Historie naší liberalizace, díl 7: bouřlivý listopad 1998

Koncem roku 1998, na přelomu října a listopadu, došlo k zajímavé kumulaci několika významných událostí v oblasti telekomunikací. Informace o nich se dostaly na veřejnost téměř současně (resp. v průběhu několika málo dnů) a zapůsobily doslova jako bomba - vyvolaly takovou bouři nevole, zejména mezi uživateli Internetu, že došlo i na protestní akce a demonstrace. Jaké zásadní změny to ale byly?

Z pohledu veřejnosti bylo nejmarkantnější drastické zdražení místních hovorů, o 62,5 procenta!! Souběžně s tím dal SPT Telecom najevo, že bude výrazně snižovat své investice do infrastruktury, která měla být již z velké části vybudována. Zveřejněn byl i negativní verdikt ČTÚ ohledně internetové telefonie, který byl všeobecně interpretován jako zákaz tohoto mechanismu a tím zablokování možné konkurence pro tehdy ještě zcela monopolního operátora. No a k tomu všemu je ještě třeba dodat, že koncem roku 1998 získal strategický partner Telecomu nákupem dalších akcií na volném trhu tzv. blokační minoritu, a s ní i schopnost zablokovat důležitá strategická rozhodnutí. Byla to vše jen náhodná kumulace nesouvisejících událostí, nebo šlo o dílčí kaménky chytře zapadající do širší mozaiky?

Náhodná kumulace nesouvisejících jevů?

Odpověď na otázku z předchozího odstavce nejspíše navždy zůstane pouze v rovině spekulací. Pravdou ale je, že důsledky tehdejších událostí výrazně ovlivnily další vývoj a nadále ovlivňují i naši současnost. Kdo ví, zda bychom dnes měli nějaký internetový tarif, nebýt protestů internetové veřejnosti právě v listopadu 1998. A co třeba absence volby operátora, která zablokovala faktický nástup konkurence na náš telekomunikační trh po jeho otevření k 1.1.2001? Telecom zdůvodňoval svou neschopnost zavést volbu operátora v plánovaném termínu tím, že na to není technicky připraven. Proč tedy v roce 1998 tak výrazně omezil investice do infrastruktury, s tvrzením že její budování je již víceméně dokončené a další velké investice již nejsou zapotřebí? Neselhal zde strategický partner, který měl přinést zkušenosti a know-how? Neměl právě on myslet na to, co bude potřeba k přípravě Telecomu na otevření trhu k 1.1.2001? Že by o volbě operátora vůbec nevěděl? Určitě o ní věděl, když členské země EU, ze kterých strategický partner pochází, měly volbu operátora implementovat již v roce 1998. Místo toho se strategický partner v našem Telecomu ještě více "zabydlel" a získal ještě větší vliv na jeho fungování a rozhodování (skrze získání blokační minority).

Jednou z možných souvislostí je i "kauza internetové telefonie", popisovaná v předchozím dílu tohoto seriálu. Když totiž v polovině roku 1998 přišel Radiomobil se svou službou Paegas Internet Call, Telecom to nutně musel nelibě nést. Podle dnes dostupných informací chtěl po ČTÚ buď zákaz této služby, nebo naopak "rozvázání rukou", neboli uvolnění jeho vlastních povinností a omezení, která mu byla v jeho pozici monopolního operátora nadiktována státem. Pokud takováto souvislost existuje, pak ji Telecom využil opravdu velmi důkladně.

Vezměme ale jednotlivé události popořadě.

Rebalancování, nebo zdražení?

Nejvíce medializovanou událostí z konce roku 1998 bylo rozhodnutí Telecomu o drastickém zdražení místních hovorů, o plných 62,5 procenta. Telecom to ovšem prezentoval jako součást tzv. rebalancování tarifů, neboli jako jejich "uvádění do rovnovážné polohy". Pravdou je, že výnosnost místního hovorného a hovorného meziměstského a hlavně mezinárodního nejspíše nebyla stejná. Telecom v roce 1998 tvrdil, že místní hovory jsou pro něj výrazně prodělečné a musí je dotovat z výnosů mezinárodního hovorného, přičemž toto křížové financování musí nejpozději do otevření trhu skončit. Ověřit toto jeho tvrzení ale bylo prakticky nemožné, protože nikdo "zvenku" neviděl Telecomu do karet a zejména do jeho nákladových propočtů. Neexistovala proto možnost nezávislého posouzení toho, zda a do jaké míry jsou místní hovory skutečně prodělečné nebo jen málo ziskové. Objevily se jen zcela neoficiální odhady a srovnání, které říkaly že hovorné z místních hovorů je dokonce ziskové (na úrovni cca 12 procent), ale že prodělečné jsou měsíční paušály, které se pohybují pod hranici nákladů. S tím vcelku korespondovaly výroky samotných představitelů Telecomu, kteří se zmiňovali o tom, že prodělečné jsou pro ně měsíční paušály a že jejich zvýšení na cca 400 až 500 korun by byly pokryty všechny náklady na místní hovory a tyto by pak mohly být poskytovány zcela zadarmo, jako je tomu např. v USA.

