Internet: Najde se řešení?

Poslední vývoj kolem komutovaného přístupu k Internetu rozhodně nepřinesl optimální stav. Situace, která nastala po nedávných krocích Telecomu a následném verdiktu regulátora, má spíše charakter jakéhosi zablokování než něčeho, co by mělo být trvalejším řešením. V předchozích článcích zde na Lupě jsem vyslovil svou obavu z toho, že by se mohlo jednat o začátek jakési "zákopové války", ve které se regulátor, Telecom a nejspíše i alternativní operátoři zakopou ve svých pozicích a nikdo nebude chtít ustoupit, a ani nebude projevovat ochotu k jednání. Stejně jsem si vyložil i nejnovější stanovisko Telecomu (z jeho tiskové zprávy, popisované ve včerejším článku), které se nese ve stylu "teď je odpovědnost na regulátorovi".

Včera se ale objevil jeden pozitivní signál, který naznačuje že k zákopové válce by nemuselo dojít. Zpravodajství ČTK přineslo informaci o tom, že ministr Mlynář si pozval "na kobereček" šéfy Telecomu i ČTÚ. K výsledku se vyjádřil takto:

Podle Mlynáře sice Telecom i ČTÚ trvají na svých dosavadních argumentačních pozicích, na obou stranách však existuje vůle dosáhnout řešení, jež se negativně nedotkne uživatelů.

To považuji za velmi pozitivní zprávu. ČTK navíc naznačila, že na setkání zazněl i určitý příslib:

"Dohodli jsme se, že Český Telecom přijde během několika málo dnů s návrhem řešení, zohledňujícím dosavadní výhrady ČTÚ," řekl ministr Vladimír Mlynář po schůzce s generálním ředitelem Telecomu Přemyslem Klímou a předsedou ČTÚ Davidem Stádníkem.

O podstatě nového návrhu se zpráva ČTK podrobněji nerozepisuje (nejspíše se jej ani nedozvěděla), pouze uvádí:

Český Telecom připravuje novou verzi modelu účtování telefonického připojení k internetu. Ta by již měla vyhovovat požadavkům Českého telekomunikačního úřadu.

"Požadavky ČTÚ" nutně musí být míněno dodržení zákonných lhůt, vesměs v délce tří měsíců. To znamená, že i kdyby se třeba do měsíce podařilo najít nějaké nové řešení, jeho praktické realizace bychom se nedočkali dříve než za další tři měsíce. Takže současný stav zřejmě vydrží nejméně do konce ledna příštího roku, ne-li déle.

Pokud ale Telecom přijde s nějakým novým návrhem, a tento bude následně realizován, pak k tomu nejspíše bude zapotřebí také určitá součinnost regulátora. Samozřejmě bude záležet na charakteru tohoto řešení, ale regulátor asi bude muset pro toto nové řešení vytvořit určitý prostor, aktualizací svých rozhodnutí (protože jeho nejnovější cenové rozhodnutí moc prostoru pro jiná řešení nedává). Předpokládám tedy, že pokud bude nový návrh realizován a uveden do praxe, stane se tak po vzájemné dohodě, a to nejméně mezi regulátorem a Telecomem.

Velmi se přimlouvám za to, aby tato dohoda byla co nejširší a zahrnovala také alternativní operátory a vznikající ministerstvo informatiky. Právě to by totiž mohlo v této kauze prokázat smysluplnost své existence a zafungovat jako určitý katalyzátor. Navíc by právě toto vznikající ministerstvo mělo být silně motivováno "hrát v tričku" koncových uživatelů a usilovat o výraznější snížení cen. Nezapomínejme totiž na závazek, vyplývající z našeho přistoupení k programu eEurope+. Tímto přistoupením se náš stát zavázal výrazně snížit ceny za přístup k Internetu, a to do konce roku 2002. Možná by byla ještě šance to stihnout….

Jako vhodnou půdu k hledání společného řešení bych viděl sdružení APVTS (Asociaci poskytovatelů veřejných telekomunikačních sítí), která již takto zafungovala při tvorbě modelu LRIC.

Jaké jsou možnosti?

Nejsou-li známy žádné další podrobnosti ze včerejšího jednání, pokusím se aspoň načrtnout, jaké možnosti připadají vůbec v úvahu (alespoň podle mého názoru).

Jednou z možností by bylo řešit komutovaný přístup k Internetu skrze volbu operátora. To by fakticky znamenalo, že cenu za "internetový hovor" nebude určovat a inkasovat Telecom jako operátor sítě kde hovor vzniká, ale bude ji určovat a inkasovat operátor sítě, ve které hovor končí (tj. telekomunikační operátor, k jehož sítí jsou připojeny subjekty ISP). Telecom by pak od tohoto druhého operátora dostával určitý poplatek za tzv. originaci hovoru (za jeho započetí).

