Jaká byla diskuse s ACOLem? - II.

Pondělní diskuse na půdě Autocontu OnLine se netýkala pouze pohledu do historie a vize 2. vlny 1. etapy (které jsem popisoval v předchozím článku). Dalším diskutovaným tématem byla například registrace softwaru pro použití v IKI (Informační a komunikační infrastruktury, tj. školského intranetu včetně počítačů na školách). Toto téma nadhodil na setkání pan Pachner (ze stejnojmenné firmy zabývající se prodejem vlastního SW pro školství), který upozornil na to, že zaváděná pravidla používání IKI mu výrazným způsobem ničí odbyt. Následná diskuse pak odkryla následující problém: celý projekt je od začátku koncipován tak, aby vytvářet unifikované prostředí, ve kterém generální dodavatel v zásadě odpovídá za všechno, včetně funkčnosti programového vybavení. Diskuse se již netočila kolem toho, zda je to dobře či špatně (na to už je pozdě, toto řešení již bylo zvoleno a prosazeno), ale dotkla se důsledků - chce-li si GD udržet kontrolu nad tímto jednotným a unifikovaným prostředím, musí být kladena určitá omezení na software, který si uživatelé instalují na jím dodané a provozované počítače. V praxi našeho Indoše to vypadá tak, že každý software, který má být provozován v IKI, by měl projít schválením od generálního dodavatele. Uživatelé (resp. ICT koordinátoři) na školách pak jsou zavazováni k tomu, aby neinstalovali na své počítače žádný neschválený software.

Pro malé upřesnění si dovolím ocitovat následující úryvek z jednoho zápisu z jednání RŠE 15.5. (originál zde):

Otázka: Jak to vypadá s výukovým SW, který už školy mají? MŠMT prý žádné schvalování nechce, ACOL to "prý" chce, ale teď nemá peníze. Podepsali jsme, že budeme instalovat jen schválený SW, ale teď mi odpověděli z Dohledového centra, že si tam můžu nainstalovat co chci - na vlastní riziko.
Odp.: Certifikace SW: nyní prošel certifikací prosincový balíček. Další SW bude certifikován na základě zadání MŠMT. Ministerstvo bude předávat seznam SW, který mají zájem, aby byl na školách. Ten bude certifikován zdarma. Jinak škola sama může požádat o certifikaci mimo rozhodnutí MŠMT, ale tam již nejde o službu bezplatnou. Víc v této chvíli říct neumím

Pozorní čtenáři, kteří sledují vývoj celého projektu, jistě zaznamenali že generální dodavatel zřídil středisko pro takovéto certifikování (formálně: registraci) softwaru k jeho použití v IKI. Jde o středisko s názvem CERES (Centrum pro registrace softwaru), jehož činnost má spočívat v následujících aktivitách (citováno odsud):

Na pondělní diskusi skutečně zaznělo, že jiný než takto certifikovaný (registrovaný) software by neměl být v IKI vůbec instalován a používán. Současně bylo zdůrazněno, že ze strany GD jde pouze o "technické" posuzování příslušného softwaru, a nikoli o posuzování jeho "pedagogických kvalit", vhodnosti pro výuku atd., což přísluší ministerstvu či jinému subjektu, který MŠMT něčím takovým pověří. Současně jsem se v odpovědi na svůj dotaz dozvěděl, že pro výrobce softwaru, kteří požádají o registraci jejich produktu, půjde o službu placenou (a jak vyplývá z citovaného úryvku ze zápisu RŠE, placené to bude i pro školy, které si budou chtít registrovat svůj vlastní software).

Snaha ovlivňovat výběr provozovaného softwaru skrze registrace je u generálního dodavatele asi logická (když už byl zaveden systém, kde GD za vše odpovídá a nese garance). Na druhou stranu nelze nevidět ani výrazně negativní aspekt celé věci: generální dodavatel bude mít, skrze své registrační centrum, rozhodující slovo ohledně toho, který software bude možné používat v rámci IKI a který nikoli (byť jen ve smyslu technické možnosti). Navíc přesná pravidla, resp. požadavky takto kladené na software bude stanovovat opět generální dodavatel. To vše mu pak bude dávat opravdu výraznou moc nad celou oblastí školského softwaru.

