Telecom dal GTS k soudu

Dění na našem telekomunikačním trhu, zejména v oblasti pevných hlasových služeb, je charakterizováno lítým konkurenčním bojem mezi dominantním operátorem (Českým Telecomem) a nově nastupujícími alternativními operátory (např. Aliatel, Contactel, eTel, GTS a další). Nyní se ale na telekomunikační scéně objevuje zcela nový prvek, kterým je soudní žaloba. Podal ji u Městského soudu v Praze Český Telecom na společnost GTS, která je jeho přímým konkurentem. Jak ale Telecom deklaruje, není tato žaloba ve skutečnosti namířena proti GTS, ale má za účel zvrátit soudní cestou dřívější verdikt nezávislého regulátora telekomunikačního trhu - Českého telekomunikačního úřadu. Telecom totiž prohlašuje, že toto rozhodnutí ČTÚ je špatné, a soudní žaloba podaná proti jinému subjektu (GTS) je pro něj jedinou cestou, jak se domoci nápravy.

Díky jednomu z ustanovení telekomunikačního zákona (zák. č. 150/200 Sb., par. 102, bod 3) však již pouhým podáním této žaloby ztrácí pravomocné rozhodnutí ČTÚ právní účinky - fakticky tedy vyřazuje GTS ze hry tím, že zneplatňuje jeho propojovací dohodu s Českým Telecomem, nahrazenou právě napadaným rozhodnutím ČTÚ. Představitelé GTS se již vyjádřili v tom smyslu, že je to významným způsobem poškozuje - mj. i tím, že s nimi Telecom odmítnul jednat o zavedení nových služeb na základě toho, že s ním nemají platnou propojovací dohodu.

O co tady jde?

Pro správné pochopení podstaty celé kauzy je třeba se vrátit poněkud do historie a zrekapitulovat si, jak se vyvíjelo sjednávání propojovacích dohod mezi Telecomem a nastupujícími alternativními operátory. Zdaleka nejtěžším oříškem bylo domluvit se na tzv. propojovacích poplatcích, které si operátoři platí navzájem za to, že hovor z jedné sítě končí v síti druhé. Volajícího si "zkasíruje" jeho operátor, neboli operátor sítě ze které se volá. Jestliže ale hovor pokračuje do sítě jiného operátora, ten má s jeho zakončením určité náklady, a tak mu za to operátor první sítě musí něco zaplatit - právě již zmiňované propojovací poplatky.

Na jejich výši se ale operátoři nebyli schopni dohodnout, a tak musel nastoupit regulátor (Český telekomunikační úřad) a direktivně rozhodnout ovýši propojovacích poplatků. Tři z největších alternativních operátorů (Aliatel, Contactel a eTel, v abecedním pořadí) se poté již s Telecomem dohodli a uzavřeli s ním tolik potřebnou dohodu o vzájemném propojení (propojovací dohodu). Tato se ale týkala jen základních hlasových služeb a nikoli např. Internetu, datových služeb a "dalších hlasových služeb" (např. volání na bezplatné linky apod.). Dalším zajímavým aspektem bylo i to, že zmínění alternativní operátoři přistoupili na požadavek Telecomu, který se týkal tzv. propojovacích svazků. To jsou přenosové cesty, které vedou ze sítě každého z operátorů do "středu" jejich propojení, kterým je tzv. propojovací bod. Telecom požadoval, aby propojovací svazky na své straně si alternativní operátoři hradili zcela sami, a ty na jeho straně se hradily společně (podle míry, v jaké je každý operátor bude využívat). K tomu je třeba dodat, že Telecom si prosadil i to, že všechny propojovací body se budou nacházet u alternativních operátorů, a nikoli někde "na půli cesty" či střídavě u jednoho a druhého operátora. Propojovací svazky na straně alternativních operátorů jsou proto kratší a lacinější.

Společnost GTS však odmítla na tyto požadavky Telecomu přistoupit a požadovala, aby si každý platil propojovací svazky na své straně sám (s tím že body propojení mohou být rozmístěny rovnoměrně na obou stranách, nebo dokonce jen na straně Telecomu). Dokonce celý spor i vyčíslila: kdyby musela přistoupit na požadavky Telecomu, musela by mu platit navíc přibližně 20 milionů korun ročně.

Rozhodnout musel regulátor

Spor mezi oběma operátory přetrvával a musel jej řešit až regulátor. Ten tak učinil svým rozhodnutím ze dne 11.4.2001, které současně nahradilo propojovací dohodu těchto dvou operátorů, kteří ji nebyli schopni uzavřít sami.

