Historie naší liberalizace, díl VIII: Tarif Internet 99

Chceme-li správně pochopit okolnosti vzniku tarifu Internet 99, je dobré si alespoň stručně zrekapitulovat události onoho památného "telekomunikačního listopadu" roku 1998 (podrobněji viz minulý díl tohoto seriálu). SPT Telecom tehdy oznámil opravdu výrazné zdražení místních hovorů, které bylo závislé na délce hovorů - nejkratší hovory (do 2 minut délky) podražily relativně málo, o cca 8 procent, zatímco delší hovory podražily až o 62,5 procenta. Telecom to prezentoval jako celkové zdražení o 25 procent, protože efekt počítal jako vážený průměr s uvážením četnosti hovorů podle jejich délky (a s největší váhou započítal zdražení nejkratších hovorů, které bylo nejmenší). Na uživatele Internetu ovšem dopadlo avizované zdražení nejtvrději, protože jejich často velmi dlouhé "hovory" měly podražit právě o oněch 62,5 procenta. To bylo něco, co uživatelskou veřejnost doslova vyhnalo do ulic a dalo vzniknout protestnímu hnutí s názvem "Internet proti monopolu".

Vlamování do otevřených dveří?

Když Telecom viděl, jakou bouři nevole sklidil mezi uživateli Internetu, rozhodl se přeci jen udělat určitý ústupek - přišel s návrhem na speciální zvýhodněný tarif, určený právě pro připojování k Internetu. Představitelé Telecomu sice tvrdili, že něco takového připravovali již delší dobu a že celé protestní hnutí bylo vlastně jen jakýmsi "vlamováním se do otevřených dveří" - ale tomu v té době uvěřil skutečně jen málokdo. Kdyby to Telecom býval myslel vážně s podporou Internetu, měl přípravu internetového tarifu oznámit společně s oznámením nových cen pro rok 1999. Ve skutečnosti udělal něco úplně jiného - když oznamoval plánované zvýšení, nezveřejnil jeden podstatný údaj (o zkrácení časových impulsů), bez kterého nebylo možné si spočítat, o jak vysoké zdražení se jedná. Telecom tehdy zveřejnil pouze údaj o tom, že celkové zdražení místních hovorů dosáhne výše 25 procent. Možná tehdy doufal, že uživatelé Internetu jen tak nezjistí, že právě jich se zdražení dotkne v podstatně větší míře, 62,5 procenta.

Bylo především zásluhou protestního hnutí Internet proti monopolu, že se mu podařilo získat hodnověrné údaje z neoficiálních zdrojů o skutečné výši zdražení, a na základě těchto údajů zburcovat celou uživatelskou veřejnost. Pak už Telecomu nezbylo než "kápnout božskou" a jeho původní snaha vše skrývat a mlžit se rychle obrátila proti němu samotnému.

První verze Internetu 99

Snahou protestující veřejnosti a hnutí Internet proti monopolu bylo dosáhnout zavedení paušálního telefonního tarifu, který by nebyl závislý na délce připojení - tak jak je to běžné např. v USA, a jak se to již v roce 1998 začalo objevovat i v některých zemích Evropy. Hnutí IPM (Internet proti monopolu) nejspíše bylo ochotno vyjednávat i o různých modifikacích a variantách takovéhoto tarifu, ale vše nakonec dopadlo jinak - Telecom jim předložil svůj vlastní návrh, o kterém nebyl ochoten příliš diskutovat. Jednalo se o návrh tarifu s názvem Internet 99, který nebyl paušální (tzv. flat-rate), ale naopak závislý na čase (délce připojení), podobně jako tradiční telefonní tarif. Pouze poněkud prodlužoval délku časových intervalů, po jejichž uplynutí naskakují uživatelům na jejich telefonní účet jednotlivé impulsy v ceně 2,60 Kč (zatímco v roce 1998 byla cena jednoho impulsu ještě 2,40 Kč).

