Dojmy z letošního Invexu

Na letošní Invex nebudu vzpomínat úplně v nejlepším. Haváriím a zácpám na dálnici mezi Prahou a Brnem jsem se sice vyhnul, ale jedna nepříjemná havárie mne přeci jen postihla. V pondělní večer, zrovna když jsem se chystal psát první článek o Invexu, mi kompletně zhavaroval pevný disk. Proto také mé reportáže z prvního dne vyšly až ve středu, a psal jsem je na zapůjčeném notebooku (tímto děkuji redakci Lupy :-). Aby nebyl všem dnům konec, v předposlední den Invexu jsem přišel ještě o mobil. I když nemohu vyloučit vlastní přičinění, spíše se o to postaral nějaký nenechavec. Naštěstí obvyklý výskyt pohrom v trojím provedení ("do třetice") se nedostavil ….

Veletrhy vs. výstavy

Ale pojďme raději k samotnému veletržnímu dění. Svůj názor na to, kam Invex směřuje, jsem vyjádřil v již zmiňované reportáži z prvního dne (s názvem "Invex 2001: veletrh nebo výstava") - vychází mi, že budoucnost Invexu je v něčem podobném co u nás praktikují večery First Tuesday, tedy v příležitosti k vzájemnému setkávání lidí, s určitým doprovodným programem. Zde by to bylo pouze bylo 1x do roka a ve větším rozsahu (že by něco jako "First Week of October", pokud by se to konalo hned počátkem října?). Budoucnost naopak nevidím v pokračování tradice velkolepých výstavních akcích, s čím dál tím nákladnějšími expozicemi a čím dál tím menším přínosem pro vystavovatele. Akcent půjde spíše do doprovodného programu a do specificky cílených výstavních akcí, jaké byly k vidění už i letos. Například Compaq si pronajal celý malý pavilon (pavilon Brno), ale pouze na první tři dny a "se speciálním režimem vstupu pro návštěvníky". Podobně třeba Contactel si pronajal na první dva dny sál v Kongresovém centru k jednání se svými zákazníky, Aliatel uspořádal v jednom z přilehlých hotelů Roadshow atd. Firmy zkrátka hledají nové způsoby oslovení svých aktuálních a potenciálních zákazníků, které třeba ani nemusejí být lacinější než klasický stánek, ale musí být efektivnější a cílenější.

Pocítil jsem to na vlastní kůži jako novinář - tiskových konferencí bylo letos podstatně méně než v dřívějších letech, ale o to více bylo jiných akcí "rozsáhlejšího" charakteru (například půldenních až dvoudenních konferencí, různých roadshow atd.), které se nutně překrývaly v čase. Proto jsem mezi nimi musel pečlivě volit, a ne vždy jsem stíhal navštívit vše, co bych rád absolvoval.

Jednou z akcí, které jsem takto musel vynechat, byla i beseda "Veletrhy versus internet", kterou zorganizovali sami pořadatelé Invexu a alespoň z poloviny obsadili "svými lidmi". Vlastní dojmy z této akce nemám, ale z vydané tiskové zprávy soudím, že zde nešlo ani tak o přesouvání zájmu od tradičního vystavování k cílenějším doprovodným akcím, jako spíše o fenomén Internetu a jeho schopnost pořádat čistě virtuální veletrhy. Zde si, shodně se závěry tiskové zprávy, také myslím že čistě internetové veletrhy (tj. veletrhy pořádané čistě on-line) stále ještě nejsou vážnějším konkurentem pro tradiční veletrhy.

Na druhou stranu, z toho co jsem zaslechl v kuloárech, soudím že "veletržní kameníci" si dobře uvědomují úbytek vystavovatelů a jejich zájem pořádat raději doprovodné akce s větším zacílením než honosné stánky. Jak by také ne, když úbytek "osazené výstavní plochy" byl patrný všude (zcela prázdnými horními patry u většiny pavilonů, většími odstupy mezi stánky atd.). Jednou z forem jejich obrany se podle kuloárů stala vazba doprovodného programu na existenci stánku, ve stylu : "Chceš mít doprovodný program? Musíš si pořídit také stánek!".

