Re: Jak to bude s financováním Internetu do škol?

Můj včerejší článek o projektu "Internet do škol" vyvolal zajímavou diskusi, ve které padlo několik velmi důležitých otázek. Rád bych na některé z nich reagoval souhrnně, formou dalšího článku. Než ale budete pokračovat v jeho čtení, považuji za potřebné zdůraznit, že nemluvím a ani nemohu mluvit za realizátory tohoto projektu, ani za jeho zadavatele - mé odpovědi chápejte jako subjektivní pohled novináře, který vše již určitou dobu sleduje, skládá si jednotlivé kaménky do celistvější mozaiky a vytváří si na vše vlastní názor. Chcete-li se na něco zeptat přímo realizátorů Projektu III (infrastruktury), využijte možnosti které nabízí jejich stránky na adrese www.acol.cz. Budete-li se chtít zeptat zadavatele, tedy resortu školství resp. jeho Sekce SIPVZ, můžete to zkusit například přes odbor pro styk s veřejností na MŠMT (kontakt najdete na domovské stránce MŠMT). Já jsem se ale touto cestou zatím nedozvěděl nic.

Proč samostatný intranet?

V jedné ze včerejších reakcí zaznělo: "A dost dobře nechápu, proč se školy mají spojovat do samostatného intranetu".

Tuto otázku považuji za nesmírně důležitou, zvláště pak pro ty čtenáře, kteří se o celý projekt začali zajímat teprve nedávno. Původně totiž celý projekt odstartoval jako projekt na připojování škol přímo k Internetu. Podle toho se ostatně dodnes jmenuje. S postupem času ale celý projekt ve vší tichosti "zmutoval" do něčeho jiného - do projektu na vybudování privátní infrastruktury (dnes označované jako intranet), s tím že školy nebudou připojovány k veřejnému Internetu, ale pouze k této privátní infrastruktuře (intranetu). Teprve tato privátní infrastruktura pak bude centrálně propojena s veřejným Internetem a jednotlivé školy pak získají přístup k Internetu skrze tuto privátní infrastrukturu.

Pokud mé vědomosti sahají, zcela veřejně se o budování privátní infrastruktury (intranetu) a připojování škol k této privátní infrastruktuře (nikoli k Internetu) začíná mluvit až zhruba od letošního Invexu - tedy od doby, kdy ÚOHS definitivně rozhodl ohledně výběrového řízení na generálního dodavatele, MŠMT vyhlásil jeho výsledky a vítězné konsorcium Autocon OnLine a Český Telecomu se pustilo do osvětové činnosti. Do té doby se objevilo jen pár "rýpavých" článků (například tento z mého pera), které na změnu upozorňovaly, ale moc velkou odezvu nevyvolaly.

Důvody budování privátního školského intranetu nebyly (podle mého názoru) dosud uspokojivě vysvětleny. Na WWW stránkách ACOL lze sice najít následující vysvětlení, ale zhodnoťte si sami, zda vysvětlují přednosti varianty s privátní infrastrukturou (školským intranetem) oproti jinému řešení (přímému připojení k Internetu):

Proč se vůbec buduje školský intranet?
Bude to místo, kde budou soustředěny veškeré údaje o provozu systému, centrální server bude školám poskytovat řadu služeb pro správu systému a především to bude prostor pro ukládání a aktualizaci výukových aplikací. Intranet umožní školám využívat všechny služby, které budou dodávat subjekty vybrané ministerstvem školství pro realizaci jednotlivých projektů SIPVZ. V rámci Projektu III to budou například zálohy dat, poštovní služby apod.

Jaké jsou výhody intranetu oproti vloženým nákladům?
Budovaná infrastruktura je nezbytným základem zvyšování informační gramotnosti v České republice. Ekonomický přínos celé Státní informační politiky ve vzdělávání se v řádu několika let projeví na růstu základních ekonomických ukazatelů a zvyšování konkurenceschopnosti českých firem. Pro školy bude intranet komunikační platformou, která rozvoj informační gramotnosti umožní.

