České telekomunikace a Internet na prahu roku 2003

Když v polovině roku 2000 nabyl účinnost nový telekomunikační zákon, jeho kritici argumentovali tím, že bezdůvodně posouvá termín zavedení dvou významných služeb - volby operátora a přenositelnosti čísel - o dva roky. Upozorňovali také na důsledky, které to bude mít: alternativní operátoři nebudou moci oslovit se svou nabídkou tzv. rezidenční zákazníky (tj. domácnosti a soukromé osoby), kteří tak zůstanou odkázáni výlučně na služby Českého Telecomu, coby tzv. inkumbenta (operátora, který vznikl z původně monopolního operátora). Tento scénář se nakonec skutečně naplnil a otevření telekomunikačního trhu k 1.1.2001 přineslo určité výhody konkurence pouze v segmentu firemních zákazníků.

Situace se změnila až v polovině roku 2002, na kdy telekomunikační zákon odložil jednodušší variantu službu volby operátora. Ta umožňuje komukoli (tedy i rezidenčním zákazníkům), aby si vytočením speciální krátké předvolby vybrali, přes kterého operátora (a tudíž i za jakou cenu) má být veden jejich hovor. Teprve tato služba, kterou první alternativní operátoři začali nabízet již koncem léta 2002, poprvé přinesla výhody liberalizace i rezidenčním zákazníkům. I oni se pak již mohli rozhodovat například mezi tím, zda si přejí telefonovat meziměstsky přes Český Telecom za 3,50 Kč ve špičce, nebo například přes Tele2 za 2,40 Kč.

Zavedení volby operátora musel předcházet další významný milník: plná digitalizace sítě Českého Telecomu. Tu náš dominantní operátor stihnul doslova za pět minut dvanáct, když 27.6.2002 zahlásil HOTOVO a konstatoval, že všech jeho 2507 ústředen je již plně digitálních (z nich je 141 ústředen řídících a 2366 tzv. lokálních). Dokonce se Telecom pochlubil tím, že termín plné digitalizace zkrátil o téměř dva roky (když ale v předchozích letech sám ve svých výročních zprávách uváděl, že plné digitalizace má dosáhnout do roku 2000).

Dosažení plné digitalizace přitom nebylo nutnou podmínkou pouze pro možnost zavedení volby operátora, ale také pro velké přečíslování celé tuzemské telefonní sítě, včetně sítí mobilních. Důvodem byla potřeba harmonizace číslovacích plánů s požadavky Evropské unie. Někde byla změna spíše jen kosmetická (například v Praze se před stávající čísla pouze přidala číslice 2, zatímco v mobilních sítích zase zmizela úvodní číslice 0), ale jinde mohly být změny poněkud hlubší. Vše nakonec proběhlo nad očekávání hladce a bez výraznějších problémů. Pro koncové uživatele to navíc přineslo jednu významnou změnu: zmizely původní UTO (Uzlové telefonní obvody), a nahradily je podstatně větší TO (telefonní obvody). Jestliže dříve se volalo místně (za místní hovorné) jen v rámci UTO, od přečíslování se volá za místní hovorné v rámci celých TO, které odpovídají téměř přesně novým krajům.

V polovině roku 2002 došlo už i u nás na nabídku ADSL služeb, byť v dosti nešťastném provedení. Český Telecom totiž na konci května zahájil komerční poskytování ADSL služeb, byť oficiálně jen jako "regionálně omezený testovací provoz", pod názvem IOL Platinum. Ceny, které si stanovil, byly pro mnohé zájemce doslova šokem - ve srovnání se zahraničím několikanásobně vyšší, a navíc v nabídce úplně chyběl tarif bez omezení objemu přenesených dat. Nepříjemné překvapení přichystal Telecom i pro své konkurenty, kterým neumožnil přístup k ADSL technologii - neučinil jim žádnou velkoobchodní nabídku ADSL služeb. Alternativní operátoři to kvalifikovali jako zneužití dominantního postavení a stěžovali si regulátorovi, který jejich argumenty uznal a po měsíci Telecomu jeho "regionálně omezený testovací provoz" ADSL zakázal - do doby, než přijde s velkoobchodní nabídkou. Dokonce mu i předepsal několik termínů, kdy musí tuto nabídku zveřejnit v Telekomunikačním věstníku. Ani poslední termín, kterým bylo prosincové vydání Věstníku, však Telecom nedodržel a svou velkoobchodní nabídku ADSL v něm nepublikoval.

