Naše malá země má jednu zajímavou zvláštnost: Samostatnou Národní telekomunikační politiku a samostatnou Státní informační politiku. Neboli: dva samostatné koncepční dokumenty, které jsou minimálně provázány mezi sebou (resp. nejsou provázány vůbec). Například Státní informační politika se vůbec nezabývá tím, jak zlevnit přístup k Internetu a učinit jej dostupnější širokým masám obyvatelstva, které by tak mohly profitovat z jeho možností a přínosů. Místo toho jen pasivně očekává, že k něčemu takovému dojde jaksi samovolně, v důsledku liberalizace našeho telekomunikačního trhu.
Jak ale čtenáři Lupy jistě dobře vědí, s liberalizací našeho telekomunikačního trhu to je všelijak. Došlo sice k otevření trhu a nové subjekty na něj mohly vstoupit, s možnostmi jejich působením je to však horší. Především se ale nedostavil efekt, který si veřejnost od liberalizace slibovala – tedy zlevnění telekomunikačních služeb, jejich větší dostupnost, větší vstřícnost operátorů atd. Vzhledem k platné legislativě, zejména kvůli odkladu volby operátora, a také kvůli problémům se zahrnutím Internetu do propojovacích dohod, pocítili příznivé efekty jen firemní zákazníci, ale nikoli soukromé osoby.
V Evropě ale chápou obě oblasti, tedy budování tzv. informační společnosti a rozvoj telekomunikačních služe, jako spojité nádoby. Uvědomují si, že není moc smysluplné usilovat o rozvoj informační společnosti bez současného usilování o pokles cenové hladiny telekomunikačních služeb. Ostatně, v novému celoveropskému akčnímu plánu eEurope+, ke kterému jsme se v letošním roce rozhodli přistoupit, se klade primární důraz právě na zpřístupnění a zlevnění telekomunikačních služeb včetně přístupu k Internetu.
O to větší zase bylo moje překvapení, když jsem se na zahajovací akci letošního Invexu, kterým byla konference Telekomunikační fórum, dozvěděl že se něco takového jako spojení Státní informační politiky a Národní telekomunikační politiky skutečně chystá. Zaznělo to nejprve jako určitá úvaha z úst náměstkyně MDS ČR paní Gurlichové, a tak jsem se na to raději explicitně zeptal: jaké že jsou konkrétní plány v tomto ohledu?
Jako první odpovídal ministr Karel Březina, z jehož "resortu" pochází Státní informační politika. Jeho odpovědi byla velmi vágní – do budoucna zřejmě ano, je to prý správný trend, bude to úkol pro příští vlády atd. Jako kdyby o eventuelních konkrétních aktivitách nebyl pan ministr vůbec informován.
Náměstkyně Gurlichová byla mnohem konkrétnější: iniciativa pochází z ministerstva dopravy a spojů, kde na tom pracují již od června letošního roku, v rámci aktualizace Národní telekomunikační politiky. Se žádostí o spolupráci již oslovili i Úřad pro veřejné informační systémy (ÚVIS), a konkrétní výstup předpokládají v červnu příštího roku.
Z jiných zdrojů se mi pak podařilo zjistit, že ÚVIS na to zareagoval kladně, ovšem s tím že do konce roku na to nemají čas, a tak začnou na společném díle spolupracovat až po novém roce.