Historie naší liberalizace, díl III: Liberalizace Internetu v ČR

Ještě v roce 1991 bylo celé tehdejší Československo připojeno do světa pevnou linkou o rychlosti 9,6 kbps - vedla z Prahy do rakouského Lince a byla využívána pro potřeby sítě EARN/Bitnet. Koncem roku 1991 byl ale tento okruh osazen výkonnějšími modemy, které na něm dosáhly rychlosti 19,2 kbps, a následně umožnily jeho rozdělení na 2 přenosové okruhy o rychlosti 9,6 kbps.

Jeden z těchto okruhů byl nadále používán pro potřeby sítě EARN, zatímco pomocí druhého se pracovníci výpočetního centra ČVUT v Praze pokusně připojovali k Internetu. Dělo se tak přibližně od listopadu 1991, což je také datum často uváděné jako datum připojení tehdejšího Československa k Internetu.

Formálně ale bylo Československo připojeno k Internetu až 13. února 1992. V ten den totiž došlo v Praze, na půdě ČVUT, ke slavnostnímu aktu našeho připojení, za účasti zástupců organizace NSF (National Science Foundation, provozující tehdejší páteřní síť NSFNET ještě značně akademického celosvětového Internetu).

Rodí se CESNET

Internet, dovedený ze zahraničí do pražských Dejvic, sídla ČVUT, ještě nemohl sloužit celé akademické komunitě. Musel být nejprve "rozveden" do jednotlivých akademických středisek po celé republice. Jinými slovy: bylo nutné vybudovat vhodnou národní páteřní sítí, která by toto zajistila. Na ni by pak v jednotlivých lokalitách navázaly metropolitní sítě, které by Internet rozvedly po místních akademických institucích (například po vysokých školách po Praze, v brně, v Liberci, Plzni atd.).

Ještě v prosinci 1991 byl proto oficiálně podán na české ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy návrh na "Vybudování počítačové sítě vysokých škol, připojených do Internetu" (zařazený do konkursního řízení v rámci Fondu dynamického rozvoje vysokých škol na rok 1992). Návrh byl přijat a nositelé projektu z Výpočetního centra ČVUT v červnu 1992 skutečně dostali od ministerstva 20 milionů Kč na jeho realizaci (z původně požadovaných 26 milionů).

Původně se přitom předpokládalo, že celá páteřní síť bude budována jako celorepubliková (neboli: federální), pokrývající také Slovensko. Tomu odpovídal i první uvažovaný název FESNET (Federal Educational and Scientific Network). Později, když se rozdělení Československa ukázalo jako neodvratné, se název změnil na CESNET (Czech Educational and Scientific Network), a také jeho financování bylo řešeno na národní (nikoli federální) bázi. Na Slovensku posléze začalo budování vlastní páteřní sítě SANET (Slovak Academic Network).

CESNET roste

K podpisu smlouvy mezi MŠMT a ČVUT o realizaci celé páteřní sítě došlo současně s uvolnění finančních prostředků v červnu 1992, a přesně rok poté, 15.6.1993, mohl být CESNET slavnostně spuštěn.

Fakticky však byl CESNET uváděn do provozu postupně: například již v září 1992 byl okruh z Prahy do rakouského Linze posílen na 64 kbps, a o dva měsíce později byla zprovozněna stejně rychlá linka z Prahy do Brna, počátkem roku 1993 byla k CESNETu postupně připojována další akademická centra - k březnu 1993 jich bylo již 11.

Od svého spuštění v roce 1993, až do konce roku 1995, byl provoz CESNETu financován z prostředků ministerstva školství. Pro rok 1996 však ministerstvo centrální financování zrušilo, a tak si CESNET musel najít jiné cesty ke svému financování.

Jedním z nich bylo založení sdružení CESNET (ve formě z.s.p.o, neboli zájmového sdružení právnických osob), 6. března 1996. Toto sdružení, ve kterém jsou zastoupeny všechny významnější vysoké školy a AV ČR, pak převzalo od ČVUT provozování i financování sítě CESNET.

