Jaká byla diskuse s ACOLem?

Předminulý týden vyšel zde na České škole článek "Internet ve školách včera, dnes a (snad) i zítra" pana Jaromíra Horáka, vedoucího projektu Internet do škol na straně generálního dodavatele. Sám jsem na ni reagoval dvěma na sebe navazujícími články, ale nebyl jsem zdaleka sám - odezva čtenářů byla rekordní (počet reakcí přesáhl stovku, a to přimělo autora původního článku zorganizovat pokračování diskuse, tentokráte již face-to-face, v prostorách pražského sídla Autocontu OnLine. Zvána byla nejširší veřejnost, dostavila se cca dvacítka zájemců - včetně zástupců pořádající strany, jednoho kompletního televizního štábu (z ČT1, v čele s redaktorem Ivanem Lukášem), asi čtyř novinářů, několika učitelů, zástupce školského odboru magistrátu hl. m. Prahy, zástupce sdružení CZESHA a dalších. Nedostavily se naopak někteří tradičně aktivní diskutéři - z těch neanonymních chyběl např. panové Krsek a Wagner (ale ve středu je ještě další sezení určené pro novináře). Zcela chyběl kdokoli, kdo by zastupovat MŠMT.

Jak se psala historie

Úvodní slovo měl pan Horák, který zrekapituloval obsah svého dopisu a svůj pohled na historii celého projektu a na své působení v něm. Bylo by zbytečné zde znovu reprodukovat originál, proto jen několik drobných postřehů, které nebyly dříve zdůrazňovány či vůbec uváděny.

Pak Horák například zmiňoval, že v době kdy ještě působil na MŠMT (v tričku Aquasoftu), navrhoval "variantního" generálního dodavatele - 2 až 3 firmy, které by vzájemně soutěžily (školy by si mezi nimi vybíraly), a tím se dosáhlo tolik potřebného efektu vzájemné konkurence. Poslanec Mlynář tehdy prý chtěl mít až 15 různých centrálních dodavatelů. Snad netřeba dodávat, že dnes máme jen jediného generálního dodavatele, který je tudíž prost jakýchkoli konkurenčních tlaků - ale to se mělo rozhodnout až v době, kdy pan Horák již na MŠMT nepůsobil (na přelomu let 2000 a 2001 zde prý došlo ke "smyku" a MŠMT již nemělo zájem o služby Aquasoftu).

Další zajímavostí byla zmínka pana Horáka o tom, že nabídka konsorcia ACOL- ČTc do výběrového řízení na GD vyčíslila náklady na dodávku 50 000 počítačů do všech škol na cca 8 miliard (čtenářům ČS snad netřeba připomínat, že to byla jediná nabídka fakticky posuzovaná v rámci výběrového řízení, neboť všechny ostatní byly vyřazeny již při tzv. otevírání obálek kvůli formálním nedostatkům). Další průběh jednání budoucího GD s MŠMT pak byl líčen tak, že se uzavřela Rámcová smlouva (která ještě hovoří o dodávkách infrastruktury a služeb do 7.162 školských zařízení), načež ministerstvo řeklo že má k dispozici jen 4,43 mld. korun a nastalo vzájemné dohadování o tom, kolik škol lze za tuto cenu vybavit. První výsledek byl ten, že uvedené finanční prostředky (při cenách konsorcia ACOL-ČTc) a při jejich "rozložení v čase" postačí pouze na vybavení 3500 škol a provoz po dobu 36 měsíců. To také bylo zakotveno v první Dílčí prováděcí smlouvě, podepsané ještě v loňském roce. Později pak MŠMT seznalo, že pro rok 2002 bude mít k dispozici více prostředků než bylo původně plánováno (díky jejich převodu z roku 2001 skrze rezervní fond), a tak se s GD domluvilo na jejich využití - konkrétně ve formě zavedení tzv. aktivačního poplatku ve výši přes 48 000 za každé instalované a zprovozněné SKP. Díky tomu generálnímu dodavateli změnilo jeho cashflow (nemusel si tolik půjčit od bank), a díky tomu mohlo dojít k navýšení počtu škol z původně plánovaných 3500 na 3620 (a 25240 počítačů, alias SKP). Toto pak bylo zakotveno v dodatku k I., dílčí smlouvě, v lednu t.r. Podrobněji jsem to popisoval v článku "Kolik co stojí v Internetu do škol?".

