Historie naší liberalizace, díl XXII: Ve znamení konvergence

Pojem "konvergence", chápaný ve smyslu splývání a slučování, je v oblasti telekomunikací dostatečně známý a frekventovaný. Prosadil se zejména v souvislosti s konvergencí infrastruktury, když lidé konečně pochopili že není moc rozumné budovat samostatné a oddělené sítě pro přenos hlasu a pro přenos dat. Pravda, oba druhy přenosů mají odlišné požadavky na přenosovou síť, a tak se zpočátku pro ně stavěly oddělené sítě. S postupem čase se ale ukázalo, že i rozdílným požadavků dokáže vyhovět jedna společná (konvergovaná) síť - a od té doby se většina nově budovaných sítí koncipuje už s ohledem na to, že budou sloužit potřebám obou druhů přenosů.

Časem zákonitě došlo i na to, že se postupná konvergence rozšířila z infrastruktury i na služby a poskytovatele - stále více telekomunikačních operátorů nabízí jak hlasové, tak i datové služby, nejlépe najednou, v rámci "konvergované" nabídky. Vyhovuje to i zákazníkům, kteří čím dál tím více poptávají takovéto "konvergované" služby, nejlépe od jediného (konvergovaného) poskytovatele.

Jak jsem již psal v předchozím dílu tohoto seriálu (díl XXI: Koncepce eEurope+), konvergence se v ČR vůbec nedotýkala "koncepční" úrovně. Nás stát, jako tvůrce a prosazovatel základních rozvojových koncepcí, stále pracoval s oddělenou koncepcí dalšího vývoje v oblasti telekomunikací (Národní telekomunikační politikou), a s oddělenou koncepcí v oblasti informačních technologií a informační společnosti (Státní informační politikou). Vzájemná provázanost těchto koncepcí byla prakticky nulová, a rozdělená byla i gesce těchto oblastí: telekomunikace spadaly pod Ministerstvo dopravy a spojů, zatímco informační technologie a informační společnost pod Radu vlády pro státní informační politiku (které jako "servisní orgán" sloužil tehdejší ÚVIS - Úřad pro veřejné informační systémy).

Invex 2001: První zmínka o konvergence koncepcí

První signál o možné konvergenci i na úrovni státu a jeho koncepcí se objevil na podzim roku 2001, konkrétně během každoročního Invexu. Na zdejším "telekomunikačním fóru" náměstkyně ministra dopravy a spojů Marcela Gurlichová poprvé veřejně oznámila záměr připravit novou jednotnou koncepci, která by byla společným pokračováním Národní telekomunikační politiky a Státní informační politiky.

Z dalších informací posléze vyplynulo, že iniciativa pochází z ministerstva dopravy a spojů, kde na tom pracovali již od června 2001, v rámci aktualizace Národní telekomunikační politiky. Se žádostí o spolupráci byl osloven i Úřad pro veřejné informační systémy (ÚVIS), který předběžně slíbil spolupráci, ale kvůli množství jiných aktivit až od počátku roku 2002.

Přímo na Invexu 2001 zazněl také první odhad časového harmonogramu: nová "konvergovaná" koncepce by se měla objevit v červnu následujícího roku (červnu 2002), předběžná verze byla slibována již na březen.

SIKP - Státní informační a komunikační politika

Pracovní návrh "konvergované" koncepce, určený k veřejné diskusi, se nakonec objevil až počátkem července 2002 - kdy již byl jasný výsledek parlamentních voleb a dalo se tudíž očekávat, že dojde k avizované politické dohodě na konvergenci gescí (na vytvoření společného "konvergovaného" ministerstva). Nepředbíhejme ale a podívejme se na samotný dokument.

Celý "konvergovaný" koncepční dokument samozřejmě navazuje na předchozí oddělené koncepce, a do značné míry je jejich prostým sloučením a nepřináší nic převratně nového. Tak jako předchozí Státní informační politika klade největší důraz na informatizaci veřejné správy, a v návaznosti na Národní telekomunikační politiku předpokládá pokračující regulaci trhu v době jeho postupné liberalizace, i některá prokonkurenční opatření.

Nový koncepční dokument má i podobnou strukturu jako původní Státní informační politika (SIP) z roku 1999. Vyjmenovává celkem deset prioritních oblastí, z nichž prvních 8 je v zásadě shodných s původními osmi prioritami SIP-u (s určitým stupněm aktualizace). Jde konkrétně o tyto priority:

1. informační gramotnost
2. právo občana na přístup k informacím (v původním dokumentu SIP: informatizovaná demokracie)
3. rozvoj informačních systémů veřejné správy jako nutný předpoklad elektronické veřejné správy (e-governmentu),
4. elektronické komunikace (původně: komunikační infrastruktura veřejné správy)
5. důvěryhodnost a bezpečnost informačních systémů a ochrana osobních dat
6. elektronický obchod
7. využití informačních a komunikačních technologií pro zvýšení transparentnosti ekonomického prostředí (původně: transparentní ekonomické prostředí)
8. informační společnost stabilní a bezpečná
9. sociální vliv rozvoje informačních a komunikačních technologií (nová priorita)
10. podpora výzkumu a vývoje (nová priorita)