Komerční Internet před červencem roku 1995

Jak jsme si již uvedli v 1. dílu tohoto seriálu, do poloviny roku 1995 nebylo možné nabízet připojení k Internetu jako veřejně dostupnou službu. Bylo to proto, že do té doby měla společnost Eurotel exkluzivní licenci na poskytování veřejných datových služeb a přišla o ni teprve v polovině roku 1995.

Přesto ale již před tímto datem byly u nás poskytovány internetové služby na komerčním základě - ale nikoli veřejně, nýbrž pouze uzavřenému okruhu zákazníků. Fakticky to ale bylo spíše jisté obcházení nesmyslné exkluzivity Eurotelu (který sám přístup k Internetu nenabízel).

Připojení k Internetu na komerční bázi poskytoval již v roce 1995 i akademický CESNET, a to institucím které spolupracovaly s akademickou komunitou. Dalším subjektem, který poskytoval komerční připojení k Internetu, byla společnost COnet (která současně zajišťovala i správu národní domény .cz, viz minule). Své služby poskytovala pouze členům organizace CSUUG (společenství uživatelů Unixu).

Liberalizace Internetu v ČR

Eurotel přišel o svou exkluzivní licenci na poskytování veřejných datových služeb na přelomu června a července roku 1995 kvůli prodeji své divize datových sítí NexTel. Právě pro ni dostal ještě v roce 1990 původně exkluzivní licenci od tehdejšího federálního ministerstva spojů, ale k 30.6.1995 svou datovou divizi odprodal SPT Telecomu. Kvůli tomu musela být vydána licence nová (na jiný subjekt), a ta již byla vydána jako neexkluzivní.

Ukončení exkluzivity Eurotelu přišlo poměrně nečekaně, bez výraznějších předchozích signálu, které by něco takého dopředu signalizovaly. Komerčním subjektům proto chvíli trvalo, než na novou skutečnost zareagovali - ale poté tak učinili s náležitou razancí. Noví, ryze komerční poskytovatelé připojení k Internetu (internetoví provideři), pak začali vznikat doslova jak houby po dešti (koncem roku 1998 jich bylo více než 150).

S postupem času došlo zase k určitému poklesu počtu providerů, přirozeným vývojem na trhu (jejich vzájemným integrováním, pohlcováním atd.). Objevila se i potřeba vzájemného propojení providerů (tzv. peeringu) a došlo ke vzniku peeringového sdružení NIX.CZ. Stejně tak byla časem vyřešena i otázka správy národní domény, tak aby nebyla v rukou jednoho z mnoha vzájemně si konkurujících providerů - proto vzniklo sdružení NIC.CZ, které se stalo držitelem práv k národní doméně .cz. Nepředbíhejme ale historický vývoj, ke všem těmto aspektům se ještě vrátíme dalších dílech.

Byla liberalizace Internetu plánovaná?

Zajímavou otázkou jistě je, zda liberalizace Internetu v polovině roku 1995 byla plánována ze strany orgánů státu zabývajících se regulací v oblasti telekomunikací, nebo zda šlo spíše o neplánovaný důsledek "spontánní" události, ke které došlo v komerční sféře (odkoupení datové divize Eurotelu Telecomem).

V souvislosti s tím je totiž třeba se zmínit o jiné důležité události, ke které došlo v roce 1994 (a kterou se budeme podrobněji zabývat v příštím dílu). Tehdy totiž naše vláda přijala významný koncepční dokument "Hlavní zásady státní telekomunikační politiky", ve kterém formulovala svou představu dalšího rozvoje telekomunikací v ČR. O Internetu a jeho liberalizaci se zde sice konkrétně nehovořilo, ale obecně zde byla nastolena zásada, že všechny telekomunikační služby včetně datových by měly být postupně liberalizovány (s výjimkou veřejných hlasových služeb, u kterých měl být zachován monopol do začátku roku 2001).

Nejspíše tedy liberalizace Internetu nebyla dopředu plánována. Ale když došlo na rozhodování o nové podobě licence pro NexTel, zřejmě již zaúčinkovala snaha postupně liberalizovat vše (kromě hlasových služeb).