K tomuto popisu historie z pohledu GD, resp. pana Horáka si dovolím za sebe dodat, že zadávací dokumentace do výběrového řízení jasně říkala, kolik má ministerstvo k dispozici finančních prostředků. Neptala se "za kolik nám nabídnete 50 000 počítačů?", ale "kolik počítačů nám nabídnete za ty peníze, které na to máme?". Celkovou cenu za 50 000 počítačů skutečně chtěla vyčíslit, ale pouze jako srovnávací kritérium pro snadné porovnání nabídek. Zavedením jednorázového aktivačního poplatku pak došlo k popření jednoho ze základních principů, na kterých byl celý projekt původně postaven - že stát nic neinvestuje ani neplatí dopředu, ale platí pouze zpětně za skutečně odebrané služby.

Pan Horák neopomenul zmínit ve svém úvodním exposé to, že částka 4,43 mld., vyhrazená pro projekt PIII, měla být původně vyčíslena pro jeden počítač do každé školy. Proto si i já dovolím poukázat na odlišnou interpretaci, kterou jsem popisoval zde na ČS v článcích "Opravdu čtyřikrát víc počítačů?" a "ACOL zve čtenáře České školy k diskusi" - že oněch 4,43 mld. Kč bylo původně určeno pro celé učebny na všech školách.

Zmiňován samozřejmě byl i průběh tzv. roll-outu, neboli postup vybavování škol a jejich připojování ke školskému intranetu. Zde vše postupuje opravdu velmi rychle, podstatně rychleji než požadují nasmlouvané náběhové křivky. Již do konce prázdnin by mělo být vybaveno na 90 procent z 3620 škol, které byly zařazeny do 1. vlny 1. etapy (neboli tzv. zelené školy).

Jaká bude 2. vlna?

Po rekapitulaci historie následovalo povídání o dalším postupu, především o tzv. 2. vlně 1. etapy. Pokud jste se s pojmem "2. vlny" dosud nesetkali, pak vězte že jde o novotvar vzniklý v důsledku toho, že přidělené peníze stačí jen na 3620 škol a ne na všechny školy. "Druhou vlnou" je míněno řešení situace zbývajících škol (tzv. červených), a to ještě v rámci I. etapy - schválené vládou v březnu 2001 (schválena byl již i plán II. etapy, ale ten se zabývá především vzděláváním veřejnosti).

V souvislosti s 2. vlnou 1. etapy pan Horák zmínil, že GD připravuje její řešení v rámci "plnění svých smluvních závazků". V diskusi pak vyplynulo, že nejde o žádné explicitní zmocnění či zaúkolování, ale je to odvozováno ze skutečnosti, že Rámcová smlouva hovoří o vybavování všech škol (a nikoli pouze 3620 škol).

Jaká je ale představa GD o této druhé vlně? To bylo na včerejší diskusi zřejmě to nejzajímavější.

