Veřejně přístupný Internet v ČR

Jakou máme v ČR šanci dostat se k Internetu na některém z veřejně přístupných míst? Kde takováto místa hledat? Kolik jich je, jak jsou vybavena, jaké služby nabízí? A co je vlastně "veřejný Internet"? Na takovéto a podobné otázky hledal odpověď společný výzkum BMI, Cisco a ÚVIS.

Přístup k Internetu je něco, co se rychle přesouvá z polohy určitého privilegia a výjimečnosti do polohy běžné komodity, ke které by měl mít přístup skutečně každý, za únosnou cenu. Ačkoli to ve světle posledních změn státem regulovaných cen Českého Telecomu může vypadat absurdně, náš stát se dokonce zavázal (do konce roku 2002):

dosáhnout podstatného snížení cen za přístup na internet posílením konkurence a/nebo regulací cen a srovnáváním na evropské a národní úrovni

a to skrze své přihlášení se k iniciativě eEurope+ (a konkrétně i v Národním akčním plánu eEurope+).

Kromě podpory využívání Internetu cestou výrazného zlevnění přístupu však od nás eEurope+ požaduje také další věci. Mimo jiné výrazně posílit možnosti přístupu k nejrůznějším službám veřejné správy on-line způsobem, a také přístup k těmto službám a k Internetu z veřejných míst. Ukládá nám totiž

Zakládat veřejně přístupná místa pro přístup k internetu

[posilovat] Dostupnost přístupových terminálů na internet na veřejných místech jako jsou muzea, knihovny, kulturní střediska atd.

Plnění těchto (i dalších) úkolů v rámci eEurope+ přitom bude pravidelně vyhodnocováno na řadě ukazatelů, mezi které patří například:

Počet veřejných internetových míst na 1000 obyvatel.
Procento základních služeb veřejného sektoru dostupných on-line
Využívání veřejností on-line služeb veřejného sektoru - pro získání informací a pro podání úředních listin

Konkrétní způsob vyhodnocování těchto ukazatelů bude teprve upřesněn - nejspíše ale bude veden po "státní linii", se zapojením Českého statistického úřadu a dalších institucí státní správy.

Projekt "Internet na veřejně dostupných místech"

Do značné míry nezávisle na požadavcích a ukazatelích eEurope+ proběhl v ČR další ročník projektu "Internet na veřejně dostupných místech". Jde o společné dílo sdružení BMI (ideový záměr a řízení), společnosti CISCO (zřejmě financování) a ÚVIS (záštita), ve své praktické části realizované dvěma výzkumnými agenturami: DEMA a Markent. "Dalším" je tento výzkum proto, že navazuje na obdobně zaměřené průzkumy prováděné stejnými subjekty i v dřívějším období (viz zde). Jde přitom o aktivitu, která nesměřuje ani tak do podpory vzniku nových míst veřejného přístupu k Internetu, jako spíše do oblasti monitorování dění v této oblasti. Minulý čtvrtek byly výsledky tohoto průzkumu prezentovány na půdě Úřadu pro veřejné informační systémy.

Předmětem tohoto výzkumu nebylo spočítat místa "veřejně dostupného Internetu", ani přesněji definovat, co se pod tímto pojmem vlastně rozumí - zda jde pouze o možnost využívat služby Internetu (např. pro brouzdání webem z vhodného terminálu), či dokonce o možnost připojit si k Internetu vlastní koncové zařízení (notebook, PDA apod.). Stejně tak nebylo předmětem tohoto výzkumu zkoumat, k čemu vlastně takovýto "veřejně dostupný Internet" lidem je - zda (resp. do jaké míry) jej používají jako svůj jediný přístup k Internetu, a zda (do jaké míry) jej využívají lidé, kteří běžně mají k dispozici jiné připojení (např. v kanceláři či doma) a "veřejný Internet" využívají na cestách či jinde "v terénu".

Společný výzkum BMI, Cisco a UVIS se zaměřil spíše na jiné aspekty: zejména na to, kde se místa veřejného přístupu nachází, co si lidé o "veřejném Internetu" myslí, co od něj očekávají, kde by jej hledali atd. Dále se výzkum zabýval i tím, jak lidé vyhledávají informace.

Co výzkum ukázal?

Agentura DEMA zjišťovala dostupnost přístupu k Internetu na 576 místech ve všech okresních městech ČR. Její tazatelé se vydali do terénu a ptali se na možnost přístupu k Internetu na veřejných místech. Uspěli v 31% procentech (na cca 178 místech). Zdůrazněme si ale, že toto není směrodatný způsob zjišťování celkového počtu takovýchto míst na celém území ČR (zkoumaná místa byla jen v okresních městech ČR). Proto také není možné z tohoto údaje odvodit ukazatel z eEurope+ o počtu veřejně přístupných míst na 1000 obyvatel.