Dnes, při současné úrovni propojovacích poplatků, není pro toto řešení mnoho prostoru. Ale na druhé straně takovýto prostor nutně existuje, když se našel operátor, který již oznámil že takovéto služby spustí (jde o společnost InWay, která má vše představit na Invexu příští týden).

Další možností by mohlo být akceptování modelu samostatného zpoplatnění "transportních služeb" a "internetových služeb" - tak jak to bylo před rokem 2000 a jak to ještě nedávno prosazoval i Telecom. Ovšem s tím, že konkurencí ovlivněna je pouze druhá složka (cena samotného přístupu k Internetu), zatímco první složka (cena "transportních služeb") konkurencí ovlivněna není. Proto by asi bylo na místě, aby druhá složka zůstala volná (neregulovaná), zatímco složka první by naopak byla regulována. Konkrétně by to znamenalo, že regulátor by určil, kolik si bude Telecom účtovat za poskytnutý "transport" (za využití jeho sítě), a tato částka by mu již zůstala v plné výši (nevyplácel by z ní žádné provize). Internetoví provideři by si pak museli "kasírovat" uživatele za poskytnuté služby tak, jak by uměli - ale již v konkurenčním prostředí, bez dozoru regulátora.

Pokud jde přístup k Internetu přes tzv. propojovací bod, neboli v případě kdy internetový provider je připojen do sítě jiného telekomunikačního operátora, pak i zde by se možná dalo najít nějaké jiné řešení. Právě zde je totiž skryt problém, který podle argumentace Telecomu "může za všechno" - jde o oněch 40 haléřů ve špičce (resp. 15 mimo špičku), které podle rozhodnutí regulátora musí Telecom platit druhému operátorovi za každou minutu internetového hovoru jako propojovací poplatek. Abychom si to odlišili od volby operátora: zde koncovou cenu určuje a inkasuje Telecom, a z ní vyplácí propojovací poplatek alternativnímu operátorovi. Ten z tohoto poplatku zase platí ISP, který je připojen k jeho síti.

Telecom sám tvrdí, že oněch 40 haléřů propojovacího poplatku (původně dokonce 47) je příliš mnoho a zbytek (po odečtení tohoto poplatku od koncové ceny) nestačí k pokrytí jeho nákladů. Dokonce argumentuje tím, že tento propojovací poplatek je místy vyšší, než to co inkasuje ve formě koncové ceny on sám. Fakticky to ale nastává jen za dosti specifických situací (například pozdě v noci, od 22 hodiny do 5 hodiny ranní), a až teprve poté, co zákazník zaplatil Telecomu nemalou paušální částku za to, že má nižší minutové hovorné.

Přesto zde ale je určitá "systémová vada na kráse": regulátor totiž stanovil, že oba operátoři se mají o koncovou cenu dělit v určitém poměru (ve stejném, v jakém se dělí u běžného hlasového hovoru). Pak ale, po předchozích zkušenostech s tím, jak se operátoři nedokázali dohodnout nad jeho metodikou, regulátor tuto svou metodiku aplikoval sám: vzal určitou průměrnou minutovou cenu, tu vydělil v příslušném poměru, a vyšlo mu oněch 47 haléřů (původně), resp. později 40 haléřů ve špičce (a 17, resp. 15 haléřů mimo špičku).

A zde právě je ona "vada na kráse": Telecom musí platit oněch fixních 40 haléřů (resp. 15 haléřů) při každé minutové ceně (která se může dosti lišit podle jednotlivých cenových programů, nadstaveb atd.). V průměru to sice vychází přesně tak, jak rozhodl regulátor, ale Telecom samozřejmě argumentuje tím konkrétním případem, kterým pro něj vychází jako nejhorší (kdy skutečná koncová cena je výrazněji nižší oproti průměrné) - což jsou ony hluboké noční hodiny (22 až 5 ráno) při dokoupení nadstavbových programů. Viz obrázek z www.vas-internet.cz, kreslený ještě pro původní výši poplatku 47/17 haléřů (originál zde):

Možností by bylo nestanovit propojovací poplatek pevně, konkrétní hodnotou, ale poměrem: Telecom by neplatil alternativnímu operátorovi pevnou částku, ale poměrnou část z té koncové ceny, kterou za daný hovor inkasuje. Otázkou ovšem je, nakolik by to bylo realizovatelné - jak by například alternativní operátor mohl zjistit, zda mu Telecom platí správnou výši poplatku? Na to by musel znát cenový program, který v síti Telecomu právě používá volající (a takové informace Telecom asi svým konkurentům jen tak neposkytne). Hlavně ale: u některých volání vůbec nemusí být definována jejich minutová koncová cena (například u volného kreditu v minutách, resp. hodinách, u HOME INTERNET). Obávám se proto, že tato cesta není z praktických důvodů moc reálná.