Za co bylo 150 milionů?

Realizace projektu PIII (alias Internet do škol) měla začít již v loňském roce, ale její skutečný start se opozdil (v důsledku odvolání proti výsledkům výběrového řízení, které řešil až ÚOHS). Koncem roku proto před ministerstvem a nově zvoleným generálním dodavatelem vyvstal zvláštní problém: jak zachovat co nejvíce z peněz, přidělených na celou SIPVZ pro rok 2001, a nenechat je nenávratně propadnout zpět do státního rozpočtu. Jak to nakonec dopadlo, jsem se poprvé dozvěděl na klubovém večeru SPISu 24.1.2002, o kterém jsem psal zde na České škole:

v roce 2001 se ministerstvu podařilo utratit cca 328 milionů, převážně na nákup SW do škol (známý SW balíček, celkem za 164 milionů), na zahájení školení učitelů (necelé 2 miliony) a na první aktivity (předrealizaci) v rámci projektu III (150 milionů korun). Z ostatních peněz na rok 2001 se podařilo převést do roku 2002 na 840 mil. Kč, a zhruba 500 milionů Kč nebylo vyčerpáno a propadlo.

První program České televize v pátek přinesl reportáž, ve které informoval že zmíněná částka 150 milionů na projekt III padla celá na průzkum vybavenosti škol:

Podle materiálu ministerstva školství dostal generální dodavatel za získání, synchronizaci a ověření informací o školách vloni zaplaceno téměř 150 milionů korun.

K adekvátnosti této částky se v reportáži vyjádřil i Jan Hartl, ředitel agentury STEM:

Pokud těch 150 milionů bylo vydáno skutečně jenom za zjišťování těchto údajů, pro nás to je forma anketního šetření, je to nejenom drahé, ale je to nehorázně předražené, řádově předražené.

Kdybychom dělali takovéto anketní šetření na všech školách v naší republice, náklady bychom odhadovali na 250 až 300 tisíc korun

Jiného názoru byl ministr Zeman, který se vyjádřil takto:

Ono to zase není až tak jednoduché, když se musely prověřovat všechny školy, je to dost práce, takže, podle posudku mých lidí, to bylo adekvátní.

Detaily takovýchle věcí si já nejsem schopen pamatovat, toho se hrne neustále příliš mnoho nového, ale to co jsem schopen říct: Byla to velmi rozsáhlá činnost a celkem ta suma tomu odpovídala.

Poněkud odlišně od pana ministra se na kameru vyjádřil mluvčí informačního centra SIPVZ Jiří Chvojka, který řekl že generální dodavatel provedl i řadu dalších prací, a ne pouze průzkum vybavenosti škol:

Například příprava informačního systému, který tady nyní ukážeme, který řídí ten projekt a bude ho dohledovat po dobu 3 let.

Přitom ohledně samotného průzkumu se pan Chvojka vyjádřil počátkem května pro Právo, v odpovědi na výtku že MŠMT rozjelo projekt aniž by mělo dostatečné informace o vybavenosti škol:

Analýzu ministerstvo školství samozřejmě mělo, bylo jen potřeba získat aktuální a konkrétní data, protože situace v oblasti počítačů se mění velmi dynamicky. Po podpisu smlouvy generální dodavatel dostal databázi škol, a ty obeslal jednoduchým dotazníkem s otázkami typu, kolik mají počítačů, jestli mají přípojky k internetu a jaké. Podle toho jsme každou školu ohodnotili a pak jsme je předběžně seřadili.

Jak to tedy doopravdy bylo? Vyhodilo ministerstvo koncem roku 2001 jen tak 150 milionů korun oknem (pardon: za "obeslání škol jednoduchým dotazníkem")? Nebo to byla forma převodu peněz do dalšího kalendářního roku, nebo to byly peníze utracené za jiné "předrealizační aktivity" (jak zaznělo na klubovém večeru SPISu)?

Pokud je mi známo, ministerstvo nezveřejnilo žádné podrobnější informace o tom, co přesně pořídilo za peníze utracené v roce 2001 (kromě celkové sumární informace na citovaném klubovém večeru SPISu). Zejména jsem nezaznamenal žádné podrobnější informace o tom, na co padlo oněch inkriminovaných 150 milionů. To ale platilo jen do včerejška.

Dementi

Včera, v pondělí 20. května 2002, vydali MŠMT a GD společnou tiskovou zprávu, ve které dementují informace z páteční reportáže ČT1. Uvádí se v ní:

Za naprosto mylné a zavádějící dnes označili zástupci ministerstva školství a Generálního dodavatele Projektu III - Infrastruktura Státní informační politiky ve vzdělávání (SIPVZ) informace z páteční reportáže České televize o údajně přemrštěné odměně za práce odvedené na projektu v roce 2001.

