INDOŠ: Od Invexu k Invexu - a ještě dále (II)

Dalším tématem, o kterém se mluvilo na Invexu, v rámci akcí týkajících se SIPVZ a Internetu do škol, byly registrace SW. Na čtvrteční konferenci ICT Fórum se k tomu vyjádřil pan Jaromír Horák dokonce v tom smyslu, že proti GD je v této kauze vedena mediální válka. Nevím jestli tím měl na mysli můj článek "Bitva o CERES" zde na České škole, v každém případě měl i GD možnost prezentovat na stejném místě své stanovisko a svůj pohled na věc (článkem obchodního ředitele ACOL Pavla Parmy "V CERES nejde o bitvu").

Přímo na Invexu se o registracích a CERESu mluvilo hlavně v souvislosti s "neexistencí řídící vazby PII na PIII" (viz včerejší 1. část článku), v zásadě se stejnými argumenty jako v článku pana Parmy: že GD musel přistoupit k registracím jako k nouzovému řešení kvůli tomu, že dosud nedošlo k naplnění projektu PII, který měl školám poskytnout portál a výukový software - a proto GD musí ověřovat "technickou způsobilost" jiných programů, tak aby školy mohly používat alespoň nějaké programy.

Na to jsou ale vcelku jednoduché protiargumenty:

• GD chce ověřovat "technickou způsobilost" (ať už tomu budeme říkat registrace, certifikace či jinak) u všech programů, bez ohledu na to zda jsou součástí PII nebo ne
• I kdyby byl PII naplněn a poskytoval školám různé programy (již s ověřenou "obsahovou vhodností" a "technickou způsobilostí"), stále by zde existoval nejrůznější další SW, který školy již vlastní či si pořizují mimo PII a celé SIPVZ. Také u něj by musela být zkoumána jeho "technická způsobilost", a celý prooblém by zde byl tak jako tak. Nebo snad GD vychází z předpokladu, že by takovýto SW vůbec nesměl být provozován v rámci IKI, resp. na počítačích které školy dostanou v rámci PIII?

Šéf ACOLu Palata se na prvním ze tří indexových seminářů vyjádřil k registracím a CERESu v tom smyslu, že registrace, resp. požadavek na "řízení využití aplikačního softwaru v IKI" nebyly ani součástí zadání ani smluv (což je pravda), a tudíž náklady na tyto činnosti nejsou zahrnuty do smluv a ceny za jejich plnění (což má zdůvodnit proč si ACOL za registrace chce nechat platit). Oprávněnost celého procesu ověřování "technické způsobilosti" SW (registrací, certifikací) se pak snažil zdůvodnit příměrem k distribučním sítím utilit, například k elektrorozvodné síti - zde také někdo musí říci co má být splněno (připravit normu, resp. standard), a pak musí ověřovat, zda konkrétní produkty tyto požadavky splňují a mohou být připojeny k síti. To byl ale dosti nešťastný příklad, protože právě u elektrorozvodných sítí (a stejně tak u plynu, vodovodních sítí atd.) vše řeší technické normy, které nestanovuje podle svého dodavatel (elektrárna, plynárna, vodárna), ale někdo nezávislý (stát) - a tyto normy a standardy jsou veřejné a řídit se jimi musí každý, včetně dodavatele. Testování shody s těmito normami (certifikaci, "technickou způsobilost") pak provádí opět někdo, kdo je nezávislý jak na dodavateli, tak na uživateli (zkušební ústav).

Moje analogie současného stavu s elektrorozvodnou sítí by vypadala takto: výrobce elektřiny, který je současně jejím distributorem, vybudoval elektrorozvodnou síť určitým konkrétním způsobem, ale neřekl dostatečně přesně jak. Aby dovolil připojit k této síti jakýkoli typ spotřebiče (včetně takových, které již mají atest pro provoz v jiných elektrorozvodných sítích), požaduje aby jej nejprve sám za úplatu otestoval.

V diskusích, které jsem měl se zástupci ACOL, z jejich strany opakovaně zaznělo že konkrétní specifikace požadavků jsou dostupné všem výrobcům softwaru, kteří o ně požádají - a nejsou plně zveřejněny pouze proto, aby tím nebylo usnadněno případné "nabourání" IKI (v oblasti bezpečnosti se tomuto přístupu říká "security through obscurity", efektivnost tohoto přístupu by byla na samostatný článek). Výrobci SW (stojící mimo skupinu GD) tvrdí pravý opak a nikdo z nich prý tyto specifikace dosud nemá.

Sám jsem měl, přímo na Invexu a po delším naléhání, možnost nahlédnout do útlého svazečku s názvem "Technická specifikace IKI", který má být onou normou, podle kterého se bude posuzovat "technická způsobilost" programů pro použití v IKI. Z letmého pohledu to byl značně obecný materiál, působící spíše dojmem jakési příručky pro správce. Z diskuse jsem také pochopil, že ceny vyhlášené GD za registrace nejsou "za úspěšnou registraci", ale za každý pokus o registraci: pokud například výrobce zadá k certifikaci nějaký svůj SW, GD na něm najde nějaké vady a vrátí jej výrobci k odstranění těchto vad, bude to výrobce stát stejně jako kdyby registrace byla úspěšná (a další pokus platí znovu v plné výši).

