Na SPISu o Internetu do škol

Tématem dalšího klubového večera sdružení SPIS byla státní informační politika ve vzdělávání a projekt Internet do škol. Zazněly zde konkrétní údaje o financování projektu v loňském i letošním roce, o tom kolik škol a jak bude vybaveno ještě v roce 2002, a také které školy to budou - ty dosud nejméně vybavené.

Klubové večery jsou jednou z aktivit Sdružení pro informační společnost (SPISu). Konají se více či méně pravidelně, jsou vždy zaměřeny na určité konkrétní téma a jsou na ně zváni jednak zástupci firem sdruženým ve SPISu, ale také zástupci státní správy a novináři. Smyslem je informovat přítomné o příslušném tématu a diskutovat o něm.

Tématu státní informační politiky ve školství obecně a Internetu do škol konkrétně byl věnován jeden z klubových večerů již v loňském roce, kdy se celý tento projekt teprve rodil. Stalo se tak konkrétně 21. března 2001, a tisková zpráva z tohoto klubového večera byla zveřejněna i zde na České škole. Řešitele projektu, tedy ministerstvo školství, zde zastupoval především náměstek Jaroslav Müllner, ale konkrétní představu o projektu "Internet do škol" (z dnešního pohledu hlavně jeho projektu III - Infrastruktura) zde popisoval hlavně pan Jakub Rainisch, taktéž ve službách MŠMT. Představa, kterou přítomným tehdy vykreslil, asi nešokovala pouze mne (znepokojení se objevilo i v diplomaticky psané tiskové zprávě SPISu). Byla to představa uzavřeného světa, ve kterém se žáci pohybují "striktně jen na území, které jim školní osnovy vymezí". Po věcné stránce to znamenalo právě budování privátního školského intranetu a školského (vzdělávacího) portálu, který by měl být natolik hodnotný, že žákům poskytne vše potřebné a oni nebudou mít potřebu přistupovat do veřejného Internetu.

Osobně jsem přesvědčen, že právě informace prezentované na tomto loňském klubovém večeru daly vzniknout dohadům a spekulacím kolem přílišné uzavřenosti celého řešení a snah omezovat pohyb žáků a studentů na Internetu. Právě takovéto dohady a spekulace však nebyly (podle mého názoru) dosud uspokojivě vyvráceny či jinak uvedeny na pravou míru - kromě obecných tvrzení typu "není to pravda" jsem nezaznamenal, že by MŠMT či dnešní generální dodavatel explicitně a veřejně popsali jak to doopravdy bude. Podobná situace je i u samotného školského intranetu. Jeho architektura, parametry a další aspekty jsou stále zahaleny rouškou tajemství.

Takže jediné konkrétnější informace, o které se lze opřít, dosud stále jsou požadavky zadavatele (MŠMT) ze zadávací dokumentace na výběr generálního dodavatele:

Zadavatel požaduje, aby při připojení LAN sítí vznikl chráněný prostor - tzv. školní intranet, s jasně definovaným technologickým řešením, parametry propustnosti a bezpečnosti, které musí být obsahem nabídky.

Z důvodu ochrany školního intranetu musí být připojení do Internetu zabezpečeno dostatečně výkonnými firewally. …. Řešení musí rovněž umožňovat inteligentní filtraci informací propagovaných do školního intranetu z Internetu".

Z těchto citací mj. vyplývá, že koncepce školního intranetu je požadavkem zadavatele, nikoli řešitele (generálního dodavatele). V jiném článku jsem se snažil ukázat, že tento požadavek zadavatele nebyl obsažen v původní koncepci SIPVZ schválené vládou.

Klubový večer 24.1.2002

Minulý týden byl problematice SIPVZ a Internetu do škol věnován další klubový večer SPISu. Stranu zadavatele na něm zastupovalo celé vedení Sekce SIPVZ, vzniklé na MŠMT k 1.8.2001 - vrchní ředitel sekce Drahomír Fránek, ředitel projektu I. Leoš Botek (který vystřídal ve funkci paní Broschovou), šéf projektu II. Petr Kordule, šéf projektu III. Jaroslav Blažkovec a ředitel odboru financování SIPVZ Vladimír Lev. Generálního dodavatele zastupovali pánové Jaromír Horák (ředitel projektu) a Vlastimil Palata ze společnosti AutoCont On Line a.s. K mému překvapení nebyl přítomen nikdo za generálního auditora, firmu CHEMCOMEX (resp. nebyl za předsednickým stolem ani nebyl přítomným představen, mohl ještě sedět v plénu a neúčastnit se diskuse).