Podobný vývoj, vrcholící zakazujícím verdiktem regulátora, měly i snahy Českého Telecomu zavést zcela nový koncept vytáčeného (dial-up) přístupu k Internetu. Podnětem pro tyto snahy mělo být cenové rozhodnutí regulátora 03/PROP/2002 z 21.5.2002, které nově upravilo výši propojovacího poplatku, který si platí operátoři navzájem v případě, kdy jde o "internetový hovor" (vytáčené připojení) vedoucí ze sítě jednoho operátora do sítě druhého operátora. Oproti předchozímu rozhodnutí ze září 2001 došlo k navýšení tohoto poplatku ze 34 haléřů na 47 (ve špičce). To Telecom hodnotil ze svého pohledu jako nepřijatelně vysoké, a v reakci na to se rozhodl prosadit zcela nový koncept přístupu k Internetu. Jeho podstatou bylo zavedení nového tarifu Internet Plus s dvousložkovým zpoplatněním - uživatel by platil Českému Telecomu jednu složku ceny za přenos dat skrze jeho síť, a druhou složku (za přístup k Internetu) by zákazník platil poskytovateli internetových služeb. Kromě toho měl zůstat zachován i původní jednosložkový model, ovšem s tím že případný propojovací poplatek by Telecom přenesl na koncového zákazníka a připočítal mu jej ke koncové ceně. Telecom tyto své kroky hodnotil jako příležitost k celkovému zlevnění dial-up internetu, jeho kritici však měli názor přesně opačný - že jde o šikovný tah, jak prosadit zvýšení cen za přístup k Internetu, a vinu za to dokonce svést na konkurenty.

Telecom navíc použil takový procedurální postup, který se nelíbil ani regulátorovi, který mu jej následně zakázal - kvůli tomu, že neinformoval veřejnost v dostatečném předstihu o změnách v poskytovaných službách, že jednostranně vypovídal smlouvy ostatním subjektům atd. Telecom se však i přes první zamítavé rozhodnutí regulátora rozhodl prosadit svůj nový koncept v nezměněné podobě k původně plánovanému datu (1.10.2002). To mu hned druhý den regulátor znovu zakázal, a ve svém rozhodnutí dokonce zafixoval stav před 1.9.2002 (ke kterému Telecom vypovídal smlouvy ostatním subjektům). Tím došlo k zachování stavu před zmíněným datem, včetně všech cen a podmínek poskytování dial-up přístupu k Internetu. Ovšem i regulátor chápal toto své opatření jen jako dočasné řešení momentálního problému a jal se hledat cesty k trvalejšímu řešení. Přistoupil k tomu tak, že spolu se sdružením APVTS (Asociací provozovatelů veřejných telekomunikačních sítí) inicioval vznik Fóra pro vytáčený přístup k síti Internet, s úkolem najít nové modely pro tento druh přístupu. Fórum přitom vzniklo jako otevřené, s možností účasti veřejnosti (vedle Českého Telecomu, alternativních operátorů a internetových providerů). K účasti se nakonec přihlásila 4 občanská sdružení, která se sjednotila ve společnou platformu s názvem "Zástupci uživatelů Internetu". Práce Fóra však do konce roku 2002 neskončila a konkrétní výsledky je možné čekat až počátkem roku 2003.

S koncem roku 2002 byla v ČR spuštěna také další varianta volby operátora (tzv. trvalá předvolba, Carrier PreSelection, CPS). Od varianty zavedené v polovině roku 2002 se liší v tom, že nenutí koncového uživatele vytáčet před každým hovorem individuální předvolbu, zajišťující výběr zvoleného operátora, ale tuto volbu je možné zanést napevno na telefonní ústředně, ke které je zákazník připojen. Stejně tak měla být nejpozději ke konci roku 2002 zavedena tzv. přenositelnost čísel, která má odstranit další bariéru bránící zákazníkům v přechodu od jednoho operátora k jinému. Těsně před koncem roku bylo technické řešení této služby připraveno, chyběla ale veledůležitá dohoda o cenách.

Pokud jde o rok 2003, s jeho příchodem vzniklo i nové Ministerstvo informatiky, které převzalo agendu telekomunikací od Ministerstva dopravy a spojů. Snad ještě v první čtvrtině roku 2003 by měla vstoupit v platnost novela telekomunikačního zákona, která i u nás zavede institut zpřístupnění místní smyčky (LLU, Local Loop Unbundling). V průběhu roku pak budou probíhat práce na zcela nové verzi telekomunikačního zákona (spíše už: zákona o elektronických komunikacích), v rámci kterého musíme převzít do našeho právního řádu celý nový regulační rámec telekomunikací od evropské unie. Stihnout bychom to měli nejpozději k okamžiku našeho vstupu do EU.