Možná ale jsou všechny diskuse kolem problematiky registrací a střediska CERES v tuto chvíli již úplně zbytečné - vrchní ředitel Sekce SIPVZ Zdeněk Svoboda se totiž na Invexu vyjádřil tak, že situace je neudržitelná a celý problém kolem registrací bude v definitivně vyřešen v několika málo dnech.

Návrhy GD pro 2. vlnu 1. etapy

Generální dodavatel již dříve prezentoval své vlastní návrhy toho, jak by měla postupovat "2. vlna I. etapy", neboli vybavování škol které dosud vybaveny nebyly (tj. červených škol). Nejinak tomu bylo na Invexu, snad jen s tím že tato představa GD zde byla prezentována v poněkud konkrétnější formě - samozřejmě stále spolu s předpokladem, že tato 2. vlna bude opět realizována se stávajícím generálním dodavatelem.

Základem všeho je podle GD "umožnit červeným školám využít alikvotní část státních prostředků", jinými slovy získat další peníze na vybavování těchto škol. Otázkou samozřejmě je kde tyto peníze vzít, když ve stávajících prostředcích určených na SIPVZ už na červené školy nezbývá, a státní rozpočet vypadá tak jak vypadá. Ponechávám přitom stranou otázku, zda původně alokované prostředky na SIPVZ (4,43 mld. pro PIII) byly určeny pro všechny školy, nebo jen pro část z nich (viz např. článek: Opravdu čtyřikrát víc počítačů? (2) - Hra s miliardami).

Další peníze bude třeba někde získat - a představa GD je taková, že půjdou i z dalších zdrojů, včetně krajů, obcí, regionů, a třeba také od soukromých investorů. Pro sebe pak GD počítá s rolí integrátora a jednotlivým školám by chtěl nabízel celkem 5 různých řešení. Jde přesně o oněch 5 řešení, které GD prezentoval již dříve (viz např. článek Kroměřížská konference ukázala nový kurz SIPVZ) - začínají stejným řešením jako v I. vlně, pro školy s nejmenšími vlastními zkušenostmi a schopnostmi v oblasti ICT, a končí "penězi na ruku" pro nejzkušenější školy.

Novinkou bylo konkrétní vyspecifikování kritéria, podle kterého by GD chtěl diferencovaně přistupovat k jednotlivým školám. Za tímto účelem připravil hodnocení, kterou nazval "ICT bonitou" školy. Vypadá takto:

• Vzdělání (schopnosti a znalosti managementu a personálu školy) - váha 21 procent
• SW (vybavenost škol SW, dostupnost služeb a aplikací, obsah a dostupnost datových zdrojů) - váha 11 procent
• Infrastruktura (vybavenost technikou, modernost, úroveň připojení k Internetu, homogennost systému) - váha 22 procent
• Využití ICT ve výuce (jiné než pro ICT předměty) - váha 35 procent
• Využití ICT mimo výuku (pro zaměstnance, pro veřejnost, pro veřejnou správu) - váha 11 procent

Pan Jaromír Horák na čtvrtečním ICT Fóru prezentoval i vizi GD o cílové vybavenosti škol. Ta by měla vypadat takto:

• Síť LAN v celé budově
• Každý učitel má své PC nebo notebook
• Počty PC v učebnách adekvátní počtu žáků a způsobu výuky
• Dostatečná rychlost připojení
• Všichni učitelé jsou náležitě vyškoleni

Součástí vize generálního dodavatele o průběhu 2. vlny je i to, že jednotlivé školy by měly mít své "ICT plány" (rozpracované představy o tom, co a jak budou s ICT technologiemi dělat). Ty by ale neměly připravovat samy školy, ale lokální manažeři, a školy by je měly pouze potvrzovat.

Jaká je vize nového vedení MŠMT?

Znovu ale zdůrazňuji, že právě naznačená vize je vizí stávajícího generálního dodavatele, a je založena na předpokladu že bude znovu požádán (vyzván, připuštěn) k účasti na 2. vlně 1. etapy.