Úvodní slovo ze strany MŠMT měl ředitel Fránek, který zmínil problémy kolem finančních prostředků za rok 2001 (ale ještě neupřesnil kolik bylo proinvestováno, kolik se podařilo převést do dalšího roku a kolik propadlo). Poté předal slovo šéfům jednotlivých projektů. Jako první vystoupil pan Leoš Botek z projekt I (informační gramotnost). Z jeho poměrně obsáhlého projevu mi v paměti neutkvěla žádná myšlenka, kterou bych zde mohl reprodukovat. Tisková zpráva, kterou z klubového večera vydal samotný SPIS (… prosím dát odkaz, předpokládám že zveřejníte ..) cituje tyto výroky:

"realizace tohoto projektu [projektu I.] by měla pomoci ke zlepšení pracovních podmínek pracovníků ve školství a zvýšení jejich prestiže".

Cílem tohoto projektu je bezplatné školení učitelů ve využívání moderních technologií a vzdělávání ICT koordinátorů.

Teprve v pozdější diskusi se objevila jedna zajímavost - bude prý vypsáno výběrové řízení na certifikační autoritu pro ECDL. Dosavadní licence, kterou vlastní Česká společnosti pro kybernetiku a informatiku, je prý časově omezena (a není jasné zda a jak bude obnovena či zda licenci získá někdo jiný).

Projekt II

Projekt II (Vzdělávací software a informační zdroje) prezentoval jeho ředitel Petr Kordule. Hlavní úkol svého projektu charakterizoval slovy "vybírat a doporučovat software pro školy". Zmínil, že již byla schválena metodika vedení tohoto projektu, kterou se nyní budou řídit (nepodařilo se mi ale zjistit, zda bude také zveřejněna). Pro letošní rok 2002 má projekt II dva hlavní cíle:

Vybírat SW do škol, prostřednictvím selektivních výběrů které si školy budou následně pořizovat
Řešit provoz Školského portálu, který má být hlavním prostředkem pro přenos informací a aplikací do škol. Koncepce tohoto školského portálu má být předložena do schvalovacího řízení na MŠMT příští týden, a pokud bude úspěšná, měly by první práce začít počátkem dubna. V červnu by měl být spuštěn pilotní provoz, v prosinci testování na 100-150 školách a počátkem roku 2003 by měl být portál oficiálně spuštěn a v únoru 2003 by měl být spuštěn na všech školách.

K tomu si dovolím připojit vlastní postřeh: vybudování a provozování školského portálu bylo původně prezentováno jako stěžejní aktivita (která dětem poskytne vše co potřebují) a jako jeden z hlavních důvodů, proč je budován školní intranet - aby žáci a studenti měli dostatečně rychlý a kvalitní přístup (v reálném čase) ke službám které jim portál bude poskytovat. Nyní se obávám, že projekt II se zaměřuje spíše na "zprostředkovatelské aktivity", tedy na centrální dodávky vzdělávacího SW do škol, zatímco aktivity kolem portálu a jeho samotného obsahu a služeb se dostávají do pozadí a stávají se poněkud vágními, alespoň z vnějšího pohledu. Rád si tento dojem v budoucnu opravím.