Osobně považuji variantu s privátní infrastrukturou za podstatně nákladnější než přímé připojení škol k Internetu, zvláště pak v situaci, kdy se s připojováním škol nezačíná na příslovečné "zelené louce". Nemám ale v ruce žádný ekonomický rozbor, kterým bych toto své tvrzení mohl dokázat (na druhou stranu jsem kromě velmi obecných konstatování neviděl ani žádný ekonomický rozbor svědčící ve prospěch školského intranetu).

Navíc varianta s privátním školským intranetem komplikuje situaci školám, které již nějaké připojení k Internetu mají. Generální dodavatel by obecně měl "plně respektovat investice do lokálních systémů již vložené", a to včetně existujícího připojení. Na svých WWW stránkách k tomu říká:

Neodstřihnete naši školu od stávajícího připojení?
Pokud bude připojení dostatečně kvalitní, bude ČESKÝ TELECOM vyjednávat se stávajícími providery o integraci připojení, které školy využívají.

Dosud jsem ale nikde nenašel žádný konkrétní popis technického řešení takovéto integrace. Mohu vyjít pouze z toho, co zaznělo v odpovědi na můj explicitní dotaz na jedné z invexových tiskovek z úst zástupců ACOL: stávající připojení se v principu využije jako "virtuální dvoubodový spoj" vedoucí od školy do privátního školského intranetu (realizovaný na principu sítě VPN). Pokud by pak někdo z příslušné školy komunikoval s veřejným Internetem, šel by veškerý provoz nejprve přes onen virtuální dvoubodový spoj do privátního intranetu (fakticky skrze veřejný Internet), a teprve pak do veřejného Internetu (fakticky by se do něj vracel). Zvědav jsem i na to, kolik připojení shledá Český Telecom jako dostatečně kvalitní a tudíž způsobilé takovéto integrace. Pokud ne, bude Telecom zřizovat připojení nové.

Kdo to všechno bude platit? Včetně konektivity, supportu atd.

Další včerejší otázka se týkala způsobu placení. Zde je odpověď vcelku jednoduchá a jasná: technicky to bude tak, že školy nebudou platit nic. Vše se bude platit centrálně, z prostředků státu (přesněji: resortu školství), do rukou generálního dodavatele. Pojďme si to ale trochu rozebrat.

Generální dodavatel bude poskytovat vše: od HW (počítačů) po systémový software (operační systém a kancelářský balík), přes konektivitu, systémové služby školského intranetu až po servis a support. Stát za to bude platit jako za celek, neboli za vše najednou, a to stylem "flat rate" (paušálním způsobem) - měsíční platbou za každý jednotlivý počítač (přesněji: za tzv. SKP, standardní klientské pracoviště). Stát naopak nebude platit nic jednorázově, na počátku celého projektu (s výjimkou plateb za vybudování sítí LAN na jednotlivých školách).

Z pohledu generálního dodavatele to tedy znamená, že on musí zainvestovat nákup počítačů a vybudování celé privátní infrastruktury (hlavně na to si bude brát onen bankovní úvěr, zmiňovaný ve včerejším článku). Následně vše rozpočítá do měsíčních paušálních plateb za SKP, které bude požadovat od státu, resp. které si se státem již dohodnul ve vzájemných smlouvách. O výši těchto plateb, neboli o tom, kolik bude stát měsíční provoz jednoho počítače (jednoho SKP), nemám žádné informace.

Podle tvrzení generálního dodavatele, i podle zadávací dokumentace k výběrovému řízení, jsou měsíční paušální platby za SKP jedinou položkou, kterou může GD státu fakturovat (pomineme-li jednorázové zřizování sítí LAN na školách). Tudíž veškeré činnosti, které bude generální dodavatel zajišťovat, musí být tímto měsíčním poplatkem pokryty. Proto v něm nutně musí být zahrnuty jak náklady na konektivitu (v rámci privátní sítě i ven do Internetu), tak veškerý support, systémový software, služby školského intranetu atd.

