Myšlenka státního informačního systému

Zatímco resorty začaly pracovat na svých vlastních informačních systémech již v první polovině devadesátých let, významnější snaha propojit je se objevuje až mnohem později - koncem roku 1996, za vlády Václava Klause. Představa tehdy byla taková, že se "shůry" vybuduje centrální Státní informační systém, který nahradí to co již resorty mají a bude plně uspokojovat všechny jejich potřeby. Dokonce byl za tímto účelem zřízen i samostatný Úřad pro státní informační systém (ÚSIS), k 1. listopadu 1996, převodem působnosti "ve věcech státního informačního systému" z dřívějšího Ministerstva hospodářství.

První návrh koncepce jednotného státního informačního systému byl předložen až Tošovského vládě, která 1. července 1998, svým usnesením č. 467 schválila dokument "Základní teze rozvoje informačních systémů veřejné správy" a uložila tehdejšímu vedení ÚVIS vypracovat návrh "věcného záměru zákona o státním informačním systému včetně působnosti Úřadu pro státní informační systém". To se ale již nestalo a myšlenka jednotného a shůry budovaného státního informačního systému nebyla nikdy realizována.

Byla nahrazena realističtějším záměrem propojit již existující informační systémy resortů a vybudovat nad nimi společnou vrstvu, která by zajistila jejich vzájemnou součinnost. Místo o "státním informačním systému" se začalo hovořit o "veřejných informačních systémech" a byla vypracována "Koncepce budování informačních systémů veřejné správy" (schválená 11. října 1999 usnesením vlády č. 1059), která se stala podkladem pro zákon č. 365/2000 Sb. o informačních systémech veřejné správy (ze 14. září 2000, který ale již navázal na existující Státní informační politiku).

Samotný úřad pro Státní informační systém byl díky přechodu na koncepci "veřejných IS" a s účinností zákona č. 365/2000 Sb. přejmenován na "Úřad pro veřejné informační systémy" (ÚVIS)

Státní informační politika

První snahy o ucelenější koncepci v oblasti informační politiky se v ČR objevují za působení tzv. Tošovského vlády. V dubnu 1998 skupina odborníků pod vedením rektora MU Brno J. Zlatušky připravila obsáhlý materiál s názvem "Analýza podmínek pro přechod České republiky k informační společnosti", který projednávala ještě Rada vlády pro výzkum a vývoj (samostatná Rada vlády pro státní informační politiku byla zřízena až usnesením vlády č. 680 ze dne 19. října 1998). Úřad pro státní informační systém mezitím připravil dokument "Informační politika ČR - Základy strategie", který byl také předložen radě vlády.

Výsledný koncepční dokument s názvem "Státní informační politika ČR - cesta k informační společnosti" vzniká až za vlády ČSSD a je přijat koncem května 1999 (usnesením vlády č.525 z 31. května 1999). Má celkem 8 priorit, které lze rozdělit do 3 oblastí:

• Informatizaci státní správy
• Podporu elektronického obchodu
• Informační gramotnost

Neobsahuje však žádnou přímou vazbu na telekomunikace a nevyjadřuje se k jejich rozvoji - pouze se odkazuje na samostatný koncepční dokument "Národní telekomunikační politika". Ve srovnání s obdobnou koncepcí eEurope členských zemí EU se vůbec nezabývá například snižováním cen za telekomunikační služby a usnadňováním přístupu k Internetu pro nejširší vrstvy obyvatelstva - toto pouze očekává od vývoje na telekomunikační trhu a odkazuje se na Národní telekomunikační politiku, která by k tomu měla vytvořit potřebné předpoklady.

Národní telekomunikační politika

Téměř souběžně s koncepcí Státní informační politiky, ovšem bez jakéhokoli významnějšího provázání, přijímá vláda ČR v dubnu 1999 i svůj druhý koncepční dokument v oblasti telekomunikací - Národní telekomunikační politiku (14.4.1999, usnesením č. 324). Šlo o dokument, který potvrdil dřívější rozhodnutí plně liberalizovat pevné hlasové služby od 1.1.2001 a stanovil konkrétní úkoly nutné pro fungování otevřeného trhu - mj. vydání nového telekomunikačního zákona, ustavení nezávislého regulátora telekomunikačního trhu a zajištění otevřeného přístupu k síti, tak aby byly zajištěny rovné šance i pro nově nastupující operátory.

Úkoly, stanovené v Národní telekomunikační politice, se vesměs podařilo splnit - ovšem s významnou výjimkou zajištění rovných podmínek pro přístup nových alternativních operátorů na trh. Nový telekomunikační zákon (zákon č. 101/2000 Sb., s účinností od 1.7.2000), odsunul o další dva roky povinnost zavedení tzv. volby operátora v síti Českého Telecomu, a tím fakticky znemožnil novým operátorům zpřístupnit jejich služby i zákazníkům z řad soukromých osob.

