2001: první rok liberalizovaného telekomunikačního trhu

Liberalizace našeho trhu se začala připravovat již před mnoha lety. Pomineme-li rok 1989 jako první historický mezník, pak tím dalším určitě byl rok 1994, kdy tehdejší vláda udělala první zásadní koncepční rozhodnutí (ve formě dokumentu "Hlavní zásady státní telekomunikační politiky", který byl přijat jako usnesení vlády č. 486/94, v srpnu 1994). Jeho podstatou bylo rozhodnutí postupně liberalizovat celý tuzemský telekomunikační trh, ovšem s jednou podstatnou výjimkou - veřejnými hlasovými službami. U těch bylo rozhodnuto zachovat monopolní prostředí, s představou že právě a pouze toto monopolní prostředí se nejlépe postará o rozvoj telefonních služeb, které v době rozhodování byly v dosti neutěšeném stavu. Původní návrh, který vláda projednávala v lednu 1994, předpokládal zachování monopolu pouze do konce roku 1997 a následnou liberalizaci hlasových služeb k počátku roku 1998, tedy shodně s členskými zeměmi EU. Nakonec se ale do vládní koncepce prosadil termín 31.12.2000, resp. 1.1.2001.

1995: Liberalizace Internetu a datových služeb

V souladu s "Hlavními zásadami telekomunikační politiky" z roku 1994 skutečně došlo k postupné liberalizaci prakticky všech telekomunikačních služeb (s výjimkou hlasových). Zajímavý byl například osud veřejných datových služeb, včetně služeb přístupu k Internetu.

Ještě v roce 1990 dostal od tehdejšího federálního ministerstva dopravy a spojů vznikající EuroTel do vínku exkluzivní licenci na provozování veřejných datových služeb (na základě stejné úvahy jako v roce 1994: že pouze exkluzivita, resp. monopol se nejlépe postarají o rozvoj datových sítí). Díky tomu nemohl nikdo jiný získat licenci na veřejné datové služby, a tudíž ani na poskytování přístupu k Internetu pro nejširší veřejnost (které je službou charakteru přenosu dat).

Ke zlomu došlo uprostřed roku 1995, kdy Eurotel přenechal svou divizi NexTel, zabývající se datovými službami, tehdejšímu STP Telecomu. S tím byla spojena nutnost získání nové licence, která již ale byla (zřejmě i v důsledku Hlavních zásad telekomunikační politiky z roku 1994) vydána pouze jako neexkluzivní. Tím fakticky došlo k liberalizaci trhu datových služeb i připojení k Internetu a oba tyto segmenty se začaly utěšeně rozvíjet.

1999: Liberalizace hlasových služeb?

Nebývalý rozvoj Internetu, který nastal i v ČR po roce 1995, se postaral o technologickou alternativu ke klasickým technikám přenosu hlasu a realizace hlasových služeb. Jde o internetovou telefonii, alias přenos hlasu po datových sítích (nejčastěji nad protokolem IP, na bázi řešení VOIP, Voice over IP). Jako první u nás tuto technologii použila ve své mobilní síti společnost Radiomobil, které to ale záhy "zatrhnul" svým rozhodnutím Český telekomunikační úřad, pravděpodobně na základě protestu SPT Telecomu. Po podrobném zkoumání toho, zda internetová telefonie poškozuje či nepoškozuje exkluzivitu Telecomu dospěl ČTÚ k závěru že nikoli, a v srpnu 1999 vydal Generální povolení č. 22/1999, kterým internetovou telefonii povolil. V zásadě tak došlo k faktické liberalizaci trhu veřejných hlasových služeb, které nyní mohl na základě GP 22/1999 nabízet kdokoli (za podmínky, že alespoň část přenosu je realizována po "internetové síti").

Přišlo to ale doslova jako "blesk z čistého nebe" a významnější hráči na telekomunikačním trhu na tuto možnost nebyli připraveni - prakticky všichni ve svých dlouhodobých business plánech stavěli na předpokladu, že k plné liberalizaci celého telekomunikačního trhu dojde k 1.1.2001. Možnost internetové telefonie tak ve významnější míře využili pouze oba tehdejší mobilní operátoři (Radiomobil a Eurotel, se svými službami Paegas Internet Call a NetCall), a o něco později i samotný SPT Telecom (dnes Český Telecom) se svou službou X-Call.