Jako první je citován zástupce MŠMT, vrchní ředitel sekce SIPVZ Drahomír Fránek:

"Česká televize fabuluje zavádějícím způsobem. Práce, jejichž hodnotu odborníci z agentur na výzkum veřejného mínění přímo v reportáži odhadli na 250 tisíc korun, pořídilo ministerstvo za pětinu této částky. Plnění ze strany Generálního dodavatele ve skutečnosti zahrnuje veškeré činnosti, které GD v rámci realizace veřejné zakázky provedl v roce 2001 včetně navazujících činností v dalších letech"

Jaké činnosti to ale jsou? Tisková zpráva je vyjmenovává celkem podrobně:

• dotazníkové šetření ve všech základních školách včetně vyhodnocení,
• vytvoření detailního procesního modelu plošné implementace infrastruktury,
• vybudování informačního systému GD pro řízení plošné implementace IKI,
• vlastní místní šetření ČESKÉHO TELECOMU provedené ve všech 6200 školách,
• vlastní fyzické obhlídky 6200 školských zařízení, které jsou základním podkladem pro rozhodování MŠMT o zařazení, resp. nezařazení školy do projektu,
• vybudování celého organizačního a administrativního zázemí pro realizaci (výběr a školení 180 oblastních manažerů, cca 200 lokálních dodavatelů s přihlédnutím k preferencím ředitelů škol….)

O tom, že jde o formu převodu peněz z jednoho kalendářního roku do druhého, hovoří tisková zpráva celkem otevřeně:

"O částku 150 milionů korun, vyfakturovanou Generálním dodavatelem ministerstvu školství v roce 2001 byla po dohodě s MŠMT samozřejmě snížena cena plnění v dalších letech," uvedl dále vrchní ředitel D. Fránek. "Mimo jiné se tím zabránilo propadnutí prostředků státního rozpočtu v roce 2001, což by opět snížilo plánovaný rozsah projektu a počet realizovaných škol, dále se podařilo zlevnit celkově cenu za projekt, takže naopak došlo k navýšení počtu dodávaných klientských pracovišť," řekl D. Fránek.

Nechci se zde zabývat tím, zda to bylo v souladu s rozpočtovými pravidly a dalšími předpisy (to jistě fundovaněji posoudí NKÚ, který poslanci požádali o kontrolu financování celého projektu, viz zde). Poukázal bych spíše na jiný aspekt.

Od začátku celého projektu (i v době jeho příprav) byla veřejnost masírována argumenty v tom smyslu, že stát nemá schopnost sám řídit a realizovat celý projekt, a tak volí formu outsourcingu s jediným generálním dodavatelem. Stejně tak bylo argumentováno tím, že stát nemá dostatek peněz na počáteční zainvestování celého projektu, a tak se investorem stává právě generální dodavatel (který si na vše půjčí u banky) - s tím že stát mu to bude splácet výhradně formou jednorázových plateb za školní sítě LAN, a pak již jen formou měsíčních plateb za jednotlivá SKP. Znovu tedy zdůrazňuji, že argumentace byla taková, že stát nebude investovat, ale bude platit právě a pouze za odebrané služby (navíc jen v požadované kvalitě, což bude kontrolovat generální auditor). Takto to bylo vyjádřeno i v zadávací dokumentaci na výběr generálního dodavatele, kterou MŠMT již zveřejnilo.

Nyní se ale ze společné tiskové zprávy MŠMT a GD dozvídáme, že stát platí nejen za poskytnuté služby, ale také za investice, a to dokonce za investice vysloveně pro potřeby generálního dodavatele. Co jiného je "informační systém GD pro řízení plošné implementace IKI"? Neměl by si takovýto informační systém vybudovat sám generální dodavatel a náklady na něj nést sám (resp. krýt je z výnosů za poskytované služby)? Nebo co takové školení oblastních manažerů a lokálních dodavatelů? Neměl by si je vyškolit GD sám, na vlastní náklady, místo toho aby mu jejich vyškolení platil stát?

Pravdou je, že generální dodavatel není charita, a veškeré jeho náklady na projekt i zisk mu stát nakonec zaplatí tak jako tak, ať již jednorázově či ve formě splátek. Čistě pragmaticky by tedy nemuselo být až tak podstatné, zda stát bude generálnímu dodavateli platit za jednotlivé úkony a investice, nebo v přepočtu za poskytnuté služby. Jedno už ale není, alespoň podle mého názoru, jakou hru zde stát hraje se svými občany - zda bude důrazně říkat A, ale ve skutečnosti dělat B. Navíc způsobem, kdy vše kolem B je zastřeno mlhou nedostupnosti relevantních informací, což znemožňuje alespoň orientačního posouzení adekvátnosti vynakládaných prostředků.

Jsem přesvědčen, že nejasnosti kolem financování i dalších aspektů realizace SIPVZ může vyřešit až úplné "odkrytí karet" ze strany MŠMT, konkrétně zveřejnění všech smluv včetně realizačních dodatků a také základních údajů o tom, na co byly vynaloženy konkrétní finanční prostředky. Ostatně, jsou to přeci veřejné peníze pocházející ze státního rozpočtu, a tak bychom snad měli mít všichni právo vědět, na co byly vynaloženy. Od mluvčího Chvojky jsem byl ujištěn, že:

Smlouva bude uveřejněna velice brzy, …. doufám, že je to otázka dnů a jednoho právnického stanoviska, všechny smluvní strany se již na tom dohodly na společném jednání.

Rád vás budu informovat o tom, až se tak skutečně stane (a připomínat tento příslib, který zazněl i na parlamentní půdě, na posledním semináři pro poslance).