Oba operátoři tehdy uspořádali tiskové konference, na kterých prohlašovali že rozhodnutí ČTÚ interpretují jako "své vítězství" a potvrzení svého stanoviska. Pravdou je, že zmíněné rozhodnutí ČTÚ k tomu skutečně svádí - na jedné straně totiž explicitně říká, že "Za zřízení a provozování propojovací kapacity mezi propojovacím bodem a příslušnou ústřednou telekomunikační sítě společnosti ČESKÝ TELECOM, a.s. nebo GTS Czech, a.s. odpovídá provozovatel sítě, ke které tato ústředna patří.", ale na druhé straně nezrušilo ustanovení původního návrhu, které popisuje jak se mají obě strany podílet na úhradě propojovacích svazků na straně Telecomu.

Ačkoli představitelé Telecomu těsně po vydání zmíněného rozhodnutí novinářům tvrdili, že toto rozhodnutí nepřineslo žádnou změnu oproti stavu který již byl zakotven v propojovacích dohodách s ostatními alternativními operátory, a ani jinak nesignalizovali žádné významnější výhrady vůči tomuto rozhodnutí, přesto se proti němu odvolali (ve správním řízení). Toto odvolání, které řešil předseda ČTÚ, ale bylo zamítnuto.

Na čem je postavena nynější žaloba?

Jak se nyní ukazuje, Český Telecom nechal běžet dvouměsíční lhůtu od zamítnutí svého odvolání ve správním řízení, a těsně před jejím vypršením (konkrétně 10. září) podal žalobu k Městskému soudu v Praze, citovanou již v úvodu článku (na společnost GTS). Podle ustanovení platného telekomunikačního zákona (par. 102, bod 3) již samotný fakt podání této žaloby zbavuje právních účinků již pravomocné rozhodnutí správního orgánu (tedy fakticky rozhodnutí ČTÚ, které nahradilo propojovací dohodu mezi ČTc a GTS). Příslušné ustanovení totiž říká: "V případě, že je žaloba zákonným způsobem podána, pravomocné správní rozhodnutí vydané v těchto sporech nemá právní účinky."

Co říká Telecom?

Telecom ústy svého tiskového mluvčího deklaroval, že žaloba nemá za cíl jakkoli poškodit společnost GTS, ale má sloužit nápravě rozhodnutí ČTÚ, které Telecom nyní považuje za špatné a nesouhlasí s ním. Současně ale uvádí, že kvůli "pozbytí právních účinků" nové propojovací dohody, nahrazené napadaným rozhodnutím regulátora, platí nyní dřívější dohoda o propojení, uzavřená ještě mezi Telecomem a společností Dattel (která sloučením přešla na GTS). Tato dohoda samozřejmě obsahovala zcela jiné cenové podmínky, nicméně Telecom opět ústy svého tiskového mluvčího deklaroval, že do verdiktu soudu bude respektovat ceny nařízené regulátorem v rámci jeho rozhodnutí z 11.dubna 2001.

Co říká GTS?

Představitelé společnosti GTS, kteří s celou kauzou seznámili veřejnost na tiskové konferenci 24. září, jednoznačně prohlásili že je jednání Telecomu poškozuje, a že žaloba je "zřejmým pokusem o významné ekonomické poškození společnosti GTS."

Dokládají to mj. již citovaným odmítnutím Telecomu zprovoznit jim propojení pro potřeby poskytování dalších služeb (Internetu a linek pro bezplatné volání), na základě tvrzení že nemají platnou propojovací dohodu.

Současně představitelé GTS hodnotí počínání Telecomu jako "výsměch nezávislému regulačnímu orgánu" a "znevážení nejen ČTÚ, ale i důvěryhodnosti liberalizace českého trhu". Dokonce již odhadli škodu, která jim vznikne: mělo by jít až o desítky milionů korun ročně.

Jak to hodnotím?

Postoje a tvrzení obou táborů jsou celkem pochopitelně diametrálně odlišné, a o skutečných záměrech a pohnutkách Českého Telecomu lze jen spekulovat. Osobně se domnívám, že Telecomu nejde vůbec o snahu zvrátit či významněji změnit rozhodnutí ČTÚ, ale o další z forem konkurenčního boje, využívající citované ustanovení telekomunikačního zákona. Doufám jen, že stejného osudu (tj. napadení soudní cestou) se nedočkají další verdikty nezávislého regulátora (ČTÚ), což by ve svých důsledcích představovalo dosti zásadní ránu postupující liberalizaci našeho telekomunikačního trhu.