Podstatou nového tarifu bylo zavedení tří různých časových pásem (místo dvou u běžných hovorů) a nastavení délky časových intervalů podle následující tabulky:

Pokud bychom posuzovali pouze délky časových intervalů tarifu Internet 99 a standardního telefonního tarifu, který Telecom hodlal zavést pro rok 1999, pak bychom museli konstatovat, že tarif Internet99 je univerzálně výhodnější (vždy přináší určité zvýhodnění) - i když by asi bylo na místě diskutovat o tom, zda je toto zvýhodnění malé či velké atd. Pokud bychom totéž srovnání provedli s běžným telefonním tarifem z roku 1998 (tj. s tím, který platil ještě v době kdy se o Internetu99 rozhodovalo), pak bychom rázem zjistili, že je o něco výhodnější pouze ve večerních hodinách, zatímco ve špičce je přesně stejný.

Sestavovací poplatek

Úvahy o výhodnosti z předchozího odstavce, založené na pouhém srovnání délky časových intervalů, však nejsou korektní. Důvodem je skutečnost že Telecom "penalizoval" internetový tarif zavedením tzv. sestavovacího poplatku, čímž výrazně ovlivnil jeho výhodnost ve srovnání s běžným tarifem. Sestavovací poplatek je roven jednomu impulsu, který uživateli naskočí ihned, okamžitě po spojení hovoru (za jeho "sestavení").

Zavedením sestavovacího poplatku došlo skutečně k výrazné proměně výhodnosti celého internetového tarifu, který rázem přestal být univerzálně výhodnější než běžný telefonní tarif pro rok 1999. Například v době špičky začal být výhodnější až od 8. minuty hovoru, a do té doby byl naopak ještě dražší než běžný telefonní tarif (neboli: hovor kratší osmi minut byl podle tarifu Internet99 dražší než v běžném telefonním tarifu, lacinější byl pouze hovor delší než 8 minut). V době nejslabšího provozu (po 21. hodině) byl tarif Internet99 výhodnější také až od 8. minuty (a ve srovnání s běžným telefonním tarifem roku 1998 dokonce až od 18. minuty). To pak mělo nepříjemné následky i v tom, že uživatelé nevěděli přesně, který tarif bude pro to které jejich připojení výhodnější. Na internetové providery to zase vyvíjelo tlak, aby svým zákazníkům nabízeli obě varianty připojení (s oběma možnostmi tarifikace, což ale znamenalo zřízovat dva různé druhy vstupních bodů vedle sebe a zdvojit propojení se sítí Telecomu).

Vlastnosti tarifu Internet99

SPT Telecom nikdy uspokojivě nevysvětlil, proč sestavovací poplatek v tarifu Internet99 vlastně zavedl. Jistou dobu tvrdil, že je to z technických důvodů, aby jeho ústředny dokázaly rozlišit "internetový" a "běžný" telefonní hovor a zpoplatňovat jej rozdílně. Pravděpodobnějším důvodem byla jeho snaha působit určitým způsobem na chování uživatelů a také snaha změnit celkovou výhodnost tarifu Internet99 tak, aby to vyhovovalo jeho potřebám a vcelku přirozené snaze o maximalizaci zisku.

Zavedením sestavovacího poplatku také vzniknul tlak na uživatele, aby se připojovali k Internetu na delší dobu (kdy tarif teprve začíná být výhodný). Naopak kratší hovory jsou sestavovacím poplatkem efektivně penalizovány. Největší zvýhodnění je uživatelům poskytováno v pozdních večerních hodinách, což zase vytváří tlak na to, aby se připojovali k Internetu právě v tuto dobu, kdy je telefonní síť minimálně vytížená. To si ale mohou dovolit domácí uživatelé, ale nikoli třeba podnikatelé, kteří chtějí používat Internet ke své práci a v pracovní době. Stejně tak školy, které také nemohou počkat až na pozdní večerní hodiny, kdy je připojení nejlevnější.

Celkově tedy tarif Internet99 určitým způsobem vyšel více vstříc jedné části uživatelů Internetu (domácím uživatelům), a méně jiným uživatelům Internetu (např. školám, podnikatelům atd.)

