Černá kronika českých telekomunikací, část I.

Mezi společnostmi GTS a Český Telecom panuje v současné době velmi zvláštní vztah, alespoň pokud jde o propojení jejich sítí. Po technické stránce propojeny jsou a provoz může přecházet z jedné sítě do druhé. Jinak je to ale s právními aspekty tohoto propojení, neboli se vzájemnou propojovací dohodou. Zde panuje opravdu zvláštní situace, a právě na ni teď GTS reaguje neméně zvláštním krokem: zastavením plateb za propojení vůči Českému Telecomu. T

O co jde?

Abychom tuto zvláštní situaci správně pochopili, je třeba se vrátit do počátku letošního roku, kdy se sjednávaly první propojovací dohody. Tehdy ostatní velcí alternativní operátoři (Aliatel, Contactel, eTel) přistoupili na požadavek ČTc, aby se podíleli na nákladech Telecomu na propojení jeho sítě s propojovacím bodem na rozhraní mezi oběma sítěmi (zatímco propojení v opačném směru si budou hradit sami, podrobněji např. zde). Díky tomu se jim podařilo uzavřít alespoň nějakou propojovací dohodu s Českým Telecomem (byť pokrývala jen základní hlasové služby a nikoli další hlasové služby, Internet atd.).

Společnost GTS na stejný požadavek Telecomu odmítla přistoupit a nechala rozhodnout regulátora (ČTÚ). Ten pak musel svým rozhodnutím z 11.4.2001 nahradit propojovací dohodu mezi oběma stranami, které se nedokázaly dohodnout. Zajímavé na tomto rozhodnutí bylo to, že obě strany jej interpretovaly jako potvrzení svého stanoviska a své vítězství (viz tehdejší článek: GTS vs. ČTc: vyhráli oba?).

Telecom se však proti tomuto "svému vítězství" v dubnu 2001 odvolal (k samotnému regulátorovi, který rozhodnutí vydal), ale 3. července 2001 regulátor rozhodl o zamítnutí tohoto odvolání.

Poté Telecom učinil velmi zvláštní krok. Využil paragrafu 102 odst. 3 telekomunikačního zákona, a na jeho základě zažaloval společnost GTS. Jaký to mělo smysl?

Zmíněný paragraf říká toto:

(3) Fyzické a právnické osoby jsou oprávněny po vyčerpání opravných prostředků ve správním řízení dovolávat se žalobou nápravy ve výroku správního rozhodnutí pořadem práva u obecných soudů. Žaloba musí být podána do dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu. Zmeškání lhůty nelze prominout. Správní rozhodnutí vydané v těchto sporech nabývá právní moci marným uplynutím této lhůty. V případě, že je žaloba zákonným způsobem podána, pravomocné správní rozhodnutí vydané v těchto sporech nemá právní účinky.

Důležitá je hlavně poslední věta: i když existuje pravomocné správní rozhodnutí (zde: rozhodnutí ČTÚ o propojení GTS a ČTc), pouhé podání žaloby okamžitě způsobí, že toto rozhodnutí přestane mít právní účinky - tedy vlastně jako kdyby neexistovalo. Nezáleží vůbec na tom, zda je žaloba důvodná či nedůvodná. Dokud soud pravomocně nerozhodne, stačí k eliminaci právních účinků původního správního rozhodnutí, byť již plnomocného, pouhý akt podání žaloby. V daném případě nikoli žaloby na ČTÚ (jak by velela logika věci, když Telecom není spokojen s rozhodnutím ČTÚ), ale na GTS (aby se zastavily právní účinky vztahu ČTc - GTS). No a při dnešní rychlosti rozhodování soudů, či spíše pomalosti, se z toho stává záležitost opravdu na dlouhé lokte ….

Jako součást své žaloby přiložil Telecom i návrh nové propojovací dohody. Ta by podle jeho představ měla obsahovat propojovací poplatky ve výši 0,92 Kč za 1 minutu místního hovoru ve špičce (a 0,46 Kč mimo špičku). To je v očividném rozporu s požadavkem platného telekomunikační zákona, který říká že ceny za propojení nesmí být diskriminační. A co jiného by byl požadavek na 0,92 Kč vůči GTS, když od ostatních alternativních operátorů ČTc požaduje 0,66 Kč (vzhledem rozhodnutí ČTÚ o maximálních cenách za propojení)?

GTS reagovalo (15.10.2001) žádostí, aby soud vydal předběžné opatření v tom smyslu, že do rozhodnutí soudu se obě strany mají řídit již pravomocným správním rozhodnutím ČTÚ z 11.4. (což se zřejmě fakticky děje, protože propojení jako takové funguje a hovory z jedné sítě do druhé prochází). Ovšem GTS chtělo, po vzoru ostatních alternativních operátorů, zprovoznit i další služby, jmenovitě zelené linky, modré linky, přístup k Internetu a audiotexové služby, a jejich zprovoznění navrhlo i do předběžného opatření. To ale soud 18.1.2002 odmítnul, s poukazem na to, že takové předběžné opatření by fakticky bylo konečným rozhodnutím ve věci a nikoli rozhodnutím dočasným.