Za nejasnou považuji i situaci kolem samotných portálů. Strana zadavatele hovoří o "školském portálu", někdy dokonce jako o distribuovaném řešení, které by mělo své replikované kopie na serverech jednotlivých škol, aby nebyly příliš velké nároky na přenosové schopnosti privátního intranetu (který byl ale zvolen právě proto, aby takovéto nároky "vydržel"). Jindy se zase hovoří o "vzdělávacím portálu", jindy o "centrálním internetovém serveru" (jako o technologické platformě, na které budou portály provozovány). Svůj portál buduje i generální dodavatel - jeden již provozuje, na www.acol.cz, a plánuje zprovoznit portál indos.cz, o kterém tvrdí že:

bude poskytovat výukové aplikace vybrané v rámci Projektu II
zároveň bude sloužit jako vnější přístupový bod pro všechny uživatele výukových aplikací

Jinde na svých WWW stránkách zase generální dodavatel říká že

S Projektem II má uskupení AutoCont On Line-ČESKÝ TELECOM jen málo společného ….
Nevyužité peníze budou převedeny na rozšíření nabídky software, který bude uložen na námi budovaném centrálním školském serveru a bude volně přístupný školám.

Jak to tedy přesně bude? Kdo bude co budovat a provozovat a hlavně jaké služby budou školám k dispozici? Nejlepší odpovědí na takovéto otázky by bylo zveřejnění metodiky celého projektu II a dále zveřejnění koncepce školského portálu ze strany MŠMT. Jinak budou stále existovat nejasnosti a vznikat nejrůznější nedorozumění či přímo fámy.

Projekt III

Projekt III (infrastruktura) na klubovém večeru SPISu prezentoval za stranu zadavatele jeho ředitel Jaroslav Blažkovec. Konstatoval, že 14.12.2001 byla podepsána 1. dílčí prováděcí smlouva, která konkretizuje praktickou realizaci v tomto roce. Byl již také podepsán 1. dodatek k této smlouvě, který upravuje objem realizace (směrem nahoru, díky dalším prostředkům, které se podařilo získat na celý projekt). Připravuje se již i 2. dodatek, který se ale zřejmě nebude týkat "kvantitativních parametrů", ale bude spíše technikou záležitostí - bude připojovat ke smlouvě přílohy týkající se činnosti oblastních manažerů, smluvních vztahů se školami atd.

"Kvantitativní parametry" realizace projektu III v letošním roce posléze vyjmenoval zástupce generálního dodavatele pan Horák:

má být připojeno 3620 nejméně vybavených škol
má být vybudováno 36 800 přípojek v sítích LAN (tzv. dvojzásuvek)
serverů LAN má být zprovozněno 2120
do škol má být nainstalováno 24 740 počítačů PC (plus 500 počítačů Apple !!!)
vybudována má být také technologie pro "vzdělávací portál"
mají být vyškoleni ICT koordinátoři

Tato čísla nejsou žádnou převratnou novinkou (na stránkách České školy se o nich již psalo, v souvislosti s podpisem 1. dílčí smlouvy) a znamenají faktické zredukování celého projektu v letošním roce zhruba na polovinu.

Nová může být informace o výběru škol - připojeny a vybaveny mají být ty dosud nejméně vybavené. Z následné diskuse vyplynulo, že konkrétní výběr škol podle tohoto kritéria "nemenší vybavenosti" bude teprve probíhat a bude se řídit jednak výsledky již uskutečněného dotazníkového průzkumu (kde školy odpovídaly na dotaz jak jsou vybaveny), ale bude se řídit i tím, jak dopadne ověření stavu uvedeného v dotazníku s reálnou skutečností. Následné zařazení do skutečné realizace pak může ještě ovlivnit také to, zda škola účast přijme a bude souhlasit s tím co je jí nabízeno (může to odmítnout a projektu se neúčastnit).

Zda je volba "nejmenší vybavenosti" správná, spravedlivá či alespoň nejmenším zlem, raději ponechám na diskusi čtenářů.

Start samotného vybavování škol podle již uzavřené 1. dílčí smlouvy by měl nastat koncem února /počátkem března, a měl by skončit v prosinci 2002. Zajímavou změnou oproti dříve uváděným informacím je zkrácení tzv. "životního cyklu školy" na pouhých 45 dnů! To znamená, že od prvního kontaktu by se předání fungujícího připojení (včetně lokální sítě LAN a počítačů) mělo stihnout do 45 dnů. Generální dodavatel počítá s tím, že takto bude mít "rozpracováno" až 540 škol najednou - což je jistě pořádný organizační oříšek. Dnes má prý generální dodavatel nasmlouváno na 150 lokálních dodavatelů a pokračuje v přípravě oblastních manažerů - počátkem února by mělo proběhnout ještě jejich závěrečné školení.

