Spor o univerzální službu

Téměř před měsícem jsem zde na Lupě, v článku "Kolik stála univerzální služba?", popisoval co se skrývá za tajemným termínem "univerzální služba" a referoval o tom, jak Český Telecom vyčíslil své ztráty z poskytování této služby v roce 2001 (na cca 265 milionů Kč), a jak regulátor tuto částku rozpočítal mezi Telecom a ostatní operátory. Proto již jen stručně, pro připomenutí: univerzální služba je

minimální soubor služeb, které jsou dostupné ve stanovené kvalitě všem uživatelům na celém území státu za dostupnou cenu

Problém s univerzální službou je ten, že není poskytována na tržním principu (ale jako povinnost, kterou má regulátorem určený subjekt, v našem případě Český Telecom), a také za podmínek, které nejsou zcela tržní. Při poskytování univerzální služby proto může vznikat příslušnému provozovateli ztráta, a podle zákona pak má nárok na úhradu prokazatelné ztráty - v zásadě tak, že se na pokrytí této ztráty složí všichni operátoři působící v daném segmentu, podle "míry své účasti" na telekomunikačním trhu..

V zákoně je to konkrétně ošetřeno tak, že

Způsob výpočtu prokazatelné ztráty, doklady, kterými musí být výpočty prokazatelné ztráty doloženy, a vymezení přiměřeného zisku stanoví prováděcí předpis.

a

Prokazatelná ztráta se hradí z účtu univerzální služby (dále jen "účet"), na který jsou povinni přispívat držitelé telekomunikačních licencí finančním příspěvkem. Účet spravuje Úřad. Úřad je povinen zřídit účet, vznikne-li povinnost úhrady prokazatelné ztráty.

Problém, který nyní nastal, je ten, že Telecom vyčíslil svou ztrátu z poskytování univerzální služby za rok 2001 (oněch 256 mil. Kč), regulátor (Úřad) ji rozpočítal mezi jednotlivé operátory - ale ti nyní odmítají určené sumy zaplatit (převést na účet univerzální služby). Proč?

Chceme-li pochopit jejich argumenty, je vhodné se seznámit s některými aspekty univerzální služby podrobněji.

Kde se bere ztráta?

Součástí univerzální služby jsou i takové služby, které mají regulované ceny (jako například základní "veřejná telefonní služba"). U nich přitom telekomunikační zákon explicitně stanoví, že příslušné ceny musí pokrývat jak náklady, tak i přiměřený zisk:

V rámci těchto služeb tedy nemůže z principu docházet ke vzniku ztráty z jejich poskytování. Zbývá ovšem ona výjimka v podobě "služeb spočívajících v poskytování slevy ….", kam spadají slevy pro osoby bezmocné, držitele průkazu ZTP a ZTP/P.

Kromě toho ale může vznikat ztráta například i z toho, že poskytovatel univerzální služby má za povinnost poskytovat

bezplatný a nepřetržitý přístup uživatelů, bez použití mincí nebo karet, k číslům tísňových volání,

Kromě telekomunikačního zákona upřesňuje univerzální službu také výše zmiňovaný prováděcí předpis, kterým je vyhláška MDS ČR č. 235/2001, ".. o podrobnostech výpočtu a úhradě prokazatelné ztráty z poskytování univerzální služby …". Ta explicitně vymezuje ztrátové služby, a to tak že k výše uvedeným oblastem (slevy pro postižené a volání na tísňová čísla) přidává ještě připojení a provoz "koncového bodu určeného pro příjem tísňových volání na pracovištích základních složek integrovaného záchranného systému" a poskytování údajů pro potřeby tísňových volání.

Jak to dopadlo za rok 2001?

Jak jsem již psal v předchozím článku, Telecom vyčíslil svou ztrátu za loňský rok na 264 657 721,- Kč, a regulátor ji rozpočítal takto:

Zajímavé je, že příslušné rozhodnutí regulátora obsahuje prakticky pouze takovouto tabulku (tedy: výsledná čísla), ale neobsahuje žádné zdůvodnění toho, jak regulátor ke svým závěrům došel - například výčet toho, co přesně uznal za prokazatelnou ztrátu, jak a podle čeho ji rozpočítal (přesněji: dosadil do vzorečku, který je uveden v prováděcím předpisu) atd.