V neposlední řadě se zmiňuje také o Národním akčním plánu eEurope+, kterým se náš stát přihlásil k celoevropské koncepci eEurope+ pro kandidátské země a vyjádřil svou připravenost jej naplnit. Bohužel ale nepřebírá jeho hlavní priority. Stále klade největší důraz na informatizaci veřejné správy, a naopak zcela ignoruje stěžejní požadavek eEurope+ na levnější a dostupnější Internet a telekomunikační služby pro nejširší veřejnost. Řečeno jinými slovy, v návrhu nové koncepce náš stát stále myslí jen na sebe a na své fungování, a nikoli již na nejširší veřejnost. Stejně tak neakcentuje rozvoj trhu a podporu konkurence jako prostředku pro pokles cen a větší dostupnost telekomunikačních služeb. Místo toho sází naopak na cenovou regulaci, včetně regulace tarifů pro koncové uživatele.

K návrhu konvergované "Státní informační a komunikační politiky" byla otevřena i diskuse a autoři přijímali připomínky do 18. srpna 2002. Pak se začalo pracovat na nové verzi - ale mezitím došlo k další významné změně i na postu toho, kdo celou koncepci připravuje.

Konvergované ministerstvo

Ještě před zveřejněním návrhu "Státní informační a komunikační politiky" přišly parlamentní volby, po nich koaliční dohoda a s ní záměr vytvořit společné "konvergované" ministerstvo, které by se zabývalo společně telekomunikacemi i informačními technologiemi. Tento záměr byl také posléze realizován, a k 1.1.2003 vzniklo "konvergované" Ministerstvo informatiky.

"Konvergované" proto, že převzalo jak kompetence v oblasti telekomunikací (od původního Ministerstva dopravy a spojů, nově jen Ministerstva dopravy), tak i v oblasti informačních technologií a tzv. informační společnosti (od Rady vlády pro státní informační politiku). Kromě toho převzalo i kompetence v oblasti elektronického podpisu, od Úřadu pro ochranu osobních údajů. Ke všemu tomu bylo zapotřebí novelizovat tzv. kompetenční zákon, definující pravomoci a působnost orgánů státní správy - ale toto vše se podařilo stihnout a k 1. lednu 2003 mohlo nové ministerstvo skutečně vzniknout. Jeho šéfem se stal ministr Vladimír Mlynář, do té doby fungující coby ministr bez portfeje.

Po organizační stránce nové ministerstvo vzniklo transformací z dosavadního Úřadu pro veřejné informační systémy (ÚVIS), a převzetí odboru telekomunikací od MDS ČR a odboru elektronického podpisu od ÚOOÚ.

Úkoly nového resortu

Nové "konvergované" ministerstvo informatiky na sebe pochopitelně převzalo i konkrétní úkoly v oblastech telekomunikací i informační společnosti (a samozřejmě také v oblasti elektronického podpisu).

Pokud jde o další vývoj konvergované koncepce ("Státní informační a komunikační politiky"), zde ministr Mlynář na Invexu 2002 deklaroval, že ji hodlá předložit do vlády v srpnu 2003, a že pracovní verzi k diskusi chce zveřejnit v březnu 2003. To vše naznačuje, že by mohlo dojít k zásadnějšímu přepracování tohoto koncepčního dokumentu.

Dalším důležitým úkolem z oblasti telekomunikací byla příprava novely telekomunikačního zákona. Ta měla původně být komplexnější novelizací stávajícího telekomunikačního zákona, která by opravila jeho četné nedokonalosti, a měla zahrnovat především "soubor opatření", připravený na MDS ČR již na podzim 2001 a usilující podpořit rychlejší nástup konkurence na trh (podrobnosti viz příští díl). Posléze ale nové Ministerstvo informatiky seznalo, že tyto úpravy ponechá až na zcela nový zákon, a novelou se rozhodlo řešit pouze otázku zpřístupnění místních smyček (protože to po nás požaduje EU, s konkrétním termínem - podrobněji v dalších dílech tohoto seriálu).

Konvergovaný zákon

Nový zákon, do kterého Ministerstvo Informatiky hodlá zahrnout příslušná prokonkurenční opatření, bude již také "konvergovaný". Bude nástupcem stávajícího telekomunikačního zákona, ale jelikož se již bude týkat také problematiky obsahu a tzv. informační společnosti, je označován již dnes jako zákon "o elektronických komunikacích", nikoli "o telekomunikacích". Měl by převzít celý nový (a také konvergovaný) regulační rámec elektronických komunikací, který mezitím připravila EU - a po nás jako kandidátské zemi se požaduje, abychom tento nový rámec zapracovali do svého právního řádu nejpozději k okamžiku vstupu do EU. Původně se počítalo s termínem 1.1.2004, ale nyní je realističtější první polovina roku 2004. I tak ale bude příprava celého nového zákona dosti náročná, zejména pro jeho rozsáhlost a komplexnost, a nebude nijak lehké vše stihnout v požadovaném termínu.