O 25, nebo 62,5 procenta?

Místo radikálního zvýšení měsíčního paušálu se nakonec radikálně zvýšilo hovorné. Toto zvýšení vypadalo následovně:

• Dříve (v roce 1998) se ve špičce platilo 2,40 Kč za 3-minutový impuls
• Pro rok 1999 došlo ke zdražení na 2,60 Kč za 2-minutový impuls.

Zajímavou otázkou jistě je, jak vysoké toto zdražení je, měřeno v procentech. Pokud si vše vztáhneme k minutovému hovornému, vychází to následovně: v roce 1998 přišla ve špičce 1 minuta na 0,80 Kč (jako cena 2,40 Kč za 3 minuty, dělená třemi). Zvýšení na 2,60 Kč za 2-minutový impuls pak odpovídá ceně 1,30 Kč za 1 minutu (neboli: 2,60 Kč děleno 2). Zdražení tedy představovalo skok z 0,80 Kč za minutu na 1,30 Kč za minutu. To odpovídá zdražení o 62,5 procenta.

Telecom ovšem v závěru roku 1998 prezentoval celé zdražení místních hovorů jako pouze 25 procentní!! Jak k tomu dospěl? Sice to sám nikdy neřekl, ale jeho výpočet se přeci jen podařilo rekonstruovat. Svých 25 procent vypočítal jako vážený průměr, vztažený k průměrné délce hovorů - největší váhu (a rozhodující podíl na celkovém výsledku) zde měly nejkratší hovory, u kterých bylo zdražení skutečně jen relativně malé. Například hovory do délky 2 minut, kterých podle neoficiálních statistik bylo v síti Telecomu na 70 procent, skutečně podražily "jen" ze 2,40 Kč na 2,60 Kč.

Rozložení hovorů v telefonní síti SPT Telecom (1998)

Celkově pak Telecom prezentoval zvýšení cenové hladiny jako změnu o 3,9 procenta - to když zdražení místních hovorů "kompenzoval" zlevněním hovorů mezinárodních.

Za zmínku jistě stojí skutečnost, že celé zdražení muselo Telecomu schválit ministerstvo financí, které tehdy direktivně rozhodovalo o cenách za telekomunikační služby (s výjimkou mezinárodních tarifů, které určovalo ČTÚ).

Internet to schytal nejvíce

Posouzení vlivu a důsledků zdražení z přelomu roku 1998 a 1999 na různé skupiny uživatelů veřejné telefonní sítě není jednoduché. Pravdou je, že ti, kteří volají jen velmi krátce, zdražení pocítili nejméně. Nejvíce biti jsou naopak ti, kteří volají nejdéle.

Asi nejblíže k věrohodnému celkovému posouzení celkových dopadů je jiný výpočet, který se v inkriminované době také objevil a který se zabýval tím, o kolik více zaplatí uživatelé při stejném objemu "zkonzumovaných" služeb. Tento výpočet vedl na hodnotu 32 procent.

Celé zdražení ale největší měrou dopadlo na komutované uživatele Internetu, kteří se k celosvětové síti připojují po modemu a přes veřejnou telefonní síť. Jejich "hovory" jsou často velmi dlouhé, a u nich se tudíž celkové zdražení projevuje nejvíce - čím delší je hovor, tím více se jeho zdražení blíží k hodnotě 62,5 procenta! Vše názorně ukazuje následující obrázek (kde je vyjádřeno zdražení hovoru v závislosti na jeho délce).

Výše zdražení v závislosti na délce hovoru

Celkem pochopitelně proto zdražení, prosazené Telecomem na konci roku 1998, nejvíce rozlítilo uživatele Internetu. Dokonce natolik, že považovali za potřebné vyjít do ulic a demonstrovat proti chystanému zdražení. Vzniklo také celé hnutí s názvem "Internet proti monopolu", které začalo s Telecomem vyjednávat. Výsledkem mohutného tlaku veřejnosti bylo zavedení speciálního tarifu pro připojování k Internetu, s názvem Internet 99 (dnes Internet 2001). To si ale zaslouží samostatný díl našeho seriálu.