Nechci zde jakkoli apriorně vyvozovat, že generální dodavatel bude tuto možnost zneužívat. Spíše považuji za potřebné upozornit na potenciální problém, který by měl být včas řešen a nemohl se stát problémem aktuálním. V pondělní diskusi na půdě ACOLu zaznělo například, že ve Velké Británii, která je nám dávána za vzor samotným ministerstvem, jsou certifikace (registrace) řešeny vládní agenturou (tj. subjektem přímo řízeným státem). Konkrétně jde o agenturu BECTA (The British Educational Communications and Technology Agency), která mj. řídí a provádí výzkum vzdělávání s ICT, zastřešuje ICT publikace pro školy, a v neposlední řadě certifikuje dodavatele vybavení a služeb ICT, stanovuje standardy ICT vybavení atd. To považuji z jednoznačně rozumnější řešení než svěřit certifikaci (i stanovování standardů) komerčnímu subjektu, jako je tomu zatím u nás.

Jak GD přišel ke školení ICT koordinátorů?

Další zajímavou problematikou, na kterou přišla řeč při pondělní diskusi, bylo školení ICT koordinátorů. Snad netřeba připomínat, že právě ICT koordinátoři jsou na školách nesmírně potřební a bez jejich připravenosti by vybavování škol prakticky nemělo smysl.

Školení ICT koordinátorů naštěstí již probíhá a zajišťuje jej sám generální dodavatel, na základě smlouvy uzavřené s MŠMT 24. dubna 2002 (podrobněji se o školení ICT koordinátorů psalo zde na ČŠ v článku Školení ICT koordinátorů - na dohled, ale rozmazáno). Fakticky to znamená, že touto smlouvou získal GD kromě celého projektu PIII již i část projektu PI.

O čem se ale v pondělí diskutovalo, byl způsob jakým generální dodavatel tuto zakázku získal. Přítomný zástupce sdružení CZESHA upozornil na to, že právě toto sdružení nabízelo ministerstvu školení ICT koordinátorů a bylo připravené je okamžitě "rozjet" (na středních školách odborného zaměření v každém kraji), nicméně jejich nabídka nebyla akceptována a přednost dostal právě generální dodavatel. Pan Horák to vysvětloval tak, že nabídku sdružení CZESHA nebylo možné přijmout z toho důvodu, že by bylo nutné vypsat výběrové řízení, a na to již nebyl čas. Zakázku tak mohl získat pouze generální dodavatel, a to prý na základě paragrafu 50, bod 1 písmeno d zákona o zadávání veřejných zakázek (zákona č. 199/1994 Sb.), který říká:

§ 50 Výzva jednomu zájemci k podání nabídky (1) Uzavření smlouvy na podkladě písemné výzvy zaslané zadavatelem jednomu zájemci o veřejnou zakázku k podání nabídky se připouští v případě
a) ….
b) ….
c) ….
d) částečné obnovy, rozšíření nebo úpravy předmětu původní zakázky (zboží nebo zařízení), pokud by změna uchazeče vedla k tomu, že by zadavatel musel pořizovat plnění veřejné zakázky s odlišnými technickými znaky, které by s sebou přinášelo technickou neslučitelnost nebo potíže při provozu a údržbě …..

Následná diskuse se pak dostala do filozofičtější roviny a k úvahám o tom, že stát by měl směrovat prostředky určené na výuku a vzdělávání primárně do školství (a tím přispívat k rozvoji tohoto resortu), a ne je směrovat do komerčních firem. Zazněl i protiargument, že stát by si měl pěstovat české firmy, protože jinak by v delším časovém horizontu (po vstupu do EU) všechno české včetně naší národní identity převálcovaly zahraniční subjekty. Za sebe dodávám - možná, ale když už, tak o české firmy nechť se stará ministerstvo průmyslu a obchodu, a MŠMT nechť se stará hlavně o české školy.

Jak to bylo s doménou edu.cz?