Specifický je také statut tohoto rozhodnutí - je poměrně neurčitý, nejde ani o cenové rozhodnutí ani o rozhodnutí ve správním řízení. Není dostupné ani na webu, ale je dostupné pouze v papírové podobě, vyvěšené na úřední desce přímo na ČTÚ.

Zlé jazyky dokonce říkají, že jde o jakýsi "kus papíru", na kterém je "jakási tabulka", u které není známo jak k ní regulátor došel. Dosud nikdo, s kým jsem měl možnost o této věci hovořit, nedokázal vysvětlit proč zde někteří operátoři jsou (a mají něco zaplatit), a jiní zde chybí. Například zde vůbec není uvedena společnost Contactel.

Co se nelíbí operátorům?

Již v říjnu se proti konkrétnímu způsobu rozpočítání ztráty z univerzální služby ozvali mobilní operátoři, kteří se unisono rozhodli nezaplatit (tj. včetně Eurotelu).

Ve zprávách ČTK lze najít tato zdůvodnění:

Zaznamenal jsem ovšem i další argumenty mobilních operátorů. Například ten, že i oni mají za povinnost poskytovat zdarma přístup k číslům tísňového volání, a to například i v situaci, kdy na předplacené kartě není žádný kredit, nebo dokonce i z mobilního přístroje bez SIM karty. Z toho jim také vyplývají určité náklady, na které jim ale nikdo nepřispívá.

Jiným argumentem mobilních operátorů je to, proč má být "všude dostupná" univerzální služba realizována jen pevnou sítí, když právě mobilní sítě by dokázaly snáze a efektivněji zajistit dostupnost telefonní služby pro každého na celém území ČR. Ještě dalším argumentem je pak to, proč byl poskytovatelem univerzální služby určen Český Telecom bez výběrového řízení.

Včera se pak ozvali také operátoři pevných sítí (tedy ti alternativní, pochopitelně ne Telecom). Vydali tiskovou zprávu nadepsanou:

Telekomunikační operátoři Aliatel, Czech Online, eTel, GTS, Telenor, Tele2, Tiscali se připojují k mobilním operátorům a protestují proti rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu (ČTÚ) o způsobu úhrady ztráty z univerzální služby.

Jejich hlavní argument je stejný jako v případě mobilních operátorů: že rozhodnutí regulátora není dostatečně transparentní (není vysvětleno, není do něj "vidět"). Kromě toho si explicitně stěžují na to, že neměli možnost se příslušného řízení vůbec účastnit:

[Český Telecom] tvrdí, že v minulém roce mu povinnost poskytování univerzální služby způsobila ztrátu ve výši 265 milionů korun. ČTÚ sporným rozhodnutím ostatním operátorům nařídil, aby se na její úhradě podíleli.

ČTÚ ve svém rozhodnutí (č.j. 21701/2002-611 ze 30. srpna 2002) stanovuje jednotlivým operátorům výši jejich úhrady, aniž by vysvětlil, jak k těmto částkám dospěl. Kromě absence odůvodnění v rozhodnutí ČTÚ operátoři ve svém odvolání uvedli i další pochybení Úřadu. V tomto řízení jim nebylo umožněno nahlížet do spisu, předkládat vlastní podklady a vyjadřovat se k související dokumentaci ČTÚ a ČTc. Operátoři proto v odvolání navrhují revizi rozhodnutí ČTÚ a zahájení nového, transparentního projednání způsobu úhrady ztráty z univerzální služby.

Z dostupných informací soudím, že regulátorem určenou částku zaplatili jen ti operátoři, na které vyšly nejnižší sumy. Ti si totiž spočítali, že se jim vyplatí, vzhledem k výši částky a výši možné pokuty za nezaplacení v určeném termínu, raději nejprve zaplatit a teprve pak protestovat. Ostatní operátoři to zřejmě udělali naopak, nezaplatili a proti rozhodnutí ČTÚ se odvolali.

Na naší telekomunikační scéně je tedy o jeden další problém více. Tentokráte ale jde o záležitost, která se týká vzájemných vztahů mezi operátory a regulátorem, a koncových zákazníků by se (snad) neměla nějak významněji dotknout.