Zastavení investic

Jak jsme si již řekli výše, zdražení místního hovorného, prezentované jako součást nutného rebalancování tarifů Telecomu, bylo jen jednou z událostí konce roku 1998. Další významnou událostí bylo oznámení o výrazném snížení investic ze strany Telecomu.

Jaká ale byla příčina takovéhoto rozhodnutí? Došly Telecomu jeho "finanční síly" a byl nucen omezit investice kvůli nedostatku prostředků, resp. úvěrových zdrojů? Byly to jiné ekonomické důvody? Nikoli, tehdejší finanční ředitel uvedl v jednom z rozhovorů pro MF Dnes 31.10.1998 podstatně jiný důvod: není již do čeho investovat!

"Finanční ředitel SPT Telecom a jeden ze zástupců strategického partnera společnosti TelSource Urs Kamber chce příští rok výrazně snižovat investice. Základní infrastruktura se blíží k dokončení. Většina z digitálních ústředen už byla nainstalována, většina přenosové sítě také. Teď už bude vše souviset s uspokojováním zákazníků o zřízení nové stanice," tvrdí Kamber.

Zda se jeho slova naplnila či nikoli, lze poznat již letmým pohledem do výročních zpráv Telecomu - zde je skutečně patrné výrazné snížení investic, počínaje rokem 1999. Například čistá výše finančních prostředků (v miliardách Kč) použitých v investiční činnosti se vyvíjela takto:

• 1996: 30,133
• 1997: 35,248
• 1998: 33,232
• 1999: 18,116
• 2000: 16,927

• 1996: 93%
• 1997: 88%
• 1998: 72%
• 1999: 35%
• 2000: 30%

Z těchto údajů mi vychází, že záměr finančního ředitele z konce roku 1998 se skutečně vyplnil a investice byly výrazně omezeny. Opravdu se ale základní infrastruktura blížila dokončení? Byly již nainstalovány všechny digitální ústředny? Bylo již dokončeno budování tzv. inteligentní sítě, která by dokázala nabídnout různé moderní služby, které měly být po Telecomu záhy požadovány? Nikoli! Když se o mnoho měsíců později vzrušeně diskutovalo o odkladu volby operátora, se kterým přišel nový telekomunikační zákon, argumentoval Telecom tím že jeho síť ještě není na volbu operátora technicky připravena a že vše si ještě vyžádá čas a obrovské investice. Tzv. inteligentní síť, která teprve umožní zavedení volby operátora a přenositelnosti čísel, by podle dnešního ujišťování Telecomu měla být dokončena právě k polovině roku 2002, kdy skončí dvouletý odklad prosazený do telekomunikačního zákona.

Blokační minorita

Zajímavým prvkem v celém vývoji konce roku 1998 bylo i zvýšení podílu strategického partnera v samotném Telecomu. Původně totiž strategický partner, tvořený konsorciem TelSource, vlastnil pouze 27 procent akcií které získal v rámci výběrového řízení (byť na základě toho získal majoritní podíl na řízení Telecomu, viz minulé díly seriálu). Akcionářská smlouva, na jejímž základě vstoupil do Telecomu, mu dokonce explicitně zakazovala zvýšit vlastní podíl nad hranici 34 procent:

Nizozemská společnost KPN (Koninklijke PTT Netherlands, nástupce dřívějšího PTT Telecom Netherlands), která je majoritním členem konsorcia TelSource (51%), v roce 1998 roku nakoupila na akciových trzích dalších 6,5 procenta akcií SPT Telecom (za 500 milionů guldenů, což je cca 8 miliard korun). Tím se společně s dosud vlastněnými 27-podílem celého konsorcia dostal strategický partner na 33,5 procenta. To je na jedné straně méně než Akcionářskou smlouvou daný limit 34 procent, ale na druhé straně to je více jak 33,4 procenta, resp. více jak třetinový majetkový podíl.

Proč KPN tuto blokační minoritu získalo, naznačil v prosinci 1998 v rozhovoru pro MF Dnes šéf KPN Marten Pieters:

"Své blokační minority budeme využívat převážně při rozhodováních o kapitálové struktuře v SPT a tam, kde je při schvalování potřeba dvoutřetinové většiny,"