Kromě generálního dodavatele je zde ale také zadavatel celého projektu, tedy MŠMT, s novým vedením. Vrchní ředitel Sekce SIPVZ na MŠMT, Zdeněk Svoboda, na Invexu také nastínil určitou vizi dalšího vývoje, alespoň v základních obrysech. I podle jeho vize bude nutné do celého projektu vtáhnout další partnery - kraje, města, obce, ale také vysoké školy a privátní sektor. Dále konstatoval, že bude třeba pečlivá volba a formulace dalších postupů řešení, podle toho jak jsou vhodné z hlediska vzdělávání (čemuž rozumím mj. tak, že se bude zvažovat, zda je vůbec rozumný dosavadní model plně garantovaných služeb, tedy fakticky maximum služeb od generálního dodavatele a minimální využití vlastního potenciálu školy). S tím souvisí i obecnější konstatování že "vláda má nejen právo kontroly efektu, ale i právo zvážit, zda a jak vynaloží další peníze". Dále pan Svoboda předpokládá vytvoření silné zpětné vazby od samotných škol, aby tyto nebyly pouhým pasivním příjemcem čehosi, ale mohly (a měly) projevovat i vlastní aktivitu (například i ve formě přípravy vlastních ICT plánů).

Z konkrétních informací od pana Svobody zaznělo například to, že pro každý projekt (PI až PIII) by měla být ustavena pětičlenná Rada Programu, která bude mj. schvalovat další postupy. Složení těchto rad by mělo být následující:

• 1 zástupce regionu
• 1 zástupce vysokých škol
• 1 zástupce oborové organizace
• 2 členové jmenovaní MŠMT

Pokud jde o jednotlivé programy, zde vedení MŠMT pro nejbližší budoucnost předpokládá tyto kroky:

• v PI: rozšířit možnosti školení i přezkušování také na další softwarové platformy a produkty, než je MS a jeho Office - například i na STAR OFFICE či Open Office
• v PII: je připravena veřejná obchodní soutěž na portál, pracuje se na řešení problému s financováním, distribucí a schvalováním SW (v obou jeho fázích, z hlediska obsahu i "technické způsobilosti", viz výše citovaný příslib řešení v několika málo dnech)
• v PIII: dokončení I. vlny (připojení zbývajících škol do nasmlouvaných 3620) a co nejrychlejší spuštění integrací, bez dalších nákladů (tj. plně v režii dodavatele)

Celkově pak pan Svoboda konstatoval, že situaci červených škol považuje za společenský dluh, a jejich zohlednění (a také respektování trendů technologií a další kroky) považuje za nezbytné k tomu, aby bylo možné získat zpět podporu veřejnosti, a to nejen té pedagogické.

IKI přeroste v KIKI a VIS ČR?

Generální dodavatel prezentoval na Invexu ještě další svou vizi, a to ještě dlouhodobější, resp. ještě ambicióznější než je jeho vize 2. vlny 1. etapy. Usiluje totiž o to, aby se stávající IKI, vybudovaná za státní peníze, stala základem pro ještě rozsáhlejší síť než je školský intranet. Konkrétní součástí této další vize je připojení těch knihoven, které dosud připojení nemají (což jsou menší knihovny, zatímco ty větší a centrálněji umístěné většinou již Internet mají). Tímto by stávající IKI přerostla v KIKI (knihovní IKI), která by podle představ GD zřejmě poskytovala knihovnám poněkud jiný repertoár služeb než jaké dostávají školy.

Tím ale představy GD o budoucnosti zdaleka nekončí - součástí jejich vize je i přerůstání IKI a KIKI do celonárodní sítě VIS ČR (infrastruktury pro vzdělávací a informační systém ČR), která by připojovala jak školy a knihovny, tak i různé úřady veřejné správy, zejména v menších lokalitách. Těch by mohlo být na 10 000, a v nich celkem až 60 000 vyústění VIS ČR, resp. přípojných míst.

Když tuto vizi prezentoval na čtvrtečním ICT Fóru pan Jaromír Horák, zmínil že o ní již jednali s některými ministry (např. s Mlynářem i Buzkovou). Když jsem se ptal na podrobnosti, odpovědí bylo že šlo jen o první prezentace a dosud na to nemají žádnou odezvu. Stejně tak jsem se nedozvěděl nic o tom, jak to bylo ministrům nabízeno - zda na bázi stávajícího modelu "garantovaných služeb", který podle mého názoru vše nesmírně prodražil a způsobil mnoho dalších komplikací, nebo na nějakém jiném modelu.

Za sebe bych na závěr rád dodal, že představa zachování a dokonce ještě rozšíření stávajícího modelu s generálním dodavatelem, s vysokou mírou centralizace, s uzavřenými či alespoň uzavíratelnými intranety, garantovanými službami a minimálním využitím vlastního potenciálu koncových uživatelů, mi přijde jako zcela zcestná a jdoucí proti současným trendům ke snižování nákladů a co největší efektivnosti. O to více v situaci, kdy se v rámci PIII alias Internetu do škol stále markantněji projevují problémy této koncepce. Na druhou stranu se již delší dobu mluví o spojení Autocontu a Českého Telecomu, který má v kapse zakázku na vybudování komunikační infrastruktury pro informační systému celé veřejné správy. Kdyby se k tomu ještě přidaly služby poskytované Autocontem OnLine a v rámci VIS ČR vznikl nějaký "národní intranet" podle modelu "školského intranetu" ……