pro návrat na domovskou stránku klikni
tiráž článku
Vyšlo na serveru ISDN, 13.11.2001
v rámci seriálu Historie naší liberalizace

předchozí část  |  první část  |  další část
Rok: 2001
Měsíc: 11
Den: 13
sdílení a tisk
související články

Historie naší liberalizace, díl VI: Kauza internetové telefonie

Role, kterou internetová telefonie hrála v liberalizaci našich telekomunikací, není dodnes plně doceněna. Pravdou je, že v polovině roku 1998 odstartoval Radiomobil se svou službou Paegas Internet Call určitý proces, který o rok později vyvrcholil faktickou liberalizací hlasových služeb. Ty mohl následně poskytovat každý, kdo k tomu použil "internetovou síť".

Posledním z deseti "Hlavních zásad státní informační politiky" z roku 1994 bylo rozhodnutí udělit dvě licence na mobilní sítě GSM:

Povolení k provozování mobilních telefonů v systému GSM bude vydávat Ministerstvo hospodářství na základě jím stanovených podmínek. V bezprostředně následujícím období se bude jednat maximálně o dvě povolení.

Dnes již je dobře známo, že ony dvě licence drží Eurotel a Radiomobil. Již méně se ale ví, že bojovat o licenci skrze účast ve výběrovém řízení musel jen Radiomobil, zatímco Eurotel svou GSM licenci získal "přímo", zřejmě v důsledku ustanovení předchozích smluv a vlastnictví jiných licencí. Pravdou je, že v té době již byl Eurotel držitelem licence na analogovou síť NMT (Nordic Mobile Telephony) v pásmu 450 MHz, kterou také provozoval (od 12. září 1991).

Zrekapitulujme si stručně, jak se tehdy psala historie:

  • 14. března 1996 se konsorcium Mobil stalo vítězem nabídkového řízení ministerstva hospodářství (šlo fakticky o výběr mezinárodního partnera pro České Radiokomunikace)
  • 25. března 1996 přebírají Eurotel a (budoucí) Radiomobil své licence na provozování sítí GSM v pásmu 900 MHz
  • 23. června 1996 byla u obchodního soudu registrována nová společnost Radiomobil a.s. (jako společný podnik Českých Radiokomunikací a konsorcia CMobil)
  • 1. července 1996 zahajuje Eurotel provoz své GSM sítě
  • 1. září 1996 zahajuje Radiomobil provoz své GSM sítě (pod názvem Paegas)

Paegas Internet Call startuje

Duopol v mobilní GSM telefonii sice ještě neznamenal žádnou velkou konkurenci, ale svůj efekt rozhodně přinesl - oba subjekty vzájemně soupeřily o přízeň zákazníků a ceny postupně klesaly, zatímco nabídka služeb se zlepšovala. Snad netřeba podrobněji rozvádět, jaké byly ceny a služby na počátku mobilních sítí, a jaké jsou dnes.

Jedním z konkrétních důsledků vzájemného soupeření obou mobilních operátorů byla i služba s názvem Paegas Internet Call, se kterou přišla společnost Radiomobil v polovině roku 1998. Jde o veřejnou službu na bázi internetové telefonie, kterou Radiomobil nabídnul svým zákazníkům jako první mobilní operátor a třetí operátor na světě (po pevných operátorech Deutsche Telekom a Telia). Podstatou této služby bylo vedení "mezinárodní části" hovoru v datové podobě (tedy ve formě přenosu dat, nikoli hlasu), po datové síti, prezentované jako Internet. Partnerem Radiomobil zde byl Deutsche Telecom, který realizoval právě onen datový přenos a následný převod zpět do hlasové podoby. Z pohledu uživatelů mobilní sítě Paegas bylo použití této služby maximálně jednoduché (stačilo volit navíc krátký prefix) a hlavně lacinější než tehdejší volání do zahraničí přes SPT Telecom - minuta volání do Evropy přišla na 12,90 Kč a do zbytku světa na 19,90 Kč. To představovalo úsporu až 50 procent na hovorném oproti tehdejším tarifům Telecomu!

