Konec Internetu zdarma

Český Telecom se rozhodl ukončit k 1. říjnu 2002 dosavadní model poskytování přístupu k Internetu, označovaný jako "Internet zdarma". Místo něj se rozhodl vnutit trhu jiný model - svůj nový koncept, založený na existenci dvou internetových telefonních tarifů a samostatných plateb za protelefonované minuty a za přístup k Internetu.

Počátek srpna tohoto roku, těsně před velkými povodněmi, přišel Český Telecom se zcela novým konceptem poskytování komutovaného (dial-up) přístupu k Internetu. Pro ostatní subjekty, působící na našem telekomunikačním trhu, i pro nezávislého regulátora, to podle jejich reakce byl doslova blesk z čistého nebe, nemluvě již o uživatelích. Snad pro všechny z nich představuje tento nový koncept dosti zásadní změny, ne vždy k lepšímu, a navíc ve značném časovém pressu. Telecom ale hodlá svou představu vnutit všem, bez ohledu na to, zda si je přejí či nikoli. Dokonce stanovil i přesné datum, kdy by k celé zásadní změně mělo dojít: k 1.10.2001.

V době, kdy budete číst tyto řádky, již bude jasné zda se dominantnímu operátorovi podařilo vnutit částečně liberalizovanému trhu své vlastní podmínky, celkem pochopitelně koncipované tak, aby vyhovovaly především jeho zájmům. V době psaní tohoto článku, počátkem září, to ještě zdaleka jasné nebylo.

V tomto článku se tedy nedočtete, jak to dopadlo. Místo toho se zde budu snažit rozebrat, v čem vlastně Telecomem zvolené a prosazované řešení spočívá, jaké má přednosti a jaké zápory.

Jak to bylo dříve

Abychom správně docenili podstatu nového konceptu ČTc, musíme začít malým pohledem do historie komutovaného Internetu v ČR. Ten začal nabírat komerční obrátky ve druhé polovině roku 1995, kdy u nás došlo k liberalizaci Internetu (do té doby nesměli existovat skuteční komerční ISP, kvůli exkluzivitě Eurotelu na veřejné datové služby). S uvolněním přístupu na komerční bázi se objevují první skutečně komerční nabídky komutovaného připojení, které předpokládaly že uživatel bude odděleně platit dvě různé složky:

protelefonované minuty, a to svému poskytovateli telefonních služeb (tehdejšímu SPT Telecomu)
samotný přístup k Internetu, a to svému poskytovateli připojení (providerovi, ISP).

V zásadě platilo, že pro první složku byl zákazník vázán na jediného monopolního dodavatele, ale ve druhé složce si mohl vybírat (volit si svého providera).

Pokud jde o ceny za druhou složku, tedy za samotný přístup k Internetu, ty byly zpočátku vskutku horentní - i několik korun za minutu, a v případě paušálního poplatku bez omezení minut dokonce několik tisíc měsíčně. Tehdejší telefonní poplatky byly ve srovnání s tím (ale i z dnešního pohledu) naopak nízké - mnoho uživatelů na analogových ústřednách dokonce mohlo volat za cenu 1 impulsu libovolně dlouho.

Konkurence mezi providery však rychle vykonala své a ceny začaly klesat. Ještě v roce 1995 vstoupila na tuzemský internetový trh v roli providera italská firma Video OnLIne, a učinila v tehdejší době nesmírně radikální krok: nabídla časově neomezený přístup za necelých 500 Kč měsíčně. Ostatní sice hlasitě křičeli, že to je hluboko pod náklady, ale velmi brzy se tomu přizpůsobili - a cena v rámci druhé složky klesala dále.

Tarif Internet99

Naopak telefonní poplatky postupně rostly. Nejvíce měly narůst s příchodem roku 1999, kdy měly místní hovory zdražit o plných 62,5 procenta. To vyvolalo obrovskou bouři nevole mezi uživateli Internetu a doslova je vyhnalo do ulic stávkovat. Tehdy vzniklé protestní hnutí "Internet proti monopolu" si nakonec vynutilo na Telecomu zavedení speciálního zvýhodněného tarifu pro komutované připojení k Internetu. Zaveden byl poprvé v roce 1999 jako tarif Internet99 (v dalších letech jako Internet2000 atd.).

Uživatelé však stále platili za své připojení obě výše uvedené složky: jak poplatky za protelefonované minuty (byť nyní ve zvýhodněném tarifu), tak i poplatky za přístup k Internetu - zde již vesměs paušálně.

První Internet zdarma

V průběhu roku 1999 dále klesaly ceny za druhou složku (za samotný přístup k Internetu), až jednoho dne došlo na magickou hranici 0 korun a druhá složka nákladů se vynulovala. Jinými slovy došlo k tomu, že uživatel platil za komutovaný přístup již jen první složku (telefonní poplatky), zatímco druhou složku (za samotný přístup k Internetu) již neplatil. Právě to byla podstata modelu, kterému se začalo říkat "Internet zdarma".

S nabídkou Internetu zdarma u nás poprvé přišla opět společnost Video OnLine (ve formě služby VOLný), a to v srpnu 1999. Z jejího pohledu se přitom skutečně jednalo o "Internet zdarma" v tom smyslu, že ona sama za poskytované služby nic nedostávala. Svůj provoz tedy plně dotovala z jiných zdrojů, což byl dosti netradiční model - jeho cílem bylo získat co nejvíce zákazníků, kteří tím zvýší hodnotu firmy při jejím případném následném prodeji. To se společnosti Video OnLIne skutečně podařilo a později prodala velmi výhodně své internetové aktivity v ČR rakouskému Telecomu.

Další Internety zdarma

Jednou nastartovaný fenomén "Internetu zdarma" se již nezastavil, a záhy se k němu přidaly i další subjekty (např. Contactel se svou nabídkou Redboxu - počítače na splátky včetně "Internetu zdarma", či Internet onLine ve spolupráci s MF Dnes, za symbolickou 1 korunu). Všechny tyto nabídky byly založeny na dotačním modelu - jejich poskytovatel neměl žádné přímé příjmy z poskytovaných služeb musel krýt své náklady odjinud.

další část