Proč společně?
Ekonomické důsledky rozdílů mezi principem přepojování okruhů a přepojováním paketů jsou také nasnadě: sítě ze světa telekomunikací, používané pro přenos hlasu, jsou založeny na principu přepojování okruhů a jejich provoz vychází obecně dražší než provoz tradičních počítačových sítí, které jsou typicky založeny na principu přepojování paketů. To je samozřejmě další důvod k tomu, aby lidé hledali společné řešení, neboli takovou přenosovou infrastrukturu která by dokázala vyhovět potřebám přenosu hlasu i dat, a byla i ekonomicky co nejefektivnější.
ISDN neuspělo
Možných řešení existuje více. Prvním pokusem o "konvergovanou síť" byla technologie ISDN (Integrated Services Digital Network). Jednalo se v zásadě o plně digitalizovanou telefonní síť, na kterou bylo díky její digitalizaci možné "naložit" další služby, mj. i služby charakteru přenosu dat. Vzhledem ke způsobu tarifikace v telefonní síti (v závislosti na době použití) to ale vycházelo a stále vychází hodně draho.
ATM
Úspěšnějším pokusem o "konvergovanou síť" byla technologie ATM (Asynchronous Transfer Mode). Lze si ji představit jako určitý kompromis mezi principem přepojování okruhů a přepojováním paketů, který dokáže vyjít vstříc požadavkům obou táborů. Problém je ale v tom, že jde o velmi komplikovanou a těžkopádnou technologii, navíc poměrně drahou. Původní předpoklad, že ATM se jako "konvergovaná síť" prosadí úplně všude, se především kvůli této komplikovanosti nenaplnil - ATM se však prosadilo alespoň v páteřních částech sítí, které si dnes budují telekomunikační operátoři i další subjekty.
Protokol IP
Nejúspěšnějším pokusem se v současné době zdá být protokol IP (Internet Protocol), vyvinutý pro potřeby Internetu a používaný jako jeho základní přenosový mechanismus. Jde o typické řešení na principu přepojování paketů, se všemi jeho výhodami (efektivní využití dostupných přenosových kapacit celé sítě) ale i nevýhodami (negarantuje pravidelnost doručování a přenosové zpoždění).
Významnou předností protokolu IP je jeho jednoduchost, univerzálnost a snadná implementace (velmi výrazně oproti technologii ATM), a v neposlední řadě nízká ekonomická náročnost. Právě z tohoto důvodu je protokol IP použitelný pro realizaci konvergovaných sítí nejen v páteřních částech sítě, ale také na jejích okrajích (i pro propojení celé sítě se zákazníky/koncovými uživateli). Výhodou je také schopnost protokolu IP fungovat nad jakýmkoli fyzickým přenosovým médiem (od metalických vedení přes optická vlákna, bezdrátové spoje atd.), i možnost provozovat nad protokolem IP snad jakoukoli aplikaci či protokol vyšší úrovně. Důležité je, že to platí i pro přenos hlasu - dnes již existují a jsou dostatečně propracovány technologie přenosu hlasu po sítích na bázi protokolu IP. Tyto technologie jsou obecně označovány jako technologie VOIP (Voice over IP, doslova: hlas nad IP).
Jak na nevýhody IP?
S nevýhodami protokolu IP, konkrétně s jeho neschopností garantovat pravidelnost doručování a celkové přenosové zpoždění, se v praxi bojuje dvěma různými způsoby.
Jeden z nich je možné označit jako "přístup hrubou silou". Je založen na tom, že se natolik posílí celková přenosová kapacita sítě, aby v praxi docházelo co nejméně k situacím, kdy se nějaký paket musí zdržet v některém z vnitřních uzlů sítě. Toto řešení sice nedokáže odstranit celý problém jako takový, ale dokáže zmírnit jeho efekt, resp. četnost případů kdy se negativně projeví.
Druhý možný přístup spočívá v zavedení takových opatření, které rozlišují mezi přenášenými datovými pakety a některým z nich dává větší přednost před ostatními (v situaci, kdy by měly kvůli nedostatku přenosové kapacity čekat). V praxi se ale tato řešení ukazují jako příliš komplikovaná a nepříliš úspěšná.
ATM nebo IP?
Zajímavou otázkou je jistě to, zda se v dlouhodobějším časovém horizontu v rámci "konvergovaných sítí" prosadí spíše ATM nebo naopak protokol IP. To je nutné považovat za otevřenou otázku, dosud bez jednoznačné odpovědi.
Určitým vodítkem v tomto směru však mohou být vysokorychlostní sítě, které si pro svou potřebu budují akademické komunity po celém světě (včetně ČR). Před několika málo lety byla v rámci Evropy budována síť TEN-34 a později TEN-155 (Trans Europe Network, fungující na rychlosti 34, resp. 155 Mbps). U této sítě ještě bylo možné si vybrat, zda příslušná národní páteřní část bude realizována na bázi protokolu IP, nebo na bázi ATM. V současné době se již buduje a používá další generace celoevropských akademických sítí GÉANT, s rychlostmi v řádu gigabitů za sekundu. Tato síť je ale již budována výhradně na bázi protokolu IP.