Jaké jsou důsledky?

Současná situace s propojením GTS-ČTc je tedy taková, že po technické stránce propojení existuje a funguje, ale není podloženo platným (právně účinným) smluvním vztahem. To se nutně odráží i ve vzájemném chování obou stran vůči sobě. GTS si nyní stěžuje na to, že Český Telecom mu odmítá zprovoznit další služby (již zmiňované barevné linky, Internet atd.), ale odmítá také navyšovat kapacitu propojení, která při vzrůstající intenzitě provozu mezi oběma sítěmi přestává stačit a zhoršuje kvalitu služeb pro koncové zákazníky.

GTS se také snažilo uzavřít s Telecomem novou propojovací dohodu. Podle toho, co včera říkali představitelé GTS na tiskovce, požadovali stejnou propojovací dohodu jakou mají ostatní alternativní operátoři, ovšem s výhradou toho že sporný bod (v úvodu zmiňované náklady na propojení mezi sítí ČTc a propojovacím bodem) zůstane "otevřen" a bude dořešen podle toho jak rozhodne soud. Tato jednání ale také nevedla ke kýženému cíli - z pohledu GTS prý Telecom oddaluje společná jednání a vymýšlí si nejrůznější obstrukce, odvolává již domluvené schůzky atd. Telecom sice prý již poslal GTS několik návrhů na řešení celé situace, ale ty prý byly pro GTS zcela nepřijatelné (prý by jejich přijetím fakticky negovali své stanovisko v celém sporu a přistoupili na hru Telecomu). Z pohledu Telecomu by hodnocení nejspíše bylo obrácené ….

Rozhodnutí: neplatit!

Pro GTS to skutečně musí být patový stav - řešení soudní cestou se nejspíše pořádně protáhne, a dohoda s ČTc také není na obzoru. Bez ní nejsou zprovozněny další služby ani posíleno propojení, kvůli čemuž GTS nemůže podnikat tak jak by chtěl …..

Jak včera v tiskové zprávě uvedl ředitel GTS Rusnák:

Všechny výzvy a termíny k jednání o propojovací smlouvě Telecom doposud ignoroval a svým přístupem nás, jako svého největšího konkurenta, záměrně tlačí do kouta. Přistupujeme tedy ke krajnímu řešení a bez řádné smlouvy, na kterou se Telecom stále odvolává, už nezaplatíme prostě nic.

"Nepodepsaná propojovací dohoda prodlužuje stav bezpráví a brání nám ve zprovoznění dalších služeb. Telecom se jednání vyhýbá a my už prostě nemůžeme jinak"

Na stav bezmoci tedy GTS hodlá upozorňovat nejkrajnějším řešením: zastavením plateb za propojení vůči Českému Telecomu.

K tomu je vhodné dodat, že vzájemné pohledávky obou stran jsou z určité části kryty různými odpočty (neboli tím že obě strany si poskytují služby navzájem), a fakticky si platí jen to, co je nad tyto vzájemné zápočty. V daném případě to prý představuje cca 20 až 30 milionů měsíčně.

Jak včera na tiskové konferenci GTS také zaznělo, firma bude informovat EU o vzniklé situaci a bude požadovat znovuotevření kapitoly telekomunikace, která byla předběžně uzavřena již v roce 2000 (na základě příslibu, že náš telekomunikační trh bude plně liberalizován - což se ale nestalo). Stejně tak hodlá GTS informovat zahraniční komunitu o nebezpečí ohrožení investic v ČR. Zmiňováno (alespoň v předem připravených slidech) bylo také to, že neřešení celého problému může vést až k mezinárodní arbitráži.

Dnes, ve středu 6.3.2002, se šéf českého GTS Rusnák setká s delegací direktoriátu EU pro informační společnost, která je právě v ČR na návstěvě, a hodlá jí seznámit s celým případem.

Odpojí Telecom GTS?

Rozhodnutí GTS neplatit Českému Telecomu není zdaleka prvním svého druhu na našem telekomunikačním trhu. Pokud mne paměť neklame, je ale prvním které je takto veřejně deklarováno a zdůvodňováno. Od ostatních případů neplacení je odlišné zřejmě i v tom, že zřejmě nebude porušením platného smluvního vztahu. Jestliže Telecom dosáhl neúčinnosti jejich vzájemného vztahu a nyní toho využívá, GTS mu oplácí stejnou mincí - přestává plnit smluvní vztah, který není účinný.

Co se ale může odehrát dál? Jednou z možných reakcí Telecomu by mohlo být i odpojení GTS, neboli přerušení vzájemného propojení sítí ČTc a GTS (z iniciativy ČTc). S něčím takovým má GTS čerstvou zkušenost - nedávno jej pro neplacení odpojil Radiomobil, ale poté zase muselo být z rozhodnutí regulátora propojení obnoveno (podrobněji se celou kauzou zabýval kolega Kocman na Mobil serveru). Nejspíše to byl určitý precedent, na kterém si GTS a jeho právníci ověřili co a jak je v praxi možné a "jak to chodí". Nyní GTS uvádí, že Telecom jej nemůže odpojit ani v případě že přestane platit. Odvolává se přitom na paragraf 40 telekomunikačního zákona a říká:

"Pokud by Telecom zareagoval odpojením, porušil by tím zákon a GTS by bylo neprodleně nuceno požádat ČTÚ o předběžné opatření s nařízením opětovného spojení s tím, že bychom vůči Telecomu uplatnili veškeré právní prostředky ochrany proti jeho nezákonnému postupu".