Jak je to s komunikační infrastrukturou?

Jak vyplývá z výše uvedených čísel, generální dodavatel nijak netají hlavní parametry zakázky, pokud jde o počty škol, počítačů zásuvek atd. Rád bych ale upozornil na to, že to samé již neplatí pokud jde o budovanou komunikační infrastrukturu - konkrétně o páteřní a přístupovou síť školského intranetu a centrální připojení k veřejnému Internetu. Nejde přitom jen o otázku otevřenosti/uzavřenosti a eventuelním omezení přístupu (viz výše), ale také o kvantitativní parametry celorepublikové sítě, její celkovou koncepci a architekturu. Jak bude tato páteřní síť vypadat, jak bude dimenzována? Jak bude dimenzována přístupová síť? Jakou rychlostí budou připojeny ty "nejméně vybavené školy", připojované ještě v tomto roce? Jaká bude šance a možnost budoucího upgrade?

Jediná konkrétnější informace o budované infrastruktuře zazněla na klubovém večeru SPISu z úst přítomného předsedy představenstva Českého Telecomu. Ten řekl, že infrastruktura pro Internet do škol se zatím buduje odděleně od komunikační infrastruktury pro veřejnou správu, ale že je snaha obě infrastruktury sloučit. V této souvislosti si dovolím připomenout, že zadávací dokumentace pro výběrové řízení a volbu generálního dodavatele obsahovala jedno zajímavé kritérium pro hodnocení nabídky: jak dobře jím budovaná infrastruktura využije již existující, resp. budovanou komunikační infrastrukturu veřejné správy (ISVS). Jak by asi dokázal tomuto kritériu vyhovět jiný subjekt než posléze vítězný Český Telecom, který již měl v kapse zakázku na budování infrastruktury ISVS? Nakonec ale na hodnocení podle tohoto kritéria nedošlo a všichni ostatní kandidáti vypadli již při tzv. otevírání obálek pro formální důvodu.

Vraťme se ale přeci jen k otevřenosti/uzavřenosti školského intranetu. Jak to bude s možností přístupu do této sítě a k jejím službám zvenčí, z veřejného Internetu? To považuji za nesmírně důležité v nynější situaci, kdy se připojování škol v letošním roce 2002 zredukovalo zhruba na polovinu a bez "oficiálního připojení" budou právě ty školy, které si již nějaké vybavení (a asi i připojení) pořídily?

Dokud byla představa taková, že připojeny budou v zásadě všechny školy najednou (resp. v průběhu jednoho roku), dalo se ještě uvažovat o poskytování všech služeb skrze privátní školský intranet. Ale co nyní? To má polovina škol (těch nejlépe vybavených) najednou zůstat mimo hru a dostupnosti těchto služeb? Nejspíše ne. I když se koncepce školského intranetu stále drží pod pokličkou (alespoň z mého pohledu), z různých diskusí které jsem měl možnost absolvovat jsem získal dojem, že se v poslední době přeci jen mění - že dochází k otevírání této celorepublikové privátní sítě, tak aby přístup k ní mohly získat i "lépe vybavené" školy skrze své připojení do veřejného Internetu. Samozřejmě ale bude hodně záležet i na tom, jaké služby to budou. Na druhé straně tento okolnostmi vynucený přístup "zvenčí" mne utvrzuje v názoru, že drahý školský intranet nebyl vůbec nezbytný.

A co peníze?