Pokud jde o charakter míst, kde tazatelé uspěli, zde je struktura následující:

městské knihovny: zde bylo možné získat přístup k Internetu v 98%
hotely: v 18%
úřady státní správy: celkem 27 procent (z toho: 13% okresní úřad a 14% městský úřad)
vlakové nádraží: 4%
pošta: 3%
autobusová nádraží: 0% (žádná možnost přístupu k Internetu)

Výše citovaný údaj o úspěchu na 31% zkoumaných míst je průměrem za celou republiku, ale mezi jednotlivými kraji jsou poměrně velké rozdíly. Na jednom konci celé škály jsou Královéhradecký kraj (40%) a Praha (38 %), a na druhém konci Karlovarský kraj (25%).

K předchozímu výčtu je vhodné doplnit, že tazatelé zjišťovali i počet internetových kaváren (ty zřejmě nabízí přístup k Internetu všechny, tj. na 100%). Se započítáním těchto kaváren pak lze sestavit následující graf ukazující, jaká je relativní četnost jednotlivých míst podle jejich charakteru:

Pokud jde o vybavenost "veřejně dostupných míst" počítači, zde je zjištění následující:

třetina míst má 1 až 2 počítače
čtvrtina míst má 3 až 5 počítačů
další čtvrtina má 6 až 10 počítačů
zbytek má 11 či více počítačů

Průměrná vybavenost podle charakteru místa je následující:

internetové kavárny mají v průměru 7,7 počítače
knihovny 4,6
hotely: 3,2
městské úřady: 2,4
okresní úřady: 1,3 počítače

Polovina míst provozujících "veřejně přístupný Internet" zahájila činnost v roce 2001 nebo 2000; polovina míst má za sebou dva roky nebo i více let provozu.

Zajímavé je také zjištění, jaký rozsah služeb mohou lidé očekávat od míst "veřejně dostupného Internetu". Kritickým místem může být zejména možnost použití vlastní diskety (například pro odeslání předem připraveného dokumentu). Podle zjištění agentury DEMA toto povolí v 62 procentech případů, zatímco v ostatních je to zakázáno zejména kvůli potenciálnímu nebezpečí zavirování. Moje dosud jediná osobní zkušenost s takovýmto místem ztroskotala právě na tom, že mne nenechali použít přinesenou disketu.

Co zjistil Markent?

Agentura Market zjišťovala, co si lidé myslí o veřejně dostupných místech s Internetem. Například následující tabulka ukazuje zjištění o tom, kde by lidé intuitivně hledali místo veřejného přístupu k Internetu. Za povšimnutí zde stojí zejména vysoký rating úřadů práce.

Dalším zajímavým zjištěním je to, jak se liší preference obyvatel větších (krajských) měst a ostatních sídel, pokud jde o získávání informací různými cestami:

Zájem o komunikaci s úřady prostřednictvím Internetu přitom má nejvíce dotazovaných v Praze (82%), ve Zlínském (80%) a Moravskoslezském kraji (74%), nejméně pak v Pardubickém (59%) a Středočeském kraji (49%). Zkoumaný vzorek činil 1254 osob, a z nich mělo v průměru zájem o využití Internetu ke komunikaci 66 procent.

Nálepka "Veřejný Internet"

V souvislosti s mapováním situace v oblasti veřejného přístupu k Internetu je vhodné se zmínit i o další aktivitě sdružení BMI a ÚVIS. Jde o nálepku "Veřejný Internet", kterou mohou získat subjekty nabízející veřejný přístup k Internetu, pokud se zaregistrují v databázi kterou vedou organizátoři (registrační formulář). Smyslem pak je možnost jednotného označení všech veřejných míst, kde lze získat přístup k Internetu, pro snazší orientaci veřejnosti.

Dalším efektem je to, že tím vzniká i určitá evidence takovýchto míst (byť opět ne reprezentativní pro celý stát). Strukturu míst, která jsou zde zanesena, ukazuje následující obrázek.

Změna oproti loňsku?

Jelikož zde citovaný výzkum probíhal již podruhé, je na místě i určité srovnání. Tisková zpráva, kterou k výsledkům výzkumu vydalo sdružení BMI, to shrnuje takto:

Protože stejný výzkum se uskutečnil o rok dříve ve všech krajských městech, je možné srovnání, zda v nich došlo k nějakým změnám. To ukázalo, že se sice zlepšila vstřícnost, ochota a profesionalita pracovníků dotazových míst při podávání informací týkajících se Internetu, avšak reálná šance občanů využít Internet se zvýšila jen mírně.