Chyba podražila o 100 procent

Sestavovací poplatek v rámci tarifu Internet 99 také velmi prodražil jakoukoli technickou chybu při navazování spojení. Pokud se například nepodařilo spojení dvou modemů, uživatel přesto zaplatil dva impulsy (jeden za sestavovací poplatek a druhý za samotný hovor). Ve většině případů přitom byla na vině nedostatečná kvalita linky, která spojení modemů znemožnila (a tudíž chyba provozovatele sítě, tj. Telecomu). Hnutí Internet proti monopolu se ještě na sklonku roku 1998 podařilo dosáhnout toho, aby si Telecom účtoval sestavovací poplatek "až v průběhu první minuty", což mělo tento problém odstranit. Ovšem ne všechny ústředny Telecomu dokázaly odložit započítání sestavovacího poplatku a stále jej inkasovaly hned na začátku spojení.

Datová, nebo hlasová služba?

Zajímavé také bylo, že Telecom od počátku deklaroval tarif Internet99 jako tarif za datovou a nikoli hlasovou službu, což mj. zdůvodňoval tím, že regulace by mu neumožnila nasadit tak nízkou cenu u hlasové služby. Regulované služby se ale týkají maximálních cen, nikoli cen minimálních.

Navíc, pokud by Internet99 měl představovat datovou službu, musel by přenášet data. Uživatel by tedy pracoval s datovým rozhraním, a případný převod dat do analogového tvaru a zase zpět (prostřednictvím modemů) by byl záležitostí Telecomu, tj. uživatelé by sami žádné modemy nepotřebovali. Tak tomu ale není, a tudíž Internet99 odpovídá hlasové službě, byť používané specifickým způsobem, pro připojování k Internetu.

Další vývoj

K úplnému zrušení ostudného sestavovacího poplatku přistoupil Telecom až o rok později, u tarifu Internet2000 (pro rok 2000). Současně s tím ale upravil počáteční průběh tohoto tarifu, tak aby vždy po určitý počet minut (např. 6 minut) věrně kopíroval běžný telefonní tarif - čímž stále tlačí na uživatele aby se připojovali spíše na delší dobu. Další změnou, v poměrně nedávné době, pak bylo zkrácení středního časového pásma jen do 19 hodiny a naopak rozšíření třetího časového pásma (s nejvýhodnějším připojením) tak, aby začínalo již od 19 hodiny.

Významnou změnou bylo také pozdější zavedení tzv. národní verze tarifu Internet2000. Tato verze umožnila, aby internetoví provideři nabízeli připojení plošně po celém území státu (ve všech UTO), a to i tehdy, pokud neměli své přístupové body ve všech existujících uzlových telefonních obvodech. Podmínkou bylo, aby jich měli alespoň 30 (tj. cca pětina) vhodně rozmístěných po celém území, a Telecom jim pak zajišťoval přenos volání do těchto bodů i z UTO kde provideři své přístupové body neměli. Příslušný provider pak mohl nabízet připojení za tarif Internet 2000 (a na jednotné telefonní číslo) skutečně odkudkoli z celé republiky.

Ještě dalším významným vývojem bylo zavedení provizí z internetových volání. Telecom totiž od roku 2000 přistoupil na to, že bude internetovým providerů poskytovat určitý podíl na výnosech, které generují "internetové hovory" uživatelů Internetu směřující k jejich providerům. Šlo v zásadě o akceptování principu, že tento druh provozu je generován zásluhou internetových providerů, kteří tak vůči Telecomu vystupují v roli určitých subdodavatelů - a tak je korektní, aby se s nimi Telecom dělil o část svých výnosů. Zvláště pak v situaci, kdy provize providerům již dříve vyplácel jiný telekomunikační operátor (pražský Dattel), a díky tomu získal na svou stranu významnou část internetových providerů i s jimi generovaným provozem. Bylo kolem toho dost animozity, a to i v dalších obdobích, včetně tahanic o výši provize resp. podílu na výnosech - ale svůj významný efekt to rozhodně mělo. Internetoví provideři mohli z tohoto zdroje příjmů financovat alespoň část svých nákladů, a někteří dokázali nabídnout i přístup k Internetu zcela zdarma. Ale o tom zase až příště.