil" z dob uzavřeného monopolního trhu a dnes působí i na již otevřeném trhu. Typicky si udržuje dominantní pozici (výrazný podíl na trhu), ale v principu není vyloučeno, že by o ni mohl přijít. Naproti tomu dominantním operátorem může být i někdo, kdo není žádným inkumbentem. Například v oblasti mobilních hlasových služeb jsou dnes "dominantní" jak Eurotel, tak i T-Mobile. O tom, jaký musí mít podíl na trhu, aby byli označeni za dominantní (neboli: s výrazným podílem na trhu) přitom rozhoduje právě regulátor, podle stanovených pravidel. Dominantním operátorům pak zákon ukládá určité specifické povinnosti, které ostatní operátoři naopak nemají.

U nás tedy je inkumbentem Český Telecom, který je současně i dominantním operátorem v oblasti pevných sítí. V lednu 2003 ohodnotil regulátor jeho podíl na trhu pevné telefonie (přesněji: jako provozovatele veřejné pevné telefonní sítě a poskytovatele veřejných telefonních služeb prostřednictvím veřejné pevné telefonní sítě) na 95,95%, zatímco v říjnu 2001 stejné ohodnocení ze strany regulátora dosahovalo 98,97%. I z toho lze usuzovat na to, jakou část trhu si pro sebe dokázali získat ostatní operátoři, kteří se snaží být pro své zákazníky alternativou k Telecomu - alternativní operátoři.

Největším alternativním operátorem na tuzemském trhu je společnost GTS Czech. Ta za první tři kvartály roku 2002 ohlásila tržby ve výši 1,76 mld. Kč. Druhým v pořadí mezi alternativními operátory je Aliatel, který také za první tři čtvrtletí loňského roku dosáhnul tržeb ve výši 1,344 mld. Kč. Jen pro srovnání, Český Telecom vykázal za stejné období (první tři kvartály roku 2002) konsolidované výnosy ve výši 39,4 mld. Kč (konsolidované = se započítáním alikvotní části výnosů Eurotelu). Pravdou přitom je, že vzhledem k postupu liberalizace, kdy alternativní operátoři dlouho nemohli oslovovat "malé" zákazníky a soukromé osoby, se tito obraceli zejména na firemní zákazníky. Zde pak dosahují relativně větších výnosů u menšího počtu klientů. Proto také poněkud odlišné podíly na výnosech a podíly na trhu, hodnocené regulátorem.

Pro srovnání: v oblasti mobilní telefonie si "dominantní postavení" vysloužili Eurotel za podíl na trhu ve výši 47,86 %, a T-Mobile (Radiomobil) za svých 44,97 %.

Internetoví provideři

Dalším typem subjektů, které působí na našem telekomunikačním trhu, jsou poskytovatelé internetových služeb, alias "internetoví provideři". Jejich primárním předmětem podnikání je nabízení přístupu k Internetu, na komerční bázi, neboli za úplatu. Někdy se označují také anglickou zkratkou ISP (od: Internet Service Provider, doslova: poskytovatel internetových služeb).

Tuzemský trh Internetu, otevřený v roce 1995, již prošel poměrně dlouhým vývojem a prožil si i své "explozivní období", kdy operátoři nehleděli ani tak na ekonomickou stránku svého podnikání a zisskovost, jako spíše na co největší počty získaných uživatelů - v očekávání, že právě tyto počty jim přinesou co největší zhodnocení při prodeji celé firmy někomu jinému. V jednom případě byla tato strategie i u nás úspěšná, ale dnes již je situace úplně jiná. Dnes již musí i internetoví provideři generovat reálné výnosy, aby vůbec přežili. I tak jejich situace rozhodně není lehká.

Stále více proto lze pozorovat splývání role internetových providerů a alternativních operátorů, a to z obou směrů. Jednak tak, že subjekty které původně začaly jako alternativní (telekomunikační) operátoři, si do svého portfolia přidávají nově i internetové služby pro koncové zákazníky. Z druhé strany původně typičtí internetoví provideři si pořizují licence na poskytování telekomunikačních služeb a provozování telekomunikačních sítí, a stávají se tak současně alternativním i operátory. Lze to dokumentovat na skupině firem, které vykazují největší podíly na trhu s připojením domácností k Internetu. Podle průzkumu společnosti TNSi z ledna 2003 je situace následující:

• Tiscali: 27,8%
• Jet2Web (Czech OnLine): 22,7%
• Contactel: 10,3%

Tyto tři subjekty jsou příkladem společností, které jsou současně ISP a současně alternativními operátory. V internetovém žebříčku se mezi ně zařazuje ještě společnost Internet OnLine, s celkem 13,7% podílu na trhu internetového připojení pro domácnosti. Ale to opět jen dokládá trend ke kombinování role telekomunikačního operátora a internetového providera, jako poskytovatele internetových služeb. Společnost Internet Online totiž patří našemu inkumbentovi, neboli Českému Telecomu.