Další možností pro budoucí vývoj je i rozdělení Invexu na dvě části - na pouťovou atrakci pro nejširší veřejnost, a na serióznější akci spíše pro firemní zákazníky a "jen pro zvané". V jistém ohledu to existuje již dnes, kdy první dva dny jsou koncipovány jako "odborné a novinářské", a zbývající tři jsou určeny "pro veřejnost".

Příležitost ke srovnání: ÚVIS vs. MŠMT

Letošní Invex nabídnul zajímavou možnost srovnání přístupu dvou státních institucí k veřejností. Jde o ÚVIS (Úřad pro veřejné informační systémy) a MŠMT (Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy). Pokud mne paměť neklame, obě tyto instituce byly na Invexu poprvé, ale způsob jakým tak učinily ve mně zanechal dosti rozdílný dojem.

Začnu nejprve ÚVISem. Ještě v době, kdy se tento Úřad jmenoval ÚSIS (Úřad pro státní informační systém), s veřejností prakticky vůbec nekomunikoval. Jisté zlepšení nastalo za šéfování pana Berky, který byl ochoten si občas popovídat s novináři o práci své i svého úřadu. Za jeho nástupce Kratochvíla se zase vše vrátilo do původních kolejí. K zásadní změně došlo s nástupem Jiřího Krumpa v březnu letošního roku, a především pak s nástupem nové tiskové mluvčí Barbory Milbauerové. Náhle se začaly konat pravidelné tiskovky i tiskovky cílené ke konkrétním aktivitám, k dispozici jsou kvalitně připravené tiskové materiály, a představitelé ÚVISu jsou ochotni bavit se s novináři o své práci. Veřejnost tak má šanci se dozvědět, co tento úřad vlastně dělá, na čem pracuje, co produkuje atd.

Výrazným počinem byla i účast ÚVISu na letošním Invexu, z mého pohledu pojatá tak jak je třeba, aby si jí veřejnost všimla a aby veřejnosti něco přinesla. Zaujaly mne dobře dostupné a kvalitně zpracované informační materiály, seznamující s aktivitami ÚVISu, i úroveň veřejných prezentací probíhajících přímo na stánku. Opomenut nebyl ani takový detail jako profesionální speaker, který mezi odbornými prezentacemi "vytvářel atmosféru" a strhával na sebe (a na stánek) pozornost kolemjdoucích.

Na stánku ÚVISu

Naproti tomu na stánku MŠMT v pavilonu C mi to připadlo jak po vymření. Pravda, když jsem slečnám u pultu neomaleně skočil do řeči a explicitně si řekl o materiály, cosi nepříliš obsažného o SIPVZ a jeho třech projektech vytáhly zpod pultu. Na stěnách stánku jsem našel několik všeobecných sloganů o zavádění počítačů a Internetu do škol, ale jinak pusto, prázdno a mrtvo. Snad jen ve dvou výklencích bylo živěji, to když si zde nejmladší návštěvníci mohli svobodně a bez omezení brouzdat Internetem.

Stánek MŠMT

Příležitost ke srovnání: ČR vs. Slovensko

Další zajímavou příležitostí ke srovnání byla letošní účast Slovenska a Slováků na Invexu. V rámci doprovodného programu se například konala beseda obou národních ministrů odpovědných za rozvoj informační společnosti (u nás je to ministr bez portfeje Karel Březina, na Slovensku ministr hospodářství Lubomír Harach). Z jejich diskuse mi utkvělo v paměti především rozdílné pojetí priorit do budoucnosti: zatímco náš ministr akcentoval hlavně informatizaci státní správy a zmiňoval i nedostatečné centrální financování, slovenský ministr kladl největší důraz na vytváření podmínek pro zavádění IT do praxe a na rozvoj podnikatelského prostředí. Takto se to ostatně dostalo i do jinak nepříliš obsažné tiskové zprávy z celé besedy.