Diskuse se v pondělí dotkla i problematiky použití domény indos.cz (vlastně generálním dodavatelem) místo původně uvažované domény edu.cz (vlastněné ÚVISem). O podstatě tohoto problému jsem psal zde na ČŠ v samostatném článku (Školní adresy: proč indos.cz, proč ne edu.cz?), takže opět jen co zaznělo k tomuto tématu nového.

Novinkou pro mne byla informace, že generální dodavatel prý měl doménu edu.cz "přiklepnutu" již v Rámcové smlouvě. To ale nepovažuji za možné, z jednoduchého důvodu: Rámcová smlouva byla podepsána 24.10.2001, ale teprve počátkem listopadu loňského roku zavádí CZ.NIC nová pravidla registrace domén, jejichž součástí je i rozhodnutí o uvolnění některých domén druhé úrovně včetně edu.cz (a teprve následně došlo k předání této a dalších 4 domén na ÚVIS). Ani v Rámcové smlouvě, ani v dalších již zveřejněných dokumentech jsem žádnou explicitní zmínku o doméně edu.cz nenašel.

Dále se diskutovalo o tom, že generální dodavatel nepožadoval nutně vlastnictví domény edu.cz jako takové, ale alespoň technická práva k této doméně. Ani zde ale prý nedosáhnul včas dohody s ÚVISem a hrozilo, že se roll-out rozjede bez toho, že by školy dostaly nějaké doménové adresy pro své servery. Námitka, proč si generální dodavatel v této krizové situaci nezaregistroval nějakou jinou doménu (např. czedu.cz, educz.cz apod.), která by byla dostatečně neutrální a nebyla tak spojena s komerčními subjekty jako doména indos.cz, v diskusi zapadla. Já jsem se zase zeptal, jak byla při jednáních mezi GD a ÚVIS o doméně edu.cz ošetřena skutečnost, že tato doména by podle záměrů ÚVIS měla sloužit (resp. být dostupná) celému českému školství, včetně vysokých škol (které nespadají do kompetencí GD). Z odpovědi jsem vyrozuměl, že na takovéto úvahy nedošlo.

Dojde k "PR-oddělení"?

Na závěr této reportáže z pondělního jednání na ACOL-u si dovolím další osobní postřeh. Jednou z nepříliš dobrých věcí, kterými se celý projekt PIII (Internet do škol) dosud vyznačoval, bylo dokonalé "PR splynutí" zúčastněných subjektů - tedy ministerstva i generálního dodavatele. Určitě jsem nebyl sám, kdo měl problémy rozlišit, za koho kdo právě mluví, a zdráhal se uvěřit, že by dva subjekty v tak odlišném postavení měly vždy tak vzácně shodné názory na vše kolem sebe. Pravda, bylo to zjednodušeno tím, že komunikací směrem k veřejnosti bylo poměrně málo.

Nyní se ale zdá, že tomuto "splynutí" je konec a že nastává "oddělení". Zatím se to projevuje hlavně na straně generálního dodavatele (čehož důkazem byla pondělní diskuse i to, co jí předcházelo). Dokonce jsem zaznamenal i určitý zárodek "PR diferenciace" v rámci samotného generálního dodavatele, který také není homogenní (tvoří jej ACOL a Český Telecom) . Pondělní diskuse v ACOLu se zúčastnila i PR manažerka Telecomu paní Voňavková, která až dosud měla na starosti aktivity IOL a Imaginetu, a nově by měla převzít i PR agendu Telecomu v oblasti Internetu do škol.

Teď už tedy zbývá hlavně zlepšit komunikativnost na straně MŠMT, která byla tradičně nejhorší. Zde zatím platí cosi jako dočasný stop-stav, neboť na webových stránkách MŠMT se můžeme dočíst:

Zpráva pro zástupce sdělovacích prostředků
K 16.7. t.r. byl Petrou Buzkovou dočasně pověřen kontaktem se sdělovacími prostředky Tomáš Frank.
Jedná se o prozatímní opatření platné do ustanovení tiskového odboru ministerstva a jmenování tiskového mluvčího ministryně.