Osobně se domnívám, že v takto stanoveném paušálním poplatku (jehož výši neznám) již nikdo nepozná, kolik připadá na tu kterou složku (konektivitu, support, systémový software atd.). Bude tedy prakticky nemožné posoudit, zda je ta která složka měsíčního paušálu předražená, odpovídající nebo výhodná.

Pokud jsem správně pochopil roli generálního auditora, pak jeho úlohou bude posuzovat funkčnost, kvalitu a rozsah poskytovaných služeb, ale nikoli již jejich cenu. Ostatně, cena, resp. měsíční platby za každé jednotlivé SKP, jsou předmětem smluvních vztahů státu a generálního dodavatele a jsou již stanoveny (byly předmětem výběrového řízení, ze kterého ale byli pro formální nedostatky vyloučeni všichni zájemci kromě jednoho).

Pokud tedy generální dodavatel dokáže při pevně dané výši cen vše realizovat s nižšími náklady, vydělá na tom a bude generovat zisk. V opačném případě ponese ztrátu také on.

Jak bude stanoven počet počítačů?

Další zajímavou otázkou, která včera zazněla, je otázka na počet počítačů které každá škola dostane ("Jak bude stanoven počet počítačů (peněz) jestli podle počtu studentů nebo i podle dohody s dodavatelem …"). Obecná odpověď je jednoduchá a lze ji najít na WWW stránkách ACOLu:

Jaké počítače a kolik jednotlivé školy dostanou?
Nabídka uskupení společností AutoCont On Line - ČESKÝ TELECOM a partneři předpokládá, že bude stanoven přesný poměr počtu žáků na 1 počítač. V nabídce pro MŠMT jsme školy rozdělili do 6 skupin podle počtu žáků. O konkrétním počtu počítačů a dalšího vybavení bude uskupení vyjednávat s ministerstvem a celkové řešení bude uvedeno v prováděcí smlouvě.

Konkrétní počty resp. poměry jsem ale dosud nikde nezaznamenal a nejspíše jsou teprve dojednávány (prováděcí smlouva měla být předložena k podpisu minulý týden). Stejně tak zřejmě není jasno ani pokud jde o konkrétní přenosové rychlosti a kapacity, připadající na počítač a školu. Generální dodavatel pouze velmi obecně říká:

Jaké nám poskytnete připojení ….?
Připojení bude realizováno pevnou linkou v takové přenosové rychlosti, aby všechny nabízené služby byly dobře provozovatelné. Minimální přenosová rychlost je 64 kb/s.

Celý projekt však počítá s tím, že školy si budou moci pořídit další SKP, navíc k tomu, co jim připadne v rámci základního "přídělu". Nebo lepší konektivitu do školského intranetu. To si ale již budou muset zaplatit samy, ze svých prostředků. Příslušné ceny ani princip placení (zda také pouze měsíční paušál nebo jinak) jsem také dosud nikde nezaznamenal.

Technický support, funkčnost …

Několik včerejších otázek směřovalo k tomu, jak bude zajišťován technický support, kdo se bude starat o funkčnost operačního systému a systémových aplikací, o konektivitu atd. I zde je obecná odpověď jednoduchá: bude se o to starat generální dodavatel. Pojďme si to ale opět trochu rozebrat.

Generální dodavatel je tím, kdo je odpovědný za tyto věci a kdo se (aspoň předpokládám) k tomu zavázal ve své smlouvě se zadavatelem. Jak konkrétně si to zařídí, jaké partnery si k tomu najme atd. je již jeho starostí - stát (i škola, které něco nefunguje) by měl mít jediného partnera, na kterém se může a má dožadovat nápravy. Předpokládám, že konkrétní detaily se každá škola dozví nejpozději v okamžiku, kdy bude od generálního dodavatele přebírat svou část vybavení a připojení.