Kabeloví operátoři

Významný podíl na postupně konvergujícím telekomunikačním trhu mají i tzv. kabeloví operátoři. Ti tradičně poskytují spíše obsahové služby (distribuují televizní a rozhlasové programy), ale v poslední době si k tomu čím dál tím více přibírají také poskytování dalších telekomunikačních služeb. Zatím se sice ještě nepouští do poskytování hlasových služeb, ale již intenzivně pronikají mezi internetové providery a snaží se skrze své kabelové sítě nabízet i přístup k Internetu a související služby. Například největší tuzemský kabelový operátor, společnost UPC, se podle výše citovaného průzkumu umístila na 5 místě mezi poskytovateli připojení pro domácnosti, s 9 procenty podílu na trhu.

Druhý a třetí na tuzemském kabelovém trhu, společnosti TESmedia a Intercable CZ, nedávno oznámily fůzi a současně s tím velmi výrazně akcentovali zájem poskytovat internetové služby. Zdaleka nejvíce se přitom hodlají orientovat na modernizaci svých stávajících kabelových sítí, tak aby zvládaly poskytování přístupu k Internetu - a samozřejmě se hodlají orientovat na získávání nových zákazníků pro internetové služby po již existujících kabelových rozvodech. Naopak na rozsáhlejší budování zcela nových kabelových rozvodů operátoři nejspíše nemají dostatek prostředků.

Asociace

Významnou roli na našem telekomunikačním trhu hrají také profesní asociace. Například již zmiňovaná APVTS (Asociace provozovatelů veřejných telekomunikačních sítí) sdružuje největší telekomunikační operátory, a klade si za cíl "Vytváření optimálních podmínek pro rozvoj činnosti provozovatelů veřejných telekomunikačních sítí v České republice". Z poslední doby lze její přínos dokumentovat například na způsobu, jakým tato asociace pomohla vyřešit technické aspekty zavádění volby operátora a přenositelnosti čísel.

Platný telekomunikační zákon sice stanovil termín pro zavedení volby operátora a přenositelnosti čísel (viz výše), ale již nezmocnil regulátora k tomu, aby podzákonnou normou (vyhláškou, standardem apod.) ošetřil konkrétní technické aspekty této služby. Regulátor nakonec vše vyřešil tak, že společně s asociací APVTS založil otevřené Fórum (na dobrovolné bázi). V rámci tohoto fóra pak odborníci jednotlivých operátorů připravili konkrétní technické řešení, které se posléze stalo předmětem konsensu zainteresovaných stran a jako takové mohlo být využito při praktické realizaci předmětných služeb. Není to sice zdaleka ideální řešení (lepší by určitě bylo zmocnění regulátora k vydání technického předpisu, závazného pro všechny operátory), ale je to řešení které v rámci existujících omezujících podmínek asi bylo nejlepší možné a skutečně pomohlo .

Hledání konsensu na půdě Fóra samozřejmě nebylo jednoduché, ale podařilo se jej najít. Současně to ukázalo i na jeden velmi zajímavý moment. V tomto případě totiž regulátor postupoval proaktivně (byť na dobrovolné bázi, neboť k tomu neměl oporu v zákoně) a vyvíjel určité aktivity dopředu, dříve než vznikl problém a on byl vyzván k jeho řešení. Ukázalo se, že to funguje a vede k životaschopnému výsledku. I z pohledu koncových zákazníků je dnes volba operátora řešením, které reálně funguje a přináší kýžené efekty - soutěžení operátorů o zákazníky, větší nabídku, pokles cen atd.

Další asociací z oblasti telekomunikací je ČAKK (Česká asociace kompetitivních komunikací). Původně se jednalo o asociaci "kabelových komunikací", sdružující především kabelové operátory a poskytovatele obsahu (zejména jednotlivé TV stanice). V důsledku konvergence však došlo v této asociaci k rozšíření záběru i na další oblasti, nejen ze světa telekomunikací, ale i ze světa informačních technologií a informační společnosti. Časem došlo i na přejmenování asociace, na Českou asociaci kompetitivních komunikací, jako "sdružení, které si klade za cíl přispět k budování moderní infrastruktury a informační společnosti v České republice".

Ještě další odbornou asociací, která také působí na konvergujícím trhu elektronických komunikací, je sdružení SPIS (Sdružení pro informační společnost). Základ jejích členů tvoří velké společnosti z oblasti informačních technologií, ale dnes jsou ve SPISu zastoupeni i telekomunikační operátoři (například Český Telecom, ale třeba také Contactel a další). Sdružení SPIS mj. iniciovalo přípravu zákona o elektronickém podpisu, a dodnes se aktivně angažuje v prosazování tohoto mechanismu do praxe. Současně pomáhá veřejné správě s prosazováním informatizace veřejné správy (e-governmentu) a s dalšími souvisejícími aktivitami.