Celkem podle očekávání se spuštění služby Paegas Internet Call velmi nelíbilo společnosti SPT Telecom, která se bála úbytku svých monopolních zisků z mezinárodních hovorů. Telecom dospěl k závěru, že tato služba poškozuje jeho státem garantovanou pozici (rozuměj: monopol na mezinárodní hovory), a toto své stanovisko předal 2. září 1998 Českému telekomunikačnímu úřadu. Jedním z hlavních argumentů Telecomu tehdy bylo, že musí dotovat nízké místní hovorné z výnosů lukrativních zahraničních hovorů, a nyní o tuto možnost kvůli službě Paegas Internet Call přichází. Bylo to navíc v roční době, kdy se tradičně začínalo jednat o tarifech na příští rok. Proto je možné předpokládat, že Telecom vyvíjel na ČTÚ tlak na to, aby buď službu Paegas Internet Call zakázal, nebo mu povolil razantnější nebalancování tarifů (rozuměj: snížení mezinárodního hovorného, a naopak zvýšení místního hovorného). Jak si povíme v příštím dílu, ještě v témže roce 1998 ČTÚ skutečně povolil Telecomu opravdu velmi razantní zdražení místních hovorů - o 62,5 procenta, což vyvolalo bouři protestů zejména u uživatelů Internetu.

Peagas Internet Call pozastaven

Koncem října 1998 (prakticky souběžně s oznámením drastického zdražení místních hovorů v síti Telecomu) vydává ČTÚ svůj první verdikt, ve kterém Radiomobilu nařizuje přestat s poskytováním služby Paegas Internet Call. V médiích to tehdy bylo vesměs prezentováno jako zákaz internetové telefonie a verdikt ve smyslu "Paegas Internet Call porušuje exkluzivitu Telecomu". Jak se ale později ukázalo, nebylo tomu tak. Příslušný verdikt ČTU vytýkal Radiomobilu následující tři skutečnosti:

  • Radiomobil měl ve své licenci klauzuli, že se nesmí přímo propojovat do zahraničí - s tím, že pokud by to chtěl, musel by nejprve požádat o změnu ČTÚ. To ale neučinil.
  • v rámci služby Paegas Internet Call nezačínalo volání do zahraničí požadovanou dvojicí číslic 00
  • možnost telefonování po Internetu není explicitně zmíněna v žádném povolovacím dokumentu, hlavně v některém z generálních povolení (a z toho plyne, že na tuto činnost by měla být zapotřebí samostatná a specifická licence)

Ve skutečnosti tedy šlo hlavně o to, že Radiomobil by musel mít na službu typu Paegas Internet Call explicitní licenci, a tu neměl. Proto po něm ČTÚ chtěl, aby s poskytováním této služby přestal. Celý problém přitom vzniknul nejspíše proto, že právníci Radiomobilu dospěli k závěru, že jim nic explicitně nezakazuje danou službu provozovat. Naproti tomu ČTÚ požadoval explicitní povolení k provozování takovéto služby.

Radiomobil jistě obratem požádal ČTÚ o udělení příslušného povolení resp. licence, a současně se proti verdiktu ČTÚ odvolal (resp. podal proti němu rozklad), čímž dosáhnul faktického oddálení jeho účinku. Díky tomu mohl svou službu Paegas Internet Call poskytovat dál, a to až do února 1999, kdy bylo odvolání (rozklad) definitivně zamítnuto tehdejším ministrem Peltrámem a původní verdikt vstoupil v platnost. Tehdy také došlo k zajímavé mediální přestřelce, kdy Radiomobil ve své tiskové zprávě nařknul ČTÚ že "nevyužil příležitost, jak zcela legálně připustit konkurenci a zákazníkům nabídnout laciné a zajímavé služby", a ČTÚ odpovídal vlastním ostře laděným prohlášením.

Od 25. února pak skutečně Radiomobil nesměl službu Paegas Internet Call nabízet.

Zablokované rozhodnutí ČTÚ

Zákaz ze strany ČTÚ, který vstoupil v platnost 25. února 1999, však stále nebyl žádným výrokem o legálnosti internetové telefonie jako takové. Byl pouze zákazem provozovat službu, na kterou neměl Radiomobil licenci. O takovouto licenci zažádal nejspíše již koncem října 1998, při prvním výroku ČTÚ.

Podstatné ale bylo, že ČTÚ nemohl takovouto licenci ihned udělit - musel nejprve rozhodnout, zda by její udělení bylo či nebylo ve sporu s exkluzivitou Telecomu. Pokud by dospěl k závěru že neporušuje exkluzivitu, mohl licenci vydat. Pokud by naopak dospěl k závěru že exkluzivitu Telecomu porušuje, licenci by vydat (udělit) nesměl.