Záměrem 2. vlny má být to, aby každá "červená" škola získala státní dotaci na ICT (investice a služby), v rozsahu odpovídajícím její velikosti (ve smyslu dnešních kategorií A, C a E). Pokud jsem ale vše správně pochopil, není to myšleno tak, že školy či jejich zřizovatelé dostanou příslušné peníze "na ruku" a samy se postarají o příslušné vybavení a zajištění služeb. Představa generálního dodavatele je taková, že příslušné peníze dostane on, a za ně "červeným" školám něco poskytne - nabídne jim několik variantních řešení, mezi kterými si budou vybírat školy (resp. tzv. rozhodčí institut, složený ze zástupců školy, zřizovatele a GD). Některé z těchto variant zřejmě připustí i to, aby dodávku a služby poskytovaly i jiné firmy, mimo okruh GD a jeho partnerů - i v tomto případě ale bude jejich kontraktorem právě GD, který jim bude platit (z peněz, které dostane on a nikoli příslušné školy). Také vlastnické vztahy zůstanou stejné jako dosud - i to, co dodají "jiné" firmy, bude patřit do vlastnictví generálního dodavatele.

Pokud jde o možné varianty řešení, mezi kterými by si školy (resp. rozhodčí instituty) vybíraly, zde by se mělo jednat o čtyři varianty prezentované již na setkání v Telči (popisované i zde na České škole v článku "Internet do škol: jak dál na červených školách?"). Proto jen stručně:

• Varianta 1: jednotné řešení, stejné jako v 1. vlně (tj. dodává GD, provozuje GD, výsledek je integrální součástí IKI)
• Varianta 2: výběr z několika různých řešení navržených GD, ale jinak vše jako v I. etapě (tj. dodává GD, provozuje GD, výsledek je integrální součástí IKI)
• Varianta 3: řešení bude stejné jako řešení od GD, ale dodá jej jiná firma (a výsledek bude integrální součástí IKI)
• Varianta 4: řešení bude jiné a dodá jej externí firma, výsledek nebude integrální součástí IKI ale bude s ní spolupracovat (bude "funkční na rozhraní k IKI").

I u obou posledních variant přitom platí, že provozovatelem (a také vlastníkem) řešení dodaných do škol bude stále generální dodavatel. On bude dostávat prostředky na provoz příslušných systémů, ale sám jej nejspíše nebude fakticky zajišťovat - nejspíše si na to ale sám najme příslušné firmy, které řešení dodaly.

Alespoň z mého pohledu tato vize představuje opět dokonalé vítězství pro generálního dodavatele. On bude vše zastřešovat, přes něj půjdou veškeré finanční toky, on bude vlastníkem všeho - ale bude také za vše odpovídat a bude všechno řídit. Opět tedy žádná velká konkurence, ale naopak zachování a utužení monopolu, který má vše v rukou. Jeden z účastníků včerejší diskuse to popsal metaforou jako "utužení vedoucí pozice strany".

Jak také na včerejší diskusi zaznělo, generální dodavatel tuto svou představu 2. vlny 1. etapy již prezentoval na MŠMT, které s ní mělo vyjádřit předběžný souhlas. Když jsem se ale dotazoval, kdy se tak stalo (což je v dnešních době ministerského přepřahání dosti podstatné), odpověď byla jen mlhavá. Jasněji prý bude až po dnešním jednání na MŠMT, kde by se měla řešit i tato záležitost.

Znovu ale zdůrazňuji, že jde jen o představu generálního dodavatele. Osobně si stále myslím, že koncepci "2. vlny" by mělo připravovat ministerstvo školství, a ne generální dodavatel. Nezapomínejme, že GD je komerční subjekt, a jako takový také funguje.

Celá věc má navíc jeden velmi významný háček: pokud by se takto koncipovaná 2. vlna realizovala, vyžadovalo by to další finanční prostředky - nad rámec oněch 4,43 miliard, které již byly na celý projekt alokovány do konce roku 2005. Velmi hrubý odhad by mohl být stejně velký - pro 2. vlnu by měla být zapotřebí (zhruba) stejně velká suma. Další cca 4 miliardy by ale někdo musel někdo dát …..

O čem se také diskutovalo

Na včerejší diskusi se mluvilo i o dalších aspektech. Například o registracích softwaru, o školení ICT koordinátorů a o způsobu, jakým k němu GD přišel, či o doméně edu.cz. O tom si ale povíme až zítra, v pokračování tohoto článku.