Petice, aneb: proč se učitelé bouří?

Chceme-li správně pochopit, proti čemu bojuje zmíněná petice, je dobré se vrátit trochu v čase a připomenout si, že v březnu 2001 schválila vláda Plán I. etapy realizace státní informační politiky ve vzdělávání. Zde stanovila, že všechny základní a střední školy mají být do roku 2003 vybaveny multimediální počítačovou učebnou a připojeny k Internetu (byť postupně, tak že v roce 2001 se připojí 70% škol, a v roce 2002 již 90% škol), a také na to alokovala určité prostředky. Později se, byť s určitým zpoždění, se přeci jen rozjel projekt realizující tento záměr. Dnes je označován jako "Internet do škol", byť i tento jeho název je dnes zdrojem kontroverzí.

Největší problém se ale zdá být někde jinde. Ačkoli zmiňovaný Plán I. etapy realizace SIPVZ předpokládal přímé připojování škol k veřejnému Internetu a nikde nehovořil o potřebě budovat nějakou novou komunikační infrastrukturu sloužící výhradně potřebám školství, realizovat se začalo právě toto. Začal se budovat privátní školský intranet, s tím že jednotlivé školy se nebudou připojovat k veřejnému Internetu ale právě k tomuto intranetu, a teprve skrz něj budou získávat přístup k veřejnému Internetu.

Skeptici začali ihned poukazovat na to, že takováto privátní síť je zbytečná, drahá, a zejména skýtá potenciální možnost regulovat to, kam a kdy se kdo dostane ven ze školského Intranetu (míněno: kam bude mít přístup ve veřejném Internetu a kam ne). Nyní se ale ukazuje, že hrozí něco ještě horšího: že připojováním škol k privátní školské síti vzniká určitý "virtuální prostor", který se někdo chystá ovládnout a dokonce "řízeně komercionalizovat".

Existuje i konkrétní představa o mechanismu, kterým by toho mělo být dosaženo: stát by založil obecně prospěšnou společnost, které by předal většinu svých kompetencí a pravomocí, a tato obecně prospěšná společnost by pak fakticky rozhodovala o dění ve školském intranetu včetně nejrůznějších komerčních aktivit.

Snahy ovládnout školský intranet a řídit jeho komercionalizaci dokazuje i následující citát (z prezentace ing. Jakuba Rainische, externího poradce MŠMT, na semináři pro poslance a senátory minulý čtvrtek, za aktivní účasti ministra školství Eduarda Zemana):

Beze snahy MŠMT o alespoň částečné řízení této komercionalizace se stane z celé infrastruktury jedno velké a nepřehledné tržiště s minimálním prostorem pro vzdělávací procesy.

Co požaduje petice?

Včera zveřejněná petice si všímá zejména výše naznačeného nebezpečí:

Odborná školská veřejnost zahájila dnešního dne petiční akci s cílem vyzvat Vládu České republiky, aby zabránila monopolizaci informačního prostředí ve školství a možnému komerčnímu zneužití škol, učitelů a žáků prostřednictvím informačních technologií.

"Považujeme za nutné veřejně upozornit na vážná rizika zneužití vládního programu podpory informatiky ve veřejném školství ve prospěch komerčních zájmů úzké skupiny osob a firem," řekl o záměru organizátorů petice mluvčí petičního výboru Mgr. Daniel Janata.

Kromě toho si petice všímá i dalších problematických aspektů celého projektu, mj. i skutečnosti, že názvy "Internet do škol" a "Indoš" i s logem si jako své ochranné známky nechala zaregistrovat soukromá firma Český Fortel, s.r.o. Petice proto požaduje přešetřit okolnosti a vážná ekonomická rizika spojená s oficiálním užíváním loga a názvu projektu (sama se proto použití těchto názvů vyhýbá).

Aspektů, kterými se petice zabývá, i požadavků, které vznáší, je ještě podstatně více, a podle mého názoru jde o poměrně ucelenou sumarizaci všech výtek vůči dosavadnímu způsobu praktické realizace SIPVZ.

Koho to zajímá podrobněji, nechť si na celou věc udělá vlastní názor - k dispozici mu je plné znění petice, tisková zpráva i WWW stránky petice s dalšími informacemi. Zde se také dozvíte, jak se k petici můžete připojit.

Čím argumentuje druhá strana?

V zájmu korektnosti je vhodné dodat i to, jak MŠMT zdůvodňuje svůj návrh na založení obecně prospěšné společnosti. Argumentuje tím, že v červenci 2001 dostala od poslanců za úkol zajistit vícezdrojové financování celého projektu, a že po všech právních konzultacích vychází jako jediná možná forma právě obecně prospěšná společnost. Pouze ona podle MŠMT může přijímat různé prostředky (ať již finanční či například použité počítače apod.) a reinvestovat je do školského intranetu, zatímco ostatní právní formy by tyto prostředky buď vůbec nemohly přijímat nebo by je musely ihned odvádět do státního rozpočtu.

To je vysloveně právní aspekt (zajímavý by určitě byl názor čtenářů - právníků), ale není to tím, co nyní školská veřejnost kritizuje. Předmětem kritiky není snaha získávat peníze z vnějšího okolí a investovat je "dovnitř", do škol. Kritizován je záměr získávat finanční prostředky právě "zevnitř" školského intranetu, jeho "řízenou komercionalizací".

Některé z možných variant naznačil na parlamentním semináři minulý čtvrtek externí poradce MŠMT pan Rainisch. Jednalo by se například o to, že obecně prospěšná společnost by prodávala licence komerčním firmám, které by nabízely svůj software uvnitř školského intranetu (čímž by současně rozhodovala o tom, které firmy to jsou). Nebo by tato OPSka "centrálně řídila" sponzoring, zprostředkovávala prodej reklamy a zpracovávala marketingové výzkumy a studie uživatelů školského intranetu (zde bylo zdůrazňováno, že bude dohlížet nad přísnou ochranou všech osobních údajů v těchto projektech).