Kde je pravda?

Vraťme se ale znovu k předmětu celého sporu, neboli k tomu o čem by měl rozhodnout soud. Jde o to, že sítě obou telekomunikačních operátorů jsou propojeny přes tzv. propojovací bod, který je sice logickým středem tohoto propojení, ale fyzicky může být umístěn kdekoli - u jedné či druhé ze stran, nebo někde mezi nimi. Telecom si v loňském roce prosadil, že všechny tyto propojovací body budou umístěnu nikoli někde "na půli cesty" či "na střídačku, některé na jedné straně a jiné na druhé straně". Místo toho dotlačil alternativní operátory k akceptování toho, že všechny tyto propojovací body budou na jejich straně (a naopak žádný na straně Telecomu).

Ovšem propojovací bod musí být propojen na obě strany s ústřednami obou operátorů. Propojovací dohody, uzavřené ostatními alternativními operátory (Aliatel, Contactel a eTel), počítají s tím že alternativní operátor si hradí sám a v plné výši propojení mezi svou ústřednou a propojovacím bodem, a na propojení s druhou stranou Telecomu přispívá (resp. o tento spoj se obě strany dělí v poměru v jakém jej využívají). GTS tento princip odmítnul a razil zásadu, že každý operátor si má hradit své připojení až k propojovacímu bodu sám (s tím že navrhoval rovnoměrné rozmístění propojovacích bodů či naopak jejich umístění na straně ČTc, přičemž by si sám platil celé své propojení až k propojovacímu bodu). Variantu požadovanou Telecomem odmítal s poukazem na to, že by vlastně Telecomu přispíval na jeho infrastrukturu.

Rozhodnutí regulátora z 11.4.2001, citované v úvodu, se k tomuto sporu vyjádřilo tak, že "každá strana plně odpovídá za své připojení až k propojovacímu bodu". Jak jsem již také v úvodu avizoval, obě strany to prohlásily za potvrzení svého stanoviska. Jak je to možné?

GTS interpretuje termín "odpovídá" i ve smyslu ekonomickém, neboli tak že příslušný operátor nese všechny náklady na toto propojení. Ze stanoviska a jednání Telecomu vyplývá, že druhá strana jej interpretuje pouze ve smyslu správy a managementu, nikoli ve smyslu nákladů (a požaduje na druhé straně aby se na těchto nákladech podílela). To, oč nyní běží v soudním sporu (co je napadeno žalobou), je v zásadě právě tento rozdíl v interpretaci - soud musí rozhodnout, zda si má ČTc platit své propojení sám (jak požaduje GTS), nebo mu na to má GTS přispívat (jak požaduje ČTc).

K celé věci ale existuje relevantní stanovisko regulátora (ČTÚ) z 15.3.2001, které říká:

Každý provozovatel veřejné telekomunikační sítě, která se propojuje v propojovacím bodě s jinou veřejnou sítí, zřizuje a provozuje telekomunikační zařízení a telekomunikační okruhy své sítě až po specifikované rozhraní v propojovacím bodu na své náklady.

To dává za pravdu stanovisku GTS. Z čeho pak ale Telecom odvozuje své právě opačné stanovisko? Zřejmě z toho, že regulátor ve svém inkriminovaném rozhodnutí z 11.4.2002, kterým zavřel za obě strany jejich propojovací dohodu, sice napsal že "každý si odpovídá za své připojení až k propojovacímu bodu", ale na druhé straně nezrušil jiné pasáže propojovací dohody (resp. z návrhu, nad kterým se obě strany samy nedohodly). Tyto pasáže přitom říkají, v jakém poměru se mají obě strany dělit o náklady na propojení mezi propojovacím bodem a ústřednami Telecomu. Rozhodnutí ČTÚ je tedy nekonzistentní a vnitřně protichůdné, a tím vlastně umožnilo celý spor - každá ze stran využila této nekonzistentnosti k podpoře svého stanoviska.

Nezapomínejme ale, o co jde v celé kauze především: o konkurenční boj! Vždyť zde stojí proti sobě dominantní operátor a největší z tuzemských alternativních operátorů, který záhy ještě více "nabobtná" spojením se společností KPNQwest (která jej právě odkupuje). No a v konkurenčním boji je každý (zákonný) prostředek dobrý, i když má třeba charakter chyby v zákoně.

Sám Telecom se prý podepsal pod společnou žádost všech operátorů, adresovanou na MDS ČR a volající po odstranění zmiňovaného paragrafu 102 telekomunikačního zákona (jde o možnost zbavit pravomocné rozhodnutí pouhým podáním žaloby, viz výše). To mu ale nijak nebrání v tom, aby toto sporné a i jím kritizované ustanovení nevyužil proti svému konkurentovi.