Po otevření trhu k 1.1.2001 proto nedošlo k jeho úplné liberalizaci (kvůli odkladu volby operátora), ale především se nedostavily kýžené efekty liberalizace, zejména pro soukromé osoby - nedošlo ani ke zvýšení nabídky na trhu ani k poklesu cenové hladiny. Zatímco firemní zákazníci si již mohou vybírat mezi více poskytovateli, soukromé osoby jsou stále odkázány jen na služby dominantního operátora i na jeho ceny.

Po předchozím odmítání faktu, že k 1.1.2001 nedošlo k úplné liberalizaci a nástup konkurence se nekonal, se ministerstvo dopravy a spojů teprve v závěru roku 2001 hlásí k záměru podpořit nástup konkurence na telekomunikační trh a připravuje dokument s názvem "Návrh opatření k dalšímu rozvoji konkurence na telekomunikačním trhu v České republice" (který vláda vzala na vědomím usnesením č. 1182 ze dne 14. listopadu 2001 a současně si vyžádala přípravu novely telekomunikačního zákona č. 151/2000, který by tato opatření zakotvoval).

Koncepce eEurope+

Naše národní koncepce v oblasti informační společnosti, tedy Státní informační politika, datem svého vzniku (květen 1999) předběhla obdobnou koncepci členských zemí EU zemí, tzv. Prodiho iniciativu, známější spíše jako iniciativu eEurope (oficiálně byla vyhlášená na lisabonském summitu EU v březnu 2000). Hlavní rozdíl mezi oběma koncepcemi je v tom, že zatímco naše Státní informační politika klade největší důraz na informatizaci veřejné správy, Prodiho eEurope zase klade velmi výrazný akcent na usnadnění přístupu k Internetu a jeho zlevnění, což chápe jako hnací motor pro "informatizaci celé společnosti".

Již v květnu na Evropské ministerské konferenci ve Varšavě však vzniká myšlenka vytvořit obdobnou jednotnou iniciativu i pro kandidátské země. Tato koncepce by jednak vzala v úvahu jejich národní specifika, ale současně by uvedla jejich "IT cíle" do souladu s cíli členských zemí EU, s cílem vyrovnat je v okamžiku vstupu do Unie. Výsledkem byla iniciativa nazvaná příznačně eEurope+ (formálně: Akční plán eEurope+), přijatá na summitu EU v Goteborgu v červnu 2001.

Tato iniciativa, podobně jako samotná eEurope, svým záběrem pokrývá jak oblast tzv. informační společnosti, tak i oblast telekomunikací. Její hlavní cíle jsou :

• levnější, rychlejší a bezpečný Internet
• investice do lidí a znalostí
• podpora využívání Internetu

a obsahuje například takové závazky jako:

Urychlit a dokončit úplnou liberalizaci telekomunikačního sektoru v co nejkratší době … a zajistit volbu operátora od stejného data, ke kterému došlo k liberalizaci trhu a přenositelnost čísel v co nejkratším termínu.

Dosáhnout podstatného snížení cen za přístup na Internet posílením konkurence a/nebo regulací cen a srovnáváním na evropské a národní úrovni

Česká republika se k iniciativě eEurope+ přihlásila 23. dubna 2001, kdy vláda svým usnesením č. 405/01 rozhodla o připojení ČR k Akčnímu plánu eEurope+, který následně (s minimálními úpravami) přijala jako Národní akční plán eEurope+ (ČR). Současně uložila zapracovat iniciativu eEurope+ do Akčního plánu realizace státní informační politiky. Ten byl předložen do vlády koncem roku 2001, ale do data psaní tohoto článku nebyl dosud schválen.

Konvergence SIP a NTP?

Skutečnost, že EU pracuje s jednotnou koncepcí pokrývající jak oblast telekomunikací tak i tzv. informační společnost, zatímco u nás jsme dosud měli dvě samostatné a vzájemně neprovázané koncepce, nutně musela dříve či později přinést snahu o jejich sjednocení i u nás. První zmínky o takovéto snaze se na veřejnosti objevily na Invexu 2001 z úst představitelky ministerstva dopravy a spojů (náměstkyně Gürlichové), která hovořila o snaze připravit jednotnou koncepci pokrývající obě tak velmi úzce provázané oblasti. Iniciativa prý vzešla ze strany MDS, které již začalo pracovat na aktualizaci Národní telekomunikační politiky, a osloven s výzvou ke spolupráci byl Úřad pro veřejné informační systémy (ÚVIS), který prý reagoval kladně.

Od té doby se však žádné významnější kroky směrem ke konvergenci obou koncepcí neodehrály. Na poli "informační koncepce" se dále pracovalo odděleně na aktualizaci Akčního plánu realizace státní informační politiky, a v oblasti "telekomunikační koncepce" zase MDS ČR vyzvalo širší veřejnost ke spolupráci na přípravě nové telekomunikační legislativy, slučitelné s EU a reagující na poslední vývoj legislativního rámce telekomunikací v EU.

Jediným praktickým náznakem "konvergence" se tak staly zprávy o tom, že ČSSD chce v rámci svého volebního programu pro nacházející volby zavést jednotné ministerstvo pro informatiku a telekomunikace. To by mělo sloučit stávající agendu Úřadu pro veřejné informační systémy (ÚVIS) a telekomunikačního odboru Ministerstva dopravy a spojů.