Zřejmě největší novinkou na klubovém večeru SPISu byla informace o tom, jaký byl osud loňských finančních prostředků na realizaci SIPVZ a projektu Internet do škol. Objasnil to ředitel odboru financování SIPVZ pan Vladimír Lev, který řekl že:

v roce 2001 se ministerstvu podařilo "utratit" pouze asi 300 milionů, převážně na nákup SW do škol, na zahájení školení učitelů a na první aktivity (předrealizaci) v rámci projektu III.
z peněz na rok 2001 se podařilo převést do roku 2002 na 840 mil. Kč !! Určitou další částku se zřejmě podařilo převést do dalšího roku i skrze interní mechanismy MŠMT.
zhruba 500 milionů Kč z peněz na rok 2001 nebylo vyčerpáno a propadlo

Pokud jde o peníze na realizaci SIPVZ pro rok 2002, zde bylo původně plánováno cca 1,7 miliardy. Poslanecká sněmovna však tuto částku zkrátila o 337 milionů a 464 tisíc Kč. Z těchto zkrácených peněz šlo např. 50 milionů na veřejné informační služby knihoven, 44 milionů na podporu českých divadel, či 40 milionů na program podpory reprodukce majetku ve vlastnictví církví (rekonstrukce katedrál sv. Václava v Olomouci a sv. Petra a Pavla v Brně). V této souvislosti považuji za vhodné zmínit výrok poslance Mlynáře, který byl na klubovém večeru přítomen - v jednom okamžiku, když byla řeč o penězích, řekl že "sněmovna ztratila důvěru v tento projekt" (míněno: Internet do škol).

Částka 1,4 mld. Kč, která v rozpočtu na SIPVZ zbyla, spolu s navýšením z prostředků které se podařilo převést z loňského roku, by tedy měla být pro letošní rok k dispozici pro realizaci celé SIPVZ (všech tří projektů). Přesná částka, na kterou přijdou letošní aktivity v rámci samotného projektu III. (podle již podepsané 1. dílčí smlouvy) však zveřejněna nebyla. Z kontextu ji odhaduji na cca 1,7 až 1,8 mld. Kč.

Ani z tohoto odhadu však není možné usuzovat, na kolik přijde měsíční provoz jednoho SKP (standardního klientského pracoviště) za měsíc. Ve hře je totiž náběhová křivka - ne všechny realizované počítače budou v provozu celý rok. Především ale je nutné vzít v úvahu, že ze zmíněné částky 1,7 až 1,8 mld. na letošní realizaci projektu III. budou kryty jak jednorázové náklady na vybudování školních sítí LAN, tak i měsíční paušály za provoz SKP. Když byl přímo na večeru SPISu zástupce Autocontu explicitně dotázán, na kolik přijde 1 PC, odmítnul to sdělit.

Naopak zástupci Autocontu odpověděli na dotaz ohledně jejich vlastního financování. Připomeňme si, že MŠMT jako zadavatel platí v zásadě lineárně podle počtu SKP (s výjimkou počátečních nákladů na sítě LAN na školách), zatímco generální dodavatel musí nejvíce investovat právě na začátku. Na to si musí půjčit u bank - v daném případě jsou úvěrujícími bankami Citibank a Komerční banka.

Jak je to s generálním auditorem?

Jak jsem již uvedl výše, na klubovém večeru SPISu nebyl aktivně přítomen zástupce generálního auditora. K problematice GA se vyjádřil alespoň pan Blažkovec (ředitel projektu III), který řekl že do výběrového řízení na generálního auditora se původně přihlásily 3 firmy, ale jedna byla vyřazena z formálních důvodů. O vítězi (formě CHEMCOMEX) nakonec rozhodlo to, že za o něco příznivější cenu nabídla audit všech škol, zatímco druhý zájemce (Unisys) nabízel audit jen asi čtvrtiny škol. Na nedávné spekulace médií, které poukazovaly na to, že firma CHEMCOMEX dosud působila v oblasti chemického průmyslu a dosud nemá v oblasti školství a informační gramotností žádné reference, reagoval pan Blažkovec příslibem že MŠMT samo zveřejní informace o této firmě.

Asi bude zapotřebí, aby alespoň MŠMT řeklo, jak a koho vybralo do pozice generálního auditora - když samotná firma CHEMCOMEX o sobě v souvislosti s Internetem do škol vůbec nedává vědět. Nebo jste někdo zaznamenali nějakou její aktivitu? Třeba i pouhou aktualizaci jejích WWW stránek, kde by se alespoň zmínili o tak velké zakázce?