Vyšlo v CHIP-u č. 10/2001

Internet: rozhodnout musel regulátor

Důvodem pro zásah regulátora byla skutečnost, že naši telekomunikační operátoři se při sjednávání svých propojovacích dohod nedokázali shodnout na tom, jakým způsobem si vzájemně proúčtovávat služby spojené s poskytováním komutovaného (tj. vytáčeného) přístupu k Internetu. Jedná se zejména o situaci, kdy volající (a platící) zákazník se nachází v síti Českého Telecomu, ale dovolává se k internetovému providerovi který je připojen k síti jiného operátora. Pak totiž koncovou cenu od zákazníka vybere Český Telecom, ale určitou část "internetového hovoru" realizuje druhý operátor, a tak by mu za to měl Český Telecom také něco zaplatit, ve formě tzv. propojovacího poplatku.

Alternativní operátoři požadovali stanovení konkrétních pevných cen (poplatků za propojení), zatímco Telecom navrhoval tzv. revenue sharing, neboli podíl na výnosech. Podstatou revenue sharingu je to, že jeden operátor vybere určitý výnos od zákazníka, a z něj pak přenechá jistou (pevně stanovenou) procentuelní část druhému operátorovi. Oba dva jsou pak v jistém smyslu spojeni "pupeční šňůrou" a nejsou příliš motivováni ke vzájemné konkurenci a snižování cen - spíše jim vyhovuje naopak zvyšování cen a výnosů, o které se v dohodnutém poměru dělí. Naproti tomu při stanovení pevných cen mají operátoři podstatně více prostoru i motivace ke vzájemnému soutěžení, ke snižování vlastních nákladů a vyšší efektivnosti atd.

Jistou dobu stáli principiálně odlišné přístupy obou táborů proti sobě, ale časem došlo na určité sblížení - když alternativní operátoři, tlačeni časem, signalizovali ochotu akceptovat revenue sharing alespoň pro rok 2001. Důvodem zřejmě bylo očekávání, že od příštího roku by výpočty cen za propojení i v oblasti hlasových služeb měly být založeny na jiném principu než dnes (na metodě označované jako LRIC, od: Long Run Incremental Costs), a také ceny za propojení pro přístup k Internetu by se zřejmě vypočítávaly jinak.

Z tábora alternativních operátorů zaznělo, že očekávají podíl na výnosech ve výši cca 50 procent. To ale bylo pro Český Telecom neakceptovatelné. Vše tak skončilo nedohodou a zúčastněným stranám nezbylo než se obrátit na nezávislého regulátora, aby direktivně rozhodl a v zásadě jim operátorům nadiktoval, jak mají ve svých propojovacích dohodách problematiku Internetu řešit.

Jak regulátor rozhodl?

Na výrok regulátora si všechny zúčastněné strany musely počkat až do 5. září. Teprve v ten den totiž regulátor rozhodl (svým cenovým rozhodnutím 04/PROP/2001), a to docela šalamounsky, ve smyslu: když nejste schopni se dohodnout na tom, jak se podělit o to co zaplatí koncový uživatel Internetu, podělte se ve stejném poměru v jakém se dělíte o výnosy z hlasových služeb!

Jedním z důvodů, proč se operátoři nedokázali dohodnout v situaci, kdy už všechny strany přistoupily na princip revenue sharingu, bylo ocenění vlastních nákladů, od kterých by mělo být odvozeno i rozdělení výnosů. Telecom navrhoval metodu tzv. plně alokovaných nákladů (Fully Allocated Costs), která by mu umožňovala zahrnout všechny jeho náklady, bez ohledu na jejich účelnost, přiměřenost atd. Pro alternativní operátory to ale bylo neakceptovatelné a požadovali jiné stanovení nákladů a podílů na výnosech, nejlépe na základě metody zvané best practice (převzetím reálných hodnot dosahovaných jinde).

Regulátor ale již jednou musel řešit přesně stejný spor o vzájemné ohodnocení nákladů. Bylo to v souvislosti s hlasovými službami, a tehdy regulátor určitým způsobem zvážil náklady všech stran a vypočítal z nich určitý poměr. V tomto poměru, který vychází cca na 0,45, pak rozdělil koncovou cenu hlasových služeb (hovorné): například z minutové ceny za místní hovorné, která činí 1,45 Kč, má operátor první sítě (kde hovor začíná) zaplatit operátorovi druhé sítě cca 45%, což po zaokrouhlení a zohlednění DPH vychází na 66 haléřů (a mimo špičku pak 33 haléřů).

Stejný poměr, snížený o určitý koeficient vyrovnávající specifické vlastnosti internetových hovorů, nyní regulátor použil i pro výpočet ceny za propojení v případě připojení k Internetu: v zásadě řekl, že z vybraného výnosu od koncového zákazníka má druhý operátor dostat cca 42 procent.

Která vstupní data jsou správná?

Verdikt regulátora ovšem nezní tak, že "druhý operátor má dostat 42 procent toho, co vybere první operátor". Sám regulátor totiž stanovil konkrétní částky, které získal tak že sám dosadil do svého vzorečku konkrétní výchozí hodnoty, a vyšel mu určitý výsledek. Ten zní: 34 haléřů v I. časovém pásmu, 16 haléřů ve II. pásmu a 8 haléřů ve III. pásmu (tato pásma odpovídají časovým pásmům tarifu Internet2001).

Někteří alternativní operátoři (hlavně Contactel) však záhy upozornili na to, že regulátor dosadil do vzorečku hodnoty které neodpovídají realitě. Cena internetových hovorů totiž není lineární (zpočátku je průměr vyšší, pak klesá), a regulátor vzal jako průměrnou tu cenu, která připadá na 1 minutu nekonečně dlouhého hovoru. Reálné hovory konečné délky proto mají reálnou cenu vždy vyšší.

Druhým faktorem, který zkresluje reálný podíl na výnosu pro druhého operátora, je způsob zpoplatňování v čase. Zatímco operátor první sítě "kasíruje" svého zákazníka po intervalech různé délky (od 2 minut výše), druhému operátorovi platí propojovací poplatek po vteřinách. Takže například za pětiminutové připojení v době špičky (I. pásmu) zaplatí koncový uživatel jako za 6 minutový hovor, ale druhý operátor dostane propojovací poplatek odpovídající jen 5-minutovému hovoru.

Tím vzniká poměrně velká disproporce mezi deklarovaným procentem z výnosů (cca 42 procent), a reálně dosahovaným procentem, které je podstatně nižší - o kolik, to pro III. časové pásmo ukazuje následující tabulka. Praktickým důsledkem je to, že operátorovi první sítě (Českému Telecomu) zůstává poměrně velká část výnosů, o které se s operátorem druhé sítě fakticky vůbec nedělí.

První reakce alternativních operátorů na rozhodnutí ČTÚ se různí - někteří jej vůbec nekomentovali, jiní se vyjádřili v tom smyslu, že jde o velmi potřebný první krok, který ale nedává příliš velký prostor pro rozvoj Internetu (protože až tak moc nemění na dosavadním stavu). Jen Contactel se konkrétněji vyjádřil ohledně nevhodnosti použitých vstupních údajů (ve výše uvedeném smyslu), s tím že v jejich důsledku vzniká neoprávněný prospěch pro dominantního operátora.