V souvislosti s otázkou státního financování informační politiky si neodpustím jednu výtku na adresu ministra Březiny. Již vícekrát, před Indexem i na něm, jsem jej slyšel mluvit o financování státní informační politiky na příští rok, a kdybych neznal konkrétní navrhovaná čísla, musel bych si myslet, že se zase až tak moc neděje a s naplňováním státní informační politiky to není nijak moc zlé. Například v nedávném televizním pořadu Naostro pan ministr řekl, že z původně požadovaných cca 6 miliard na rok 2002 jsou v návrhu rozpočtu cca 3 miliardy. Přímo na Invexu zase říkal, že k vyrovnání letošního stavu by byly zapotřebí miliardy 4, ale přislíbeny jsou jen 3. To nevypadá zase až tak katastrofálně, ne?

K tomu je ale třeba dodat, že zmíněné 3 miliardy jsou v rozpočtech resortů, zatímco centrální financování skrze VPS (Všeobecnou pokladní správu) je zrušeno úplně. To v praxi znamená, že financování "nadresortních" projektů je zcela v troskách, resp. "na nule". Jde například o úplně všechny projekty ÚVIS (mezi které patří např. portál veřejné správy, tzv. referenční rozhraní, jednotná komunikační infrastruktura a další), ale třeba i o takové projekty, jako jsou veřejné služby knihoven, registr ekonomický subjektů, kontaktní místa veřejné správy, zvyšování informační gramotnosti a zlepšování možností rekvalifikací, národní zdravotnický informační systém a další. Osud těchto projektů je ve hvězdách, a nejspíše budou muset být zastaveny - bezprostředně poté, co jsme se v rámci připojení k projektu eEurope+ přihlásili naopak k akceleraci "budování informační společnosti" v ČR.

Zpět ale k ministru Březinovi. Chmurné perspektivy mnoha projektů Akčního plánů veřejně přiznává až tehdy, když je na to explicitně dotázán. Do té doby pouze popisuje, jak bude vládě podávat "realistický obrázek", až bude předkládat zprávu o stavu plnění Akčního plánu a přechodu na nový Národní akční plán eEurope+ (realistický ve smyslu "kritický"). Proč ale takovýto "realistický" obrázek nepředkládá rovnou také odborné veřejnosti? Proč rovnou nebije na poplach, že řada projektů Akčního plánu bude muset být zastavena? Když pro nic jiného, tak alespoň jako "dělostřeleckou průpravu" na jednání vlády, kde bude muset prosadit své požadavky vůči požadavkům jiných resortů a jejich ministrů. Jakoupak váhu asi budou mít náhle vyjevené pravdy o jakýchsi subtilních záležitostech typu informační společnosti, oproti "těžkotonážním" pravdám s jejich tunami, megawatty, či procenty nezaměstnaných? Jakápak asi bude vyjednávací pozice ministra bez portfeje, oproti resortním ministrům typu Grégra či Fencla?

Ale není chyba někde úplně jinde? Třeba v tom, že u nás pořád chápeme informační technologie jako něco, do čeho je třeba neustále nalévat peníze ze státní kapsy? Proč neuvažují naši ministři třeba jako slovenský ministr hospodářství Harach, který na Invexu řekl:

"Podle mě je třeba klást důraz především na vytváření podmínek pro zavádění informačních technologií do hospodářství a do ekonomické oblasti. Neméně důležité je zkvalitňování finančních služeb a vytváření podmínek pro podnikatelské subjekty tak, aby mohly vzájemně využívat výhody informačních technologií."

Které podpisy poznáte? (jde o tabuli na stánku ÚVIS)