O charakteru závazků generálního dodavatele v oblasti supportu lze již dnes usuzovat z těchto pasáží, obsažených ještě v zadávací dokumentaci k výběrovému řízení:

Pro aktivní komponenty LAN sítí a servery LAN platí nezbytný, zadavatelem požadovaný předpoklad, že GD poskytuje své služby 16 hodin denně (od 7 do 23 hodin) a všechny pracovní dny v týdnu GD zahájí odstraňování jakékoliv vady na místě jejího výskytu nejpozději ve lhůtě 4 hodin od jejího oznámení školským zařízením s tím, že vadu je třeba odstranit vždy bezodkladně, s přihlédnutím k charakteru vady

Pro vlastní standardní klientské pracoviště a tiskárny je zadavatelem požadováno, aby GD zahájil odstraňování jakékoliv vady na místě jejího výskytu nejpozději bezprostředně následující pracovní den po dni, ve kterém byla vada školským zařízením oznámena a takovou vadu je třeba odstranit bezodkladně, s přihlédnutím k charakteru vady;

S otázkou supportu souvisí i to, za co vlastně bude generální dodavatel odpovídat. Pokud jsem vše správně pochopil, závazky generálního dodavatele sahají na jednotlivých SKP až na úroveň operačního systému a kancelářského balíku, ale zde končí. Mělo by to znamenat například to, že nositelem licencí za systémový software (OS a kancelářský balík) bude generální dodavatel, nikoli škola či zadavatel (resort školství). Jak to ale bude s nejrůznějšími výukovými aplikacemi, ať již provozovanými ve školském intranetu či lokálně v jednotlivých školách?

Výukové aplikace obecně nejsou součástí projektu III (projektu infrastruktury), a tudíž by ani neměly spadat do odpovědnosti generálního dodavatele (alespoň ne z titulu jeho vítězství ve výběrovém řízení na realizaci projektu III). Z neformálního rozhovoru s kompetentním představitelem MŠMT, který jsem měl možnost absolvovat spíše náhodou při jiné příležitosti, jsem vyrozuměl že o aplikace na SKP se má starat resort školství, resp. jím nasmlouvaní partneři. To by v praxi mohlo znamenat, že o hardware a část softwaru na jednom a témže počítači se stará (a odpovídá za něj) jeden subjekt, a o jinou část softwaru jiný subjekt. To je ve sporu s předpokladem, že školy i zadavatel budou mít jediného partnera a poskytovatele služeb. Hlavně mi to ale připadá jako časovaná bomba, protože když něco nebude fungovat a škola se bude dožadovat nápravy, bude každý z obou subjektů přehazovat vinu na toho druhého. Odpověď na tuto mou námitku vyzněla tak, že zadavatel již má rozmyšleno jak těmto situacím předejít. Nedovedu si ale představit jiné řešení než to, že se smluvním partnerem zajišťujícím správu aplikací stane ten samý subjekt, který se stará o vše ostatní (tedy opět generální dodavatel infrastruktury).

O konkrétních výukových aplikacích a aplikačních službách se v současné době zřejmě teprve rozhoduje, v rámci projektu II. Jasno už ale je u operačního systému a systémového softwaru, který spadá do projektu III (infrastruktury). Zde lze ocitovat z www.acol.cz:

Jaký software jednotlivé školy dostanou?
Primárním partnerem pro oblast software je společnost Microsoft, v nabídce pro soutěž na Generálního dodavatele byly jako operační systém uvedeny Windows 2000. Dále je součástí dodávky každé stanice balík kancelářských a vývojových aplikací a SW pro správu stanice

Proč je nadiktována dodávka software od společnosti Microsoft?
Společnost Microsoft je smluvním partnerem uskupení AutoCont On Line-ČESKÝ TELECOM, a operační systém a software Microsoft byly součástí nabídky tohoto uskupení. Protože tato nabídka byla vyhodnocena jako vyhovující, bude v rámci projektu využívána tato platforma. Je nutné uvést, že cenová nabídka společnosti Microsoft pro potřeby tohoto projektu byla velmi výhodná.

Případným zájemcům o jiný software je adresována nasledující odpověď, opět z www.acol.cz:

Naše škola používá Linux, Office602 či jiný operační systém. Co se s tímto software stane?
V případě, že škola bude trvat na zachování stávajícího legálního software a operačního systému, nabídne Oblastní manažer několik způsobů jejich zachování pro potřeby školy, od integrace do systému po oddělený provoz.