Posouzení této otázky zabralo ČTÚ poměrně dlouhou dobu - až do května 1999. Teprve tehdy vydává ČTÚ svůj verdikt, který zní:

internetová telefonie neporušuje exkluzivitu Telecomu!

To byl poměrně významný průlom, který otevřel dveře k udělení licence Radiomobilu a poskytování lacinějších mezinárodních hovorů.

K tomu, aby ČTÚ mohl Radiomobilu licenci skutečně udělit, zbývala už jen jediná překážka: verdikt o neporušování exkluzivity musel nabýt právní moci. No a právě to se hned tak nestalo. Dne 18. května 1999, přesně v poslední den kdy to bylo možné, se SPT Telecom proti verdiktu ČTÚ odvolal, čímž zablokoval jeho účinnost.

Paegas Internet Call znovu povolen

Odvolání Telecomu se řešilo obdobně jako předchozí protest Radiomobilu až na úrovni Ministerstva dopravy a spojů, a konečné slovo měl opět ministr Antonín Peltrám. Ten rozhodnul 28.7.1999, zamítnutím odvolání SPT Telecom. Tím okamžikem získalo květnové rozhodnutí právní moc a ČTÚ mohl začít vydávat licence.

Za zmínku jistě stojí, že Eurotel, který s fenoménem internetové telefonie zpočátku dosti zaspal, později vsadil i na tuto kartu a začal na ní horečně pracovat. V okamžiku, kdy bylo odvolání mateřského Telecomu definitivně zamítnuto, byl již i Eurotel připraven poskytovat analogickou službu jako Radiomobil, pod názvem NetCall-55. Dnes již těžko někdo prokáže, zda tento časový souběh byl čistě náhodný, nebo tak úplně náhodný nebyl. Nesporným faktem ale je, že oba mobilní operátoři začali v roce 1999 poskytovat internetovou telefonii současně.

Zajímavé je jistě i srovnání tarifů služby Paegas Internet Call: když Radiomobil tuto službu nabídnul poprvé, v roce 1998, účtoval si za volání do Evropy 12,90 Kč (po celý den, bez rozdílu mezi špičkou a obdobím slabého provozu), a za volání do zbytku světa 19,90 Kč. Při obnovené premiéře to bylo již jen 9,60 Kč po Evropě a 12,90 do celého světa! Takže konkurence zde sehrála významnou roli a dokázala srazit cenu (byť uživatelé byli od února do července zcela bez této služby).

Liberalizace hlasových služeb!

Způsob, jakým ČTÚ udělil oběma mobilním operátorům explicitní oprávnění k poskytování služeb na bázi internetové telefonie, stojí za zdůraznění. ČTÚ totiž nevydal každému individuální licenci. Místo toho rovnou vydal tzv. generální povolení, neboli povolení, které dává právo poskytovat služby internetové telefonie každému subjektu (který splňuje konkrétní zákonné předpoklady), po předchozí registraci. Jedná se konkrétně o generální povolení číslo 22/1999 z července 1999, které začíná takto:

generální povolení
č. GP - 22 /1999

na poskytování telekomunikačních služeb
a) zprostředkování přístupu k telekomunikační síti Internet,
b) hlasové komunikace prostřednictvím telekomunikační sítě Internet,
za následujících podmínek :


1. Poskytovat výše uvedené služby (dále jen "služby") je oprávněna fyzická nebo právnická osoba (dále jen "poskytovatel"), která řádně ohlásila služby ….

Dovolím si konstatovat, že právě tato forma generálního povolení fakticky znamenala ukončení monopolu Telecomu na hlasové služby, dlouho před magickým datem 1.1.2001, a přinesla liberalizaci v poskytování veřejných hlasových služeb - šlo tedy o zásadní průlom v dosavadním postupu liberalizace. Nyní mohl kdokoli (po předchozí registraci) veřejně nabízet hlasové služby, pokud tak činil "prostřednictvím telekomunikační sítě Internet". Samotné generální povolení však nijak nespecifikovalo, o jaké hlasové služby se jedná resp. smí jednat, a do jaké míry má být využíván Internet či pouze "internetové technologie".

Pravdou ale je, že kromě obou mobilních operátorů (a později samotného Telecomu) žádný významnější subjekt této možnosti nevyužil ve větším měřítku. Všichni budoucí alternativní operátoři se totiž soustředili na očekávaný termín liberalizace k 1.1.2001, a tomu také uzpůsobili své business plány.


© Jiří Peterka, 2011, profil na Google+